Turnaround to Blame 9

Upřímně a na férovku

"Co je?" zamračil se Eric chvilku po probuzení, když zjistil, že se na něj upřeně dívám a vypadám pobaveně.
"Nic," odpověděla jsem nevinně, ale zasmála se.
"Sakra co jsem … něco jsem … hm?" začal si ohmatávat obličej a prohlížet zbytek těla a tvářil se zmateně.
"Jenom se mi něco zdálo. O tobě."
"Proboha a co jsem dělal?" vypadal celkem uklidněně, že ve spánku nic neprovedl.
"Striptéra," zasmála jsem se ještě víc. Eric se na mě podíval jako na blázna a pak se taky neudržel.
"Cože? To by mě teda zajímalo proč. Já, jo? A … byl jsem dobrej?"
"Jo tak to tě zajímá? Tsha ty jsi pořád stejnej," zakroutila jsem s úsměvem hlavou, vstala a sáhla po svém županu přehozeném přes pelest postele. Sotva jsem ale udělala další krok, kolem pasu se mě chopily dvě ruce a na krku jsem cítila Ericův horký dech.
"Fajn, byl jsi úúžasný jako vždycky," rezignovaně jsem vydechla a ani to nebyla velká nadsázka, jen jsem netušila, že si můj mozek dokáže přestavit i něco takového, na co jsem měla obrovský důvod žárlit.
"A co takhle úúžasnou společnost do sprchy?"
"Jestli myslíš společnost úúžasného žádaného striptéra, ani náhodou. Ale společnost úúžasné mé osobní vlastní lásky, tak možná někdy jindy, víš, že pospíchám kvůli tomu pohovoru. A snad budeme mít večer co oslavovat," nenechala jsem se přemluvit, ačkoli pokušení bylo lákavé. Jenže jsem potřebovala být v práci co nejdřív.
FBI určila nového šéfa nového oddělení a začala ustavovat tým. Nový. Kvůli tomu tedy dnes měl proběhnout pohovor se mnou a Brendanem, po kterém, jak jsem doufala, získáme jistotu ohledně našeho místa. A pak, až budeme oba doma, jsem chtěla vzít Matta na jedno místo. Ale to zatím není definitivní.

Cestou jsem ho odvezla akorát do školky a potom zamířila rovnou vstříc svému pracovnímu osudu. Hned u vchodu jsem si všimla nově zařízeného pultu pro vrátného, který nahradí naši starou recepční. Její úkol byl do té doby docela důležitý. Pokud přišel někdo, kdo potřeboval služby znalců nebo jiných forenzních pracovníků, zařídila návštěvu konkrétního pracoviště, nasměrovala ho, zapsala, vyřídila vstupní formality. Kupodivu se totiž našla ještě velká spousta lidí, co své případy raději zařizovali osobně, než po telefonu.
Teď tady měl být jen nějaký vrátný, který hlídal, aby se uvnitř nemotal nikdo, kdo tam nemá co dělat a měl u sebe klíče ke skladovacím prostorám.
Zatím u pultu ale nestál. Nikde se ještě nepracovalo. Dodělávaly se interiéry, které se pro potřeby BAU trochu měnily, instalovalo se nové zařízení a stěhovaly se všechny dokumenty a materiály, co budou pro chod newyorské pobočky potřeba.
Když jsem procházela místy, které jsem dřív dobře znala a do kterých jsem patřila a teď byla celkem jiná a cizí, necítila jsem se moc dobře. Mohla jsem jen doufat, že moje práce tu bude pokračovat, ale jistá jsem si nebyla. Respektive někde uvnitř asi ano. Někde uvnitř jsem měla vždy neochvějnou jistotu, že všechno dopadne dobře, i když nakonec nedopadlo. Asi jsem moc velký optimista. Ale racionálně jsem věděla, že ve stejné řadě jako já stojí spousta agentíků nebo uchazečů z řad policejní a forenzní psychologie, kteří se na místo třesou. Pracovat u FBI přeci něco znamená, i když zvlášť o některých směrech se nemluví zrovna lichotivě. Navíc je to lukrativní. O čemž svědčily i všechny úpravy.
Nevím, jak dopadla zasedačka, ale hlavní místnost s našimi bývalými pracovišti měla úplně nově rozmístěné stoly s novými počítači a zrušenými přepážkami. Ty mi docela vyhovovaly. Umožňovaly práci v klidu a bez rozptylování ostatním děním. FBI to tak zřejmě neviděla a během včerejšího odpoledne a večera všechny rozmontovala.

Kancelář šéfa ale zůstala očividně na svém místě. Měla docela příhodné umístění, ne mezi ostatními běžnými pracovišti, ale o patro výš. Přesto s výhledem dolů, protože hlavní místnosti zůstal zvýšený strop, který znamenal, že jí vlastně strop úplně chyběl. Další patro tak nepřesahovalo přes celou budovu, ale jen přes část. Akorát pro několik málo místností.
A tam už seděl Wesley Coleman. Agent Wesley Coleman s doktorátem z Yale a praxí v Quanticu. Jednapadesátiletý a FBI pečlivě vybraný člověk, který newyorské BAU povede.
Za pět minut se mělo ukázat, jestli přes něj projdu, nebo to bude arogantní, sebestředný, povýšený náfuka protěžující své agenty a moje rodina a já v čele budeme mít problém. Brendan byl nejspíš na řadě o něco později, protože jsem ho nepotkala. A pokud měl pohovor za sebou, zatím nedal vědět.
Já se tedy nadechla a ne bez nervozity zaklepala na skleněné, napolo průhledné dveře.


"Tak co Ethan? Máme na něj něco, nebo pro jednou nelhal?" Eric konečně našel Dannyho, jak si u automatu dává kafe, a z hlavy vytřásl vzpomínku na bláznivý sen své přítelkyně, kterému se musel pořád smát. Před nimi byl ten den důležitý úkol - najít něco konkrétního, s čím můžou uhodit na mladého pana Fultona. Lháře, který zapřel rozhovor s obětí před její smrtí.
"Flack by se tu každou chvíli měl objevit, prý něco našel," protáhl se dotazovaný.
"Těžká noc?"
"Ale jo, Lucy ve škole chytila nějakou virózu a celou noc jí bylo špatně, v tom se spát nedalo," přikývl, "Doufám, že tady to bylo lepší. Fakt moc rád bych Ethanovi hodil před nos důkaz, že nebyl doma, jak tvrdí. Nemůžu se zbavit dojmu, že má ve všem prsty."
"Počkej, proč by svou holku připravoval o hlavu?"
"Nemusel to udělat schválně. Víme, že na stromech bylo natažený ocelový lanko, nemusel ho tam dávat. Ale určitě s ní byl, proč by jinak po hovoru s ním Kyra rušila večer s nejlepší kamarádkou?"
"Protože jí vzal na čtyřkolky?" ozval se za nimi hluboký hlas detektiva Flacka.
"Cože?" otočili se na něj oba dva.
"Přesně tak. Získali jsme možnost podívat se mu do účtu. Nebylo to snadný, ale když jsme dokázali, že lhal a s obětí ve večer vraždy mluvil a navíc jí po zmizení nevolal, ačkoli to tvrdil, získal jsem povolení podívat se mu na finance. Z účtu převedl peníze za pronájem jedné čtyřkolky v půjčovně. Když jsem tam pak volal, potvrdili, že si ji vyzvedl ještě ten večer, asi hodinu po hovoru s Kyrou, a vrátil ji k ránu. Konkrétně v šest, jakmile otevřeli," vysvětlil Don svůj úlovek.
"No výborně! Můžeme jet klidně hned za Ethanem," zaradoval se Danny.
"Ještě počkejte, dostal jsem se do účtu Kyry na facebooku. Má tam poslední zprávu, že se těší na večer s broukem. A taky si stahovala obrázek čtyřkolky z odkazu, co jí na chatu poslal Ethan Fulton, nepletu se, když myslím, že jste o nich právě mluvili?" přidal se k jejich skupince Adam Ross, laborant a technik, který měl za úkol prozkoumat Kyřin notebook. "Zaujalo mě to, protože nic v jejích věcech nenapovídalo, že by se zajímala o takové věci."
"Takže ji pozval s sebou! Byli v tom parku a projeli se pod lankem. Asi je na čase promluvit si s Ethanem na férovku," pokyvoval Don potěšeně hlavou.
"Ale nejdřív se podíváme do půjčovny. A na čtyřkolku, co měl. Stopy už budou možná pryč, ale čím dřív tam dojedeme, tím větší máme šanci. Super, Adame, díky. Hledej dál, ale tohle vypadá slibně," pochválil chvatně kolegu Eric už za pochodu k výtahu. Adam Ross se zatvářil pyšně a potěšeně, jak to dělával vždy, když pomohl, a znovu usedl za svůj stůl.


"Pane … Colemane, já … vážím si toho, že jste mě přijal, ale jste si jistý zrovna tímhle?" šokovaně jsem reagovala na konečné rozhodnutí mého nového šéfa. Kravaťáka, takového, jakého si člověk představí pod pojmem agent FBI, s ustupujícími vlasy a určitě ne v takové kondici, aby mohl chytat zločince osobně. Proto teď sedí v kanceláři, kde je bude chytat přes vědu. Ale ne nepříjemného a narcistického.
Pohovor nebyl moc dlouhý a zdálo se, že on je rozhodnut už od začátku, vlastně si jen ověřoval informace z mých materiálů. Jenže tohle mi vyrazilo dech.
Řekl, že mě přijímá. V duchu jsem zajásala. A pak dodal, že na post své zástupkyně. Přitom jsem si velmi dobře vědoma, že vést někoho nikdy nebylo v žebříčku mých přání, a že se takového zařazení spíše obávám.
"Doktor Rowles vás navrhoval na vedoucí post, ale to bohužel není vzhledem k vaší příliš krátké praxi možné."
"Ano, já vím, netroufla bych si takovou pozici ani přijmout, chápu, že je potřeba hodně zkušeností v tomhle oboru," a právě proto se vám divím, dodala jsem v duchu.
"Máte ale na druhou stranu skvělé výsledky a slibný kariérní a profesní růst. Proč toho nevyužít a nezkusit si i organizační a manažerské problémy jako můj zástupce. Upřímně, ostatní vaši kolegové, kteří se sem rekrutovali přímo z řad FBI mají výsledky naprosto srovnatelné, možná je dokonce v něčem předčíte. A ten váš … Stewart je profesně ještě mladší. Navíc když to vezmu naprosto na férovku, dítě už máte, takže nečekám, že bychom o vás v nejbližší době přišli, v praxi jste ze všech, co mi sem dohodili, zdaleka nejlepší. Proto jsem si vybral vás. Takže teď můžete akorát dokázat, že to není špatná volba."
Tím pohovor skončil.

Poměrně konsternovaná jsem vyšla z jeho kanceláře. Už zbývalo jen podepsat smlouvu a od nového měsíce začít. Zástupce.
Zhluboka jsem se nadechla. Znělo to úžasně. Je to vlastně povýšení. Víc práce, samozřejmě, ale taky zajímavější práce a za víc peněz. Jsem tam, kde jsem chtěla být. A ještě výš. Sice z pro mě záhadných důvodů, ale brzy se snad ukáže, že to všechno zvládnu. Musím. A musím potlačit svůj strach z vedení lidí. Utěšovala jsem se, že snad nebude potřeba, abych ho zastupovala příliš často.
Teď už jsem si mohla i prohlédnout nové zařízení jako naše a najít si svoje místo u stolu. Nepřipadaly mi už tak ošklivé a hloupě postavené. Mohla jsem také připravit místo se jmenovkou, nechat si zařídit přístup do systému, nechat si zhotovit přístupovou kartu a k titulu doktor nechat připsat zvláštní agent BAU.
A pak jen domů.

Hrozně jsem se těšila, až to oznámím. Tím, že budu mít lepší postavení a víc peněz se nám otevírají možnosti k věcem, co už s Ericem dlouho chceme udělat.
Jenže když jsem dorazila domů, docela pozdě, protože zařídit si všechny přístupy a vůbec vše kolem mého nového místa, trvalo nečekaně dlouho, byl tam jen Matt u své stavebnice, který si sám pro sebe polohlasem komentoval stroje, domy nebo co vlastně stavěl, a June. Dohodla jsem se s ní totiž na hlídání o víkendech a po školce a ona přijala, údajně proto, aby se celé dny nenudila. Já ale trochu doufala i v to, že její péče o moje dítě trochu prolomí ledy.
"Ahoj. Eric ještě nepřišel?" zeptala jsem se tedy jí.
"Ne. Ale volal a nechal ti tu vzkaz, že dneska toho má moc. Proč nevolal rovnou tobě?" vzhlédla ke mně z gauče, na kterém seděla v tureckém sedu a četla si nějakou tlustou knížku.
"Jsme tak domluvení, v práci se nerušit. Matt nedělal problémy?" znovu jsem se na něj ohlédla, ale vypadal plně zaujatý svou stavbou.
"Ne. Byl strašně hodný, neodmlouval, pořád se na něco ptal. Tak jsem mu o sobě trochu vyprávěla," usmála se na signál, že si odpoledne užili. "Jo a Eric ti ještě vzkazuje, že se Jadu probrala. Kdo je Jadu?"
"Vážně? Jadu je naše bývalá chůva, takže se probrala, to se mi ulevilo. Dneska všechno tak krásně vychází," musela jsem se znovu šťastně rozzářit. Tak Jadu už je lépe. Musím za ní brzy přijít. Další položka na neodkladný imaginární seznam.
"Jo? To je fajn," June pořád vypadala, že jí tak docela stále nezajímá, co se děje. Ale nedivila jsem se jí. Její těhotenství pro ni byla určitě velká zátěž a navíc ho vnímala jako vážný problém. A nebo nebyla nezaujatá, ale stalo se něco, co tak fajn není. "Volal mi totiž můj … náš otec," dodala ještě po chvilce.

"Co chtěl?" její tón nezněl moc přívětivě.
"Omlouval se, že nechtěl tak vyletět. A pak jestli jsem v pohodě a taky mi poslal další peníze, takže můžu dál bydlet v tom motelu. Není nic moc, ale stačí mi to."
"June, už jsem ti říkala, že můžeš být tady."
"Nechci otravovat," zavrtěla hlavou. Pořád jsem z ní cítila negativismus.
"Podívej, dostala jsem lepší práci s lepším platem a s Ericem už dlouho chceme sehnat nějaký dům. Když se nám to povede, bude tam dost místa i pro tebe. Já …" rozhodla jsem se to říct všechno a pokračovala dřív, než mě stihla přerušit, "chápu, že se moc neznáme a že to asi působí, jako bych se ti vnucovala. Takže pokud od nás chceš mít opravdu pokoj, tak dobře. Ale chci ti pomoct, jestli mi to dovolíš. I když úplně nová, stejně jsi moje sestra a po tom všem … chápeš."
"Já jenom … nemůžu se nějak srovnat s tím, že jsem najednou úplně jinde, než celej život a budu mít dítě a všechno se změnilo. Je to strašně těžký, je mi jenom sedmnáct...a do toho i noví příbuzní … Ráda ti budu hlídat Matta. Zatím vypadá jako fajn kluk a asi bych měla vědět, co mě čeká, jenže dál …" odložila konečně knížku, ale nedívala se na mě.
"Proto myslím, že když ti odpadne starost o bydlení, bude ti o něco lépe. A můžeš to brát jako pracovní místo s ubytováním. Nebo jakkoli. Eric ti taky chce pomoct. A na tátu se spoléhat nejde, jak už jsi poznala."
"Mm … no … gratuluju k tý práci," nakonec se rozhodla se k nabídce ještě nevyjadřovat.
"Díky, tak … udělám večeři?" a já nenutit ji.


"Takže myslíte, že z toho, co jsme v půjčovně našli, dostanete DNA?" ujišťoval se Don, když odjížděli z půjčovny motorových vozidel a mířili k Fultonovým.
Eric s Dannym pečlivě prohlíželi čtyřkolku, kterou před několika dny řídil Ethan a i když byla pečlivě vyčištěna snaživým zaměstnancem a prošla už rukama dalšího člověka, našli na ní stopy krve. Především pod koženým potahem sedadla a v těžko dostupných mezírkách kolem něj. Otisky už samozřejmě ne a i kola byla zbavena všech nečistot jak z Central parku, kde možná jezdila, tak z míst, jimiž se proháněl další majitel. Spoléhali tak pouze na DNA, co bude ale až za několik dní, a na kopii Ethanova řidičáku v záznamech pronajímatelů a výpis z jeho účtu, na němž byla zaznamenána i transakce s půjčovnou.
"Nepochybně. Sice se budeme muset pro formálnost zeptat toho dalšího člověka, jestli s ní neměl nějakou nehodu, ale jsem si jistý, že krev bude Kyry," potvrdil detektivu Flackovi Danny.
"Teď už nám Ethan rozhodně lhát nemůže."
"Výborně. A nejspíš už ani nemáme potřebu jednat s ním v rukavičkách. Přivezu ho na stanici."
"My zatím připravíme podklady pro výslech."
Trio se tak rozdělilo a z Ethana se stal hlavní podezřelý.

"Ethane, poslyš, ty nemáš asi moc štěstí na rodiče, že?" začat Danny, když Fultona předvedli do vyslýchací místnosti a on se usadil za stůl.
"Prooč?" vykulil nechápavě oči. Možná tušil, co se děje, ale tento dotaz ho dokonale vykolejil.
"Naučili tě platit všechno z účtu, na kterém máš docela tučný obnos. A to je smůla, Ethane, protože, víš, my si pořídili výpis. A víme, že jsi v noci, o které tvrdíš, žes ji strávil doma a ve které zemřela tvá holka, měl půjčenou čtyřkolku."
"Jo, já si jí půjčil, to jo, ale … nejezdil jsem s ní v noci," začal se hned bránit.
"Ne? A to sis jí půjčil proto, aby ti stála před domem? Víme, v kolik sis ji vyzvedl. A taky to, že vrácená byla v šest ráno následující den. Vzal jsi Kyru na projížďku, nebo jsi snad vzal nějakou jinou a proto jsi nám nechtěl nic říct?" útočil dál Danny. Čas, kdy jim Ethan měl sám objasnit svou úlohu, minul. Teď ho chtěl přímo konfrontovat s důkazy.
"Už jsem vám říkal, že s Kyrou jsem vůbec nebyl v kontaktu, nechápu, proč jsem tu! Proč si myslíte, že jsem jí něco udělal?? Půjčil jsem si čtyřkolku, fajn, ale to není trestný!"
"Lhal jsi, to jsi udělal a proto jsi tady. Víme, že jsi Kyře volal a mluvil s ní. A taky víme, žes jí zval večer na čtyřkolky. Proč neřekneš pravdu, Ethane? Už jsi dospělý, nemáš tady matku a už záleží na tom, cos udělal nebo neudělal. A oba víme, že cos udělal nebo neudělal je hodně vážný. Co se stalo doopravdy?" Eric byl trochu mírnější, než Danny a snažil se jejich podezřelého přimět k řeči mírným nátlakem na jeho svědomí.

Ethan mlčel.

"Podívej, jsi náš jediný podezřelý. Půjčil sis čtyřkolku, která zůstala zkrvavená. Čistils ji. Možná ty, možná někdo jiný, ale my stejně našli stopy krve. Kyře jsi volal, určitě se brzy ukáže i to, že ta krev je taky její. Useknuls jí hlavu, tělo hodil do řeky i s věcmi, ale bohužel, ona si doma zapomněla mobil. My tě díky tomu dostali a zavřeme tě za její vraždu. Proč ne."
"Vzal jsem ji," vydechl téměř až plačtivě. "Chtěli jsme si trochu užít, tak jsem jí zavolal, ona zrušila kamarádku a vyrazili jsme spolu. Já jí ale nic neudělal, fakt za to nemůžu, nemoh jsem tomu nijak zabránit, já...nemůžu za její smrt! Nezabil jsem jí!" mladík nátlak nevydržel. Několik dní už předstíral, že vůbec nic neví a teď, tváří v tvář pravdě povolil. Navíc se panicky bál, že mu přičtou více viny, než nese.
"A jak to tedy bylo?" Eric pořád nevěřil, že by Ethan připravil i drát na stromech a opravdu jel s úmyslem zabíjet.
"Jeli jsme do toho parku. Ono se to nesmí, ale v noci se tam dá dostat docela dobře. A nehrozí, že nás smete nějaký auto nebo něco jinýho. V noci tam ani není skoro nikdo. Ideální na projížďku. I když zakázanou. Jeli jsme, Kyra seděla přede mnou. Pak si stoupla, líbilo se jí to a najednou se přestala smát a spadla přímo na mě. Nechápal jsem co se děje, až pak jsem si všimnul, že je všude její krev a že … že ona nemá … bylo mi blbě! Vůbec nevim, jak se to stalo, prostě jedeme a najednou přišla o hlavu! Musel jsem s ní něco udělat, kdybych to nahlásil, tak mě hned obviníte z vraždy!"
"Takže jsi odvezl její tělo k řece a zbavil se ho, abychom si nemysleli, žes to udělal úmyslně?" ujistil se Danny.
"Ano! Já měl Kyru fakt rád, ale v tu chvíli mi to ani nemyslelo, bál jsem se a byl jsem úplně v šoku, až pak doma jsem si uvědomil úplně všechno … ale stejně bylo pozdě, ona byla hned mrtvá … hodil jsem s ní do řeky i kabelku, myslel jsem si, že tam má mobil a tak nikdo nebude vědět, že jsme byli spolu."

"Kyra se zachytila o pravděpodobně ocelové lanko natažené mezi stromy. Díky rychlosti čtyřkolky jí uřízlo hlavu. Kdybys to nahlásil okamžitě, zjistili bychom to na místě a možná bychom dokonce chytili skutečného vraha. Všem bys to usnadnil. I sobě. Proč ti máme ale teď věřit, že i lanko není tvoje práce, kdyžs to neudělal?"
"Ale já jí nechtěl zabíjet, já s ní chtěl zůstat! Už minule jsem vám řek, že jsme chtěli jít na stejnou školu a zůstat spolu i dál! A to je pravda! Já nevím, kdo to tam dal, ale on je vrah! Ne já!"
"Ale tys ho kryl, Ethane. I když ho neznáš. To už je spoluvina. Kryl jsi vraždu."
"To ale byla … jenom nehoda … já přece … to ne, já za nic nemůžu, já jenom nechtěl mít žádný problémy, aby mě vzali do školy!" vykřikl zoufale.
"To ti zatím nemůžeme věřit," zavrtěl hlavou Danny. Verze Ethana se zdála být pravděpodobná, ale dokud neověří vše, co řekl, nemůžou ho pustit.
"Tak chci právníka."

Eric mu věřil. A nebyl jediný. Když vyšli z vyslýchačky, Don to prohlásil a pak hned odjel domů za svou malou dcerou. Danny se rozhodl zatím nepřiklánět se k žádné verzi a hned poté taky zmizel a Eric se snažil zatím nemyslet na to, jak zjistí, kdo připravil vražedný nástroj v parku, když ho ani nemají, a naladit se tak, aby doma pokračoval v atmosféře úplně oddělené od všeho, co on i jeho přítelkyně dělají.
Navíc tam měl úplně jiné starosti. Možná i June a Jadu, s kterou už se snad všechno zlepšuje, ale především pořád nevěděl, jestli Danielle získala novou práci, od čehož by se začalo odvíjet další množství věcí, a taky ho pořád někde hluboko bodal její plán říct už teď prckovi pravdu o jeho otci.