Všechno zatím vypadalo na hladký průběh, ovšem jen do chvíle, kdy dostal Lucy do rukou Mac a ona se rozječela na celé kolo.
Nedokázal ji uklidnit nikdo, takže se všem docela ulevilo, jakmile se znovu ocitli v autě.Danny, přesně jak všichni předpokládali, celou dobu propaloval pohledem Flacka, který stál u Patricie a držel ji za ruku. Potom odjeli jeho autem. Stella neodmítla ani pozvání na oslavu.
Tam už všechno probíhalo víceméně hladce. Lucy se uklidnila, jakmile se dostala do známého prostředí a dokonce se odmítla nechat vzít Macovi, takže ten ji musel celé odpoledne chovat. Nakonec mu usnula v náručí.
Za pomoci Lindsay ji uložil do postýlky a vrátil se k ostatním. Za těch pár minut, co byli pryč, atmosféra znatelně zhoustla. Danny seděl naproti Donovi, Patty kroutila hlavou a urputně sledovala vzorek na ubruse, jen aby se na ně nemusela dívat.
Propalovali se pohledem, sem tam jeden z nich něco pronesl, ale dost úsečně a nepřátelsky. Nakonec to už Flack nevydržel.
"A co že je to tvoje sestra? Je snad plnoletá a ví co dělá! Tyhle dohady už mě vážně nebaví Danny."
"Moje sestra a začne si s mým nejlepším kamarádem. A navíc detektivem! Víš co to může být když si začne s detektivem a tomu se ve službě něco stane?"
"Sakra Danny co by se mi stalo?"
"Jsi POLICAJT! To je snad magnet na průšvihy a stát se ti něco může úplně snadno!"
"Teď jsem v pořádku a když se budu pořád bát toho co se může stát, nikdy si neužiju toho, co je!"
"A co až jednou nebudeš mít štěstí při těch tvých divokých honičkách za podezřelými a stane se ti něco? Co třeba ta bomba tehdy, když jsi skoro umřel?"
"A co to má co dělat s Patt? Nikdy bys mi tohle neříkal, kdyby to nebyla tvoje sestra!"
Danny už se nadechoval k další odpovědi, ale zakročila Lindsay.
"Pánové neřvěte tu. Lucy právě usnula a jestli se chcete hádat, tak venku. A Danny, tohle je věc Patty a Dona."
"Díky, Linds," sarkasticky poznamenal Flack.
"No jen se ho zastávej!"
"Danny nemyslíš, že jedinej kdo do toho má co mluvit jsem já?" ozvala se konečně Patty, protože nehodlala svého bratra dál poslouchat.
"Joo až ho někdo zastřelí nebo zmlátí nebo mu jinak ublíží, jsou desítky takových co by rádi! Nebo co až ho přeloží, co budeš dělat?"
"To je moje věc!"
"Macu tak sakra řekni něco taky!" chtěl se Messer upnout k poslednímu, co snad mohl stát při něm.
"Danny, nechceš se jít radši projít ven a trochu vychladnout? Budem zpátky nejdéle do hodiny."
"Macu …" bral to jako zradu.
"Já s tebou souhlasím, ale potřebuješ trochu zchladit hlavu. Lindsay nebude ti vadit, když ho vytáhnu ven?"
"Vůbec ne," znělo to trochu úlevně.
"No já už taky půjdu," zvedla se Stella, která nedobrovolně celé divadlo sledovala a připadala si velmi nepatřičně.
"Vy dva tu zůstaňte, chci s vámi mluvit," obrátila se Monroeová potom na Patt a Dona, když už byli všichni ostatní pryč.
Nebyly to ty nejvydařenější křtiny.
"Hele Danny … takové hádky a výpady nemají vůbec žádný smysl."
"Macu nezastávej se jich alespoň ty. Vždyť vztah s policajtem … to je ještě horší než s kriminalistou a já vim o čem mluvím."
"Já se jich nezastávám, naopak, chápu tě. Podívej se na mojí dceru a na Delka. Jejich vztah má ještě víc mínusů, než tvojí sestry s Flackem. Hádáme se kvůli tomu až moc často a stejně to nepomůže."
"Ann chodí s Delkem? Vždyť to je takovej … zkouší to snad na všechny v dohledu."
Trpký pohled. "Tak vidíš. Nenechá si nic diktovat, ať to myslíš jakkoli."
"Jde mi jenom o její dobro. Vždyť víš, co se může při týhle práci stát."
"Já vím. Jenže Flack je alespoň … no když se to vezme z druhé stránky, tvoje sestra si vybrala dobře."
"Jen kdyby to nebyl policajt. Tohle jestli někdy skousnu tak stejně těžko."
"Naprosto tě chápu. Ale asi to neovlivníš."
"Ty asi taky ne co?"
"No … snad to sama brzo pochopí."
"Jo nápodobně. Hele … asi se vrátíme."
"Měl by ses omluvit."
"Těm dvěma? Nikdy!"
"Lindsay. Myslím, že takhle si dnešek nepředstavovala."
Danny svěsil hlavu a přikývl. Poté se stejnou cestou vraceli do jejich bytu.
Měli jsme pro sebe celý den. Teď jsme procházeli second Avenue a chtěli konečně zamířit domů. Pro jistotu k němu domů, protože procházka New Yorkem se dost protáhla.
Byl to úžasně strávený den, přesně podle mých představ. Nejsem na žádnou velkou romantiku, to ostatně ani Eric. Tohle nám vyhovovalo.
"Ty pořád myslíš na hádku s tvým tátou?" zeptal se po chvíli, co si mě zkoumavě prohlížel.
"Ale ne už ne. Stejně přijde další a další..dokud budeme spolu tak se s ním budem hádat."
"A já rozhodně neplánuju, že by to byla nějaká krátká doba."
"Joo?" provokativně jsem se na něj zadívala.
"Ty snad ano?"
Zavrtěla jsem pomalu hlavou, přitáhla si ho k sobě a políbila. Za pár vteřin jsem se s úsměvem trošku odtáhla.
"No proto."
Chtěla jsem něco odpovědět, ale ucítila jsem náhlou prudkou a intenzivní bolest na krku.
Hrozně intenzivní.
Podvědomě jsem slyšela, jak lidé kolem nás křičí a Eric mě křečovitě držel za ruce.
Začala jsem se dusit.
Vůbec jsem netušila, co se děje.
Sáhla jsem si na krk a ucítila něco teplého. Ani jsem dál nedokázala dýchat, jen jsem matně vnímala obrovský zmatek kolem.
Klesla jsem na kolena a snažila se popadnout dech. Věděla jsem, že mi jde o život. A taky jsem věděla, že ho prohrávám. Jednou rukou jsem se držela rukávu Ericovy košile a druhou měla stále položenou na krku.
Na chvilku jsem znovu otevřela oči. Kolem se míhaly nohy lidí a nade mnou někdo klečel. Někdo mi držel krvácející ránu na krku, volal o pomoc a mluvil na mě se strachem stísněným hlasem.
Přesvědčoval mě, abych neumírala. Snažil se zastavit krvácení a prosil, ať ho neopouštím. Když jsem pohledem našla Ericovy oči, které hledaly pomoc, znovu jsem ty své zavřela a ztratila vědomí.
"Volal někdo tu sanitku!" řval do davu. Odněkud se ozvalo souhlasné: "Už jede!"
Eric se stále snažil zastavit krev, která nepřestávala proudit skrz jeho prsty, nepřestávala prosakovat jeho košilí, nepřestávala mi unášet život z těla.
Sanitka přijela dost brzy. Na vážné postřelení lékaři slyší. Převzali mé bezvládné tělo a pokračovali ve snaze zastavit nebo zpomalit krvácení. Rychle mě naložili, napojili na přístroje, snažili oživovat. Erica, ač moc chtěl, se mnou nepustili. Už se zavíraly dveře vozu, když ho někdo popadl zezadu za rameno.
"Delko co se tu stalo?" Byla to Stella.
"Ann někdo … někdo se jí pokusil … střelili jí do krku," díval se za odjíždějící sanitou.
"A sakra … Ann Taylorovou?"
"Ano. Odněkud tamtudy musela přijít střela," mávl rukou k budově, která stála proti místu, kde jsem se zhroutila na zem.
"Jáá se snažil … nešlo nic dělat, vůbec nic …"
"Ericu, já vím, že ses snažil. Ona to určitě zvládne," sama byla otřesená, ale když sledovala Delka ve zkrvavené košili, se smutnýma očima a výrazem, který byl za hranicí zoufalosti, bylo jí ho líto.
"Zvládne to, slyšíš?"
Přikývl.
"Ty jsi v pořádku?"
"Jo, mně nic není. Musím za ní," trhl sebou najednou a chtěl jít k silnici stopnout si nějaké taxi.
"Ne, ne počkej Ericu, neblázni, teď nemá smysl, abys tam jezdil. Musíš se převlíct a uklidnit. A taky říct, co všechno jsi viděl."
"A co Taylor?"
"Tomu … to řeknu já," musela to udělat ona, ale hrozně se bála jeho reakce. Nadechla se, vylovila z kapsy mobil a čekala, až druhá strana přijme hovor.
"Ahoj Stello," zněl celkem spokojeně a už bezstarostně. Nejspíš se celá hádka s Dannym rychle vyřešila.
"Macu … prosím posaď se," ona se o podobný tón nemohla ani pokusit.
"Proč? Co se stalo?" vypálil okamžitě.
"Někdo střílel na second Avenue a bohužel obětí je … Macu je mi to líto, ale postřelili Ann."
"Cože? Jak je to vážné, kde je?" nepochybovala, že nesedí, ale naopak nervozně vystřelil ze židle. A nepletla se.
"Trefili ji do krku, teď zrovna je na cestě do nemocnice."
"Dobře, hned tam jedu. Ty jsi kde?"
"Na místě činu."
"Zajisti ho prosím. Nerad tě posílám teď do služby, ale-"
"To je dobrý, Macu, chápu to. A chci pomoct."
"Fajn. Jedu do nemocnice," a zavěsil.
"Nemocnice?" zeptala se Patt. Všichni z jeho chování a hlasu pochopili, že se stalo něco vážného. Tvářil se, jako by ho někdo právě bodl přímo do srdce a oči v kamenné tváři se mu zaleskly.
"Danny někdo střelil do krku. Je v nemocnici a já musím za ní."
"Proboha … já tam jedu taky!" zvedla se okamžitě Patt, jakmile jí došlo, co se stalo její nejlepší kamarádce, a Lindsay souhlasně přikývla.
"Počkejte, Stella je sama na místě činu, někdo jí tam musí jít pomoct."
Danny se podíval na svou sestru, která byla v objetí Flacka. "Půjdu jí pomoct já. Myslím, že vy ostatní chcete nejdřív zjistit, jak je na tom."
"Macu … zavolejte mi prosím potom," ozvala se Lindsay, která chápala, že není vhodné, aby se zapojovala do zmatku, a navíc musela zůstat se svou dcerou.
Taylor souhlasně přikývl a všichni okamžitě odjeli.
Žádné komentáře:
Okomentovat