Turnaround to Blame 12

Přeci neúspěch

Ještě jeden den se nedělo vůbec nic zvláštního.
Jo a Lindsay se snažily najít nějakého feťáka podle popisu Jadu LeSardo a zároveň stále čekaly na výsledky rozboru DNA, mladý Etan Fulton čekal na soud, Eric, Danny a Don doufali, že se někdo přihlásí k lanku v parku a policejní hlídky ho chytí. Takže vlastně také čekali. Věnovali se sice kvůli nulovému postupu administrativě a jiným odloženým nevyřešeným případům, ale jejich prioritu stále měli na mysli.
A já trávila čas od rána do večera v práci. Navíc jsem hned od začátku byla nucena převzít většinu odpovědnosti za chod našeho oddělení, protože agent Coleman údajně řešil jiné záležitosti a naše práce, stále ještě plná nevyřízených administrativních problémů, běžela naplno a vypadala, že je bez konce. To, co jsme dělali celou dobu od uzavření kanceláře, jsme teď dělali znovu, jen opačným směrem. Tedy spíš já. Ostatní se chopili běžného vyšetřování, což také nesneslo dalšího odkladu. Já dostala navíc archiv, protože o něj se měl postarat Coleman. Neměl čas. A tak jsem domů dorazila pozdě večer stejně jako předchozí den, stejně, jako se mělo stát následující den a stejně, jako se mělo dít i v budoucnu. Jen o tom jsem ještě netušila.

Ale dnes už se snad mělo něco změnit.


"Co? Co? No to je skvělý! Hned ho sem nechte přivést!" zaradoval se Danny, když přijal Flackův hovor. Pak zavěsil a rozhlížel se kolem sebe. Jeho kolega ale v místnosti nebyl, aby mu předal tu radostnou zprávu.
"Macu … hej, Macu! Nevíš, kde je Eric?" zakřičel proto na šéfa, co se právě mihl kolem dveří.
"Myslím, že šel někam k šatnám," zastavil a vrátil se.
"Fajn, super. Možná máme konečně pachatele z Central parku," zaradoval se ještě jednou Danny a chvatně odešel určeným směrem.
"No aspoň někdo tu má úspěch," prohodil Mac jen tak mimochodem a pokračoval dál.

"Delko! Máme ho, konečně ho máme," vletěl Danny do šatny, jakmile zjistil, že jeho kolega je vážně uvnitř.
"Koho máme?" Eric, právě se chystal převléct, jen tázavě pozvedl obočí.
"Někoho, kdo si přišel do parku vyzvednout nářadí."
"Fakt? A kde je?" kolegovo nadšení bylo nakažlivé. A nebo se spíš sám radoval nad tím, že jsou snad blízko řešení.
"Přivezou nám ho. Chytli ho těsně před rozedněním, když se snažil ten drát sundat ze stromů. Vzali ho pak s sebou, stejně z něj nejde dostat žádný otisk, na to je moc tenký."
"Aaa, už se na něj těším. Takže vyslýchačka?"
"Flack říkal, že za čtvrt hodiny ho tam máme," přikývl kriminalista Messer.
"Tak se tam sejdem. Doufám, že je to ten pravý," poznamenal ještě Delko, pak se konečně převlékl a následoval kolegu k možnému vrahovi.


Mac mezitím došel až do své kanceláře. Po posledním hovoru se svou dcerou, tedy starší dcerou, který se z původní gratulace k novému místu znovu zvrhl ve výměnu názorů ohledně June, potřeboval mluvit ještě s někým. Pořádně si vyřídit, proč se zrovna v téhle situaci obrátila na svého sedmnáct let neznámého otce a jestli nemá i jiné řešení, než bydlení u Erica a Ann.

"Carol? Mac," ozval se po úvodní větě volaného: Carol Dahmerová, prosím?
"Mac … Taylor? Ty mi voláš?" zněla opravdu překvapeně.
"A neměl bych? Myslím, že víš, proč."
"Opravdu nevím. Snad jsme všechno skončili už hodně dávno. Takže o co jde? A urychli to, prosím, za chvíli musím zase pracovat. Přijdou mi klienti kvůli hypotéce," tuhle kapitolu svého života chtěla raději nechat uzavřenou.
"Vážně? Klienti jsou pro tebe důležitější, než tvoje dcera?" odpověděl jí stejně příkře.
"Moje … proč o ní mluvíš?" začínala ale tušit. Ta bláznivá holka, co ji neposlechla a místo toho utekla z domova, nezmizela za babičkou, ale za svým otcem!
"Přijela sem. A je těhotná. Tvrdí, že jsi jí vyhodila z domu, protože si to nechtěla nechat vzít! Zrovna ty, Carol," narážel na to, že ona si svou dceru nechala, i když pro ni také neměla žádného otce a ani žádné pevné dobré podmínky.
"Nabízela jsem jí řešení, v jejím věku asi to nejlepší! Chtěla jsem, ať si udělá medicínu, ať to někam dotáhne a ne aby si zkazila život s dvaadvacetiletým inženýrem, co jí stejně odkopne. Místo toho, aby mě poslechla, se sbalila a utekla!" jako by Macovi vyčítala, že se na ni vůbec osočuje.
"A ty ses jí nepokusila zastavit a najít?" informace, že otcem dítěte June je nějaký plnoletý inženýr byla nová a možná užitečná, ale v tuto chvíli nepodstatná.
"Myslela jsem, že odešla k mé matce a já nemám čas běhat za ní po světě! Když si to tak vybrala, její volba, Macu. Kdyby zůstala tady, všechno se jen zhorší a nejen mezi námi. Chceš mi ale teda říct, že June je u tebe?"
"Ano. A vypadá to, že se má lépe, než původně doma. Jsi neuvěřitelná matka, Carol. Sice jsem nevěděl, co mám čekat za vysvětlení, že jsi její útěk vůbec neřešila, ale tohle je trošku moc. Myslelas, že bude u tvé matky? Ty sis to ani neověřila? Víš co? Pokračuj v nezájmu dál, tady jí bude lépe!" ta slova z něj vylétla sama od sebe. Ale proč by vůbec měl pochybovat nad jejich pravdivostí?
"Vážně? A nedohodli jsme se, že ty s ní nebudeš mít nic společného?" vyjela na Maca na oplátku. Naštvalo jí, že najednou si hraje na vzorného otce a něco jí vyčítá. Nesnášela, když kdokoli poukazoval na její chyby.
"Nejspíš to padlo. A pokud mi nechceš říct, kdo přesně je otec, už spolu nemáme o čem mluvit. Ty jsi zřejmě ráda, že jí máš z krku, že?!"
"Tak ať ti to řekne sama, když teď jsi tak dokonalý rodič, u kterýho se má líp, než u mě! A klidně si jí nech, já na tohle opravdu nemám čas ani nervy! Oh, a zvláštní, tobě se s jeho identitou nesvěřila? Mně ano!" odpověděla mu rozčileně a hovor ukončila.

Mac rozhořčeně pustil mobil na stůl. Věděl, že Carol Dahmerová je impulzivní a náladová a za roky, co se neviděli, se její hysterie a vzteklé chování zřejmě ještě vystupňovalo. Ale odepsat vlastní dítě? Dítě, které sedmnáct let vychovávala?
Taky měl nervy na pochodu, když si Danielle začala poprvé se Ericem, když se s ním v jednom kuse hádala, když se rozhodla nastoupit do služeb policie, ale vyhodit ji z bytu? To by nikdy neudělal. Ani nechat ji zmizet. Nemohl říct, že by se o ni ukázkově staral, nebo zajímal o vše, co dělá. Ale snažil se. A tohle chování ho prostě rozčílilo.
Uvědomil si, že June asi měla složité dětství a bylo mu trochu líto, že jí nic neulehčil. Že neudělal nic, ani nevěděl kde a jak žije. Ale mohl udělat něco alespoň teď? Po stejném výstupu, jaký předvedla Carol?


"Dobrý ráno, pane Thorley. Jste pan Thorley, že?" začal Danny, když se usadil proti zadrženému padesátiletému muži s dost prořídlými vlasy ve vyslýchací místnosti. Eric a Don zatím stáli za sklem. Zatím netušili, jestli bude potřeba při zdolávání pachatelova odporu ještě někdo. Byl-li to pachatel.
"Jo. Zac Thorley. Ale vážně nechápu, proč jsem tady."
"Nechápete? Tak co jste dělal v Central parku dnes ráno před východem slunce, když vás zadrželi policisté?"
"Šel jsem se projít. To snad můžu, ne? Procházet se svobodně po přístupných místech. A parky jsou tu od toho," odpovídal stále velmi udiveně.
"Chodíte vždycky ještě před úsvitem?"
"To člověk potká nejmíň otravných lidí. Chodím tak kontrolovat, jestli není v parku nějaký nepořádek nebo tam nedělají bezdomovci brajgl."
"Vy jste jeden ze správců, že?" ujišťoval se dál Danny.
"Jo. Tak teď už snad úplně chápete, proč jsem tam byl, a já můžu jít," chystal se zvednout a vážně odejít.
"Ne tak rychle, pane Thorley. Víte při tom spěšném odchodu s policií jste, zdá se mi, v parku něco zapomněl," usadil ho Danny zpátky.
"Co bych měl zapomenout? Všechno mám u sebe, teda měl jsem, než mi to tady u vás zabavili. A já vážně nechápu, proč!"
"A co třeba tohle?" Danny před něj položil klubko smotaného drátu zabalené v důkazním sáčku.
"Kde bych to asi vzal? Noo jasně, obvykle nosím pár metrů drátu po kapsách, co kdyby náhodou, žejo. Jinak jste normální? Tohle je vážně ztráta času, řekněte mi proč jsem tady, nebo si to divadlo nechte pro někoho jinýho," ušklíbl se Thorley, naprosto přesvědčený, že tohle je bezpředmětné.
"Víte, tohle není jediný drát, který v Central parku byl. Tenhle jsme ale našli náhodou a nechali ho hlídat. Čekali jsme, kdo se k němu přihlásí. A vy jste se ho ráno pokusil odstranit," začal Danny a měl v úmyslu říct mu vše, co ví.
"Jo, všimnul jsem si ho, nemá tam co dělat, tak jsem ho chtěl dát pryč, a co je na tom? A jestli nemá policie lepší práci, než hlídat dráty, no tak to bych se k nim rád přidal."

"Tak dost, pane Thorley," to už k němu a Dannymu přišel i Flack, "jeden další takový drát byl natažený o několik desítek metrů dál. A připravil o hlavu mladou dívku, která se tam projížděla s přítelem, doslova ji popravil a my víme, že ten, kdo natáhl tenhle, natáhl i ten osudný. Jenže ho odstranil dřív. Na tenhle asi zapomněl a vydal se pro něj až dnes ráno, že?"
"Vážně? Tak to je mi líto, že ten dotyčný někoho zabil, ale jak já mám vědět, kdo je tam natáhl? Já chtěl jen odstranit tenhle. Nebo snad chcete říct, že jsem je tam i dal? A máte na to důkaz?"
"Podle hlídky jste šel přímo k těm stromům, jasně jste věděl, kam jdete, navíc jste se snažil, aby to bylo v době, kdy nikdo není kolem."
"Ale to je vážně směšný, pánové. Jak říkám, chodím na obhlídky brzo právě proto, aby se mi do cesty nepletli návštěvníci a abych svou část parku připravil před hlavním náporem lidí, co si chtějí zajezdit na bruslích nebo zajít na piknik. Toť vše. Ještě nějaký dotaz?"

Bohužel byli nuceni uznat, že nemají nejen další dotaz, ale dokonce ani důvod vznést obvinění. Ten muž odstraňoval lanko umístěné stejně, jako vražedná zbraň, ale jediný důkaz o tom, že ho i natáhl, neměli k dispozici. Proto ho nechali odvést do vazby, kde mohl následujících čtyřicet osm hodin zůstat, a museli se pokusit podívat na něj blíž. Jinou stopu momentálně neměli.
Z prvotního nadšení tak mnoho nezbylo.