Ne, že by si neuvědomoval, že je důležitý. Alespoň co se týkalo jeho rodiny a všeho, čeho se dotkla. Ostatně, byl dědic své rodiny. Byl nejstarší dítě, byl syn, byl hned druhý v pořadí, byl… princ. Ten, čí slovo, drápy a tesáky budou jednou rozhodovat. Ten, koho už teď měli respektovat a poslouchat a kdo už teď mohl vším slušně… vlastně spíš neslušně zamíchat. A ne, že by se mu takové postavení nelíbilo. Jen ho to někdy otravovalo. Unavovalo. A teď, když se přestěhovali do zapadlého Beacon Hills, měl to všechno zase prožívat od začátku a přispívat k budování jejich i své pozice na novém místě. Což ho otravovalo ještě víc. Někdy prostě jen chtěl sednout na motorku, někam odjet, vypít flašku, neříct nikomu své jméno, třeba se i porvat, i když ne úplně zbytečně a rozhodně ne zbytečně rýt do někoho silnějšího nebo důležitějšího. To nebyl jeho styl a nebyl to styl jaguára. Pokud to není nutné, je nesmysl čelit příliš reálné porážce. Stačilo mu něco menšího. Ostatně, i bez věčných rvaček snadno vypadal jako zlý hoch a spousta holek miluje zlé hochy. Některé si myslí, že ho změní a chtějí z toho udělat své poslání, některým to jen přijde sexy. Bavilo ho to. Byl si jistý, že úplně stejně to bude tady. V nové škole v Beacon Hills.
Přijel tam na své motorce, v kožené bundě, zaparkoval kousek od další motorky, i když rozhodně ne tak dobré, jako je ta jeho. Pár lidí zíralo. Pár holek. A jedna mu skoro skočila pod kola. Nezírala na něj, naopak, vůbec si nevšimla, že za ní parkuje, a když se otočila, začala hned nadávat.
„To se sakra nemůžeš rozhlídnout?!“
Sesedl z motorky a podíval se na ni. Od tmavých vlasů přes rozepnutou příliš velkou košili, pod kterou měla cosi krátkého a velice upnutého, po ještě kratší kraťasy.
„Rozhlížím se.“
Něco zamručela, nejspíš nějakou nadávku, otočila se a rázně vyrazila do budovy školy. On také.
Sice neměl tušení kam má jít, ale stačilo následovat dav. Nepochyboval, že ho dovede všude, kam bude potřebovat. A když už byl u toho, vyhlédl v tom davu holku, kterou skoro srazil. Nebylo to těžké. Stačilo najít ony kraťasy skoro překryté příliš velkou košilí a nespustit je z očí. Přitom… ne, že by se mu chtělo. Ten výhled se mu zamlouval a oči odtrhl jen na moment, když zahnula do jedné ze tříd, aby zjistil, že je to tatáž, kam podle instrukcí, jež jeho matka obdržela po jeho zápisu, patřil.
Zaplul proto do třídy hned za ní a rozhlédl se. Všiml si, že ta holka se pozdravila s někým, komu zatím neviděl do tváře, ale u koho to ani nepotřeboval. Dokázal vycítit dlaka stejně jednoduše jako člověka. A tohle byl vlkodlak. Pokud mohl soudit, žádný slaboch. A pak ucítil, že někdo, kdo stojí za ním, a kdo sám také bude nejspíš dlak, na něj zírá.
„Ahoj, ta motorka je tvoje?“ řekl ten někdo a on se otočil. Další holka. Která si také zjevně oblíbila krátké kraťasy ukazující nohy, které rozhodně stály za to ukazovat.
„A když je?“
„Pak se na ní musí skvěle jezdit,“ usmála se na něj, mrkla, obešla ho a chopila se onoho vlkodlaka
„Scotte, obávám se, že tu máš konkurenci.“
„Co? Ahoj Malie,“ vlkodlak-Scott se na dívku usmál a ona ho políbila. Docela vyzývavě, ale měl dojem, že ta výzva platila spíš jemu než tomuhle Scottovi.
„Někdo tu má lepší motorku,“ usmála se znovu. A znovu na něj mrkla.
„Takže ta druhá motorka je tvoje?“ zeptal se spíš ze zdvořilosti než opravdové zvědavosti. Byla to odlehčená sportovní motorka, jaká ho moc nezajímala. Úplně jiný typ, než preferoval.
„Scott McCall.“
Vlkodlak se představil a podle krátkého záblesku v jeho očích pochopil, že pohnal i jeho. Netušil, zda tu znají jaguárodlaky a dokáží identifikovat jejich pach, ale poznal, že není člověk. A jako na všem ostatním, ani na tomhle mu nesešlo.
„Jughead Jones.“
„Jughead? Tak to už se nedivím, že nemůžeš dávat pozor,“ ozvalo se od oné první dívky, která se k nim s úšklebkem připojila.
„A moje sestra Jenna...“
Žádné komentáře:
Okomentovat