V nemocnici se pravidelně střídal celý tým, nejčastěji ale Mac a Eric u Danielle Taylorové a Patricia u Flacka. Několikrát se za ním byla podívat i jeho sestra.
Stále probíhaly výslechy na policii, zapojilo se do nich i vnitřní oddělení. A čím dál víc lidí se zaplétalo do těchto dvou případů.
"Patty, já mám problém," zaznělo ustaraně do telefonu.
"No? To teď asi každý," odpověděla své švagrové.
"Jo ale já musím být v práci a nemá mi kdo hlídat Lucy."
"Aha … no takže asi chceš, abych jí pohlídala já."
"Byla bych ráda, vážně nemůžu nikoho sehnat."
"Dobře, budu hned u vás. Tak za … deset minut," položila telefon a nasedla do auta. Takže další den, co stráví jako chůva. Moc jí to nevadilo. Hlavně když brala malou na procházku i s Donem a sem tam je někdo zastavil s tím, jak mají krásné miminko. Nikdy to nikomu nevymlouvali. Teď si může o takové procházce nechat jen zdát.
Jak slíbila, za deset minut byla u Messerových. Lindsay celkem pospíchala, takže Patt jen vyfasovala kočárek, lahev, Lucy a klíče a šla malou utahat do parku.
"Stello konečně něco mám!" ozval se od monitoru Danny. Oba dva se vrátili k případu střelce a ostatní dělali na otravě.
"Že by? Copak?"
"Mám na kameře nějakého podezřele se chovajícího muže. Schovává si zbraň a pochybuju že by byl policista."
"Skvěle, myslíš, že by to mohl být náš střelec?"
"To nevím. Ale kolik lidí odchází z policie se zbraní v ruce a bez uniformy nebo odznaku?"
"Zatím jsem viděla jen tohohle jednoho. Ale stejně nevíme kdo to je."
"Víme ale, kdy to bylo. Zjistíme důvod jeho návštěvy."
"Myslíš, že když přišel s cílem ukrást tu zbraň, tak to nahlásil na recepci? Musel se vydávat za policistu, jinak by se tak daleko nedostal. Zkus přiblížit na jeho obličej."
Danny udělal, co po něm Stella chtěla.
"Mmm … ne, neznám ho."
"Počkej …" Danny si ho chvíli prohlížel a potom mu ta podoba probleskla hlavou, až zapadla na správné místo. "Počkej, mně je ale povědomý. Myslím, že … no ano. Počkej tu chvilku!" zvedl se a do pěti minut byl u Maca.
"Macu, vzpomínáš si na Chucka Tracyho?"
Přemýšlel.
"No toho, co jsme ho usvědčili z podvodů a stahování peněz z bankovních účtů!"
"Jo, už si vzpomínám. Co je s ním?"
"Sliboval, že ve vězení dlouho nezůstane a potom se pomstí."
"Ano, vykřikoval, že se mstí moc rád. Všechny účty patřily těm, co s ním někdy přišli do křížku."
"Přesně. A my ho máme na kameře, jak odchází ze stanice a schovává si zbraň. Myslím, že by to mohl být náš střelec."
"Najdi ho a doveď k výslechu," zaznělo to dost tvrdě.
"Macu, ale … ty se tam pro jistotu neukazuj."
"Běž ho najít."
Jestli je muž na pásce skutečně ten, co střílel, ten, co slíbil pomstu oběma, mohl stát i za otravou Flacka, ale hlavně pochyboval, že se svou činností skončil. A také by to znamenalo, že je on sám skutečně za postřelení své dcery zodpovědný. Copak musel jako otec doopravdy ve všem selhat?
Patty byla s Lucy už téměř na odchodu z parku domů. Zavírala lahev a chrastítko do tašky u kočáru, ve kterém Lucy spokojeně spala.
Patt se sklonila k dudlíku, co jí vypadl z ruky.
Najednou ucítila prudkou bolest zezadu hlavy a upadla. Přestala vnímat své okolí.
Naštěstí se probrala téměř okamžitě a snažila se dostat na nohy. Před sebou viděla utíkat nějakou postavu, která něco držela v rukách.
Nahmatala vedle sebe kočárek, zapírala se o něj a pomalu vstávala. Hlava ji neskutečně bolela a třeštila. Konečně zaostřila na předměty ve své blízkosti.
Když se podívala do kočárku, s hrůzou zjistila, že je prázdný.
Ta … ten člověk … nesl Lucy. Praštil ji, aby ji mohl unést. Proč zrovna teď nemohl být nikdo kolem!
"Pomoc! Haló pomoc!" nebyl tam nikdo. Bolest v hlavě neumožňovala logicky uvažovat, proto jí až za chvíli, kdy se nikdo neozýval, napadlo zavolat policii.
Udělali několik snímků, kočárek nechali odvézt do laboratoře na zpracování důkazů a ji si vzali na stanici a sepisovali hlášení. Od té chvíle se bála jen jednoho. Reakce Dannyho a Lindsay. Kdyby byla na jejich místě, nejspíš by se sebou v životě nepromluvila a nenáviděla by se. Co na tom, že za nic nemohla.
Lékař už ji prohlédl hlavu a neshledal žádné vážné zranění. Doporučil klid a dal jí nějaké léky na bolest.
Teď seděla za stolem jednoho z Flackových kolegů a roztřeseným hlasem mu popisovala, co se stalo.
Zrovna se snažila vzpomenout na oblečení oné osoby, už nabyla přesvědčení, že to byla žena, a někdo rozrazil dveře a velkou rychlostí se k nim blížil.
"Patt? Co se stalo?!"
Patty se ohlédla za sebe a rozklepala se ještě víc.
"D-d-danny …"
"Že to není pravda? Že neunesli Lucy?! Patt sakra že to tak není!"
"Danny já já já za to nemůžu, nemůžu!"
Jako by ji neslyšel. "Ty sis ji nechala unést? Lindsay ti ji svěřila a tobě ji prostě někdo vezme?!" nepříčetně řval.
"Dektetive Messere nechte nás laskavě o samotě!" vystartoval už i policista, s kterým sepisovala hlášení.
"Unesli mojí dceru!"
"Já vím. Nechte vaši sestru, ať řekne všechno co ví. Případ vyšetřuje detektiv Taylor, pátrání začneme hned, jak dopíšeme hlášení, takže je ve vašem zájmu nechat nás o samotě."
"Fajn! Patt tohle ti nikdy nezapomenu!" vrcholně naštvaný odešel. Měl bezpochyby hrozný strach o svou dceru a ona se mu vůbec nedivila.
Po skončení výslechu se vrátila do laboratoře. Připadala si tam nejužitečnější, i když nemohla dělat nic. Nedokázala by teď ale sedět doma a přednášky má až příští týden.
Vystoupila z výtahu a opřela se o stěnu vedle.
Věděla, že někde tady je Danny a Lindsay. A že ji teď oba nenávidí. Bylo jí mizerně. Jak to vůbec mohla dopustit? Jak mohla dopustit, aby s ní někdo praštil jak s hadrovou panenkou a odnesl si její malou neteř?
Už třetí člověk, co šel okolo, se jí ptal, jestli je v pořádku. Nebyla, ale všem tvrdila opak. Rozhodla se přemístit někam jinam, někam, kde není tolik lidí.
Zaslechla známé hlasy. Zvedla hlavu a na konci chodby, kterou šla, spatřila Dannyho, který se díval do země a mluvil k Lindsay.
Lindsayin výraz se pomalu měnil až k naprostému zděšení. Zmatená a se slzami v očích se otočila na Patt. Danny si jí všiml také a s pohledem plným výčitek odešel.
Lindsay zůstala na místě, rukou si zakrývala oči a snažila se nedívat na nikoho.
"Lindsay … já … nevím co říct … odpusť mi … vím, že si myslíš, že za to můžu …"
"Ne … ne nemůžeš …" polykala slzy. "Nemůžeš … a nech mě!" vykřikla rozklepaným vysokým hlasem a nechala Patty samotnou.
V tuhle chvíli už neměla nikoho. Její rodina ji nenávidí, přítel se ještě neprobral a ona nemůže vůbec nic dělat. Kdyby si alespoň únoskyni lépe prohlédla … kdyby něco udělala … kdyby!
Žádné komentáře:
Okomentovat