Počasí se ten den opravdu nevydařilo. Slabě pršelo, nebe bylo šedé a potažené mraky, a foukal silný vítr. Caroline nebyla příliš zkušená řidička a nesnášela, když měla řídit v takovém nečase. Mířila domů a nezbývala už příliš dlouhá cesta.
Jen doufala, že na mokré a popadanými listy poseté silnici nedostane smyk. S tím by si asi těžko poradila. Navíc neřídila tak docela své auto a nechtěla ho poničit.
Snažila se soustředit na cestu. Vítr zesiloval a drobné kapičky vody jí metal přímo na čelní sklo. Nervozně přidala. Chtěla už to mít za sebou.
Ale najednou jí zazvonil mobil. Dřív, než se stačila podívat kdo volá, jí vypadl z ruky mezi sedačky.
"Sakra!" zaklela podrážděně a sehnula se pro něj.
Pouze na vteřinu spustila situaci před sebou z očí, aby ho našla. Když se znovu narovnala a podívala před sebe, oslnila ji světla protijedoucího auta.
Zaječela.
Ozvalo se troubení.
Caroline zpanikařila, pustila volant a instinktivně se připravovala na náraz.
Protijedoucí auto se jí ale na poslední chvíli vyhnulo.
Dřív, než si stačila uvědomit, že musí to své znovu ukočírovat, ale prudce sjela z cesty a narazila do rozložitého, téměř holého stromu.
Hlavou, kterou prudce trhla, jelikož zbytek těla zůstal viset v pásu, narazila do volantu. Pás samotný ji přiškrtil a zdeformované dveře, které se vlivem nárazu namáčkly dovnitř auta, jí ošklivě pořezaly nohu a bok. Krvácela, téměř nemohla dýchat a nevypadalo to, že dorazí pomoc. Sice už byla na kraji města, ale kdo by v takovém počasí chodil ven, zvlášť za město.
Caroline zůstala v bezvědomí a všude se opět rozprostřelo ticho.
Nebyl daleko. Zvláštní shodou okolností nikdy nebyl daleko podobným situacím, i když s nimi neměl nic společného.
Momentálně spíš než cokoli jiného vyháněl z hlavy veškeré myšlenky a déšť se k tomu jevil jako ideální. Zvlášť, když v dálce zaslechl troubení aut, brzdy a následně náraz.
Jedna jeho část, ta divočejší a chtivější, na okamžik zvítězila a předhazovala mu představy snadného doplnění síly.
Ta druhá, kterou kdo ví proč tak často potlačoval, se naopak ozvala se snahou pomoci, nebo alespoň obhlédnout, co se stalo.
Díky své upíří rychlosti doběhl na místo za několik okamžiků. První, co spatřil, byla harmonika, ještě před několika minutami zvaná auto, téměř omotaná kolem stromu. Hned ho napadlo, že řidič je nejspíš dost ošklivě zaklíněný na svém místě.
Mrtvý ještě ne. Cítil čerstvou krev a cítil v něm ještě pulsovat život.
Pak si ale uvědomil, že tohle auto zná. A nebylo to vůbec příjemné zjištění.
Trochu se zdráhal. Nevěděl přesně, koho uvnitř uvidí, ale nepřál to ani jedné z možných obětí.
Nakonec se odhodlal. Každá promrhaná chvíle mohla mít pro člověka uvnitř vážné následky. Doběhl až k autu a přes rozbité okno se podíval dovnitř.
Caroline.
To mohl čekat, že právě ona, když ani pořádně řídit neumí!
Musel jí pomoct, i kdyby jeho horší já stokrát protestovalo. Jí musel.
Vypáčil proto dveře, s kterými by se hasiči mořili podstatně delší dobu, a přetrhl pás, na kterém bezvládně visela
Airbag zřejmě selhal.
Vytáhl jí ven.
Žila, ale nebyla na tom nejlépe. Krvácela, měla spoustu drobných oděrek, praštila se do hlavy a byla přidušená. Kdyby jí sundal triko, nejspíš uvidí, že jí pás pěkně spálil kůži. Ale už nejspíš nebyla v bezvědomí, protože sebou krátce škubla a pak slabě zasténala bolestí.
Potřebovala pomoc teď hned a tady. Rozhlédl se. Zřejmě nehodu nikdo jiný nezaregistroval, protože nikoho neviděl ani nic neslyšel.
Kousl se proto do ruky a podepřel jí hlavu.
"Napij se." nařídil jí a donutil jí otevřít pusu.
Poté jí nastavil pokousanou ruku a násilím do ní vpravil několik doušků vlastní krve.
Nejdřív poslušně pila, ale za chvíli se jí vrátilo jasnější vědomí i cit v těle a pokusila se ho znechuceně odstrčit.
"No no no, právě jsem ti zachránil život, buď trochu vděčnější. A navíc bych se ještě moc nehýbal," Jeho krev jí pomáhala neuvěřitelně rychle, ale ne okamžitě. Brzy přestala krvácet a rány se zatáhly. Zůstalo po nich jen rozřezané a zakrvácené oblečení. Ale Caroline se o moc lépe necítila. A to, co si uvědomila, totiž že pila Damonovu krev, jí vůbec nepřidalo.
"Měli bychom odtud zmizet a pak nechat odtáhnout tvé auto."
"Co tu vůbec …" chtěla se zvednout a zeptat se ho, co tu dělá. Nic neměla zlomené a vypadala už celkem v pořádku. Krev působila tak, jak měla. Ale místo toho se mu pouze zhroutila zpátky do náruče.
"Beru to jako díky," ušklíbl se. "Fajn, tak já někomu zavolám, ať sem pro nás přijedou," chystal se vzít mobil a učinit tak, ale počasí nebo nepřejícná vyšší moc rozhodly jinak. Bez signálu se volat nedá.
"Vydržíš to tu chvíli?"
"Jdeš pryč?" zeptala se Caroline dost vyděšeně. I když ji fyzicky vyléčit dokázal, pořád zůstávala v poměrně silném šoku.
"Musím. Jsem tu hned, doběhnu pro auto. Sedni si sem pod ten strom, vem si mojí bundu a počkat tady, hned tu budu," zabalil ji do své nepromokavé bundy a odběhl.
Doufal, že se nestane nic horšího. Co taky? Nanejvýš může jet někdo okolo a ten už se o ni postará.
Damon se do domu vřítil jako velká voda a téměř při tom smetl z cesty jeho bratra.
"Co šílíš?" Stefan byl na neobvyklé chování zvyklý, ale starostlivý výraz u něj už dlouho neviděl. Jestli vůbec někdy.
"Kde jsou klíče od auta?"
"Na co? Kam chceš jet?"
"Hádej. Za a) je výprodej konzerv pro psy a já tam nesmím chybět, za b) Caroline se vybourala a nutně potřebuje pomoc," ani se na Stefana nepodíval a konečně ukořistil hledané klíčky.
"Vybourala? Co s ní je? Jedu s tebou!" Stefan klusal za Damonem k autu.
"Nic vážnýho. Ale není potřeba, aby se tam začli motat další lidi, dokud se o to nepostarám."
Nasedl a Damon se rozjel.
Jel hodně rychle ale na rozdíl od Caroline se nemusel, pokud některé části karoserie nebyly ze dřeva či napuštěny sporýšem, nehody bát. Navíc byl nesrovnatelně lepší řidič s lepšími smysly.
Na místo nehody dojeli během chviličky.
Ale postava už vedle auta neseděla, pouze na zemi ležel tmavý balíček neurčitého tvaru. Damonova bunda.
"Kde …"
Damon zastavil a oba se začali po Caroline rozhlížet. Stefan už otevíral dveře, ale pak zahlédl pohyb za vrakem.
Někdo držel dívčí ochablé tělo pevně v rukou a jakmile na něj upřel i Damon zrak, prudce jí škubnul s hlavou.
Caroline se bezvládně sesula k zemi a její vrah zmizel.
Damon i Stefan vystřelili od auta.
"To byla … to … KATHERINE!" nemusel to říkat, oba to poznali. Ale pak si uvědomil ještě jednu věc. Horší.
"Zabila ji … je … mrtvá …"
Damon pomalu zakroutil hlavou. "Ne. Je upír."
Žádné komentáře:
Okomentovat