Obsidián pochází ze žhavého nitra Země, sopečná činnost jej vynesla na povrch a stejně jako nezkrotná sopka a žhavá láva působí. Zavádí nás do našich vlastních hloubek a vlastního "podsvětí", vynáší je na povrch a činí je vnímatelnými. Tento černý kámen nás konfrontuje s očistným ohněm a světlem neznámých hloubek nevědomí a všech nevyřešených rozporů, jež byly odsunuty do podvědomí. Tak nás spojuje se skrytým světlem, z něhož vznikl veškerý život, a které dál září v nejhlubším nitru všech lidí.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Nevěděla, jestli se na ni dívá moc pochmurně na to, aby o ní mluvil, ale ani se to nechtěla dovědět. Vlastně on tolik nemluvil. Spíš poslouchal a se zájmem ji pozoroval. Nebyl tak zlý, jak byla přesvědčená. A vypadal, že se bojí stejně jako ona. A navíc si čím dál víc rozuměli. Jenže takhle nic nemůže zůstat věčně.
Celá skupina se přemístila dostatečně daleko od domu a okruhu působení obraných zaklínadel. Teď skoro neměli šanci dostat se dovnitř, takže museli počkat na chvíli, kdy kouzla oslabí. Až vyjdou ven. A věděli, že vyjdou. Dostali hlášku na nejlepší možný úlovek za poslední dobu. Poslední nepřátelé, poslední členové, všichni označení jako nebezpeční zločinci a jsou pod jednou střechou. Pod střechou, která je nyní ze všech stran obklíčená.
Postupovali co nejtišeji. Nesměli se zatím nechat vidět ani slyšet, což bylo trochu komplikované. Vzduch byl chladný a nehybný a kolem jen ticho. Každý kamínek pod jejich podrážkou je mohl prozradit.
Měli je na dosah. Stačilo jen vydržet, ale celý dokonalý plán nepočítal s jednoduchou skutečností. Ne všichni smrtijedi patřili k elitě. Ne všichni byli dostatečně chytří, aby zůstali pro obyvatele sledovaného domu neviditelní. Ve chvíli, kdy si Rodolphus uvědomil, že okamžik překvapení právě propásli, z domovních dveří se vyřítilo několik postav.
Bitva začala.
Narcissa přecházela sem tam po sídle. Draco se trápil. Viděla to na něm a chtěla mu pomoct. Trápil se kvůli Bellatrix, trápil se kvůli mrňavé zrádkyni, kterou mi vyvolila a trápil se kvůli své ne příliš utěšené současnosti.
Musí něco udělat. Musí zabránit té svatbě ať ji to bude stát cokoli. Její syn a její krev. Ne Bellatrix. Ne pána Zla.
Vytáhla svou hůlku a znovu rázně procházela chodbami. Teď už ale za jasným cílem.
Paprsky kleteb létaly obrovskou rychlostí mezi oběma skupinkami. Zatím nikdo nebyl zasažen, ale nemohlo trvat dlouho, než bude. Smrtijedi toužili zlikvidovat své protivníky, ale ti bojovali neméně zuřivě. Bojovali za svůj život a Remus navíc za pomstu. Za Doru.
Minerva McGonagallová vedle něj opsala hůlkou složitou křivku a vyslala oranžový paprsek proti jednomu ze smrtijedů. Byl to první zásah a ostatní jen vyburcoval k ještě větší zuřivosti.
Rodolphus, který celé útočící skupině velel, s krutým úšklebkem vyslal vražednou kletbu proti Andromedě Tonksové. Ta se ale stačila uhnout. Rodolphus vztekle zařval a křičel na své smrtijedy, aby neotáleli a skoncovali to s nimi.
Lupin zatím využil jeho nepozornosti a sám, hluboce toužící po odplatě za manželku a bezpečí pro syna, vyslal zelený paprsek.
"Draco?" Roxanne vyskočila na nohy hned, jak se rozlétly dveře. Čekala Draca, který se měl vrátit každou chvíli z ministerstva. Místo něj ale hleděla do očí jeho pobledlé matce. Působila nervozně. Jako by chtěla udělat něco, čím si není jistá.
"Ne. A už nikdy ne. Už ho nebudeš dál mučit."
Nebyla vražedkyně. Ona nikdy nikoho nezabila ani nemučila. Nikdy nikomu osobně neublížila. Ale teď musela zasáhnout.
"Já … já přece …" copak ona ho mučí? Vždyť je jim spolu fajn a jsou to jediné světlé okamžiky, které tady můžou zažít!
Narcissa napřáhla hůlku ve stejné chvíli, jako práskla vstupní brána.
Roxanne nehybně čekala na zásah a na smrt. Nepochybně musí přijít a ona se nemůže nijak bránit. Mezitím Draco vešel.
Chvilku zůstali všichni jen bezhlesně stát.
Narcissa překvapení prolomila jako první a nadechovala ke kletbě, která jí měla Roxanne nadobro zbavit.
"NE!" Draco před ní na poslední chvíli skočil.
Mrtvé tělo dopadlo k zemi.
Ticho, které se rozhostilo, přerušila Narcissa.
"Proč?"
"Protože ti nedovolím jí ubližovat, matko! Tohle ne!"
"Chtěla jsem to jen vyřešit. Slíbila jsem, že to vyřeším a že se nebudeš muset ženit s takovou … chátrou … proč mi to nechceš dovolit?"
"Vždyť ona za to nemůže, chceš ji zabít za to, že jí sem Bellatrix dotáhla?"
"Draco co to povídáš? Copak to chceš nechat dohnat až tak daleko?"
"Ne, ale zabít není vždycky řešení!"
"Jak chceš, Draco. Já chtěla jenom pomoct!" Narcissa sklonila hůlku a uraženě rychle odešla.
Draco se ještě několik vteřin mračil na chodbu a pak se otočil k vyděšené Roxanne.
"Proč jsi to udělal?" zeptala se zaraženě.
"Protože nedovolím, abys umřela za něco, co ti udělali jiní," vyklouzlo z něj rychle. Ale věděl, že je to pravda. Něco totiž už nějakou chvíli nebylo v pořádku. Hlavně s jeho city. Cítil rozpor mezi svými povinnostmi a tím, co by chtěl. Možná by byl ochotný Rox pomoct. Možná že … i víc …
"Ale proč? Copak nechceš mít pokoj?"
Na to už neodpověděl. Nedokázal jí říct, že se mu zalíbila, že nechce, aby jí nikdo ubližoval. Že na ni přestal pohlížet jako na zrádkyni a špínu, ale jako na krásnou mladou ženu, se kterou si rozumí a s kterou čím dál radši tráví čas. Poté, co odhodili slupku nepřátelství, ho okouzlila.
Nechce mít dítě z donucení, nechce si vzít vybranou dívku, ale líbí se mu. Možná se zamiloval. A padá do té pasti čím dál víc. A taky ví, že asi nic nedokáže udělat. Je slaboch. Bellatrix mu to neustále předhazuje a on se tváří, jako že ne. Ale je to pravda. Příčí se mu názory Voldemorta. Možná ho už nechce ani poslouchat. Je pro čistotu krve, ale ne pro vraždy. Ale bojí se vzepřít. Stejně, jako jeho matka.
A stejně jako jeho matka vidí, jak osoba, kterou má rád, trpí a bude trpět víc, jestli budou i nadále se svatbou otálet. Bellatrix určitě nenechá nic jen tak.
Nenechá.
Netrpělivě čekala na návrat svého manžela a ostatních, stejně jako Voldemort, který je vyslal zničit zbytky Řádu. Bellatrix se výjimečně nepřidala. Pán Zla pročítal spousty svazků, které souvisely s přísně střeženým tajemstvím podstaty kouzelnických zvířat a Bellatrix prostě chodila po hale a čekala.
Potom uslyšela ránu, když několik párů nohou svorně dopadlo na zem.
Nečekala a rozrazila bránu "Zabili jste toho hnusného vl-" zarazila se. Spatřila, že všichni stojí kolem ležícího těla, které sem právě přenesli.
"Co se stalo?!" zaječela a rozeběhla se k tělu. Všichni jí odskakovali z cesty jak nejrychleji mohli.
"Rodolphusi … je mrtvý … CO SE STALO?!"
"Nevyšlo to podle plánů …" chabě odpověděl jeden ze smrtijedů.
"Kdo to byl? KDO TO BYL?" ječela a rozhlédla se po všech přítomných.
"Ten vlkodlak Lupin," ozval se jiný hlas.
"Lupin … kříženec … zrádce … špína! CRUCIO!" jako smyslů zbavená švihala hůlkou kolem sebe a trestala je za Rodolphusovu slabost, za vlastní vztek a žal a za Lupina, který pošpinil její rod ještě víc než Ted Tonks. Touha ublížit z ní přímo tryskala a každý, kdo ochutnal její mučící kletbu, toužil zemřít, než dál cítit tu nesnesitelnou bolest.
"CRUCIO! CRUCIO!" nutila se slzami v očích jednoho po druhém řvát a trpět.
"Bellatrix?"
Ten chladný hlas ji donutil ihned přestat. Nic jiného by ji nezastavilo, ale on nepotřeboval ani zvýšit hlasitost.
"Co se děje? Něco nevyšlo?"
Všichni, kteří až doteď popadali dech a uklidňovali své rozbolavělé tělo, se uklonili do hlubokého předklonu. Jen ona zůstala stát a když nemohla dávat své zuřivosti průchod i nadále, alespoň očima metala blesky.
"Můj pane … překvapili nás a …" začal chabě blekotat nejbližší smrtijed.
"A vy jste nebyli schopni jejich obranu prorazit? Nebyli jste schopni s nimi jednou provždy skoncovat?"
"Ne pane …" vydechl a oči zarýval do podlahy.
"Nechali jste zavraždit jednoho z nejlepších smrtijedů? Jednoho z vás?" tázal se dál řezavě ledovým hlasem, kterým kryl vlastní vztek. Nikdy se ho nedotklo, když přišel o jednoho z nich, ale Rodolphus patřil k nejvěrnějším a nejlepším služebníkům.
"Ale pane to Lupin, on ...!"
Voldemort propíchl svýma hadíma očima toho, kdo se mu opovážil odporovat.
"Zmizte. A doufejte, že budete mít možnost tuhle žalostnou a neodpustitelnou chybu odčinit!"
Všichni se jako o překot hnali ke dveřím, aby si jejich pán náhodou svůj verdikt nerozmyslel a nepokusil se je třeba zabít. Navíc, kdyby tu nebyl, Bellatrix by to nejspíš udělala.
Když zbyla v hale poslední, udělala několik kroků k Rodolphusovu tělu a poté se opřela do nyní zavřené brány.
"Bellatrix? Kam jdeš?"
"Zabít ho, můj pane," zašeptala, ale neotočila se.
"Stůj."
"Nechte mě tam jít. Musím ho zabít. Musím se pomstít. Musí platit."
"A já vím, že by bolestivě platil. A nechci tě o to potěšení připravit. Rodolphusova smrt je ztráta. Ale pokud se nechal zabít nechutným podřadným ubohým křížencem, byl neschopný. A očividně snadno porazitelný. Dostaneš příležitost k pomstě, ale teď mám důležitější plány a pro ty je podstatná chladná a čistá mysl. Nemá žádný smysl nechat se ovládnout tím, co bylo. Ale poučit se a jít dál. Pokračovat, Bellatrix. Rodolphus byl věrný smrtijed. Ale prokázal, že není hoden dalšího života."
Chvíli ještě bojovala se svou touhou se pomstít. Bylo jí jedno, co o něm říká. Byl její manžel a jí nebyl lhostejný. Ale nakonec přikývla. "Ano, můj pane. Máte pravdu. Vždycky máte pravdu," polkla poslední slzy a hrdě pozvedla hlavu. Nesmí se nechat ovládnout ničím, co bylo. Nesmí.
"Protože omyly jsou nepřípustné."
Žádné komentáře:
Okomentovat