Nejvěrnější z věrných (2011)

Porada právě začínala.
Konala se poprvé od oné neblahé události, kdy Potter znovu přežil tak pečlivě připravovanou vraždu. Kdy znovu překazil všechny plány Pána Zla a kdy ho znovu rozčílil téměř do nepříčetnosti. Tu neskonalou zlobu pocítili všichni, co se zrovna nacházeli v jeho blízkosti. Pocítili trest za svou neschopnost, díky které Potter našel skulinku k záchraně, která se zdála zprvu tak nemožná.
Jeho vztek pocítili všichni. Až na jednoho. Až na jednoho muže s černými vlasy a stejně černýma, uhrančivýma očima. Až na toho, kdo nikdy nebyl trestán.

Nelítostný lord Voldemort se během několika mála minut trávených smrtijedy v nepříjemném napjatém očekávání objevil ve velkých vstupních dveřích, jako by se zhmotnil z čirého vzduchu. Všichni okamžitě sklopili oči ke stolu a báli se pohlédnout třeba jen na lem jeho černého pláště. Spíš tedy odhadovali, co zrovna dělá a že přistupuje ke stolu a sedá na svou židli, opět kromě jednoho, který se nikdy nebál na něj pohlédnout.

Voldemortův pohyb byl neslyšný, proto sebou osazenstvo stolu trhlo až při zvuku těžkých smyček hadího těla dopadajících z ramen svého pána na desku. Nagini se dnes rozhodla hovět přímo uprostřed a nikdo se neopovážil jediným slovíčkem vzdorovat.
Pouze muž s havraními vlasy se pohoršeně na hada podíval a kyselým úšklebkem dal najevo svou nelibost.

Voldemort se rozhlédl po místnosti a spokojeně konstatoval, že přišli všichni. Nejspíš se bojí dalšího nepříjemného trestu, který by určitě následoval, pokud by se neobjevili. Přejel pohledem po všech tvářích. Báli se. Měli respekt, úctu a hlavně strach. Vyzařovala z nich taková touha být už pryč, co nejdál, že ji zřetelně cítil. Ale místo aby ho rozzlobila či vyvolala jiné, snad pošetilejší city, bavila ho. Pouze u jednoho z nich se zastavil o zlomek vteřiny déle. Pouze jeho hlava byla hrdě zdvižená a nebála se přímé konfrontace. Pouze jeho nemohl obviňovat za zmařenou akci a Potterův únik, ale zároveň pouze on mohl být pověřen novým úkolem. Dokázal by to snad kdo lépe? Naprosto věřil jeho schopnostem, jeho věrnosti, plně věřil moci, jeho očím, jeho rtům, jeho pevné kůži, jeho … dost!

Napjatí služebníci čekali, až konečně promluví. Nechtěl mlčení dál protahovat a začal povýšeným chladným hlasem.
"Je třeba okamžitě odklidit Pottera. Poslední fiasko se už nesmí opakovat," někdy trpěl na dlouhé úvody, ale teď nebyly žádoucí. Potřeba zlikvidovat poslední vážnou hrozbu byla větší než jakékoli formality, které vyžadoval jako důkaz obrovské kouzelnické vážnosti.
"Musíme to provést rychle, dokud je šance ho lapit. On nesmí o ničem tušit. Úkolu se nesmí zhostit tolik lidí, aby to bylo podezřelé."

Odmlčel se a znovu začal pohledem propátrávat jednotlivé obličeje. Všechny byly zrůzněné nepopsatelnou hrůzou, když si lidé, jimž patřily, uvědomili, že bude jen několik málo vybraných, na jejichž bedra tu povinnost vloží. Už dávno si uvědomil, že nemusí být tím, kdo Pottera zabije. A teď vybere několik z nich, nebo možná jen jednoho, koho pošle všechnu práci vykonat. Koho pošle čelit jedinému nebezpečí, před kterým si sám Pán Zla nebyl jistý.

Už nahlédl do myšlenek všech smrtijedů v sále. A našel totéž. Strach. Teď se zahleděl do černých očí muže dvě židle od něj. Severus ho ale ke svým myšlenkám nepustil.
Bál se snad, že v nich uvidí něco, co chce skrýt? Neměl před ním přece žádné tajemství. Žádné tajemství Severusovy duše ani jeho těla nebylo před Voldemortem skryto. Nic po dlouhých večerech v jeho komnatách již nebylo tajemstvím. A přece se bránil a blokoval snahu o pátrání v mysli. Nakonec už to nevydržel, uhnul pohledem a prudce vydechl.
Tak co to schováváš, Severusi? Na co nesmím přijít ani já?
"Severusi …" vyklouzlo mu dřív, než se stačil zarazit. V tu chvíli si i uvědomil, že právě vyřkl ortel, s kterým nechtěl tak pospíchat.

"Ano, můj pane?" vrátil se k nepropustné masce ledového nezájmu.
Voldemort horečně přemýšlel, jak náhlé nedorozumění zamaskovat. Ale stále mu něco našeptávalo, že to již není možné.
"Ty to uděláš."
Oči všech smrtijedů se jako na povel zvedly a zabodly svůj pohled do Snapea. Možná úlevou, že rozsudek nepadl nad nimi, možná obavou, aby nebyl vybrán další.
"Já? Zabít Pottera?"
"Ano, zabít Pottera. Jsi můj nejvěrnější služebník," židle uprostřed stolu zavrzala a ozvalo se nepatrné odkašlání. Voldemort nevěnoval Bellatrix nejmenší pozornost. "Dokážeš se k němu dostat dostatečně blízko. Dokážeš ho obalamutit. A dokážeš ho zabít. Ty to uděláš, Severusi."
Upřeně se na něj díval a doufal, že pochopí. Pochopí, že neměl jinou možnost. Že nemohl určit jiného.

Zdálo se ale, že Snape jeho němá vysvětlení neslyší. Pohled se mu na okamžik rozostřil. Poté se předklonil, sepjal ruce na desce stolu, Nagini trochu odtáhla své mohutné tělo, jako by se ho štítila stejně, jak on jí, pootočil se přímo na svého pána a poté pomalu zavrtěl hlavou.
"Já ho nemůžu zabít."

"Je to příkaz, Severusi!" přání … vroucí přání, snažil se vyslat další nepochycený signál. "Proč nemůžeš?" Nemůžeš to udělat pro mě? Co je ti do toho kluka! Nemůžeš ho zlikvidovat pro mě? Pro toho, kdo jediný ti rozumí? Kdo jediný ví po čem toužíš? Kdo jediný je tvůj a koho jsi ty? Nejvěrnější z věrných?

"Protože ho miluju."