Don odemkl auto. Otevřel dveře a natáhl se na sedadlo pro papíry. Uslyšel za sebou zastavovat něco většího. Ohlédl se. Modrá dodávka. Nevěnoval jí pozornost a vrátil se k papírům.
Otevřely se dveře dodávky, zaslechl klapot vysokých podpadků a zvuk dalšího páru kroků.
V příštím okamžiku ucítil na temeni studenou hlaveň.
Snažil se udržet klidnou hlavu.
"Co chcete?" hlas měl rádobypevný a jistý.
Cvakl kohoutek.
"Nastup si."
"A když odmítnu?" pokusil se otočit.
V tom okamžiku ucítil, jak k němu něco sviští vzduchem, dopadl tváří na auto a ztratil vědomí.
"Macu! Máme velkej problém!" přiřítil se Messer na parkoviště jako velká voda.
"Co je Danny? Ještě tu nemáme zpracováno všechno, tak mi sem laskavě nešlap," Stella jen zvedla hlavu od kousků bomby, co se tu snažili celý večer dát dohromady.
"Kdo je ten mrtvý jsme ještě nezjistili, ale měl v kapse nějaké papíry … no a má něco společného s Ruskem, tak jsem se ještě jednou podíval na toho Dimitrova a … nikdy nebyl v nemocnici."
"Tvrdil přece, že se nechal hospitalizovat, aby mohl Jessicu lépe sledovat!"
"Ale nikdy tam nebyl. Ovšem někdo s příjmením Dimitrov ano. Natalia Vladimirovna Dimitrova. Oni mají ještě sestru!"
"A ona … mafie … sestra … Flack! Je v nebezpečí!" vykřikla Stella. Zvedla se. Mac se na oba nervózně díval.
"Dobře … dám to tu co nejrychleji dohromady a pokusím se zjistit, jestli to opravdu byla ona. Vy dva sežeňte Dona. Rychle!"
Bonaserová byla trochu napřed. V ruce držela svůj mobil a vytáčela jeho číslo.
"Je to hluchý! Vypnuto …"
"Hele … neodjížděl s Aiden?" udělal totéž Messer, jen vyťukal jiné číslo.
Ulehčeně si oddechl, když se ozvalo mdlé ano.
"Aiden, díky bohu. Víš, kde je teď Flack? Řekni prosím, že je s tebou!"
"Ne … já … zmizel! Šel pro něco do auta a … zůstaly tu jen otevřené dveře, klíče a krev! Danny, muselo se něco stát!"
"A kde ty jsi?"
"Byli jsme u něj. Naposledy jsem ho viděla asi před dvaceti minutami!"
"Hele … hned tam někdo zajede. Jdi dovnitř a zůstaň tam jo?"
"Řekneš mi, co se děje?"
"Zatím nevím, ale můžeš být v nebezpečí," zavěsil.
"Jeďte tam. Já to tady zvládnu," podíval se na něj s vážnou tváří Mac.
"Nemám pro jistotu …" začala Stella, ale přerušil ji.
"Ne, kdyby bylo třeba, zavolám Hawkese sám. Teď by byl jen další zmatkující."
"Jak chceš. Jenom nezapomeň, že můžeš být další na řadě. Slečna Dimitrova se asi nebojí ničeho."
Po jejích slovech se trošku zarazil.
"Jestli půjde i po mně, jsme v nebezpečí všichni. Flack zatkl Alexandra, ty Andreje a já byl s vámi oběma."
"V tom případě budu klidnější, když tu s tebou Hawkes bude."
Probíral se. Nejdřív viděl jen tmu, pak obrysy místnosti a několika málo předmětů, které v ní byly. Ležel na zemi, vzadu na hlavě mu pulzovala bolest v pořádné bouli. Pokusil se pohnout rukama, jen aby zjistil, že jsou svázané za zády a přivázané k něčemu, co nešlo blíž určit.
I po několika minutách tu vládla stále stejná tma, takže místnost zřejmě neměla okna. Nebo tedy žádná, co by sem pouštěla trochu světla. Snažil se zachytit nějaký zvuk zvenčí. Nic. Vzpomínal, co se vlastně stalo. Někdo mu dal k hlavě bouchačku. Nedokázal si vzpomenout ani zda to byl ženský či mužský hlas, co mu řekl nastup si. Pak už neví nic. Cítil v puse ne moc dobrou chuť krve. Nejspíš mu tam skapala z nosu, který si nějak rozbil. Teď už neteče.
Mohl mluvit, mohl křičet, ale pokud k němu nedoléhá žádný zvuk, ani jeho nikdo neuslyší. A možná bude potřebovat dost síly, tak by jí neměl plýtvat. Ačkoli kdo ví, jaké má únosce úmysly. Chce ho zabít? Mohl rovnou. Doufal, že Aiden, která zůstala v jeho bytě, je v pořádku. Jestli se jí něco stalo...jen kvůli němu...pak ho napadlo, že už se to stejně nejspíš nikdy nedoví.
Vrzly těžké dveře.
Dva klapavé kroky podpatků.
Místnost rozzářil pruh světla, mířil přímo na něj, takže ho na pár okamžiků oslepil. Zavřel před tou září oči. Tušil před sebou minimálně dvě postavy, které spolu rychle drmolivě hovořily. Nerozuměl jedinému slovu. Ruština. Ženský a mužský hlas.
Pak se dveře opět zavřely, opět padla tma a on oči otevřel. Cítil přítomnost někoho dalšího.
Ten někdo stál, neudělal jediný krok, nepromluvil. Byli tam ve tmě proti sobě, ležící spoutaný detektiv a onen neznámý.
"Budu tipovat. Rus. Copak to nikdy neskončí?" řekl nahlas, ale víceméně pro sebe.
"Ale skonči. Už velmi bŕzy to skonči," ozval se onen ženský hlas, klaply vysoké podpatky a znovu se rozlilo světlo, tentokrát mdlé a tlumenější. Přivykl mu téměř okamžitě a rychle se rozhlédl kolem. Ležel na holé podlaze, u zdi. Soudil, že má ruce přivázané ke trubce topení. Úplně studeného. Stěny byly holé až na jednu, kde bylo u stropu malinké, zamřížované okno.
Opět klapavé kroky. Natočil hlavu tím směrem. Dvě černé boty na jehlových podpatcích. Černé lesklé kalhoty, napnul krk, aby dohlédl výš. Prsty s dlouhými rudými nehty, v jedné ruce svíraly nůž, v druhé nezapálený doutník. Černá kožená bunda.
"I když možná …" pomalým krokem přišla blíž k němu, "si buděš přat, aby to bylo …" sehla se, "ještě dřív."
Zvedla nůž a odřízla provaz, poutající ho k topení. Posadil se. Žena v černém se otočila. zahlédl, že má pod bundou pistoli. Pohodila dlouhými hnědočervenými vlasy. Nebyla moc vysoká, ale podpatky jí přidaly několik centimetrů.
Odněkud vylovila stříbrný zapalovač a za okamžik už vydechla kouř, který se rozprostřel po celé místnosti.
"Co chcete? Co chcete víc, když jste vzali Jess život?" bylo mu okamžitě jasné, co je zač.
"Viš zlato … to byl jeden život. Možna splatka za zníčenou rodinu Saši. Ále co Andrej? Měl ditě. Teď je v base."
"Ta bomba na parkoviště je taky tvoje práce?" rozhodl se vypustit všechna pravidla a také tykat. Kolik jí mohlo být? Nanejvýš pětadvacet.
"Měla zábit ji. Někto se tam přimotal. Nehoda."
"Ty svině! Co pro tebe znamená lidský život?"
Zrudla a vystartovala po něm. S překvapivou silou ho vytáhla na nohy. Dlouhým ležením mu celé brněly.
S doutníkem mezi zuby přeřízla i zbývající provazy a odněkud vytáhla policejní pouta. Ta klapla a ona ho chytla pod krkem.
"Co muže známenat pro tebe!"
Mohl se jí pokusit odstrčit, ale hrot nože měl jen pár centimetrů od hrudi.
"Takže oko za oko?" zeptal se nenávistně.
"NĚT!" hrubě ho popadla za ruce a zvedla je nad hlavu. "Krev za krev!" rozmáchla se a bodla ho do dlaní. Téměř mu je přišpendlila ke stěně. Jen tak tak se ovládl, aby nevykřikl bolestí.
Ozvala se i žebra. Nevydržel a nechal ze rtů splynout bolestivý vzdech.
"Nepřijemné, že?" pustila ruce. Pomalu sjel o kus níž. "A pamatuj si, že tóhle je jen začatek," típla doutník o jeho rameno. V tu chvíli zaregistroval, že nemá košili. A také zaregistroval další vlnu palčivé bolesti.
"Ne? Hodláš si ze mě udělat panenku voodoo?" křikl na ní. Už téměř opět seděl na zemi. Takové prudké pohyby burcovaly jeho žebra k připomínání čerstvého zranění. Snažil se namáhavě udržet na nohou.
"Chtěl býs?" sklonila se k němu, její vlasy mu vlály kolem obličeje. Všiml si, že má kulatý obličej, plné rty a kočičí zelené oči.
"Seš až moc velká kurva."
Ucítil na své tváři její nehty. Rameno pálilo jako čert. Věděl, že každým slovem už může situaci jen zhoršit a přestávalo mu na tom záležet.
"Co seš vůbec zač?"
"Natalia Vladimirovna Dimitrova. Tvóje nočni můra poslednich mínut na tomto světě," přitiskla se k němu. Využil toho a ohnal se. Vyrazil jí tak nůž z ruky a snažil se srazit ji k zemi. Byla na něj ale až příliš mrštná. Bleskově vytáhla z boty další nůž a vyrazila proti němu. Rozřízla mu tílko a způsobila ránu na hrudi. Z té začala okamžitě téct krev. Nebyla ale dostatečně hluboká, aby ho ohrozila na životě.
"Tak tohle nět. Ty se nepoučiš. Odpor je márný! Živy se odsud nedostaneš. Nikto ti nepomuže!"
Don se zděšeně díval na čím dál větší rudou skvrnu na tílku.
"Jsi si nějaká moc jistá," zavrčel.
"Dam ti jednu dóbrou radu. Škóda, že už ji nevyužiješ," byla opět blízko u něj. Jemně ho kousla do rtu. Odstrčil ji.
"Svý rady si nech. Jestli o to tolik stojíš, tak už to skonči, ale mně se nedotýkej! Taková kurva jako ty na to nemá právo!"
"Nět? Dobře poslóuchej! Níkdy, NÍKDY si nezačinej s někym, kto je jako ja. Kto je …" srazila ho na zem, "ruskaja …" dupla mu na břicho, "mafija!" nůž mu zabodla hluboko do ramene, opačného, než byla spálenina. Zařval. Už nevydržel být zticha.
Se spokojeným úšklebkem na jejích krásných rtech se otočila a přešla k polici nad jeho zorným úhlem.
"Aiden, říkal jsem ti, abys zůstala vevnitř!" dorazil Messer s Bonaserovou k vyděšené Burnové.
"Já vím, ale … to je jedno. Tady má auto. A tohle je určitě jeho krev," ukázala na vůz. Stella otestovala tmavou skvrnu, ačkoli bylo jasné, že má Aiden pravdu.
"Je to krev. Neslyšelas nebo nevidělas nic?"
"Ne. Ale na druhé straně výjezdu jsou stopy pneumatik. Přitom tady jiné auto neparkuje a ani když jsme přijeli tu žádné nebylo."
Danny se vydal ukazovaným směrem.
"Vypadají na něco většího. Asi dodávka!" konstatoval, když si je chvíli prohlížel.
"Únos," pronesla Stella jediné slovo.
"Bože … bože to ne … víme, kdo by mohl chtít …?"
"Natalia Vladimirovna Dimitrova. Mafiánka, co mstí bratříčky."
"Stello, je třeba co nejrychleji zjistit, kde může být. Vidělas, co jejich rodina dokáže udělat," připojil se ke kriminalistkám s vážnou tváří Messer.
"Chcete říct, že můžeme jen doufat, že je ještě naživu?"
Don ležel na zemi, popadal dech. Ani se nesnažil nůž z rány vytáhnout.
"Možna by tve kolégy zajímala nějaka část tvojho těla … jako pamatka," pronesla ledabyle Natalia a na stůl, poslední kus nábytku, položila sekyrku. Zděsil se.
"Ačkoli …" vytáhla z kapsy krabičku cigaret a jednu si zapálila. Slastně potáhla a otočila se na něj. "Ještě je přiliš brzo. Nic jsme si neužíli, co říkaš?"
Klap klap klap … špičky bot u jeho uší. Posměšně ho pozorovala a odklepla na něj popel.
"Dělá ti takový potěšení mučit lidi? Slečno mafiánko?" vysoukal ze sebe.
"Jen tebe, pane dětektíve."
"Hraješ si na drsnou holčičku co? Děláš ze sebe slečnu nebezpečnou … a přitom jsi obyčejnej malej hajzlík, co patří za mříže."
"Ja si nemusim na nic hrat brouku," opřela se o jeho ruce, které měl opět nad hlavou. Vytrhla nůž z ramene. Připravoval se na novou bolest, protože myslel, že ho do nich opět bodne.
"Ten masakr za ktéry odsoudíli brata … mam na svědomí ja. Stéjně jako planování vraždy tve snoubenky nebo bombu v autě kriminalístky. A tebe táky. Řékni, nejsem nebezpečna?"
Znovu se ho pokusila políbit. Tentokrát neměl jak se bránit. Zatímco ho kousala do rtů a krku a on se marně snažil uhnout, hbitě roztrhla zbytky tílka. I tohle totiž mělo být jen mučení.
Pod řeznou ránou od ní měl ještě znatelné modřiny z rvačky s jejím bratrem. Obojí ho nesnesitelně bolelo a pálilo. Konečně ji dokázal odstrčit. Hned toho ale litoval, protože změna polohy rukou rozproudila jak krev z ramene, tak další vlnu tlaku na žebra.
"Koukam, že velky pan dětektív chce raději něco jineho …"
"Tebe rozhodně ne!" působila jako blázen. Úplný blázen, co ho chce chvíli kousat a chvíli mučit.
Vzteky se jí zúžily zorničky. Zvedla se a po obličeji mu sjela podrážka její boty. Křuplo mu v nose a do úst znovu začla proudit krev. Už se mu z ní zvedal žaludek.
"Tu bombu jsem dal dohromady. Ale nic moc se vyčíst nedá. Použila tlakový spínač, takže měla bouchnout, jakmile někdo vleze do auta. Což se také stalo." uvítal Mac kolegy, když se vrátili od Flacka s fotkami otisků pneumatik, vzorkem krve a několika, nejspíš jeho, otisky z auta.
"Co součástky? Kdo je vyrobil?"
"Budete se divit, ale ruská výroba." řekl ironicky.
"Nemohla bombu propašovat přes hranice."
"Ale když nemůže vozit věci přes hranice a chce mít zjevně všechno hezky domácí," napadlo Dannyho, "musí být tady někdo, kdo jí to udělá. Kdo si ty součástky vozit může a kdo se v tom vyzná."
"Jsme tu tři …"
"Čtyři!" přerušila Stellin návrh Aiden.
"Dobře, tak čtyři. A máme hrozně málo času. Každý ať se snaží někoho takového najít. Ničím jiným se teď nezabývat."
Nikdo se nezdržoval odpovídáním. Každý, ať už sedl k počítači nebo seznamům určitých firem, se pustil do hledání. Nikdo z nich ale není google, navíc Hawkese stále nezavolali, takže mohli jen doufat v alespoň malou úspěšnost.
Už hodinu hledali a nic nenacházeli. S Donem se přitom mohlo dít všelicos, pokud stále žije.
Žije.
Bylo mu neuvěřitelně zle ze vší krve, co mu tekla do úst a do žaludku, kterou měl prosáklé tílko a co byla cítit všude kolem na jeho těle a podlaze. Jeho trýznitelka si v klidu seděla na židli, právě típla už šestou cigaretu a beze slov ho pozorovala.
Věděla, že se sám jen tak nezvedne. Po pár pořádných kopancích jejích bot by se nedivila, kdyby měl pár žeber zlomených.
Chvíli ještě pozorovala, jak se třese, pak se konečně zvedla a pronesla medovým hláskem:
"Nezdá se ti, že je tú trošku zíma?"
Ani se na ni nepodíval. Ne, není tu trošku zima. On už tady mrzne! Těžce oddechoval na studené zemi, naskakovala mu husí kůže na odkrytých částech těla. Neměl jak se zahřát a věděl, že ještě chvíli, a bude mu taková zima, až ji milosrdně neucítí.
Opět klapání podpatků.
Škrtnutí sirkou a v mžiku se rozhořel oheň. Převrátil hlavu, aby viděl, kde vlastně. Toho krbu si nikdy předtím nevšiml. Kde to vůbec je? Vypadá to jako téměř vystěhovaná, neudržovaná místnost. Upouštěl z původního přesvědčení, že jde o jakýsi malý sklad.
"To už je mnóhem lépši, co řikaš?"
Třísky, předem připravené v ohništi, vzplály až příliš rychle. Určitě jsou polité hořlavinou. Natalia se začala přehrabovat v plápolajícím dřevě železnou tyčí s dřevěnou rukojetí.
Teplo se po malých doušcích rozlévalo do všech koutů místnosti, ale Donovu situaci spíš ještě zhoršovalo. Opět si začal uvědomovat své zimou ztuhlé a znecitlivělé rány.
"Dětektíve … mohli bychom se pohnout. Přestava mě to tú baviť," opřela rukojeť tyče o ochrannou mříž před krbem a otočila se na něj. Vlasy odlétly z obličeje a plameny se zaleskly v nedočkavých zelených očích.
Došla k němu. Nejprve špičkou boty přejela podél jeho hrudníku, chvíli to vypadalo, že na něj chce šlápnout. Pak se překvapivě hbitě opřela o podlahu a obličej naklonila nad ten jeho.
Pokusil se posadit. Tím si zajistil ještě větší zimu, protože zakrvácené tílko z něj spadlo.
"Víš, že jsi hrozná děvka?" procedil přes napuchlé rty.
"Ále pravídla určuju ja!" zvedla se a nezapomněla přišlápnout prsty jeho levé ruky. Zavřel oči. Ne na dlouho, v dalším okamžiku byla zpátky, tentokrát i s železnou tyčí. "A o nich diskútovat něbudeme!" napřáhla ruku.
"Hele … myslíte, že by mohl tu bombu dát dohromady i vězeň?" rozhlédl se po přítomných Messer.
"Kdo konkrétně?" odstrčila Stella svou židli od stolu a dojela až k němu.
"Stuart Preston. Byl zatčen za bombový útok a před rokem propuštěn, protože naštěstí nikoho nezabil. Podle zápisů používal ruské součástky, které dovážel speciálně pro svůj obchod se zbraněmi. K tomu se samozřejmě nevrátil, protože ten zůstal v legálních rukou."
"Jaký je to případ?"
"Řešila to druhá směna …"
"Nevadí! Potřebuju vidět tu bombu."
Po pár minutách už se Mac rozhlížel ve skladu důkazů a hledal správnou krabici.
Jak předpokládal. Stejná konstrukce, stejná výbušnina, stejný styl. Stejný autor. Bezpochyby.
Městem uháněla auta s rozsvícenými majáčky a zaplými houkačkami. U cíle vyskočilo pár policistů, za nimi Mac, Stella a Danny.
Nečekali, vyrazili dveře dílny. Uvnitř se překvapený Preston zvedl a dal se na útěk. Povalil židli, házel za sebou věci, co byly v dosahu. Dannyho ale ovládal vztek a po pár metrech Prestona chytil.
"Co máte společnýho se slečnou Dimitrov?" vrčel mu do ucha, zatímco ho mačkal ke zdi.
"Neznám!"
"Ne? Však si vzpomeneš! Proč jsi teda jinak zdrhal?"
Preston neodpověděl. Jen vrhal nervozní pohledy na dveře za sebou. Doklusali k nim i Taylor s Bonaserovou.
"Vyrobil jste pro Natalii Dimitrovu bombu?" přidal se Mac k Dannyho nenávistnému tónu.
"Hele, už jsem seděl. Jestli mě chcete vyslýchat, neměli byste teď říct něco jako máte právo nevypovídat a pak si mě hezky dovezt na ty vaše pohodlný křesla na kriminálce?"
"TAK KDE JE NATALIE!" zařvala Stella, až se po ní oba detektivové znepokojeně podívali. "A přestaňte z nás dělat IDIOTY! Jde tu o život a vy, jestli ten dotyčný nepřežije, budete souzen jako spolupachatel!"
"Hele já fakt nevim," pokusil se před rozzuřenou Bonaserovou ucovnout,."Sestrojil jsem pro ní bombu, ta prý bouchla, ale nevhodně. Odmítl jsem jí vyrobit další."
"Výborně. To nám to jde. Jen pokračuj!" dloubl do něj Messer.
"Řekla, že nebude litovat žádnýho života, ani mýho, jen aby zlikvidovala nějakýho … policajta, co jí zavřel bratry a zničil jim a jejich rodinám život."
"To víme taky! Něco, kde by mohla být?" pobízel ho netrpělivě Mac.
"Takže jsem jí musel dát adresu nějakýho místa, co by mohla použít … mám ještě pár nemovitostí, nepoužívaných."
"NAPŘÍKLAD?" docházela všem třem rychle trpělivost.
"No v mym bytě asi nebude. Pak … pak ještě jeden byt a starej obchod s místností, která se dá použít na přespání, nebo bydlení. Ale je ve sklepě."
"Kde to je?" jestli ti dva jsou v některém z nabízených objektů, tohle rozhodně vypadá nejpravděpodobněji.
Jakmile se dověděli adresu, nechali Prestona odvézt na stanici a dali vědět Aiden. Ta samozřejmě jela okamžitě také.
Takhle rychle se snad městem ještě neproplétali.
Rozmáchla se a udeřila. Doběla rozžhaveným kovem ho bodla do druhého ramene. Už se nesnažila skrýt zuřivost.
Don zařval. Nevěděl, jestli vydrží neomdlít. I když omdlít by možná bylo to nejlepší. Zbavil by se tak neustálých pohledů na ostří, která měla zasazovat další a další rány.
Když ostrou a zkrvavenou tyč vytahovala, švihla ho s ní přes obličej. Stále byla horká a způsobila další popáleninu.
"Nenavidím fizly! Ani parchanty! Ty jsi kombínace obojho!"
"Každej je nějakej. Ty ne … nejsi o nic … lepší," se slovy vyprskl i trochu krve.
Pohrdavě se zasmála. "Nesúď koho neznaš. Ja jsem ještě horši."
Zakašlal. Opět vyplivl krev. "Jo. Kurva."
Chopila se tyče a vrazila mu ji vší silou do břicha.
Vytřeštil oči. Teď už věděl, že umírá. Pomalu a bolestivě. Trhaně se nadechoval, snažil až do konce udržet vědomí. Natalia si stoupla nad něj.
Vytáhla revolver a jednu kulku. Tu dala do bubínku, zatočila s ním a zaklapla ho.
"Určítě jsi už slýšel o ruske ruletě … trošku změnime pravídla."
Namířila na jeho hlavu.
Stiskla spoušť.
Tiché cvaknutí.
Rána nevyšla.
Teď měla namířit na sebe. Opět ale pozvedla hlaveň k němu.
Tři auta s detektivy a dvě další s policisty, všechny houkačky rozeřvané, prudké zabrzdění. Ani se neobtěžovali zabouchnout dveře. Rovnou vytahovali zbraně a obklíčili obchod.
Taylor vykopl dveře. Bonaserová, Messer a o dvě minuty později i Burnová se nahrnuli dovnitř. Nikde nikdo.
"Sheldon zuřil. Je na kriminálce," sdělila rychle Aiden Stelle. Ta přikývla, ale neodpověděla. Výčitkám kolegy, že ho nezavolali, se bude věnovat později.
Najednou se odněkud vynořila mohutná postava holohlavé hory svalů. Dokázal se pohybovat až překvapivě tiše.
Nejblíž u něj byla Burnová.
Sevřel jí krk v ocelové pěsti a přitáhl ji k sobě.
"Vypadněte nebo chcíp …" padl výstřel a neznámý bouchač se sesypal k zemi. Strhl Aiden s sebou, ta se ale rychle vyprostila a zvedla. Před všemi zmatenými účastníky stála Stella se zbraní před sebou a hořícím výrazem.
"Ste …" nenechala domluvit ani Maca.
"Já si to zodpovím!"
Šli dál a narazili na schody dolů.
"Říkal sklep," zvedl Danny oči k ostatním. Znovu si připravil zbraň. Seběhl schody, nečekal na ostatní.
Nadechl se a kopl do dveří do míst, kde by normální vchod povolil.
Nic se nestalo. Ani se nehnuly a nenesly žádnou známku poškození. Ani Mac nepochodil. Stella znovu ztratila trpělivost a zámek jednoduše odstřelila.
Vpadli dovnitř.
Neměli čas se dlouho rozhlížet. Aiden se chytla futer a zírala na umírajícího Flacka. Natalia náhlým vyrušením spustila oči z jeho těla, ale ne prst ze spouště.
Poslední výstřel.
Žádné komentáře:
Okomentovat