Pouze Melissa takovou roli od malička odmítala. Snad ani ne bohatého manžela, ať už takového našla nebo ne. Tedy, nenašla, ani by však nebyla proti. Tu nadpřirozenou. O utajovaný nadpřirozený svět neměla velký zájem a pak, z důvodu, který nikdy své sestře neprozradila, odmítla magii praktikovat úplně. Zato Danielle skočila po rodinném dědictví a slíbila si, že se dostane ještě dál, než všechny generace, jejichž rukama prošel starý grimoár zapečetěný pro všechny kromě ženy její krve a jenž nyní držela ona. Magii si zamilovala. V přípravě „lektvarů“ a směsí, které díky jejímu zděděnému nadání dokázaly mnohem víc, než by si běžný člověk mohl představit, protože ten by z nich dokázal uvařit maximálně čaj, byl úplně jiný druh zacházení s tělem, než k jakému se rozhodla Melissa při studiu zdravotnické školy. Ale co objevovala ještě radši, byla opravdová kouzla. Vyvolávat přírodní síly, ovládat energii a pohrávat si s krví nedokáže hned každý, ani když se narodil s vhodnými předpoklady. A bez platby nikdo, kdo se narodil bez nich. Navíc nikdy nechápala sestřinu snahu zůstat stranou od všeho zvláštního, co se v Beacon Hills dělo. Proč se uzavřela před existencí netvorů. Proč nikdy nikomu do očí nefoukla mlžný prach. Proč předstírala, že necítí telurické proudy táhnoucí se jako žíly zemí pod jejich nohama. Nebo proč si vzala nemožného Rafaela McCalla.
Danielle tehdy na rozdíl od Melissy na nějakou dobu opustila Kalifornii. Pravda, cesta na východní pobřeží nebyla tak docela vedená snahou objevit nové město, ani prozkoumat další neveřejné kouty světa, jako spíš naprosto obyčejnou, vystudovat univerzitu. Že tam našla komunitu upírů, bylo jen příjemné zpestření. Ale když se pak vrátila domů, jako čerstvý psychiatr, objevila po Melissině boku snaživého agenta vymáhajícího zákon. Danielle přišel zatraceně neatraktivní, zatraceně nezábavný, zatraceně úzkoprsý a tak zatraceně nezajímavý, a nebylo to jen tím, že sama se na východě zabavila s upírem s prakticky úplně opačnými kvalitami. Věděla ovšem, že nemá smysl cokoli z toho Melisse říkat. Obě byly tvrdohlavé. Obě odmítaly od té druhé přijímat rady do vztahů. A vůbec, Melissa byla dospělá, starší, schopná posoudit sama, co dělá. Raději se dál zaměřovala na svou kariéru, pro kterou se rozhodla už na začátku studia. Opět to bylo něco, o čem ne každý věděl. Tedy každý ve městě znal neblaze proslulý Eichenův dům, psychiatrický ústav zastrčený na okraji Beacon Hills. Jen téměř nikdo netušil o existenci jeho utajeného křídla, kde se neléčili běžní schizofrenici, psychopati či jen lidé příliš nebezpeční pro sebe či druhé, aby se volně potulovali společností, ale nadpřirozené bytosti příliš nebezpečné nebo příliš málo ovládající samy sebe. Danielle to místo fascinovalo. Považovala ho za ohromný zdroj informací a za ideální příležitost, jak skloubit „přirozeno“ s „nadpřirozenem“. Nebylo vůbec těžké se tam dostat. Už z podstaty mělo toto křídlo věčně nedostatek zaměstnanců, nebylo úplně možné vydat inzerát a nebylo to ani úplně bezpečné, když všichni tam byli prostě lidé. Proto se Danielle neděsila, naopak. Jak se o sebe postarat se učila od malička. Možná neuměla moc bojovat… vůbec, ale znala ochranná kouzla, co čekat od zdivočelých bestií měla detailně popsáno ve své rozrůstající se sbírce přesahující její původní zděděný grimoár, a co na koho platí, byla připravená v případě nutnosti ověřit v praxi. Do té doby to nikdy vážně použít nemusela a jako mnoho těch, kdo si jsou jisti svými schopnostmi, neměla důvod kolísat v sebedůvěře. Navíc ji to zase spojovalo s Melissou. I když byly čím dál rozdílnější, i když Melissa se úplně vzdala toho, do čeho se Danielle zcela ponořila. Obě se rozhodly pečovat o jiné a připravit tak budoucnost, jakou v nejmenším nečekaly.
Jeden z oněch zásadních rozdílů se objevil záhy. Melissa otěhotněla a porodila dvojčata. Která měla něco z ní a vůbec nic ze svého otce. A tím to jenom začalo. Ne hned, malý Scott byl nejdřív jen obyčejné astmatické dítě a Danielle čekala, že malá Jenna se během let projeví jako další čarodějka. Nejspíš to čekala i Melissa, děvčata z jejich rodu se tak rodila už po generace, alespoň část z nich, nikdy chlapci. Nebylo vyloučené, aby se objevil čaroděj, jen se to nedělo v jejich rodině. A ještě víc pravděpodobně čekala, že její nadání dokáže uhasit, stejně jako dokázala vlastní. Ač by takové očekávání nahlas nepřiznala. Nikdy Rafaelovi neprozradila tohle malé rodinné tajemství a donutila svou sestru slíbit, aby o tom nemluvila ani ona. Ani s ním, ani s jejími dětmi. Nejspíš doufala, že to nikdy nevyjde najevo. Jednodušší lidský život, tvrdila.
Jenna se ani jako čarodějka neprojevovala. Ne tedy alespoň tak, jak by měla, jak se to vždycky děje. Nakonec sice Melissiny naděje podupala, protože se kolem ní občas začaly dít… jiné drobnosti, jen… si nikdo nebyl úplně jistý, co znamenají. Nebo kde se to v ní vzalo, když před sebou měla jen čarodějky a ubohou nápodobu lidské bytosti ve formě otce bez jakéhokoli nadání. Pokud to tedy nebylo ještě jinak a její otec ve skutečnosti nebyl velice nadaný. Danielle to někdy napadlo. Hlavně, když sama sebe přesvědčovala, že její sestra nemůže mít tak špatný vkus. Samozřejmě, v případě Melissy se nedalo očekávat, že by takovou černou kaňku, či spíš černou díru podvádění ve svém charakteru, přiznala.
Ačkoli Rafael byl možná černá díra sám. Černá díra velikosti slunce, která se k úlevě Danielle a nakonec i Melissy z Beacon Hills odstěhovala. To poté, co v opilosti shodil Scotta ze schodů, přestože ten si ve svých letech sotva uvědomoval, co se děje, a vůbec nijak ho nevyprovokoval. Danielle si nepamatovala, že by Melissa kdy vyváděla tak moc, jako v tu noc. Kdy by se nechala unést natolik, aby mu uštědřila skutečnou, nadpřirozenou facku. V jeho stavu si naštěstí nevšiml neobvyklé síly nebo ničeho neobvyklého, tedy kromě toho, že ho jeho žena vyhodila z domu, ale její hněv byl nezastavitelný. Byla za to ráda. Rafael podle jejího názoru potřeboval ze schodů shodit sám, a když ho Melissa konečně vyhodila, dala mu i ona jasně najevo, aby se už neukazoval. Nic nestojí za utrpení s alkoholikem. Bohužel Rafael vytáhl poslední kartu a víceméně Melissu donutil k dohodě o dětech. Scott tak zůstal s matkou a Jennu si on odvezl do vlastní péče, takže se vyhnula právní bitvě, při níž by využil své známosti. Melissa se pořád příliš děsila říct mu pravdu a přesvědčila se, že by Jenna mohla bez podpory náznaky magické moci zcela ztratit. Někdy se to stává. Scott ji navíc potřeboval, měl zdravotní problémy, s nimiž Rafaelovi nemohla věřit. Možná to tak mělo vyjít a možná si tehdy i slíbili nějaké návštěvy a kontakt, ale... tohle byla jen první z katastrof uvádějící do pohybu věci, které nikdo nečekal. Než se totiž Jenna znovu vrátila domů, uběhlo dlouhých deset let.
Během té doby Danielle svou sestru dohnala kromě práce ve zdravotnictví i v osobním životě. To když se stala druhá katastrofa.
Melissa se rozhodla vyrovnat s krachem rodiny tím, že se urputně zapřela do normálního života a vychovávala Scotta. Z něhož nemělo vyrůst nic než obyčejný kluk. Danielle se seznámila s místní alfou. Z čehož nemělo vyrůst nic zvláštního. Hloupá láska na první pohled je jen součást pohádek a tohle rozhodně nebyla pohádka. Co se mezi nimi odehrálo, co je tak najednou spojilo, však vycházelo ze zcela nepohádkových a zcela neovladatelných vlčích instinktů. A stejných divokých instinktů u ní. A nakonec ji vystřelilo na metu, kde už čekala Melissa.
Nikdy se nestala členem Deucalionovy vlkodlačí smečky. Mnohem víc se jí líbila role pozorovatele a rádce. Věděla, že není emisar, to nebyla úloha pro čarodějky, ty se staraly o své rodiny a coveny, a jen pokud se nezaprodaly temnotě, pomáhaly chránit nadpřirozenou komunitu. Což přesně dělala v Eichenově domě a proto stále studovala nadpřirozeno. Ale ráda se vytáhla, kdykoli mohla, a využila každé příležitosti k rozšíření své sbírky záznamů. K rozšíření grimoáru, k využití své moci a k tomu, aby pochopila, jak nadpřirozený svět funguje. Částečně doufala, že by mohla přijít na způsob, jak k něčemu opravdu přispět, protože práce v Eichenově domě ji velice rychle zklamala. Víc než ústav, alespoň v tajném křídle, to bylo vězení napěchované všemi prostředky, jež měly udržet nekontrolovatelné bytosti v cele a ideálně na ně nechat zapomenout. Nemohla říct, že by jí tolik záleželo na konkrétních pacientech a jejich osudech, i když ji poměry v ústavu vysoce neuspokojovaly, ostatně, někteří skutečně zběsile vraždili, nedokázali žít mezi lidmi, nebo se přeměnit zpátky ze své divé podoby. Ale vždycky v ní hlodala i myšlenka, že ona sama je čarodějka, ne člověk jako ostatní lékaři a zřízenci, a pokud by se jí někdy něco vymklo z rukou, mohla by skončit stejně. Za sklem a zdí napěchovanou čistým železem poutajícím čarodějky, na rozdíl od jiných druhů, u kterých fungoval jasan, oměj, blín a podobné, odklizená stranou, bez naděje na opravdovou pomoc. Takového osudu se děsila. Musela se mu vyhnout. Naprosto ovládnout, co je v ní. Být ta, která ví. Která rozumí. Která dokáže.
A taky byla bezhlavě zamilovaná, pohlcená jejím spojením s Deucalionem, a dělalo jí dobře být partnerkou mocné alfy. Téhle alfy. V jistém úhlu pohledu to něco znamenalo. Ne lidsky, jen si to poměrně lidsky užívala. Oba. Nějakou dobu.
Než se stala ta věc. Gerard Argent. Lovec. Ubohá nápodoba člověka z docela jiného důvodu než zoufalec agent McCall. Mohl Deucaliona zabít jako většinu jeho zrazené smečky, ale místo toho ho jen oslepil. A naprosto připravil o rozum. Zbytek smečky zavraždil Deucalion sám, a kdyby pak neodjel z města bez jediné další myšlenky na Danielle, utekla by. Nemyslela si, že by ji zabil také. Jejich vztah, založený mimo lidské limity, mu nedovoloval jí doopravdy ublížit, bez ohledu na to, jak moc by chtěl. Ani ona by ho nemohla zabít, i kdyby jí měl vyrvat hrdlo. Nejdřív to jen cítila a pak zjistila, co to je. Pravé vlkodlačí partnerství. Spousta emocí, pokud vyjde, spousta problémů, pokud ne. A v obou případech nikdy neskončí, nikdy už nebude jiné tak silné a pořád bude chránit oba dva. Nutit je nenechat dojít k žádné újmě… především jednoho od druhého. Jenže si nebyla jistá, co by na všem změnilo její těhotenství.
Pojmenovala ho Matthew a Deucalion o něm nevěděl. Prostě zmizel. Těhotenství to nebylo tak jednoduché. Bylo to dítě velmi mocných předků, mělo na ni značný efekt a někdy se stalo, že Danielle do stolu náhle zaryla drápy, nebo jí zcela nečarodějnicky zasvítily oči. Po porodu zmizelo i tohle. Naštěstí do dalších příznaků skutečnosti, že Matthew vyroste ve vlkodlaka, a do jeho přeměny, zbývalo pár let. Byla připravená zvládnout to sama. Bez otce. Musela, stal se z něj nebezpečný zabiják a čím dál od svého syna byl, tím lépe. Rozhodně to tak bylo lepší. S dalším a ještě „proslulejším“ zásahem lovecké rodiny Argentů, při kterém lehl popelem dům další smečky, Haleových se všemi Haleovými kromě čtyř dětí a jejich strýce, určitě. Beacon Hills ovládli lovci.
Tehdy odešla znovu, pod záminkou dočasné zvláštní praxe mimo město, i s Mattem. Melissa mohla předstírat, že se jí nic z toho netýká, vlastně ani netýkalo, a byla i se Scottem v bezpečí. Danielle se tak bezpečně necítila, ne s malým rozeným vlkodlakem. Nebo jen potřebovala na chvíli utéct. Do Mexika za matkou a potom znovu na východní pobřeží. Rozhodla se, že neexistuje důvod, proč se pokusit jakkoli řídit starými pravidly. Bylo zjevné, k čemu ta vedla. Emisar, psychiatr, čarodějka, jakkoli ji bude kdo chtít pojmenovat, hodlala zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo. Zvláště u Matta. Nehledat už jenom informace pro své vlastní uspokojení a pro zajištění, aby se z ní samotné nestal blázen, ale pro opravdovou pomoc, kdykoli bude potřeba. Nejen s divokými bestiemi, i lovci. Kromě svého rostoucího grimoáru tak vytáhla konkurenci i pro lovecké bestiáře. A mít k tomu k ruce několikasetleté odborníky, staré známé z dob studií, se hodilo.
Tehdy přišla i řada na Auroru. Ne, nebyla to další hluboká smršť, nebyl to ani pořádný vztah. Vzpomínka na minulost možná. Ani on o Auroře nevěděl. Danielle vlastně nechtěla, aby ano, zvláště ne, když… měla jen smůlu, nebo bylo jejím osudem motat se kolem maniaků? On nikdy o rozum nepřišel, ale o sebeovládání ano. Nestalo se to prý poprvé, tahle část Států měla dost vlastních problémů a potyček mezi rodinami a starými nepřáteli a zrada mezi nimi také nebyla neznámé slovo. Upíři k tomu mají vlastní hrozby, jež je donutí zdivočet. Jenže ani teď Danielle nehodlala čekat, jestli je překoná nebo ji zatáhne do krvavého šílenství. Natož jejich nenarozenou dceru. Alespoň ani neměl důvod domnívat se, že by ta mohla existovat. Mít dítě pro upíry není vůbec typické, skoro nemožné. Čarodějky budou nejspíš výjimka. Nová kapitola do její sbírky.
A doufala, že nová kapitola Beacon Hills, odkud během posledních let jejího cestování v mýtech mezi upíry, culebrami, jaguáry, Mexikem, New Orleans, New Yorkem a centrální Virginií, zmizeli Argentové, přeživší Halové a kromě stálých pacientů v tajném křídle celý nadpřirozený chaos. Slib pro nový začátek. Pro bezpečí. Melissa jí potvrdila, že se tam dlouho vůbec nic nestalo a všechno se vrátilo do normálu. Proto se tam vrátila i ona. Měla Beacon Hills ráda a tohle měla být nová kapitola… která jí po kostrbatém úvodu dovolí rozjet skutečný příběh, jehož námět našla už během studia a nehodlala ho opustit.
A sotva si vybalila, Scotta pokousal vlkodlak, Peter Hale se probudil z kómatu, byl zabit a oživen, přistěhoval se Chris Argent, vrátila se Jenna a zkrátka celá třetí katastrofa.
Žádné komentáře:
Okomentovat