Malé velké tajemství 4

Když konečně řekl, aby zastavila a donutil ji vystoupit z auta, vytáhl pouta, spoutal ji a s pistolí namířenou mezi lopatky ji donutil vejít do jakéhosi menšího karavanu, který stál připravený uprostřed pouště. Ústa jí zalepil a přivázal ji k tyči. Po chvilce zaslechla startovat svoje auto. Jeho zvuk slábl až utichl a pak už slyšela jen vzdálenou ránu, jakoby něco těžkého spadlo ze skály. Vrátil se. Pistoli stále svíral v rukou, rozlepil jí ústa.

"To … to je matčina zbraň!"
"Jo. I pouta. Vypůjčil jsem si to, když jsem ji zabil. Zpátky to nechtěla."
"Ty hajzle …"
"Já jsem hajzl? Tak podívej se, holčičko. Tys mi zastřelila bráchu a mýho tátu jsi poslala za katr. Přitom byli nevinní! Tak kdo je tady hajzl!"
"Nebyli nevinní. A před vaším bratrem jsem chtěla jenom chránit všechny ty lidi!"

Viděla to dost živě. Utíkal před policií. Vnikl na zahradu domu, kde zrovna grilovali majitelé s přáteli. Ohrožoval je. A pak, když ji v jednom okamžiku přestal hlídat, musela zasáhnout.
"A já ti slíbil pomstu. Připravilas mě o všechno. Byli má jediná rodina. Tak já teď o vše připravím tebe."
"Tak mě zabijte," řekla roztřeseným hlasem. "Zabijte mě, ale ostatní nechte. Vždyť je znám sotva dva dny. Nic pro mě neznamenají," říkala to téměř prosebně.
"Přísahal jsem pomstu. Tvoje matka už je mrtvá, ale ještě máš otce. Tebe si nechám nakonec. Abys to hezky viděla. Jste celá rodina hnusných špinavých policejních sviní. Nezasloužíte nic jinýho."
Měla hrozný strach. Ale ne ani tak o sebe. Byla přesvědčená, že ona zemře. Že ji ten parchant nakonec zabije. Měla strach o Grissoma, o své kolegy. Proč sem jen jezdila! Dostala je do nebezpečí jenom tím, že se tu ukáže.

"Conrade, myslím to vážně. Já to BUDU vyšetřovat!"
"Grissome, nebudeš. Bude na tom dělat zbytek tvého týmu. Catherinin případ převzala denní směna, tvůj souvisí s únosem. Nemůžeš ho vyšetřovat, obětí je tvá dcera."
"A já to asi nevím! Ale kdo jiný by ji měl najít, já ji znám nejlépe."
"Předpisy to nedovolují. A ani já ti to nedovolím. Poslední slovo."
Grissom zkoušel protestovat, ale nebylo to nic platné. Ecklie je pořádně tvrdohlavý a navíc trvá na absolutním dodržování předpisů.
"A to, že i ty jsi v ohrožení tě zjevně nezajímá."
"Ty máš ale odhad, Conrade."
Vyšel z jeho kanceláře. Pochyboval, že tohle místo může někdy opustit jinak, než pořádně naštvaný. Ani teď tomu nebylo jinak.

Sara měla z toho všeho rozporuplné pocity. Na jednu stranu jí bylo Gila líto a mrazilo ji při pomyšlení na Suzanne, na druhou stranu by mu nejradši nafackovala. Zrovna dopila odporně sladké kafe, bohužel, lepší už nebylo po nájezdu denní směny k sehnání. Cukr to aspoň trochu zlepšoval, ale ona ho tam dala moc. Vyšla na chodbu a první na koho ji padl pohled byl zrovna on. To už si asi musí hlídat i čas, kdy kam může jít, aby ho nepotkala. Najednou se v ní zvedla mocná vlna potřeby něco udělat, zastavila ho tedy a začala.
"Proč jsi mi nikdy neřekl, že máš dítě? Navíc, když jsme spolu chodili? Když je to teď moje kolegyně?"
"Neřekl jsem to nikomu."
"Fajn. A vůbec … nečekala jsem, že se něco takového mohlo stát, když ses mi přiznal, že jsi … že ty a ženy nejde dohromady!"
"Prosím tě pojď dovnitř!" a dotáhl Saru zpátky. Nestál o svědky, zvláště když se to týkalo takového tématu. Hlavně nestál o to, aby se jeho tajemství dostalo na povrch. Aby se jeho tajemství doneslo až k učím jednoho mladého kriminalisty, který, shodou okolností, nebyl daleko a počátek Sařina výbuchu nepřeslechl.

Zůstal zamyšleně stát uprostřed pohybu. Už dávno si přiznal, že ho jeho nadřízený velmi přitahuje. Tehdy ještě ovšem platil veřejným tajemstvím jeho vztah se Sarou.
"Ale copak Gregu, zase na ní myslíš? Nebo," ztišil hlas Nick, "na něj?" a tázavě pozvedl obočí.
"Co tobě je do toho, na co já myslím? I kdybych myslel třeba na švába pod tvojí postelí, tobě to může být jedno!"
"Jak ty víš, že má pod postelí šváby, Gregu?" odněkud se vynořila Catherine.
"Hele, to je tu nějaký shromáždění nebo co?"
"Tak pardon no, jenom jsem chtěla vědět, kdo tady tak křičel," a vrátila se zpátky. Všichni zatím čekali, kdo se ujme vedení a kdo jim rozdá úkoly v pátrání po jejich kolegyni. Spíš vlastně čekali až Ecklie pověří vedením Catherine.

"Grissome, nechceš mi říct, že jsou všechno cos mi řekl jen lži!"
"Saro nech si to vysvětlit."
"No to je skvělý! Já jako idiot probrečim noc nad tím, že jsem se zamilovala do chlapa, který je gay a nakonec zjistím, že má dceru? To sis se mnou hrál nebo co? To sis nemohl najít jinou výmluvu?"
"Saro! Poslouchej mě! Nebylo lehký si to přiznat. Měl jsem … zkoušel jsem mít vztah se ženou, ale nikdy to nevydrželo. To co jsem ti řekl je pravda!
"Já už ti nevěřím! Nevěřím ti nic. Zklamal jsi mě. Celou dobu jsi mi lhal. Bojím se, že těm překvapením ještě není konec. Pořád mi jenom lžeš! Já mám … takovou chuť něco nakopnout … a nejradši tebe! Ale víš co? Mám lepší nápad! Vykašlu se na tebe. Už mě nezajímáš. Zase jsem dostala nabídku a teď už vážně uvažuju, že si tu praxi u federálů vyzkouším. I když tam by se po tobě taky našly nějaký stopy, co!" a vyběhla z místnosti.
Asi by bylo lepší, kdyby mu opravdu místo té hádky jednu vrazila. Doufal, že ho pochopí. Ale nepochopila.

On jí nelhal. A ten hlavní důvod, proč se rozhodl jí to všechno říct právě prošel okolo. Nemohl dostat toho mladého muže z hlavy.
"Gregu počkej. Myslel jsem, že jsme kámoši, ne?"
"Jo, to jsme byli, dokud jsi neměl tak pitomý připomínky."
"Hele, tak toho si nešlo nevšimnout. Toho, jak se chováš, když jsi v jedné místnosti s Gilem … toho, jak se na něj díváš. A tak. Nikomu to neřeknu, fakt, ale že mám pravdu?"
"A co kdybychom to nechali na jindy? Suzanne hrozí smrt a my se tu budeme hádat kvůli takovým blbostem."
"No jak myslíš. Ale je pravda, že už bychom měli začít něco dělat. Asi zajdu do laborky, jestli náhodou nemají DNA z obálky."

"Jo a Grissome, jestli chceš, můžeš se vzít volno. Doporučoval bych ti ho, vzhledem k případu," volal mu ještě dodatečně Ecklie. Jinými slovy - nepleť se tu a vypadni, ty by ses toho byl schopný ujmout a to nedovolím. Ecklie je totiž ještě o něco méně citlivý než pařez po přežití druhé světové na první linii, takže to nemá jiný význam. Ale už neměl sílu ani náladu se hádat ještě s ním a odjel.

Úkol kdo povede tým v tomto případu padl samozřejmě na Catherine.
"Fajn. Takže někdo musí za Archiem. Pokusit se navázat spojení s GPS v jejím autě."
"Jdu na to," přihlásil se Warrick a vydal se za Archiem Johnsonem, pro kterého je elektronika snad vším. A také je to expert ve svém oboru.
"Jo. Tak další se podívá na ten dopis."
To si vzal na starosti Nick s tím, že v laborce už se na něm pracuje a on se hned přidá.
"No a musíme se podívat na ten případ z dneška - jestli se nenašlo nějaké vodítko k únosci. To si vezmu na starost já a Sara. A ty Gregu zjisti, co se přesně stalo při jejím vyšetřování v Minneapolis. Měli bychom odsud zjistit jeho identitu. Pokud někoho zastřelila, má to v dokumentaci."
Teď si ale něco uvědomila.
"Kruci, její dokumentaci má Grissom zamčenou ve stole … a já ho viděla odjíždět. Nedá se nic dělat Gregu, musíš ho sehnat. Z jejího bývalého místa nám to bez povolení nepošlou. A získat povolení by trvalo věčnost," A odešla se Sarou prozkoumat dnešní důkazy.

Greg chvíli přemýšlel, jestli náhodou nemá Gila shánět naschvál, pak ale vytáhl mobil a zmáčkl dvojku. Všechny kolegy měl ve zrychlené volbě a Grissoma na prvním místě. Chvíli to vyzvánělo … fajn, ještě třikrát … ještě dvakrát …
"Gregu? Co je?"
"Ehm … máme tu takový problém. Víš, protřebuju složku Suzanne a jaksi … jí máš zamčenou ve stole."
"Jasně. Mělo mě to napadnout. Už tam jedu."
Nemohl si nevšimnout, že někde v pozadí hraje hudba. Docela dost hlasitá. Tak ten určitě nebude doma.

Asi za pět minut další telefonát.
"Gregu … já mám taky menší problém. Odtáhli mi auto … a no, musíš si pro ty klíče přijet."
Kdyby mohl teď Grissoma vidět, viděl by, jak jeho šéf zrudl vzteky a zároveň jak je mu trapně.
"Fajn. A kde jsi?"
"V baru Black Bee."
"Hned jsem tam."
Rychle vysvětlil Catherine kam jede a vyrazil.

Grissomovi se mezitím podařilo vypít dalších pár skleniček. Normálně tohle nedělá. Už je to hodně dávno, co se naposledy opil. Dalo by se ale říct, že v téhle situaci se tomu nelze divit. Unesli mu dceru, on ji nesmí hledat, pohádal se se Sarou a nejspíš to slyšela polovina oddělení a zamiloval se … je to tak, i když to zní nemožně … zamiloval se do svého podřízeného, o dost mladšího kriminalisty. A navíc mu odtáhli auto, když ho potřebuje. Proč jen život nemá návod k použití?

Greg chvilku bloudil, než zahlídl svého šéfa. Ten měl před sebou už … kolikátou? Ani sám nevěděl, skleničku. Hlavu si podpíral a jeho oči se upíraly kamsi do hlubin alkoholu na pultě. Když k němu došel, zrovna dopíjel.
"Ahoj Gile, tak jsem tady … pro ty klíče."
"Klíče? … A, klíče, jasně … moment …" prošacoval se.
"Vypadá to, že ty klíče budou doma …" na to, kolik vypil se slušně držel. Zaplatil a došli k autu. Sice se držel co se týkalo řeči, s chůzí to bylo horší.

Už byli na cestě.
"Jsem rád, že ses našel. Nechtěl bych ti pak platit a vysvětlovat vypáčený zámek. A Catherine by mě k tomu určitě donutila. Je do vyšetřování celá divá," možná tou nervozitou a utajeným panákem v baru Greg skoro nezavřel pusu. Naštěstí to nebylo tak daleko.

Zastavil.
"Gregu, víš co mě na tobě fascinuje?"
"Můj sexy úsměv?" vypálil okamžitě. Zarazil se po pár vteřinách. Gil měl zvláštní výraz, skoro jakoby chtěl říct ano.
"No … spíš to, že vždycky vyrukuješ s nějakou věcí a většinou se ti povede postavit všechno na hlavu. A ten zvláštní smysl pro humor. Uvolňuješ nám tu tím atmosféru kolikrát aniž by sis toho byl vědom. A to jen tak někdo nedokáže," zjevně se přestával kontrolovat. Alkohol mu stoupl do hlavy, slova vycházela sama. Ale nebyl natolik opilý, aby si neuvědomoval, co dělá. Spíš jakoby pitím probourával zábrany.
Greg nevěděl, jestli to brát jako napomenutí, uznání, nebo … nebo něco víc.

Vystoupili z auta. Grissom na druhý pokus odemkl. Rozsvítil a pokynul Gregovi, aby šel dál.
Greg tu byl poprvé. Všude viděl nějaké motýly, brouky, všechny vystavené a pečlivě označené. Vládl tu trochu chaos, ale pro Grissoma to byl chaos, který má svůj řád. On se v něm vyznal a neměl rád, když se v něm něco změnilo. Jak kdysi řekl jeho dávný přítel - pořádek je pro blbce. Inteligent zvládá chaos. To samé se o Gregovo bytě ovšem říct nedalo. Ten v něm měl jednoduše bordel. Postoupil o pár kroků dopředu. Pořád se rozhlížel kolem, nedokázal zastavit zvědavost a postupoval dál od Grissomovy svatyně.

"Tak tady jsou," objevil se, v ruce držel malý svazeček klíčů a podával je Gregovi. Když je bral, dotkl se jeho ruky. Grissom ji chytil a nějak se neměl k tomu, aby ji pustil. Přitáhl ho blíž. Greg se nebránil. Byli blíž a blíž každou vteřinou, dokud se jejich rty nespojily. Greg byl zprvu překvapený. Jakoby nevěděl, co má dělat. Nesmělost ale brzy opadla a začal Gilovy polibky oplácet. Ztratil nad sebou kontrolu úplně.
Klíče zachřestily na zemi, následovány Gregovou košilí. O kus dál přistálo Gilovo triko. Greg si ani nestačil všimnout, jakou barvu mají zdi Grissomovy ložnice. Také to bylo to poslední, co ho zajímalo. Odhodil veškeré zábrany někam daleko. Pomalu přebíral iniciativu.
Milovali se vášnivě celý zbytek noci..
Přesně tohle o něm říkal i jeho dávný přítel a milenec. Gile, u tebe když přeskočí jiskra, tak chytne barák.