Spolu s jejím přítelem jeli v prodeji drog. Svému pronásledovateli ukradli velkou částku peněz, která údajně patřila jim, protože nezaplatil za poslední dodané drogy. Ale o žádném čtvrtém prý nevěděla.
Určitě tam ale byl a určitě nechtěl, aby se na něj a jejich obchody přišlo. Proto ten útok. Nikde ale nebyla jeho krev, nenašli žádné cizí otisky ani nic jiného. Pachtili se kolem aut už tři dny a vůbec nic. Catherine připadalo, že můžou donekonečna prohledávat sedadla nebo cokoli dalšího a užitek to nepřinese. Nakonec i Grissom uznal, že jedna žena zatčená za obchod s drogami je v této chvíli víc, než můžou od případu chtít, a doporučil, aby ho odložili. Spousta dalších potřebovala pozornost a bez Nicka, který byl sice už doma, ale stále v pracovní neschopnosti, byla každá ruka užitečná.
Další týden byl pryč a všechno se vrátilo do normálního chodu. Až na Nicka, který nepracoval. Ella si rychle zvykala na Vegas a jeho odvrácenou tvář, se kterou se denodenně setkávala a dál se snažila odvracet tu svou od podezření kolegů. Nikdy nikomu neřekla pravý důvod, proč někdy přijde do práce s modřinou, proč vždycky šílí, když nestíhá vyzvednout svou dceru ze školy, proč nemluví o své rodině a proč nikdy není se svými kolegy mimo pracovní dobu. Pomalu se o to i přestávali zajímat. Catherine předla své teorie, kluci se alespoň zdánlivě nechali opít rohlíkem a Grissom málokdy řešil osobní problémy svých podřízených. Pokud se o nich vůbec dověděl.
Když už je ale něco příliš dlouho ve stereotypu, brzo se to omrzí a zaručeně přijde změna. Možná měla přijít jednoho středečního rána.
Aaron Sinclair odjel až do druhého dne mimo město, Ella hned v pondělí nahlásila na celou středu dovolenou, svou dceru Melanie omluvila ze školky a konečně si mohla užít nádherný volný den bez starostí nebo strachu.
Den začal krásně. Ella vstávala v osm hodin, za okny už jasně zářilo slunce. Pomalu beze spěchu připravila snídani a šla vzbudit Melanie. Ta se chvilku divila, proč nejde do školky, ale když jí matka vysvětlila, že tatínek není doma a ony si udělají příjemný den, okamžitě nadšeně souhlasila.
Tak svobodně jako dnes se už dlouho necítila. Svobodně a krásně. Skoro už zapomněla, že život může být i takový.
Po snídani vyrazila s Mel do města. Měla v plánu koupit jí nové boty, ale holčička sama nejspíš vycítila, že je všechno najednou jiné, a její neposednost nedovolila nic jiného než návštěvu dětského hřiště. Ella se usadila na lavičku u plotu a vypustila Mel mezi ostatní děti. Přemýšlela, jak by bylo úžasné, kdyby to takhle bylo od začátku. Kdyby byl jeden člověk trošku jiný. Mohli být šťastná rodina, Melanie by byla spokojené dítě, nikdo by neměl žádná podezření. Nemusely by čekat, až Aaron někam vypadne, naopak, mohl by tu být s nimi, mohli by mít klidně další dítě, všechno mohlo být ideální. A ona by se pořád mohla cítit takhle svobodná, šťastná, nezávislá, prostě mohla by se cítit jako každá jiná žena, která tu hlídala své dítě a nic jí netížilo. Sny to byly krásné, ale realita naprosto opačná.
Když si uvědomila, že zítra bude zase všechno jako dřív a tenhle barevný svět opět zešedne, neudržela se a nahlas vzlykla.
"A hele, ahoj," ozval se někdo za ní, z druhé strany plotu. Ihned setřela slzu a otočila se.
"Nicku? Co tu děláš?"
"Jdu z nákupu, nebydlím daleko. Takže sis vyrazila s dcerou?"
"Jo, právě je někde tam," ukázala s úsměvem na klubko dětí na prolézačkách.
"A nechceš společnost?"
Pokrčila rameny. Nick se vrátil kousek podél plotu, prošel brankou a za chvíli už si sedal vedle Elly.
"Je něco nového v práci?"
"Ne, ten případ s auty jsme museli odložit a všechno jde normálně. Už se na tebe těšíme."
"Jo, takže nestíháte," zasmál se. "Příští týden bych se měl vrátit. A co ty? Kde máš manžela?"
"Pryč," odpověděla trochu úsečně.
"Hmm … která je ta tvoje?" změnil radši téma a upřel pohled do hřiště.
"Melanie je na té zelené konstrukci, žluté tričko a culík," podívala se stejným směrem. V tu samou chvíli, jako by byly propojené, se Mel podívala k nim a když viděla, že u maminky sedí nějaký neznámý pán, slezla dolů a rozběhla se k nim.
"Vypadáš o mnoho spokojenější, než jsem tě kdy viděl," prohlásil Nick najednou, když si chvíli prohlížel její opět rozzářený obličej.
"To bude tím čerstvým vzduchem," usmála se na něj.
"Mami?" Melanie k nim už dorazila.
"Copak, broučku? Už si nechceš hrát?"
"Ne," provrtala pohledem Nicka. Alespoň něco měla po otci. Ten znervozňující pohled.
"To je můj kamarád z práce, víš. A co bys chtěla?"
"Hmmm …" Mel chvilku přemýšlela a zřejmě nemohla na nic přijít. Byla zvyklá nikdy nic radši nechtít.
"A co zmrzlinu, tu by sis dala?" zeptal se Nick.
"Jó, velkou čokoládovou!" nadchla se okamžitě a na důkaz svých slov několikrát vyskočila do vzduchu.
"Melanie, uklidni se," zamračila se Ella.
"To je v pohodě. Tak já tě samozřejmě i s maminkou zvu."
Nickovi byla mnohem milejší společnost ženy, která se mu velice líbila, než televize doma nebo nuda venku. Navíc mu skutečně připadala šťastnější a viděl tak šanci se s ní sblížit. Ohledně jejího vztahu k manželovi měl už pochybnosti od začátku.
Oproti předpokladům Elly, strávili s Nickem celý den. byl jí čím dál sympatičtější a když se Mel při cestě domů zeptala, jestli zase někdy přijde, chtěla hned odpovědět, že určitě. Uvědomila si ale s drobným bodnutím, že tak snadné to nebude.
Rozloučili se až před domem, kde Sinclairovi bydleli. Nick se pomalu vracel k sobě, Ella odemkla dveře bytu. Vpustila Melanie dovnitř, zabouchla.
"Zlato běž si do pokoje, já udělám něco k večeři, hm?" usmála se na ni a vešla do kuchyně.
Uviděla sedět na židli svého manžela, který s podivným výrazem kouřil cigaretu.
"Co tu děláš? Neměls být v práci až do zítra?" bála se, že jednou práci určitě ztratí a doufala, že se tak nestalo právě teď.
"A co ty dělala s tím chlapem a naší dcerou?" zvedl se a odložil nedopalek do popelníku.
"S jakým chlapem? Byli jsme venku s Melanie!"
Aaron nesnášel lži. Nelítostně jí uštědřil silnou facku.
"Nech mě bejt! Jsi paranoidní!" ani se na něj nepodívala a chtěla odejít. Nedovolil jí to. Dal jí další ránu a škubnul s ní tak, že upadla na zem. On vzal nedopalek a spálil jí na ruce, kterou se chtěla vzepřít o židli a vstát.
"Zbláznil ses?" vhrkly jí do očí slzy.
"Já teda ne!" zařval na ní, vytáhl ji na nohy a zamkl do pokoje k Melanie. Ta podobné incidenty vídala docela často, ale přesto měla obrovský strach. Nepomáhalo, když se Ella snažila dobývat ven, všechno co řekla, mělo stejný efekt, jako by mluvila do zdi.
Pustil ji až po další hodině, protože začal pociťovat hlad.
"Chci večeři," oznámil ji mezi dveřmi. Ella se mu odvážila vzdorovat. Nevěděla, co do ní dneska vjelo, jestli to měl na svědomí příjemný den nebo Nick, ale vzdorovala.
"Víš co, sežeň si k jídlu co chceš, JÁ nebudu vařit v žádnym případě!"
Byl ale nekompromisní. Dotáhnul jí do kuchyně a dýchal jí za krk dokud se nedočkal. Ona sama neměla nejmenší chuť něco jíst. Tenhle den měl být dokonalý až do konce a ne takhle zkažený, naprosto zničený, naprosto..jako každý jiný.
Ella uspávala malou Melanie a bylo jí naprosto jasné, že Aaron momentálně popíjí. A bála se, že přijde ještě něco. Obě se bály. Ella hladila svou dceru po vláskách a tiše k ní pronášela uklidňující slova. Věděla, že nemají smysl. Má zkažený život stejně jako její matka. A nikdo s tím nic neudělá. Tedy … dokud se někdo nedoví, co se děje a nezačne to řešit. Nechtěla, aby se tak stalo. Nikdy..možná až doteď.
Otevřely se dveře a v nich se objevila Aaronova postava.
"Co ještě chceš. Jídlo jsi měl, tak si jdi lehnout a nech nás!"
"Ještě jsem ale neměl tebe!" přitáhl si ji k sobě a dost agresivně políbil.
"Ale já tebe ne!" vší silou ho odstrčila a rychle opustila pokoj. Nechtěla, aby byla Melanie svědkem … čehokoli. Ať se mu to už podaří nebo ne. "Abys věděl, už na tebe mají podezření. Mí kolegové mají podezření a chtějí to řešit!" v tu chvíli ji tohle napadlo jako jediná možná záchrana.
"Tak řešit jo? Kolegové jo? A není to spíš ten tvůj amant? Co ses s ním tak strašně dojemně loučila před barákem?" jedna facka následovala druhou. Byla zvyklá se mu bránit a používat hrubou sílu, ale on byl vyšší a silnější. Přirazil jí ke zdi a vytáhl z kapsy vystřelovací nůž.
"Schovej to. Přestaň prosím tě blbnout!" popadl ji zatím snad největší strach. Dosud to byl pouze strach z bolesti a ponížení, teď poprvé pocítila obavu o život.
"Nemam blbnout? Ty budeš mlčet rozumíš! Budeš mlčet jinak tě zabiju!" vyhrožoval a přejížděl jí lehce ostřím v dekoltu.
"Dobře … fajn, fajn … vem si co chceš, ale neblbni, jo?" a hlavně se nepřibližuj k Melanie, blesklo jí hlavou.
"Chci abys mlčela!"
"Já mlčím!" už se nehodlala zmiňovat o tom, že má někdo podezření nebo dokonce něco ví. Říct tohle nahlas, mohla si podepsat rozsudek.
"Tak si padej lehnout!" přikázal a chtěl schovat nůž.
"Nechci! K tobě už nikdy nechci!"
Popadl ji za vlasy a donutil kleknout na kolena. Nůž přiložil ke krku.
"Nech toho, tím si nepomůžeš!"
Ignorace. "Jo nechceš, ale s tím playboyem venku, to je něco jinýho viď? S tím bys klidně šla, ty jsi prostě jenom malá děvka, nic jiného. Taková malá bezcenná kurvička."
"Ne… nic s ním nemám, je to kolega, přísahám," polkla. Věřila, že jí podřeže. Nakonec jí ale pustil, možná unaven pitím a křikem a sám odešel spát. Ella se opřela o zeď, čelo si položila na kolena a nevěděla, jestli ještě má za celou tu dobu co vyplakávat. Už brzo musí něco udělat. Vždycky si myslela, že všechno nějak zvládne, že to možná i přestane. Ale ne, naopak. Stupňuje. A nebude trvat dlouho a stane se nejhorší. Musí něco udělat. Ale co? A jak?
Žádné komentáře:
Okomentovat