Odešel z Emilina bytu asi před dvěma hodinami a stále myslel na to, co mu řekla. Je to skutečně jejich věc, když jsou tak šťastní a spokojení, měl by jim jejich život přát. Jenže pořád tu byly všechny argumenty proti.
Na druhou stranu, jestli má mít jistotu, že nikdo jeho sestře neublíží, nemohla si vybrat lépe. Mac je solidní a správný chlap. Na věku možná zase tolik nezáleží. Ostatně dítě člověka mnohdy dost změní, třeba bude konečně šťastná. Jemu přece o nic nejde. O nic. Jen bude strýc malého Taylora nebo malé Taylorové. To je přece fajn. Mac není jeho nadřízený, pouze kolega. Vychází spolu dobře, proč by ho Sam nemohl tedy přát?
Sám sebe přesvědčoval o pozitivech jejich vztahu. Pokud bude mít Samantha spokojenou budoucnost, měl by být rád. Všechno je lepší, než to, co dělala předtím. Obrážet bary, pít, končit na záchytkách. Hned zítra si s ní musí promluvit a hlavně se omluvit. Ráno jí zavolá.
A taky se musí pořádně zakousnout do toho rozjetého vyšetřování na vlastní pěst kolem Emily. Zatím se moc daleko nedostal, pouze zjistil, že jeho láska se setkala s poslední obětí neobjasněné vraždy. Očividně má tajemství. A vždycky na dva, tři dny zmizí, řekne že byla na služební cestě, a většinou se potom najde mrtvola. Nevěřil, že by na vraždách nesla nějakou vinu také, spíš její šéf, o kterém odmítá mluvit. Určitě ji využívá, vždycky znervozní, když se jí zeptá na práci. A dává si velký pozor, aby mu nic neprozradila. Je to už moc podezřelé a on má strach. Snažil se o něm něco zjistit, ale bez jména, snad adresy, auta, čehokoli to není snadné. Rozhodně musí co nejdříve zjistit víc, než se jí také něco stane. Než ji někdo ublíží nebo k něčemu donutí.
Don Flack nebyl jediným člověkem, kdo dnes v noci nemohl usnout. Sam tiše plakala kvůli ztrátě posledního člena rodiny, který s ní ještě udržoval nějaký kontakt. Skutečně jí bylo moc líto všechno, co řekl. Ale nehodlala jeho názor měnit. Pokud sám nepřijde, ona, ta špatná a neschopná holka, se snažit nebude. Vždycky byla černá ovce, ta, co dělala rodině ostudu, vykašlali se na ni, ignorovali ji a už dávno jí nikdo nepomáhal. Měla by se tedy chovat jako naivní slečinka, která se stále hloupě usmívá na ty, co ji posílají pryč?
Maca miluje a nevzdá se ho. Dva roky se ho nevzdala, těžké začátky, ale skvělé pokračování. Budou mít dítě a to všechno změní. I kdyby ji začal zbytek světa nenávidět, ona se nevzdá.
Ani Mac Taylor nedokázal spát. Stále ještě čekal na ortel lékařů a hlavně přemýšlel, co bude dál.
Bude mít s jeho Samanthou dítě. Budou mít miminko, konečně bude patřit do pořádné rodiny. Možná...jsou spolu dost dlouho, co kdyby se i vzali? Souhlasila by? Uvidí. Až ho propustí, požádá ji o ruku.
Don určitě nebude souhlasit. Snad by si s ním měl předtím promluvit, nemá právo jim nic vyčítat nebo zakazovat. Co nejdřív to bude možné, si s ním vše ujasní. Nejlépe hned zítra. On Sam prostě miluje a nedovolí, aby teď, když je konečně šťastná, něco nebo někdo její život opět srážel dolů. Dokud bude moct a ona ho nechá, nedovolí to.
Druhý den se spousta lidí probudila velmi časně ráno. Někteří se museli zvednout a odejít do práce, kde stejně nic moc neudělali, protože před sebou měli až příliš nevyřešených záležitostí. Ani ti, kteří byli v nemocnici, nebo na svou směnu teprve čekali, neměli klidný den. Všechny myšlenky se točili kolem jediné věci, se kterou se musel celý rodinný trojúhelník nějak vypořádat.
Pouze Emily byla šťastná. Všechno jí...spíš už jim vycházelo a nic nenasvědčovalo brzké změně. Jenže nic na světě, už ani východ slunce, není pro člověka stoprocentně jisté. A nikdy.
V malé tmavé pracovně si muž, který seděl za stolem a kouřil cigaretu, s ustaraným a dost nepříjemným výrazem, poslouchal líčení druhého muže. Ten stál před ním a když domluvil, tázavě se na prvního podíval. Zřejmě čekal na řešení. Právě vylíčená novinka byla nanejvýš zlá a působila dost rušivě v jejich práci. Museli rychle nalézt způsob, kterým nebezpečí odstranit. Jakoukoli cestou.
Druhý muž, v černých kalhotách a světlé košili, se posadil do křesla stojícího za ním a oba se ponořili do několika minut ticha. Hledali způsob, jak se s nastalou situací co nejlépe, nejrychleji a nejtišeji vypořádat.
"Jsi si jistý, že všechno ví jen on?"
"Naprosto. Nikdo jiný v tom nešťourá."
Potom bylo řešení na dosah. Tak prosté, až se za sebe musel muž za stolem stydět. Na tohle měl přijít ihned.
Vzal obálku, ve které bylo několik informací a dvě fotky, a znovu ji zalepil.
"Hm?" zvedl se opět druhý muž, očekávaje verdikt.
"Nepohodlný svědek. Člověk, co ví příliš mnoho. S takovými snad umíme zacházet."
"Jo, ale on … to nebude snadný," ohradil se ihned druhý, snad aby tuto špinavou práci nehodil šéf zrovna na něj.
"Proto tohle vezmeš a doručíš někomu, kdo je dostatečně schopný, a kdo na tom má zájem," bát se nemusel, takovému mamelukovi by nikdo záležitost nejvyšší důležitosti, a toto byla nejvyšší důležitost, nesvěřil.
"Komu?" nechápavý dotaz.
"Emily."
Žádné komentáře:
Okomentovat