Jako blázen, jako idiot
"Mám ho, mám ho, je to Darnell!"
"Zadrž ho! Jdeme tam!" odpověděla ještě rychle Lindsay a spolu s policií se rozjela a rozběhla na místo.
Jakmile Darnell Herman zaslechl své jméno od neznámé ženy, která měla jen převzít obchod za Jaye, zpanikařil a zastavil. Když se Jo pak rázným krokem vydala přímo proti němu, otočil se a začal utíkat.
Pod vlivem závislosti a počínajících abstinenčních příznaků však nedokázal úplně zkoordinovat svůj pohyb a registraci okolí, takže až pozdě zjistil, že běží přímo proti policii.
"Danrelle Hermane stůjte!"
"Stůj!"
Z jeho pohledu se na něj výzvy k tomu, aby se vzdal, hrnuly ze všech stran, stejně jako policisté. Snažil se sice najít skulinu k útěku, ale neměl příliš šancí. Nakonec se prosmýkl těsně podél plotu, rozehnal se, takže porazil Lindsay a pak se sám svalil na zem pod náporem jednoho z pronásledovatelů.
"V pohodě?" zeptala se Jo Lindsay a pomohla jí na nohy, když už na Hermanových rukou zaklapla pouta.
"Jo. Nic mi není. Ale tohle mu ještě nedaruju," zamračila se Lindsay a začala se těšit na výslech.
"Tate Garner?" oslovil Danny prošedivělého asi padesátiletého muže v hnědých kalhotách a bílém vykukujícím tílku pod modrou košilí, který jemu a Delkovi otevřel na Palmerem ze správy parku udané adrese.
"No … ano, to jsem, proč?"
"Můžeme s vámi mluvit?"
"O vaší práci v parku," doplnil kolegu Eric.
"Vy jste od policie? Konečně někdo reaguje na moje stížnosti?" zúžil podezřívavě Garner oči.
"I tak se to dá říct. Kriminalista Messer a Delko. Můžeme dál?"
"No prosím, tak o co vám teda jde?"
Tate Garner uvedl kriminalisty do svého bytu. Nebyl zařízený do velkých detailů a spíš se snažil o co největší minimalismus. Očividně v něm nikdo jiný nebydlel.
"Žijete sám, pane Garnere?" zeptal se Danny na úvod.
"Jo, rozvedli jsme se a ženský už mě nezajímají, to jste tu, abyste se ptali na Deedru?"
"Ani ne, ale určitě se k tomu parku dostaneme. Pospícháte?" zajímalo Erica, protože je pořád nutil jít rovnou k podstatě návštěvy.
"Nemám rád, když se kolem něčeho chodí jako kolem horké kaše a pořád se uhýbá od tématu. Chcete se mnou mluvit o mých stížnostech na ty fracky?"
"Vlastně chceme," Danny se posadil a rozhodl se dál to neprotahovat, "Určitě víte, co se v parku stalo. Teď naposledy."
"Jo, myslíte tu hlavu tý holky. To jsem slyšel. Muselo to být pěkně hnusný," přisvědčil Garner.
"Bylo. A my jsme zjistili, že ta dívka, Kyra Addamsová, jezdila se svým přítelem po parku na čtyřkolce, postavila se a následně projeli nataženým drátem, který ji popravil."
"Fuj. Chudák. Ale neměli tam co jezdit, pořád tam někdo dělá takovýhle pitomosti a pak se diví, že se něco stane. Vždyť jsou tam zákazy!" rozhodil Garner rukama, jako by tím říkal: Co naděláte.
"To my víme. Mluvili jsme s vaším nadřízeným a ten řekl, že jste si několikrát stěžoval na chování mládeže v noci a pak tam instaloval zákazy a zámky. Ale že to zřejmě moc nepomohlo."
"To je fakt, pánové," přisvědčil Garner, "ale jestli mi nehodláte pomoct, nevím, co tu děláte."
"Zajistili jsme vašeho kolegu Zaca Thorleye, když odstraňoval jeden takový natažený drát ze stromů v parku."
"Co, Zac? To ne, ten by určitě nic takového neudělal," zakroutil Garner hlavou.
"Potom musel uklízet po někom jiném a vy jste jediný, kdo měl s něčím podobným problém," vyjádřil konečně Danny hlavní důvod, proč přišli.
"Co … já? Já že jsem tam dal dráty, abych připravoval lidi o hlavu? To ani náhodou! Proč bych to dělal?" začal se Garner bránit.
"Jste ale noční správce, park v noci máte na starost vy a tohle se stalo v noci," oponoval mu Delko.
"Podívejte, to sice mám na starost, ale fakt nevidím důvod, proč bych natahoval nějaký dráty, kdybych si to chtěl s těma parchantama vyřídit, tak vysypu na cestu připínáčky nebo sklo nebo něco, aby nemohli dál jet, počkám na ně a hezky jim to vysvětlím, jestli chápete, co tím myslím, ale nikoho bych nezabíjel, bože vždyť jde o trávník," zadíval se na ně jako na blázny.
Oba jeho proslov pečlivě poslouchali. Měli zkušenosti s tím, že kdo lže, často uvádí spoustu nepotřebných detailů, ale na druhou stranu - důkaz, na jehož základě by mohli říct udělals to, chyběl.
"Dobrá a všiml jste si něčeho? Setkal jste se s něčím podezřelým během vaší služby?" obrátil trochu Eric. Výpady ani podezříváním by se moc daleko nedostali.
"Ne. Víte dobře, že kamery tam nejsou, monitorovat zvlášť v noci velkou zelenou plochu je zbytečné mrhání penězi. A já o ničem takovém podezřelém nevím."
"A ostatní?" ujišťoval se Eric ještě.
"Jací ostatní? V noci jsem tam jen já, park je otevřený jen ve dne, nebo večer, takže je zbytečné platit víc lidí, víte?"
Eric na to už neodpověděl.
"A jak dobře se znáte se Zacem Throleyem?"
"Pracujeme na správě zhruba stejnou dobu, občas se vídáme i mimo, nemůžu říct, že jsme nějací velcí přátelé, ale … jsme dobří známí." pokrčil Tate Garner rameny, když našel nejvhodnější výraz použitelný pro jeho vztah s kolegou.
"A myslíte si, že by byl schopný provést to? Natáhnout dráty, aby někoho zabil?" zeptal se ho Eric.
"To nee, hele to ne. Zac fakt ne. Nebo snad máte nějaký důkazy, že to udělal? Kdyby si chtěl s někým vyřídit účty, věřím, že by to udělal jako já. Ručně nebo přes policii."
"Ale on jeden drát odstraňoval, takže musel vědět, kde je. Při tom jsme ho chytili," oponoval mu Danny. Měl pořád dojem, že minimálně jeden z nich dobře ví, jak to bylo. A iritovalo ho, že nikomu nemůžou nic dokázat.
"Asi si ho všimnul. Chodí brzo ráno obcházet," Garner se tvářil, jako by byl největší neviňátko.
"Takže chcete říct, že jste si stěžoval na chování mládeže a rozjíždění trávníku, pak jste se rozhodl na to vykašlat a zrovna v té době někdo jiný zařídil, že další takoví vandalové zemřou?" ujistil se ještě Danny.
"Asi tak. Co bych měl z jejich smrti? Já bych je radši chytil a donutil je všechno platit. A jestli to tam někdo natáhnul … třeba nějaký pozorovatel ptáků, co já vím. Já ani Zac to na svědomí nemáme. Ani nechápu, k čemu by nám to bylo," začínal pomalu zvyšovat hlas a mluvit o něco rychleji. Od začátku se snažil dostat ihned k nejpodstatnějšímu a co nejdřív vyřídit všechny odpovědi. Ale ani to nebylo k ničemu.
I teď museli kriminalisté potvrdit, že má pravdu. Neměli v ruce nic, čím mohli na Garnera nebo Thorleye jasně ukázat. Kdyby měli navíc v plánu poškodit vandaly, co se prohání parkem, logičtěji znělo nastražit past při zemi.
Poslední nadějí zůstával Don se svým průzkumem Thorleyova života. V noci natažené a odstraněné dráty bez kamer nebo svědků se zkrátka nedaly vystopovat.
Vraceli se proto s dost pesimistickou náladou.
"Připadal jsem si jako idiot," zahučel Danny, když už seděli v autě. "Já nevím, jestli ví, co se stalo, jestli za to může, nebo v ničem prsty nemá, ale připadal jsem si jako idiot, který si nedovede představit, jak funguje náš největší park a tak mu to jako dítěti vysvětluje."
"Jo a navíc pořád nic nemáme. Pochybuju, že Don něco najde. Thorley v tom vážně nemusí jet," přizvukoval mu Delko.
"Pořád jdeme po zaměstnancích, ale co když to byl někdo úplně jiný? Vypadá to hrozně beznadějně a to mě štve!"
"Souhlas. Naprosto. Možná až to odvysílá televize, přestanou na chvíli puberťáci blbnout, ale zatím to nevypadá, že můžeme vraha chytit."
Darnell Herman byl zatím dopraven k výslechu a Lindsay Messerová s Jo Danville vešly společně za ním. Lindsay si třela pádem naražený loket.
"Darnelle Hermane, tak koho jste čekal, než jsme vás vzali na projížďku sem k nám?" začala Lindsay. Bez žádné zvláštní domluvy se rozhodla, že dnes bude ona ta zlá. Zlá za nepříjemné rande s chodníkem, které jí Darnell zařídil.
"N-nikoho," nedíval se na ně, jen těkal očima.
"Vážně? Neříkejte. A kdo vás poslal? My o Owenovi víme, pane Hermane. A nejen o něm," Jo si ho pečlivě prohlížela. Před několika desítkami minut na ulici neměla příliš šancí, ale teď vypadal nervozně, upoceně a značně roztěkaně. Nepochybovala, že už nutně potřebuje svůj pervitin.
Když se neměl k odpovědi, pomohla mu Lindsay: "Čekal jste někoho, koho posílá Jay? Ale Owen tomu zrovna moc nevěřil, tak poslal vás, že? Vyzvednout drogy, nebo ne? Měl jste u sebe tři sta dolarů. Na pervitin, že?"
"Ne, to ne!" odporoval Darnell opět.
"Mluvili jsme s vaším otcem, víme, že jste opět závislý. Ale teď nás vůbec nezajímá obchod, co jste chtěl místo Owena uzavřít. Dokonce nás nezajímá ani Owen. To předáme až protidrogovému. Nás zajímá něco úplně jiného," smetla Jo ze stolu úvod, který k ničemu nebyl. Owen a záhadný drogový Jay pro tento případ opravdu vůbec nebyl důležitý a ona informace o překupníkovi s kontaktem na Owena mileráda nechá jinému oddělení.
"Tak proč jste mě sem táhli?" Darnell se zatřásl a otřel si čelo hřbetem dlaně. Potom se sklonil nad stůl a položil si hlavu na složené ruce.
"Kvůli Jadu LeSardo!" odpověděla Lindsay trochu moc nahlas, protože jí připadalo, že Hermanova pozornost značně poklesla. Nejspíš to i byla pravda, ale oni měli důvodné podezření, že je pachatelem, dají ho do vazby, dokud se neporovná jeho DNA a DNA nalezená na oblečení Jadu a do té doby rozhodně žádné drogy, co ho dostanou do funkčního stavu, nedostane. Výslech proto potřebovali vést co nejdéle.
"Žádnou neznám, já chci pryč!"
"Je vám špatně? Máte absťák, pane Darnelle?" Jo ho netoužila vytrestat tolik, jako Lindsay, ale jeho mumlání a povalování po stole ji také rozčilovalo.
"Je mi blbě a žádnou Sardu neznám!" houknul na ně znova a mrknul modrýma očima pod příliš dlouhou ofinou.
"Tak jinak. Jedna dívka vás popsala jako muže, co jí přepadl a pobodal. A pak okradl. Sestavila váš portrét a v něm vás poznal i váš vlastní otec."
"Proč bych to dělal?"
"Chtěl jste po ní peníze a ona sama poznala, že na drogy. Víte co? Já si teď od vás vezmu vzorek DNA, srovnám ho s tím, co jsme našli na místě činu a až vás takhle usvědčíme, pošleme vás do basy za pokus o vraždu, co?" Lindsay se zvedla ze židle, na kterou se na začátku výslechu usadila.
"Vraždu? Co? Vraždu?" konečně pořádně zvedl hlavu a na obě kriminalistky se podíval vyděšeně.
"No ano. Jadu LeSardo skončila s vážnými bodnými ranami v nemocnici a máte štěstí, že přežila. Popsala vás. A přiznání je polehčující okolnost."
Darnell střídavě pozoroval nejdřív Lindsay a potom Jo. Pak znovu Lindsay, znovu Jo a nakonec se vrátil k Lindsay. Jako by hledal podporu a zastání, ale nedočkal se.
"Já-já … já nechtěl, jenom … její prachy, nic jinýho jsem nechtěl!" vykřikl Darnell frustrovaně.
"Ale pobodal jste jí!"
"Nechtěla mi nic dát, vona … vona se bránila …"
"Ona se bránila, tak jste vytáhl nůž. Kvůli šedesáti dolarům jste ji skoro zabil! To vám přijde adekvátní?"
Darnellův stav se začal nebezpečně blížit stavu popsaném Jadu v době přepadení.
"Nevim … já nevim, já si to nepamatuju, já chci …"
"Soustřeďte se, Darnelle," přerušila ho Lindsay, "tady vám pervitin nikdo nedá a my vás nepustíme, dokud neřeknete, jak to bylo!"
"Přišla tam … a já potřeboval prachy! Bez peněz už mi Owen nechce nic dát, musel jsem je sehnat! A ona tam šla … a s-sama … jenže se bránila no!" zmučeně konečně promluvil. Poslední no při tom vyřkl s konečným důrazem, jako by se tím celá záležitost měla uzavřít.
"Tak jste jí bodl. A vzal jí peněženku. Kde ta je? Co jste udělal s doklady? Kam jste šel potom?" Lindsay mu ale nehodlala dopřád klid vazby.
"Za Owenem s prachama. Já nevim co s tím udělal, já už ani nevim kdy to bylo a jestli přede mnou stála ženská nebo chlap!"
Poznaly, že víc z Darnella dostat nedokáží. Začal bez vyzvání opakovat totéž. Bránila se, chtěl jsem prachy, je mi zle. Při tom se mírně kýval dopředu a dozadu jako blázen, ruce napnuté mezi koleny. Ani jedna už se na něj nechtěla dívat a čekat, jestli si nevzpomene na další slovo. Nechaly ho odvést.
Žádné komentáře:
Okomentovat