"Mlč!" Klaus byl ale pohotový. Sice neprobodl tu, kterou původně chtěl, ale Thyre ho také zklamala, hlavně tím, že se postavila před svou sestru. A proto si to zaslouží.
Nechal její tělo klesnout na práh a Ethel na poslední chvíli vtáhl hrubou silou dovnitř.
"Cos udělal? Proč jsi jí to udělal?" Rebekah ale vypadala na rozdíl od něj překvapeně a hlavně hodně nahlas křičela v nesouhlas. Ethel naopak zažila další šok, když ji viděla živou poskakovat před svým bratrem a domáhat se vysvětlení.
"Neměla se před ní stavět! Jí si stěžuj!" Klaus odtáhl bezvědomé a ochromené tělo Thyre, aby ho náhodou nezahlédl nevítaný kolemjdoucí, a zabouchl dveře.
Rebekah se ještě chvíli dívala na svou nejmladší sestru, které z hrudi trčela rukojeť dýky, a pak přesunula pohled na Ethel.
"Ty. Ty vždycky můžeš za všechno. Zbrklá, nemyslící, nejdřív se pokusíš zabít Katherine a necháš ji uniknout. Potom ji rovnou necháš utéct! A teď necháš místo sebe odnést všechno Thyre! Já tě sledovala, já … já tě nenávidím!" z překvapeného šoku pomalu přecházela do útočného tónu. Stejně, jako její sestry, se dokázala velmi rychle rozčílit a velmi rychle a neuváženě jednat.
"Ale já přece … Klausi … jak to, že … ty žiješ?!" těkala pohledem z jednoho na druhého a nic nechápala. Zatímco Klaus se skláněl nad Thyre, Rebekah, o které byla přesvědčena, že už ji nikdy neuvidí, vzteky rudla.
Vždycky měla Thyre moc ráda. Možná nejradši z celé rodiny a teď kvůli ní, kvůli té, která jí nikdy nechyběla …
"Ale ty? Ale ty? Ty můžeš za všechno, co se nám kdy stalo!" Rebekah zatoužila zlikvidovat ji sama, když to Klaus neudělal. Po paměti couvla k zastrčenému stolku u okna, kde ležela malá ampulka s velkou lékařskou injekcí. Sáhla po nich.
"Tak tos byla ty, kdo nás sledoval? Schválně jste nám řekli, že jsi mrtvá! Abys nás mohla špehovat!" konečně pochopila, o co celou dobu šlo. Ale pozdě.
"Ano. Ano a viděla jsem, co jsi zač! MRCHA!" Rebekah konečně pevně uchopila nástroj na stolku a dřív, než stihl Klaus zasáhnout, nebo Ethel utéct, bodla ji do ramene.
Z injekce se do jejího těla okamžitě uvolnilo obrovské množství látky způsobující tu nejhorší bolest, jakou mohla zažít. Připomínalo to zásah Gilbertova zařízení a mělo to úplně stejné zničující účinky.
Jak se sporýš rozléval do její krve, všechno ji pálilo, dusilo a úplně to ochromilo všechny její schopnosti. Sotva se alespoň několik vteřin pod náporem Rebečina útoku udržela na nohou. Na útěk mohla zapomenout.
Klaus jen protočil oči bez jediné známky emocí.
"Musela jsem to udělat, když ty ne!" štěkla na něj Rebekah a nechala svou nejstarší sestru ležet v bolestech na zemi.
"Tak mi aspoň otevři dveře."
"Ty ji takhle necháš?" vyštěkla znovu, když viděla, jak táhne téměř mrtvou Thyre ke vchodu do sklepa.
"Jo. Zastala se té zrádkyně a taky má na všem podíl. Sice ta rakev byla připravená pro Ethel, ale věci se vyvinuly jinak, tak otevřeš?"
Rebekah polkla všechny protesty i nadávky, kterými ho chtěla počastovat, a odemkla dveře do sklepa.
Klaus odtáhl tělo Thyre a uložil ji i s dýkou, která ji udržovala v jakési hybernaci, do rakve předem připravené pro někoho jiného a zavřel víko.
Rebekah zatím sledovala bolestí se svíjející Ethel. Doufala, že když tohle udělá, nechá Klaus Thyre žít. Zase s nimi, jako za starých časů. Nestalo se a tak jen přemýšlela, co udělá dál.
Pomohla Ethel na nohy a strčila ji na pohovku v přijímacím salónu.
Rozhodně nemohla čekat, až sporýš z jejího těla vyprchá a ona bude zase silná a schopná jim zmizet. Rozhodla se proto připravit další dávku.
Zásoby výtažku ze sporýše si vždycky dělala na vlastní obranu nebo pro snadné zneškodnění jiných upírů, i když byl i pro ni nebezpečný, a právě dnes se konečně hodil. Bude ji udržovat slabou a bezmocnou, dokud Klause nepřesvědčí, aby s ní skoncoval. Musí to udělat, rozhodně ji po tom všem nenechá běžet, i když její bratr se bezpochyby po uložení Thyre trochu uklidnil.
"Klausi …"
Večer byla Rebekah stejně nervozní jako celou dobu od chvíle, kdy sestry dorazily.
"Co-ještě? Už jsem ti vysvětlil, že si to zasloužila, ne?" odsekl jí Niklaus a dál si četl jednu z knih, jako by se vůbec nic nestalo a jako by to byl úplně obyčejný večer.
"Ale to je nefér! Ona to musela odnést a Ethel nic? Ona tu bude jenom tak ležet?"
"Píchla jsi jí sporýš, nejspíš má bolesti, tak co ještě chceš?"
Rebekah se nadechla, prudce se na něj otočila a rázně pronesla: "Abys jí taky probodnul!"
"A to ti nestačí, že do ní cpeš sporýš? S ním v těle se vlastně ani nehne, je otrávená, tak o co ti jde?" ušklíbl se.
"Aby byla v rakvi! Abych ji už neviděla! Vždyť je to všechno jenom její vina, ona nejdřív chtěla toho vlkodlaka a potom kvůli ní jsi Thyre … já mám Thyre ráda!" znovu se dostávala do ráže a znovu se těžko bránila, aby jí z očí nevytryskly slzy.
"Jistě, že je to její vina. Vždycky je to její vina. Nebo už jsi zapomněla, z čeho obviňovala mě?" ušklíbl se znovu a na její výlev nebral ohled.
"Ne! A proto chci, abys to udělal! Klausi musíš! Jestli odmítáš Thyre probrat, tak to musíš udělat i s ní!"
"Nech mě být!" zlostně zaklapl knížku.
"Nenechám! Budu ti to připomínat pořád, dokud to neuděláš. A pořád a pořád!" na důraz svých slov několikrát dupla. Ať si byly podobné jakkoli, Rebekah se po útěku od otce chovala z celé rodiny nejrozmazleněji.
"Je moje věc, co udělám a co ne!"
"Ale ty jí musíš probodnout! Musíš!" vřískla Rebekah teď už hystericky, doběhla k vyřezávané skříni s mosazným kováním, otevřela ji a vyndala ostrý bodec. "NA! A udělej to!"
"Když po tom tak toužíš, probodni si ji sama," utrousil on a ani se na nabízený bodec nepodíval.
"Chci, aby platila! A ty to musíš udělat, když Thyre …!"
Klaus se snažil ignorovat Rebečinu hysterii celý další den, ale ona ze svých požadavků neustupovala, byla protivnější a protivnější, odpoledne dokonce propadla hluboké depresi a vše svalovala na to, že její milovaná sestra je pryč a on se odmítá postarat i o druhou. A vyhrožovala, že to bude ještě horší. Nechtěla vypnout svoje přebujelé emoce, i když mohla, a Klausovi nezbývalo nic jiného, než jí konečně vyhovět.
Přesně o dva dny později tak zaklaplo víko i druhé narychlo pořízené rakve.
Žádné komentáře:
Okomentovat