Kriminalisté Willowsová, Sanders, Stokes a Grissom se poklidně chystali na cestu domů. Bylo krátce po oficiálním konci směny a další vyšetřování mohli s klidným svědomím nechat na druhý den.
Brown a Taylor odjeli vyslechnout podezřelé, Sidleová obcházela laboratoře jako hlídací pes a čekala na nějaké pokyny. Prakticky od kohokoliv, protože Conrad Ecklie byl co do funkce hlídacího psa protřelejší a léty prověřen a potkat ho by znamenalo spoustu nepříjemných otázek. Zvláště poté, co se s ním pohádala naposled a u Grissoma skončila stížnost na její chování vůči nadřízeným.
Greg už byl dávno pryč. Jeho auto nešlo při startu přeslechnout, jako obvykle téměř nadskakovalo decibely, než rádio ztišil. Mířil k sobě domů, každý, i sebevíce extravagantní a bláznivý člověk, potřebuje odpočinek. A ten mu mohl dobře poskytnout jeho byt ponořený do milého chaosu.
Nick se netěšil domů pro nic za nic. Ta holka, co potkal minulý týden v baru, není marný pokus. A dneska je už několikáté pokračování.
Catherine Willowsová nikam nespěchala. Její dcera už za ty roky nepřítomnost své matky považuje za součást života. Navíc by pravděpodobně stejně doma nebyla a brzy už se hodlá osamostatnit úplně.
Stála opřená v garáži o své auto, vyřizovala nějaké SMS. Všimla si muže, který sahal po klice vedlejšího vozu.
"To tě tu dnes nedrží žádná havěť?"
"Pokud Conrada nepovažuješ za havěť, tak ne," odpověděl Grissom.
Usmála se. "To ne. Ale je to poměrně nezvyklý, vidět tě odcházet dřív, než zbytek podřízených."
"Možná sis stačila všimnout, že se mi případy obloukem vyhýbají," rozhodil ruce v bezbranném gestu.
"Jo, nemůžeš se vymlouvat na práci a musíš šéfovat, co."
"Je-li ještě komu."
Položila mu ruku na rameno. "Gile … je. Nikdo ti neutíká, Nikdo ti někoho nepřebírá."
"A já nemusím žárlit. To už jsme probírali," dořekl za ni.
Po chvilce ticha ji pohladil po ruce. Přesto žárlil. Už ani ne na Taylora. Ten se tu od doby, co je viděl spolu, nezajímal o víc než práci. Párkrát spolu mluvili, probírali únos. Mac s čistě profesionálním zájmem, Gil se skrytým nepřátelstvím. Nenaučil se moc dobře přetvařovat, ale tady už stejně o rivalitě mezi dvěma šéfy každý věděl.
"Vím …" obličeje se stále více přibližovaly. "Ale zdravá žárlivost dokazuje …" její slova vyzněla do ztracena. Rty se už téměř dotýkaly …
Z obrovské dálky se ozývaly zvuky telefonu. V další vteřině bublina oddělující je od okolního světa praskla, Catherine se rozpačitě stáhla zpátky a mobil, třímající dosud v levé ruce, si přiložila k uchu.
Taylor se chystal vykopnout dveře. Ty se v posledním momentu otevřely, pozadu vyběhla Melissa Deckreeová. Zděšením si zakrývala ústa. "Proboha! Proboha …"
Mac bez váhání vběhl dovnitř. Napůl v okně v zadní stěně, napůl ještě v místnosti viselo bezvládné tělo. Na první pohled Charles Weller. Na koberec odkapávala krev ze smrtelného zásahu v břiše.
Venku zahlédl další tělo. Za ním bouchly dveře. Michael Deckree, jakmile spatřil odpudivé divadlo, se pokusil o útěk.
"Stůjte!" Mac vytáhl vlastní zbraň. To muže opravdu zastavilo. Detektiv ho připoutal k noze stojanu na televizi. Nebylo možné, aby i poté utekl. O manželku se momentálně nestaral.
Venku se Warrick svíjel bolestí, držel se za krvácející ránu. Taylor okamžitě volal sanitku.
Poté vyběhl před dům. Melissa se opírala o zeď a vydýchávala šok. Stále si jí nevšímal a oběhl budovu.
"Warricku? Jak jsi na tom?"
"Bejvalo to lepší … asi … to trefilo něco důležitýho," vyrážel ze sebe ztěžka.
"Ale ne. Volal jsem sanitku, vydrž. Nebude to zlý," přešel na tykání, ani si to neuvědomil.
"Fajn … vylez a střílel … musel jsem …"
"V pohodě. Já teď zavolám Saře … Vydrž to, ano."
"Jo … nestresuj jí … budu dobrej," sám si přál tomu věřit.
Jenže Sidleová telefon nezvedala. Zůstal zavřený u jejích věcí a ona je na moment opustila. Nezbylo mu, než vytočit další číslo, druhé ze dvou, které na tým měl.
"Catherine …" vydechl ulehčeně, když hovor přijala.
"Ehm … Macu," přerušil ji zrovna ve chvíli, která mohla úplně změnit její život.
"Sara mi nezvedá mobil. Našli jsme našeho únosce. Warrick je raněný."
"Raněný?" teď nebylo už ani pomyšlení na pokrčování nastalé situace.
"Postřelený. Ambulance je na cestě."
"Hned tam …"
"Není třeba, Catherine. Zavolám potom z nemocnice," zavěsil.
Gil se tvářil … nijak. To co se teď málem stalo bylo mimo jeho plány. Nečekal to. Hrozně dlouho neměl žádnou přítelkyni. Ne, že by nevěděl, co dělat. Spíš byl zaskočený. Nakonec jakýkoliv vývoj opět přetrhl detektiv Taylor. Rozhodl se ale nedat nic znát.
"Kdo je raněný?"
"Warrick … jede do nemocnice …" upřela pohled do jeho jasně modrých očí.
"Budeš tam chtít jet, že."
"Ty snad ne?" pustila jeho rameno, které dosud svírala, jako by ji popálilo. "Jsi jeho … zapomeň na to. Jo, pojedu tam, hned, jak Mac zavolá."
"Mac Taylor. Jak jinak. To jméno už skloňuješ ve všech pádech," nemluvil nijak naštvaně. Naopak, nepodařilo se zamaskovat zklamaný podtón. Samozřejmě se hodlal také vydat zjistit, jak je na tom jeho podřízený. Ale nedalo mu to.
"Přesto …" opět se k němu přiblížila a tentokrát ho opravdu políbila. Zvláštní. Nevěděla, co s Rickem vlastně je, ale jediné, co v tuhle chvíli ovládalo její tělo byla touha být Gilovi co nejblíž. Dotýkat se ho,vnímat všemi smysly, líbat a nepřestávat.
Zprvu byl překvapený, nejistý, nejistý svým vědomím, nejistý sám sebou. Během dalších nezapomenutelných vteřin konečně pochopil, že mu dává jedinečnou šanci. Šanci, která už se nebude opakovat a kterou už nesmí tak jako mockrát promarnit.
Oběma připadala ta chvíle nekonečná.
"Cathy …" jeho hlas zněl přiškrceně.
"Nic neříkej," nechtěla, aby rušil zvláštní kouzlo okamžiku, ale sama ho musela přetrhnout.
"Řekneš o Warrickovi Saře, já zjistím kde je a setkáme se tam. A taky zavolám Nickovi." na posledního člena týmu nějak pozapomněla.
Přestal cítit její ruce na své hrudi. Ty sklouzly dolů a otevřely dveře Catherinina auta. Než odjela, věnovala mu ještě jeden hřejivý pohled.
Do domu Michaela Deckree dorazila policie a koroner. Odvezli tělo Charlese Wellera, jeho bratranec putoval do vazby, dokud ho detektiv nevyslechne. Stejně tak jeho žena. Problém byl v malém Aaronovi. Nebyl k nalezení. Michael odmítal cokoliv říct, Melissa zřejmě nic nevěděla. Policisté mohli naléhat horem dolem, nic nepomáhalo. Posledním řešením byla rojnice prohledávající každý kout pozemku.
Podkroví prázdné.
Byt nic.
Garáž čistá.
Sklep nenesl stopy.
Na zahradě žádný úkryt.
"Detektive, já vím, že je to teď nevhodné …" ozýval se rozpačitý hlas z reproduktoru.
"To tedy je. Pan Brown je na sále a já čekám, jak to dopadne. Co se děje?" odpověděl podrážděně Taylor.
"Nemůžeme najít chlapce. Není nikde na pozemku a zadržení odmítají mluvit."
"Na případu pracuje i slečna Sidleová. Třeba rodina vlastní ještě jednu nemovitost nebo auto. Podívejte se na to," bez dalšího vybavování zavěsil.
"Saro, ty jsi ještě tady?"
"A, Grissome. Čekám na ty dva."
"Taylor ti nevolal?" ptal se podezřívavě.
"Ne … moment," sáhla do kapsy. "A sakra. Mobil nemám u sebe. Proč?"
"Warricka postřelili."
"Což … já věděla, že mám jet já! Co s ním je? Kde je?"
"V nemocnici. Cath zjistí ve které a potom tam můžeš …" vyrušilo je odkašlání mladého policisty.
"Slečno Sidleová, máme problém v tom případu únosu. Jste tu poslední. Potřebujeme vás."
Podívala se na Gila.
"Warrick to zvládne. Ty máš ještě práci."
"Jo, takže … jaký problém?"
"Chlapec není k nalezení. Máte se podívat po dalším majetku zadržených."
"Jako Aaron? Jak to? Byli přece v domě únosce … toho sem přivezli na pitevnu," prakticky jediné informace, co kriminalistka měla.
"Prošli jsme dům i pozemek. Nic. A podezřelí nemluví," opakoval znovu.
"Aha … tak já se na to podívám. Nechte je ve vazbě. Gile …" obrátila se zpět na šéfa, "v nemocnici řekni, že přijedu hned, jak to bude možné."
Malý chlapec byl ve tmě schoulený do klubíčka. Ležel na boku, třásl se strachy. Nemohl pořádně dýchat. Už je to věčnost, co ho sem zavřeli. Obě promáčené tváře skrápěly další slzy zoufalství a obav. Křičel by, křičel by ze všech sil, jen kdyby mohl. Jen kdyby jeho hlas nepohlcovala látka surově nacpaná do úst a přelepená páskou. Měl hlad. Tady sice nerozeznal den a noc, ale určitě už to bude nějaká doba, co jedl naposledy. O pití nemluvě. Vyprahlo v ústech i krku.
Stísněný prostor nedovoloval ani natáhnout nohy. Brzy se dostaví křeče.
Křičel by. Křičel by ze všech sil, jen kdyby mohl. Kdyby věděl, kde je. Kdyby slyšel i něco víc, než hučení aut a náklaďáků.
Pokusil se bouchat do stěn toho něčeho, kde byl zavřený. Nešlo to. Svaly měl příliš ochablé, sílu už žádnou. Bylo horko. Slzy se míchaly s kapkami potu a jako slané potůčky smáčely koberec pod ním.
Přes odporné vedro a téměř žádný vzduch měl husí kůži.
Stále si vybavoval záblesk nože u svého krku, výhružky, stříbrnou čepel, křik … stále dokola.
"Nicku, tos nemoh stihnout! Dozvěděl ses to před pěti minutama." divila se Willowsová, když v nemocniční hale narazila na Stokese.
"Je to kamarád a taky se na mě nevykašlal, když jsem byl pod zemí!"
"Jenom klid, Nicky. Mac prý ještě nic neví, ale už se to mohlo změnit," přesto vypadala rozrušeněji, než on. Nemohl vědět, že jen zlomek toho způsobil Warrick.
"Cath, nechceš kafe? Na uklidnění?"
"Ne, to bude dobrý. Kašli na mě. Rick je přednější. A ještě … Greg …"
"Co je s Gregem?" zhrozil se, že jde o život ještě jednomu kolegovi.
"Nic, jen to asi ještě neví."
"Dozví se."
"Mám to. Mám to! Melissa Deckree vlastní GMC Yukon!" pak si ale Sidleová uvědomila, že to vlastně nikomu neoznamuje.
"Kde je vaše GMC?" uhodila na ni hned, jak ji stejný policista, co s ní mluvil, přivedl k výslechu, bez obalu.
"Půjčila jsem ho Charlesovi."
"Ženská, to snad nemyslíte vážně! Tak kde je? Nebo jste tak pitomá, že drahý auto půjčíte jen tak hledanému únosci a je vám to jedno?" neměla vůbec žádnou trpělivost. Byl-li chlapec zavřený v autě, šlo o minuty.
"Odstavené u hlavního tahu na okraji města."
"Jak dlouho?"
"Nevím. Asi dva dny. Já ale vážně nic neprovedla. Bála jsem se o syna! Zabili by mi ho."
"Aaron je taky něčí syn. A vy doufejte, že žije!"
Za poklusu se snažila co nejrychleji zjistit, jestli nějaká hlídka nenašla odstavené GMC. Nestalo se, ale Jim dal okamžitě příkaz k rozběhu pátrání. Sama Sara se přidala.
Žádné komentáře:
Okomentovat