Upírčin deník 13

Rok 2011

Asi dvě hodiny ležel na posteli a se zaujetím pročítal útlou knížečku se starými popraskanými deskami.
Už to bylo hodně dávno, co našel video a záznamy o proměnách ve vlkodlaka. Tehdy propátrával majetek svého strýce Masona, který ho dokázal díky detailní dokumentaci svých přeměn připravit. Ani nevěděl, proč ho teď napadlo projít jeho věci znovu. Co mohl zjistit o vlkodlacích už z nich zjistil a navíc už to ani zjišťovat nepotřeboval. Od doby, co Klaus prolomil kletbu a dokázal tvořit hybridy, jako je on sám, už se nemusel potýkat s nekontrolovatelnou a bolestivou úplňkovou přeměnou.
Ale on stejně znovu po několika měsících, těžko uvěřit, že je to tak krátká doba, prošel jeho byt a místa, kde mohl cokoli nechat. Možná ho jen popadla touha dozvědět se vše, co Mason o vlkodlacích a upírech zjistil, možná byl jen zvědavý a znuděný. Ale pod podlahou, kde se spolehlivě skrývají ta největší tajemství, našel tuhle knížku.
Vlastně deník.
Když ho otevřel, ničím ho nezaujal. Podle prvních řádek patřil nějaké Ethel, která se stěhovala. Ale když se začetl dál, zjistil mnohem víc a s každou další řádkou byl znovu a znovu šokován tím, jak důkladně jsou životy těch, které zná, propleteny s téměř dvě stě let starou minulostí.

Vyrušil ho až zvonek u hlavních dveří. Protože jeho matka nebyla doma, musel se chtě nechtě zvednout a jít otevřít. Deník při tom stále držel v ruce.
Zvonek se ozval znovu.
"Už jdu!" vzal za kliku a otevřel dveře.
"Eleno?" překvapilo ho, že tady dívku vidí. Dřív, ještě v dobách, než do města přišel Klaus a udělal z něj hybrida, byli svým způsobem přátelé. Ale teď se od něj držela dál. Jeho vztah ke Klausovi ho totiž nutil poslouchat jeho příkazy a přání a Elena Gilbertová stála spíš na druhé straně barikády.
"Čau … no, prý nebereš telefony a Damon s tebou chce mluvit. Tak jsem se tu zastavila."
Poslední týdny totiž ona, Damon, co se sem s bratrem před delší dobou vrátil, její bratr Jeremy, občas i Katherine a v posledních dnech i Rebekah, která sem přišla s Klausem, a která se teď dozvěděla a pochopila pravdu o smrti své matky, snažili vymyslet plán na Klausovu likvidaci.
Byl příliš nebezpečný, měl na kontě velkou spoustu nevinných mrtvých, ovlivněných a hlavně mohl zničit život kdykoli komukoli z nich.
Dokázali najít i důkaz v jeskynních malbách z doby, kdy sem jeho rodina poprvé přišla, vyprávějící o pravé příčině smrti jejich matky. O tom, jak ji zabil on a ne otec. Proto už nebylo pochyb o tom, že musí zemřít.
Jenže ovlivněný Stefan a připoutaný Tyler byly veličiny, co jim to velmi kazily. Proto bylo třeba počítat i s úlohou pro ně.

"Mě ale moc nezajímá, co mi Damon chce."
"Tak si alespoň zapni telefon. Co to máš?" kývla k až podezřele staře vyhlížející knížce. Když jí neodpověděl, vyškubla mu ji z ruky a namátkou otevřela. Zvykla si už, že cokoli podezřelého, co se objeví v jeho blízkosti, nesmí nechat jen tak být.
"Co … 'Damon je naopak uhlazený, hovoří, jako by byl vystudovaný řečník, a navenek se chová velice zdvořile. Bez mrknutí oka skládá komplimenty, z otcovy autority si hlavu příliš nedělá. Ale zaslechla jsem ho několikrát potají mluvit s bratrem. Ostatní je samozřejmě slyšet nemohli, ale mým uším už uniká o dost méně věcí, než ostatním smrtelníkům. Popichoval ho, posmíval se a choval se nabubřele a rozmazleně.' - co to je?" přečetla nahlas jednu z pasáží a musela se zasmát.
"Našel jsem to, tak mi to vrať," zamračil se ihned Tyler.
"Nenene, tohle mě zajímá," zaklapla knihu, která byla patrně něčím deníkem, a rozhodla se ji přečíst. Jednak ji zajímalo, co se ještě dozví o Damonovi, ale především ji zajímalo, proč se tam o něm píše a o kom dalším jí autor poskytne informace.

Netrvalo jí dlouho přehltat všechny popsané stránky včetně jednoho dopisu, který v nich byl založený. A dozvěděla se možná víc, než sama chtěla.
Krom pasáží, kdy se upřímně bavila popisem sourozenců Salvatorových, jako třeba 'když k ní Stefan ihned po příchodu zamilovaně zvedl pohled, následován Damonovým pohrdavým úšklebkem, ve kterém se ovšem zamilovanost dala vyčíst též.' nebo 'Stefan se pustil do svého bratra s výtkami, že se zbytečně snaží dvořit se Katherine, a že ho ona nikdy nebude mít tak ráda, jako má jeho, a že si ho stejně nevybere, neboť je to jen rozmazlený fracek, který sám neví, co chce, který se vykašlal na školu, a kterého by otec nejraději vyhodil z domu.', - včetně chabého pokusu představit si, jak se Damon někomu gentlemansky dvoří, zjistila i něco, co jim může velmi pomoct. Zjistila, že Klaus a Rebekah mají ještě dvě další sestry, které by jim snad mohly pomoct, nebo nadělat problémy. Problém největší byl však v tom, že deník končil sdělením 'Hned zítra odsud musím zmizet. Dnes by to bylo příliš nápadné. Nevím, co se dělo po tom všem. Nejspíš opravdu všechny upíry spálili na popel a mladé pány Salvatore uložili do hrobky. Nevím a vůbec mne to nezajímá.
Je po všem.', a proto netušila, kde by mohly být.

Když deník dočítala - jako poslední si nechala založený dopis s ještě starším datem, než zápisky - sešla ze svého pokoje dolů do kuchyně.
Chtěla si udělat čaj a pořádně všechno promyslet, protože cítila, že na blízku je další šílený plán, který zatím ale nemohla pořádně chytit. Možná potřebovala ještě jednou pročíst celý deník, možná jen potřebovala vymyslet, komu se s tím svěřit a co udělat s Tylerem, který si to také přečetl. Mumlala si při tom pořád dokola jméno autorky a snažila se vzpomenout, jestli už ho někdy dřív neslyšela.
"Ethel … Ethel … Ethelll …"

"Šílenství? Už?" ozval se jiný hlas z na první pohled prázdného gauče a pak se za opěradlem vynořila postava Damona.
Elena sebou prudce trhla. Přepadových nenadálých návštěv jak jeho, tak jeho bratra měla už dost.
"Co tady děláš! Proč neřekneš, že tam jsi?"
On si ale jen znovu lehl a neodpověděl.
"Mimochodem," pomalým krokem se z kuchyně přesunula ke gauči a posadila se na opěradlo, "proč jsi nikdy neřekl, že ses měl ženit?"
"A to jsi vzala kde?" řekl ledabyle, ale viditelně ztuhl. O téhle kapitole se nikdy s nikým nehodlal bavit. Možná proto, že byla v jistém ohledu tak zásadní.
"Přečetla jsem si to. A taky jsem si přečetla, že jsi … jak to bylo, svým způsobem roztomilý, ale neupřímný, uhlazený a protivný," škodolibě se usmívala, když viděla, jak přemýšlí a nemůže se dopátrat, jak všechno ví.
"Říká ti něco jméno Ethel? Nebo ne, spíš Thyre, tu sis měl brát, že?"
"Kde ses o nich dozvěděla? To to měl Stefan v deníku?" chytil se jediného, co ho napadlo. Pochyboval, že by někdy mluvila s Katherine o něčem takovém a nikdo jiný už z té doby nežil.
"Stefan ne. Ukradla jsem deník té Ethel Tylerovi. Nevím, kde ho vzal, ale "půjčila" jsem si ho a přečetla. Proč jsi mi nikdy neřekl, že znáš Klausovy sestry?"
"Nikdy to nebylo potřeba, ne? Do toho, co tehdy bylo, už nikomu nic není. Co všechno jsi vůbec četla?" uvědomoval si, že při současné situaci může být jejich existence důležitá, ale protože ani jedna se tu neukázala a neškodila, nepovažoval to za stěžejní. A jeho bratr zřejmě také ne.
"Bylo tam všechno. Bylo tam, že žily nějakou dobu u Lockwoodových, protože měly zabít Katherine a tam se seznámily s vámi. Pak tam bylo, že tvůj otec chtěl, ať si vezmeš Thyre a pak tam psala o vaší smrti. A pak, že odjíždí a tím to končilo. A nezdá se mi to až tak nedůležité," odporovala Elena.
"Neříkej, že tě něco napadlo," pronesl znudeně.

"No, možná. Ta Ethel podle deníku zná pravdu o Klausovi a má ho plné zuby."
"To je sice fajn, Eleno, ale pokud neleží v jedné z rakví, co si s sebou vozí jako morbidní rodinné album, tak je hodně daleko," mluvil stále stejně sarkasticky a bez zájmu.
"Tak si budeme muset promluvit s Rebekou. My sami Klause nepřemůžeme, ale s pomocí jeho sourozenců máme šanci. A ona o nich vědět může!"
"Nejsi najednou nějak moc akční?" podíval se na ni a naklonil hlavu na stranu.
"Tebe to snad vůbec nezajímá!" Elena se vztekle zvedla, popadla jeden polštář a praštila s ním Damona do obličeje. "Tak si to přečti sám! Třeba tady - 'Já chci pomstu. On ale …  edokáži to přesně vyjádřit. Klaus začíná být nebezpečný i těm, co už jsou mrtvi, a vůbec se mi to nelíbí …', nebo třeba 'Rozčilovalo mě, že netuším, jak ji dostat. A čím déle to nebudu vědět, tím déle tu budu muset zůstávat a tím déle bude Klaus vědět, kde se nacházím.
Nenávidím ho a on nenávidí mě. Nejvíc ze všech pěti sourozenců.' Já chápu, že pasáže o tobě jsou mnohem zajímavější, stejně jako drby o Stefanovi a té Rosalyn, ale myslím, že tohle je důležité!" přečetla pasáže, které si založila, a hodila deník Damonovi. Ten ho zběžně prolistoval.
"To jsem netušil, že ta holka, s kterou mě chtěl otec oženit, měla zálusk na Lockwooda. No dobře, dobře," kapituloval, když si všiml Elenina tvrdého pohledu, "promluvíme si s Rebekou. Ta by o tom měla vědět nejvíc."

Samozřejmě bylo potřeba, aby Stefan u toho rozhovoru nebyl. Dokud ho ovládá Klaus svými silami, nesmí nic vědět. Ale podařilo se najít chvíli.
Rebekah, když Elena přednesla co a z jaké doby našli, zprvu vypadala, že o této epizodě nechce mluvit. Bylo těžké dostat z ní jediné slovo.
"Jsou to tvé sestry, tvoje rodina, musíš vědět, kde jsou, ne? Je tam napsáno, že jedna z nich od začátku věděla, co tvůj bratr udělal a ty víš, co vyvádí tady, kolik lidí zbytečně zabil, kolik nevinných to odneslo, musíme s tím už něco udělat," Elena se ji vehementně snažila přemlouvat a hrát na citlivou strunu, jak nejlépe dokázala.
"Já vím! Měla jsem Thyre hrozně ráda. A pamatuju si to, sledovala jsem je pro něj, když tohle vzniklo," kývla Rebekah k deníku, "ale pak se to všechno pokazilo."
"Ano, to tam je. Katherine utekla a … ony odjely. Víš kam?" Elena doufala, že teď už ji rozmluví.
"Za námi. Za mnou a Klausem. Klaus se jich chtěl zbavit, probodl Thyre a uložil ji do rakve. Nespravedlivě, víš? Tohle jsem nechtěla, chtěla jsem, aby Thyre zůstala s námi, ale on ji bez rozpaků probodl! Nakonec to udělal i s Ethel. Já … nemohla udělat vůbec nic. Věřila jsem mu, slepě jsem mu věřila, neměla jsem už nikoho jiného."
"Takže teď ony dvě a Elijah leží v rakvích v Klausově sbírce," položil otázku Damon, i když odpověď znal.
Rebekah přikývla. "Nikdy jsme Ethel nevěřili. Snažila se nám říct, že matku … že Klaus … já jí nevěřila. A nechala jsem ho, aby Thyre …" jakmile Elena zmínila, o čem chce mluvit, znatelně to Rebeku rozrušilo. Ale teď, když měla prozradit svůj podíl na smutném příběhu, nemohla už ani mluvit.
"Měli bychom ho už zastavit … s vaší pomocí, Rebeko. S tvou a tvých …"
"NE! Nemůžu je probrat! Od roku 1864 jsou … nic neví, mají mě za zrádkyni, nenávidí mě, to nejde! A navíc je to pořád můj bratr!" naježila se okamžitě.
"Ale sami to nezvládneme. Jste rodina! Ty už taky pravdu znáš. Víš, jak manipuloval i s vámi. Nechal je, ať si myslí, že jsi mrtvá. Pak to udělal s nimi. Lhal ti o Elijahovi, lhal ti o vlastní matce, vraždí, ničí životy všech kolem sebe!"
"Tak zkusíme vyjednat pomoc od Elijaha. Řeklas, že leží v jedné z rakví, tak ho probereme a ukážeme mu, co musí udělat. Už jednou to skoro udělal, ale nepočítali jsme, že nás zradí. Teď to vyjde," Damon pokrčil rameny. Rozhodně nebyl tak trpělivý, jako Elena a měl zkušenost, že předstíraný nezájem zmůže mnohdy víc, než přemlouvání.
"Rebeko, podívej se na mě, ty nejsi jako on. A chceš mít svůj život. Ne se pořád bát. Můžeš ho mít, ale Klause je třeba zastavit."
Rebekah se chvíli upřeně dívala do bílého koberce na podlaze. Poté přikývla.