Jurský svět 13

Tyranosaurus měl opravdu hlad. Pravidelná dodávka krmiva nepřišla a on už od rána nic neulovil. Měl jíst. Chtěl jíst. Ale jeho výběh byl zoufale prázdný.
Zoufale přebíhal z jednoho konce na druhý. Jeho podrážděnost rostla o to víc, že mu včera zbytek mohutné odlomené větve rozřízl stehno. Měl hlad. Měl vztek. A potřeboval kořist.
A pak to ucítil. Sladkou vůni masa a krve nedaleko odsud. V hlučném a nepříjemně elektrizujícím místě, kam nikdy nechodí. Jenže teď bylo tiché a klidné a kromě technika, co se vracel od nedalekého uzlu k jeepu, úplně prázdné.
Rozběhl se. Nic ho nemohlo zastavit. Plotem prošel, jako by to byl papír. Zařval.

Jurský svět 12

Jenna se probudila, když byla za okny už pořádná tma. Podívala se na svůj budík a zjistila, že jsou také dvě hodiny ráno. A Owen u ní samozřejmě nebyl, ale to jí nevadilo, protože mu sama řekla, ať se postará o bratra. I když musela uznat, že jí chybí. Už jen jeho přítomnost ji uspávala, když si myslela, že nebude schopná zamhouřit oči, a teď by se jí hodila znovu. Bylo příliš brzy, než aby vstala, ale spát už nemohla. Stíny tmavší než tma tvořené nábytkem se v jejích očích pořád transformovaly do tvaru raptora, za okny slyšela neexistující klapání dinosauřích nohou s drápy a imaginární křik, co ze sebe vyrážel, když se ho snažila odkopnout a každou chvíli se jí zdálo, že se otevírají pevně zavřené dveře.
Rychle proto rozsvítila lampu na nočním stolku, vyskočila z postele, zamkla je a s náhlou hrůzou, že teď stojí další raptor přesně za ní, se otočila a zpátky pod peřinu téměř skočila šipku. Ne, mýlila se. Owenova přítomnost by se jí nehodila, nutně ji potřebovala.
Ale ve dvě ráno mu nemohla ani zavolat. Vysílačku většinou nebral ani ve dvě odpoledne a teď stejně určitě spí. A probudila by tím i Tye. Určitě ale věděla, že hned, jak se rozední, rozjede se za ním. Sice netušila, jak překoná strach z cesty pralesem kolem místa, kde zjistila, že nejde proud, ale rozjede.
Jenže ráno jí také došlo, za jakých okolností se předchozí den rozešli, jak se pohádali a jak vlastně ani neví, co se stalo v apartmá, protože detaily odvál stres, jehož se zbavila až se slunečními paprsky, a najednou jí přišlo dost nevhodné jen tak se sebrat a tlouct mu na dveře. Asi by měla zachovat alespoň nějaké zbytky pravidel, tvářit se, že ještě pořád ví, co dělá, nepůsobit jako absolutní hysterka nebo ustrašený balík, co se omylem ocitl mezi zvířaty a vědci, i když si tak trochu připadala, a najít si nějakou odbornou výmluvu.

Jurský svět 11

Už byl ale bezmocný a omámený.
„Ne! NE! JDI! ÁÁÁ!“ ozývalo se z jeepu však dál a Owen si uvědomil, že Jenna je teď někde pod půl metrákem nehybného masa. Rychle se k ní rozběhl, otevřel dveře, chytil ji a vytáhl ven. Pořád se ale zmítala a zběsile couvala od jeepu, dokud ji nevytáhl na nohy a pevně nesevřel.
„Dobrý, je to dobrý! Je po všem!“
„O-o... on... je to... je... zabils ho?!“
„Uspal. Je po všem.“
Jenně se ale v obličeji zračila silná nedůvěra, které si všiml.
„Neboj se. Vydrží to dlouho. Teď ho vytáhnu ven, ano? Ty jdi do chaty a... neudělal ti nic?“ musel se zeptat, když zjistil, že se pořád třese a třeští na jeep oči.
„Jenno, jdi do chaty. Já všechno zařídím.“

Jurský svět 10

Jenže celý další den Jenna Owena vůbec neviděla. Musela hned, jak opustila Mořský svět, do laboratoře, kde spolu s týmem doktorky Dearingové kontrolovala přístroje a čerstvě vylíhlá mláďata, a to jí zabralo spoustu času. Doktorka totiž trvala na tom, že po tak velkém stresu jako je nouzový režim musí udělat celou základní sadu testů, a tak se spolu s několika dalšími vědci z místa několik hodin nehnula. V duchu také už plánovala, jak do svého výzkumu zanese reakci mosasaurů na nouzový režim, i když trochu litovala, že nemůže hodnotit jejich chování v bouři, a to jí volný čas zkrátilo ještě více.
Jediné, co stihla, byl krátký hovor večer. Ohlásil se jí hned napoprvé a ujistil ji, že Tye vyzvedl a že v chatě je všechno v pořádku. Ona mu na oplátku řekla, že se zítra možná staví na kontrolu a pak vysílačku položila na stůl k ostatnímu vybavení a chtěla jít spát. Hned ji sice napadlo, jestli to nepřehání, že po jedné noci a dost nejasném vyjádření by se asi neměla chovat, jako by automaticky počítala s nějakým pokračováním a dělat si nároky na návštěvy a sledování toho, co dělá, ale utěšovala se, že kdyby mu to nebylo příjemné, určitě by to řekl.

Jurský svět 9

Když se pak ráno celý ostrov po bouři probouzel, každý pomalu zjišťoval důsledky, jaké pro ně odpoledne a noc měly. Návštěvníci museli oželet ranní program kvůli kontrole zvěře a techniky, zaměstnanci se hrnuli na úklid okolí budov a prohlídkových tras, znovuzprovoznění všech sítí po uvedení do nouzového režimu, projížďky podél výběhů a zjišťování, zda elektroinstalace někde nevyhořela, což se naštěstí nestalo, a Owen stál už dávno oblečený u otevřeného okna Jennina apartmá a chystal se jít vyzvednout svého bratra a obhlédnout chatu. Je dva bouře venku moc nezajímala, ale trochu jinou si přece prošli.

Jurský svět 8

Když tedy konečně po půl hodině jízdy vyjela na mýtinu, zjistila, že se v pesimističtějších úvahách nemýlila. Owen stál u chaty, jednou rukou držel obrovskou dřevěnou desku, v druhé ruce kladivo a zatloukal okno. Druhé okno z druhé strany chaty už podobně zabezpečené bylo.
„Owene! Já tě zaškrtim! Proč sis nevzal vysílačku? A co tu vůbec ještě děláš?!“ vyskočila z jeepu a rázovala přímo k němu.
„Zabezpečuju chatu před bouřkou, ráno jsem to říkal. Zabalit věci, zatlouct okna, schovat motorku.“
„A víš, kolik je? A proč jsi zamknul Tye v pokoji?!“ přeskočil jí hlas rozčílením, které se ještě zvýšilo, když jí odpověděl tak klidně.
„Aby se nikam nezatoulal. Bude tam v bezpečí a já mám práci, takže...“
„Počkej, počkej, tys chtěl schovat motorku? To jako žes tu chtěl zůstat? Zbláznil ses? Owene, poslouchej... poslouchej!“ přiskočila k němu a chytila ho za paži, aby ji nemohl ignorovat. „Ty pojedeš se mnou zpátky, rozumíš? A to hned.“
„Když se nabízíš, tak dobře, ale musím to dodělat. A jestli hned, tak mi pomoz. Ty balíky v síti nasoukej do sudu pod ní a pevně ho zavři. Ale nech otevřený dveře, už jsem vypojil a schoval generátor, nesvítí světlo.“
„Ty... tam máš elektriku?“
„A co sis myslela?“ ušklíbl se. „Nebudu tam sedět po tmě a potřebuju nabíjet notebook. A vařič mám taky elektrickej, plyn by přitahoval pozornost a mohl by bouchnout. A navíc, elektropohon u motorky, vzpomínáš?“
„Fajn, tak jsi trochu civilizovanej neandrtálec, ale stejně to zní hrozně,“ zabrblala Jenna a vešla do chaty. Byla v ní pořádná tma, takže se nemohla rozhlédnout, ale síť našla hned. Vedle ní se také skoro přerazila o pevný plastový sud a světlo ode dveří dopadlo na několik hromádek oblečení zabalených v igelitu, stejně jako byla deka, polštář a několik kabelů. Tak je tedy vzala, naskládala dovnitř a zavřela víko. Pak vykoukla z chaty ven.
„Kde máš věci na dnešní noc? Dám ti je do jeepu.“
„Počkej,“ zahučel skrz několik hřebíků, které si přidržoval v puse.
„Ty sis nesbalil, viď? Tys tu chtěl zůstat!“ obvinila ho Jenna znovu.
Owen jen něco zabručel a když mu Jenna doslova nařídila ať to zopakuje, pustil hřebíky z pusy do ruky a řekl hlasitěji: „Jasně, chtěl jsem tu zůstat a Tye nechat do smrti zamčenýho v pokoji, určitě.“
„No nedivila bych se. Tak si pospěš!“ vyběhla ven a podívala se na zátoku, ve které se moře přelévalo v už docela slušných vlnách.

Jurský svět 7

Jenně se ten plán ale v nejmenším nezamlouval. Sama tedy měla dost práce, musela zazálohovat všechny počítače v Mořském světě, kam se musela chtě nechtě vrátit, a pak je postupně odpojovat a zajistit proti poškození vodou. Beze slova jí s tím pomáhal Pierce, dokud nezůstaly pouze kamery zapojené k nahrávacímu zařízení. Ale přesto každou chvilku myslela na to, zda by byl Owen schopný v chatě zůstat. Říkal, že zatluče okna a dveře a sbalí si věci, matně si vzpomínala, že vodácké výpravy používají sudy, kam zabalí oblečení i elektroniku, a s nimi se můžou klidně převrhnout, ale kolik času mu to zabere? A opravdu pak odjede do hotelu? Takový blázen, aby vystavil nebezpečí i svého bratra, určitě nebyl, takže pokoj sežene. Jenže co on? Prý už tu tropickou bouři zvládl. Taky v chatě? Nemohla se ubránit dojmu, že patrně ano, a že to hodlá zkusit znovu. To ale nemůže dovolit, teď se projevil jako jediný člověk, co jí trochu pochopil, a má tu malého bratra. Nemůže ho tam nechat.

Jurský svět 6

Jenna stála ve sprše a nechala na sebe dopadat proud horké vody. Všichni se teď dohadovali, co se stalo. Litovali, že mládě nemohli rozpitvat v laboratoři. Snažili se přijít na to, co samici chybělo. Jenže ona jen pořád viděla, jak pomalu proplouvá kolem jednotlivých kamer, vysílá do všech koutů mořského dna táhlé a zoufalé volání po mláděti a nechápe, že ho nenajde.
Proto také utekla zpátky do hotelu. Samec spokojený a nažraný odplul a ona už nevydržela pohled na zdrcenou zvířecí matku a nechtěla, aby ostatní viděli, že má v očích slzy.
Vůbec jí předtím nenapadlo, že se to může nepovést. Jistě, že už jí došlo, proč se v posledních dnech chovala tak divně a skoro se nehýbala a nežrala. Plod na tom byl zle a umíral a ničilo to i ji. Ale hrozně jí naštvalo, že slovutnou doktorku Dearingvou teď zajímá jenom nemožnost provedení pitvy a že se na to nikdo další nedívá jako na smutnou tragédii. Že nikdo nelituje mosasauřici, že nikomu není zle kvůli malému, co ani nemohl spatřit svět. A že nikdo se neužírá tím, jak mu vůbec nic nevychází.
Ona se tím naopak užírala víc než dost. Chtěla znát důvod, proč jí nevychází ani osobní život ani práce. Proč ji mají všichni za podržtašku a proč muselo mládě umřít zrovna jí. Nikdy jí nic moc nevycházelo. Byla dobrá ve škole, to ano, jenže hlavně proto, že její rodiče byli známými odborníky a dokázali jí se vším poradit. Ale jinak? Neprůbojné dítě, co sedí v rohu, a čeká, až si ho štěstí najde samo. A když se mu pokusí vyjít naproti, tak špatně zatočí. A už ji to často unavovalo. Jako třeba teď, když si po sprše lehla do postele a přepadla ji najednou neskutečná únava, kvůli které se nedokázala ani pohnout, uvnitř cítila jen smutný a netečný klid a mohla jen spát.

Jurský svět 5

Od té doby ale pečlivě sledovala mosasauřici a v Mořském světě u počítačů trávila většinu času. Nebyla to zase taková zábava, protože samice se jen povalovala po dně, občas si doplavala ukousnout jídla, ignorovala dokonce i provokace samce a druhé samice a Jenně chvílemi přišlo, že své břicho dře o hrubý povrch skalisek. Všechno to ale přičítala březosti a už se těšila, až přijde ta očekávaná chvíle porodu.
Úplně tak zapomněla na všechny ostatní povinnosti a tak ani netrvalo dlouho a musela si vyslechnout velmi nepříjemné kázání od doktorky Dearingové, že březí dinosaurus ji z pravidelných porad neomlouvá, a že má být stále k ruce. A jestli na to zapomněla, nebo se rozhodla vykašlat na svého nadřízeného. A pak, po nekonečných pěti minutách peskování, se dozvěděla, že doktor Grady se od ranního příjezdu nové skupiny návštěvníků neozval, jeho vysílačka je hluchá a ona se s ním nutně potřebuje setkat. Tedy – Jenna pro něj má okamžitě jet.

Jurský svět 4

Jenže jak se ukázalo, pokus donutit mosasauřici k akci nebyl příliš úspěšný. Dva zbývající tvorové se nechali poměrně snadno odlákat do vedlejšího akvária, dokonce se předháněli a napadali ve snaze být u flákoty první, ale když Pierce odsunul poklop prvního a nákladní jeřáb upevněný na pobřeží vyslal své rameno nad záliv, v němž se akvária nacházela, a spustil do vody značnou část čerstvé krávy, nestalo se prakticky nic. Maso sice dopadlo několik metrů před samicí, dokonce ho viděli na kameře, ale nezdálo se, že by se nějak pohnula směrem k němu, přestože se voda ihned začala mísit s krví, která jí nemohla ujít. Pouze se zdálo, že zabraný kus ploutve se trochu zvětšil, takže se snad posunula o pár centimetrů.
„No... ale za pokus to stálo, ne?“ prohodil Owen, když jim došlo, že samice opravdu žrát nebude.
„Jo, dostali extra porci s uspávadlem, fakt super nápad,“ prskla Jenna v odpověď.
Owen chtěl namítnout, že ten nápad byl její, ale raději neřekl nic. Jen ho začalo ještě víc udivovat, jak si mohla Jenna vybrat právě tento park, a co ji k tomu vedlo.
„Mám teda zavolat Henkeho?“ zeptal se Pierce, který konečně odvrátil hlavu od beznadějně nehybného obrazu. Henke byl totiž potápěč zaměstnaný v parku a uměl výborně zacházet s puškou, proto byl první, na koho se všichni obraceli, když potřebovali zpacifikovat nepozemní zvíře.
„Jo, co jiného zbývá? Žrala vůbec něco poslední dobou?“
„Víte přece, jak to je. Hodíme jim krmení, oni se o něj porvou a do několika minut je pryč. Nikdy nejde sledovat, kolik si který utrhne.“
„Volejte Henkeho. Já... připravím si sadu,“ mávla Jenna rukou a otočila se k prosklené zamčené skříňce u protější stěny. Byly v ní kufříky s kompletní veterinární výbavou a ona, poté co ji odemkla vlastním klíčem, sáhla po největším z nich. Překontrolovala jeho obsah – ampule, injekce a misky, zase ho zavřela a povzdechla si.

Jurský svět 3

Dva dny je bez zvláštního vyrušení takto pozorovala. Všimla si, že aktivita starší samice značně poklesla a nejvíc se jí na podvodní kameře ukazoval urostlý samec, co se po akváriu proháněl sem tam. Přišlo jí, jako by si zvlášť užíval místa, které měl, když se samice držela u kamenů a malých jeskyní u dna, a jako by se trochu předváděl. A nebyl jediným samcem, protože si také všímala, že doktor Grady jezdí pravidelně kontrolovat microraptora a vždycky na něj před Centrem čeká doktorka Dearingová. Že by spolu opravdu něco měli? Vídala je, jak spolu vcelku klidně debatují a jak jí Owen říká Claire. Musel ji tedy znát osobně a o něco měkčí výraz v jejím obličeji prozrazoval, že tomu tak bude. Ostatně, byla docela vysoká, štíhlá blondýna, jejíž odstín by módní znalec označil jako jahodový, každý věděl, že pod pláštěm nosí šortky, v nichž klidně ukazuje opálené nohy, a že by ji nenapadlo jet do terénu nakašpařená jako Jenna. Uvnitř Centra navíc klidně nosila sandálky na podpatku, chodila v nich tak, že na své pozadí stáhla nejeden pohled, obdivný či žárlivý podle pohlaví a preferencí, a knoflíčky pracovní košile také nemusela zapínat upjatě ke krku, protože měla rozhodně co vystavovat. Určitě se mu líbila, líbila by se i neandtrálci, natož Owenovi. A on, jestli mohl přitahovat ji? Jenna neměla tušení, jaký má vkus a jestli dává přednost přírodě nebo ultramoderní laboratoři uprostřed města. Netušila ani, jestli je vůbec svobodná, to ostatně nevěděla ani o jednom, ale objektivně by byla hloupá, kdyby řekla, že na Owenovi, jeho udržovaných svalech a očích nic není. Zájmy a styl už mohou být podružnější, však k sexu samotnému nejsou potřeba ani slova.
Další den večer je potkala i na společné večeři. Owena si tam nikdy dřív nevšimla. Sice ho nikdy nevyhledávala, ale stejně měla dojem, že kvůli jídlu do Centra pro návštěvníky, další budovy Jurského světa, určitě nejezdil, a teď tu seděl i s Claire u jednoho stolu. Měli mezi sebou položený rentgenový snímek podložený čistým papírem a o něčem mluvili. Pak se Claire zasmála a Jenně připadalo, že na Owena mrkla. On však pohledem zůstával u snímku a chvatně se cpal plněnou kapsou s hranolky.

Jurský svět 2

Zbytek dne pak dávala dohromady naměřená data závislosti aktivity mosasaurů na teplotě a denní době, i když to nebyla nijak zábavná nebo převratná práce, protože se nechovali jinak, než všichni podobní plazi žijící ve zdejší poměrně teplé vodě. I další den měla v plánu pozorovat sonar a podvodní kameru umístěnou u pobřeží, kde měl předmět jejího výzkumu svůj „výběh“ - speciální betonové akvárium vydělující část oceánu s řadou malých průlivů, jimiž se zvířata nemohla dostat ven, ale mohla jimi nerušeně proudit voda, ryby a drobní mořští živočichové, kterými se mosasauři sami přikrmovali. Jenže sotva dorazila do laboratoře s počítači monitorujícími moře, musela odpovídat na volání doktorky Dearingové.

Jurský svět 1

„Kde je Grady? Ví někdo, kde je doktor Grady?! A proč se neozývá?! Ten chlap je pohroma!“ rozkřikla a rozhlédla se doktorka Dearingová po svých kolezích z Centra výzkumu parku Jurský svět, který stál dvacet let po fiasku společnosti InGen znovuotevřený a funkční s novými výběhy, novými dinosaury a novými postupy na kostarickém ostrově Isla Nublar. Právě se snažila vysílačkou spojit s Owenem Gradym, doktorem, který na ostrově prováděl behaviorální výzkum velociraptorů, jenže k jejímu vzteku velmi svérázným způsobem, s kterým jednoduše nedokázala hnout. A to, že se jí většinou na volání vůbec neozýval, patřilo k jeho zvykům. Přitom velmi dobře věděla, že jeho vysílačka, protože komunikace prostřednictvím mobilních telefonů nebyla na tropickém ostrově možná, není nefunkční, ale prostě zapomenutá nebo si jí nevšímá.

Jurský svět

Jenna Deglerová je dcerou Ellie Sattler Deglerové, paleobotaničky, která se spolu s Alanem Grantem, Ianem Malcolmem a Johnem Hammondem a jeho vnoučaty účastnila víkendového boje o život na ostrově Nublar, kde se společnost InGen pokusila otevřít zábavní park s živými dinosaury. Teď, po dvaceti letech, však podobný park skutečně funguje na troskách původního, a Jenna tam odjela dokončit svou diplomovou práci. Co všechno ji tam čeká a může doopravdy ambiciózní projekt krvavě neztroskotat?

Povídka psaná na motivy filmu Jurassic World, který bude do kin uveden příští rok, na přání. Obsahuje některé postavy, které ve filmu mají být, a zmínky o postavách z předchozích třech Jurských parků, ale jejich příběh, fungování parku a i okolnosti jsou zcela vymyšlené.
Celá sepsaná v roce 2014.

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13