"Neprošla, Gregu," objevil se zrovna očekávaný ve dveřích.
"Já to věděl, no nic, tak když jsi tu, můžem zas jít pracovat," ušklíbl se a protáhl se kolem něj.
"Jdeš pozdě," houkla na něj Catherine, když se Greg i s Warrickem odporoučeli a Nick zadumaně pročítal složku.
"Jo, byl jsem ještě na policii. Kvůli Chapmanovi."
"A mají něco?"
"Ne, ještě ne. Co my?"
"My máme větší štěstí. Pamatuješ si na ten pás látky z hotelu?"
"Jo."
"Hodges našel, z čeho je. Vlastně našel jedinou věc, z které může být."
"A z čeho tedy je?"
"Vlákna z kterých je, mají specifická složení, vyrábějí se z nich jen ty nejdražší doplňky jako rukavice, čepice, šály …"
"Kdo by tady ve Vegas nosil čepici, šálu a šel vraždit úplně obyčejnou rodinu, která je tu navíc na dovolené a rozkouskovaná po hotelu, klubu a kasinu?"
"Jen jeden člověk, a to ten, kterého hledáme. Podle Hodgese ale nejsou výrobky k dostání v každém textilu, takže buď v nejlepších buticích nebo na objednávku. Podívám se po nich. A taky … taky mi pro tebe dal výsledky z náramku, cos našel u Bensonových. Je to čisté zlato."
"A nemohl to tam nechat někdo z bohatších návštěvníků?"
"To jsme vyloučili, nikdo další v té koupelně prokazatelně nebyl. A mimochodem jak víš, že vrah nebyl z těch bohatších, a že to nebyl návštěvník?" očividně se v případu trošku provrtala také.
"Nooo …" snažil se přijít na něco, aby nemusel prozradit Saru. Doufal, že se stane to, co ve filmech - někdo jí začne shánět, nebo přijde neodkladná zpráva, ale nestalo se.
"Hmm?"
"No proč by vraždil někdo z bohatých návštěvníků? Byli to přece její přátelé a jejich přátelé. A ti rozhodně nebyli chudí, spíš naopak. Co by jim tedy vražda přinesla?"
"Byli tam i Sara s Nickem. Zdá se ti někdo z nich na horních deset tisíc?" mluvila, jako by Stokes v místnosti vůbec nebyl. Ten také nedal najevo, že by to slyšel.
"Sara byla její nejlepší kamarádka. A říkala, že Jaqueline nikdo nikdy nevyhrožoval. Navíc ona skoro nic přímo nevlastnila, dokud nezemře jeden z jejích rodičů. Takže kdyby byla vražda kvůli penězům, útočil by na rodiče. A pak až na ni," napadla ho spásná myšlenka.
"Na tom asi něco bude. No jdu projít ty obchody. Z náramku se nezjistí, kde Chapmana hledat," vyšla ze dveří.
"Nikdo do té koupelny nechodil, to dobře víš," Nick se ozval až teď.
"Jo, ale stejně, takový zlatý náramek a aby byl Chapmana? Třeba tam byl ještě někdo."
"Gile jak víš, že by si nemohl dovolit ten náramek?"
"Vím to, to ti musí stačit."
"Dělám na tom případu taky, vzpomínáš?" ani Nick se nechtěl nechat odbýt.
"Jo, ale i kdyby byl náramek Chapmana, nepomůže to. Navíc byl přetržený a nebylo na něm žádné DNA."
"Řekla ti k Chapmanovi něco Sara?"
"Ne," odpověděl trochu moc rychle, "ne, neřekla."
"Dobře. No jdu se vrhnout do práce."
Grissom přikývl. Také by se měl věnovat vraždám, které vyšetřuje s Catherine. Případ Chapmana odložili, můžou čekat jen na policii. Ani by mu tolik nevrtal hlavou, ale od doby, co mu Sara řekla úplně všechno, na něj nedokázal přestat myslet.
Pochyboval, že náramek mohl být jeho. Kde by na něj muž, kterého mu Sara popsala, vzal. Na druhou stranu … vážně by je k němu nemohl dovést? Úplně vypustil aktuální případ a rozhodl se vyhledat detektivy.
"Grissome? Můžeš na slovíčko?"
"Je to důležitý, Ecklie?" otočil se na svého nadřízeného.
"Celkem je. Vždyť ty nikam nepospícháš, ne?"
"Mám dva případy, Conrade."
"Na jednom děláš s Willowsovou, která teď vypadala velmi zaměstnaně v laboratoři. A na tom druhém se Stokesem, který má jiné sólo, takže jste ho odložili."
"A tobě samozřejmě vadí, že ani jeden ještě není vyřešený."
"Skvělá dedukce," přikývl Ecklie stejně ironicky, jako mluvil Gil.
"Jenže na vraždě z večírku se můžeme pohnout jen pokud policie najde Rosse Chapmana. Zatím ho nemají."
"Tak proč za nimi míříš?"
"Zeptat se, co našli zatím."
"Nemá to něco společného s tím, že mezi svědky jsou i Stokes a Sidleová?"
"Jsou to mí lidé, nejsou podezřelí, ale naopak dokud nezjistíme kdo a proč vlastně vraždil, můžou být klidně mezi zamýšlenými oběťmi."
"Proto má Sidleová volno?"
"Ne, musela na operaci."
"Tak proč se nevěnuješ případu s Catherine?"
"Protože Hodges analyzoval další důkaz z místa činu, takže jdu zjistit, jestli nám nějak pomůže. Určitě ti to jako kriminalistovi nemusím detailně popisovat."
"Nemusíš. Ale jdi laskavě tam, kde to k něčemu bude. A až se Sidleová vrátí, budu s ní chtít mluvit, protože nemocenskou vůbec neohlásila."
"Mně jo, Conrade a ona je moje přímá podřízená. Jestli se ti to administrativně nedostalo na stůl, je to moje vina tak si to vyřiď se mnou."
"Víš mě nebaví s vámi pořád něco donekonečna vyřizovat. Mám spoustu další práce."
"O tom nepochybuji."
"Takže bych ti doporučil věnovat se aktuálnímu případu, až seženeš Sidleovou, vyřídit jí aby se ke mně dostavila a necourat tu zbytečně po chodbách. Neplatíme tě od kroku."
"Kdyby to tak bylo, byl bych milionář."
"Grissome," Ecklie si povzdechl.
"Jdu se věnovat aktuálnímu případu, Conrade," otočil se od něj, nečekal na jeho další slova a šel. Byl zvyklý Conrada ignorovat a nepřipouštět si jeho výtky. Jakmile se ale začal otírat o Saru, nevydržel by to. V žádném případě by ji teď nenechal deptat. Už zase na ni musel myslet. Na včerejší polibek … procházku … hrozně krásný večer. Netušil, co si od toho slibovat, jestli může vůbec něco. Ale rozhodně si nechtěl nechat příležitost utéct, ne teď, když je možná tak blízko. Když ji má tak blízko. Tak dráždivě blízko … spali vedle sebe na jedné posteli, držel ji v náručí, líbal ji, utěšoval … to všechno přece musí něco znamenat.
Jako ve snách proplul zbytkem směny. S Catherine udělali pořádný kus práce. Tedy spíš Catherine. Přišli na svého podezřelého, který momentálně s nepřesvědčivým alibi seděl v cele a čekal na srovnání otisků a DNA. Ten kus látky jim skutečně hodně pomohl. Když byli oba už pomalu na odchodu, s ostatními se už nesetkali, protože část byla ještě v terénu, potkali Jima. Ten konečně odpověděl na několik otázek, které nemohl kvůli Eckliemu položit.
"Ještě jsme Rosse nenašli. Ale máme pár stop. Máme jeho auto. Nezbavil se ho a jestli s ním pořád jezdí, tak ho najdeme. A i kdyby ne, tak ho brzo budeme mít. Vyslechli jsme kvůli němu asi osm lidí."
"Tak až něco bude, dejte mi vědět. A možná vám pomůže, že se na místě činu našel zlatý náramek. Může být Chapmana, ale taky nemusí."
"Pošlu moje hochy do zlatnictví, třeba ho někdo pozná."
"Fajn díky. Doufám, že ho brzo najdete."
"Gile nebereš si ten případ nějak moc? Celý den jsi skoro nepoužitelný. Vlastně … to jsi od doby, co jsem se vrátila."
"Catherine …"
"Není to od chvíle, kdy u tebe bydlí Sara?"
"Hele … ten případ se jí docela týká, víš. Rád bych ho brzo vyřešil."
"Říkals přece, že ti k Chapmanovi nic neřekla."
"To ne, ale s Jaqueline má hodně společného," tak strašně nerad lhal, hlavně svému týmu. Své slovo Saře ale nemohl porušit. Nemohl porušit slovo dané člověku, kterého měl tak rád.
"Jo, jak chceš. Já jdu domů. Měj se," nechala ho se svými úvahami být a odešla. Grissom se několik vteřin po ní vydal domů také.
Sice nepospíchal, ale snažil se dorazit co nejdřív. Chodil čím dál víc pozdě. Vegas ubíhalo za skly jeho auta stejně zářivě jako každý den. Stejná světla, stejné podniky, stejný hazard, stejní hráči..jen on se změnil.
Potichu odemkl.
První, čeho si všiml bylo, že je v bytě nezvykle uklizeno. Ne že by neuklízel nebo měl v bytě nepořádek, ale ve svém chaosu se vyznal a nepotřeboval ho dávat do pořádku. Pak zaslechl puštěnou televizi.
Šel rovnou za zvukem. Na gauči před televizí ležela Sara. V jedné ruce držela noviny a spala. Vzal ovladač a vypnul film, který předtím možná sledovala. Zřejmě ji ale moc nezaujal.
Z ruky jí vytáhl noviny a odložil na stůl. Podíval se na stránku, kterou měla na vrchu. Inzeráty. Nic neměla zaškrtnuto, ale nabídek bytů tu bylo hodně. Možná už si nějaký našla. Na jednu stranu doufal, že ne. Čím dříve si něco najde, tím dříve od něj odejde. A všechno může být pryč. Nechtěl ji nechat spát tady, takže ji zkoušel probudit. Moc to nepomáhalo. Nakonec jí musel nějakým způsobem vzít do náruče a donést do postele.
Nevzbudila se úplně, ale rozespale se ho chytla a odmítla pustit.
"Gile …?"
"Spi. Jsem tu, tak spi."
Usmála se, než se zase propadla do říše snů. Ještě chvíli seděl vedle ní, potom se zvedl a začal shánět něco k jídlu. A ještě musel dělat nějakou administrativu pro vedení. Nakonec ale celkem unavený lehl vedle. Byla vzhůru.
"Víš, že je to hodně zvláštní pocit, takhle tu ležet?"
"Asi je. Ale krásnej," políbila ho.
Přitáhl si ji blíž k sobě. "Tohle ještě krásnější," oplatil polibek.
"Jak jste pokročili v práci?"
"Možná trochu dál. Zatím to není jisté. Ale koukal jsem, že ty jsi taky pokročila v hledání bytu."
"Možná," řekla trochu nejistě. Pak se ale znovu usmála. "Zatím to není jisté. To teď ale nech být," přitulila se k němu a za nedlouho oba usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat