"Done, jestli chceš, odvezu tě do nemocnice," otočil se. Byl to Danny.
"Pojď, odvezu tě za ní."
Neochotně se zvedl. Mac už pracoval. Zajišťoval důkazy, mezi které patřila hlavně Jessičina krev, střepy lahve, které se v ní válely a šlápoty, které musel eliminovat, pokud rovnou všechny nebyly zdravotníků, policisty a Dona.
Flack nasedl do auta na místo spolujezdce, Danny za volant a rozjeli se stejným směrem, kterým odjela houkající sanitka.
"Done jak jsi věděl, že je v tom pokoji?" prolomil ticho Messer.
"Co?"
"Jaks věděl, kde Jess je?"
"Já já promiň, ale tohle nebudu rozebírat."
"Fajn, promiň," dlouhý výdech. "Určitě to zvládne. Musí to zvládnout."
"Copak jsi ji neviděl?"
"Viděl. Ale já jí věřím. A ty bys měl taky."
"Nemůžu jí věřit."
"Proč? Je to silná policajtka, jen tak něco ji přece nedostane," praštil do volantu. Chtěl sám sebe přesvědčit.
"Nemůžu jí věřit, protože jí miluju," hlesl.
"Ou Done … ona to dokáže. A už žádné pochyby," ukončil Danny krátký rozhovor.
"Zvládneš to tu?" zeptal se potom, když parkoval u nemocnice a Flack vystupoval. "Já se musím … nejspíš vrátit do hotelu."
"Jestli to zvládnu já je úplně jedno přece."
"Done, dokážeš tu sám čekat jak všechno dopadne? Klidně tu zůstanu."
"Jo, asi asi zvládnu."
"Fajn. Zavolej mi, až budeš něco vědět. Ať jde … o cokoli."
"Určitě," zavřel dveře a šel rovnou do nemocnice.
Ptal se na Jessicu Angellovou, kterou před chvíli přivezli s těžkým zraněním.
Sestra na recepci ho odkázala k operačnímu sálu číslo čtyři a odmítla sdělit cokoli dalšího. Jediné, co tedy mohl udělat bylo sednout si do chodby před sál a čekat.
Ale nedokázal sedět. Musel čas nějak ukrátit. Zabavit se, když byl na celé chodbě sám, a pokud kolem náhodou prošel nějaký lékař či sestra, nic mu stejně neřekli.
Přecházel z jednoho konce k druhému, ode zdi ke zdi, sedal si a znovu se zvedal, aniž by něco z toho hlouběji vnímal.
Čekal na zázrak a ten se ne a ne dostavit.
"Víš něco?" zeptal se Mac, když se Danny vrátil do hotelového pokoje.
"Ne. Zatím ne."
"Dobře. Já mám jenom tu krev a střepy. Řekl Don, co tu dělala?"
"Nechtěl se k ničemu vyjadřovat."
"Doufám, že ji nenasadil jako volavku."
"Nevím. A pochybuji, že by Angellová souhlasila. Pokud tu tedy nebyla … jako … neoficiálně … pracovně …"
"Danny co tím chceš říct?" zamračil se Taylor na svého kolegu.
"Ten chlap si vybíral prostitutky. Vždycky si s nima užil a pak je zabil. Jak asi přišel na Jess, když nebyla volavka?"
"To bude muset říct ona. A pokud nebude...moct...musí promluvit Don. Ale i kdyby byla, jak ty tvrdíš, prostitutka, v tomhle pokoji se neodehrálo víc, než jsme viděli. Přišel, vytáhl nůž a pobodal ji. Postel je pořád ustlaná."
"Ale jak to? Byla přece ve spodním prádle."
"Potom nevěděla, že je vrah. Měla ho za …"
"Dobrý, nemusíš to dopovědět. Jenže ten chlap si zaplatí holku a pak si s ní ani …"
"Vždycky je zabil, nic pak nebylo snazší, než si vzít peníze zpátky. Pokud jim předem nějaké dával."
"Dobře, ale proč se teda s Angellovou nevyspal?"
"Danny myslím, že jemu vůbec nešlo o sex. Možná z počátku. Jenže uspokojení z vraždy bylo pořád větší a větší, až nahradilo sexuální úplně. Radši vraždil než si užíval."
"To je zvrácené."
"Pro tebe. Pro něj násilí představovalo určitý druh vzrušení. Pocit, že má nad někým moc a jen na jeho rozhodnutí visí život ho muselo bičovat až k extázi. Všiml jsem si, že všechny útoky byly vedeny s hlubokou vášní a zaujetím."
"No já docela chápu, pokud někdo používá násilí jako nástroj pro vzrušení. Je hodně lidí, co to maj rádi tvrdě, ale tohleto?"
"Pochop, že tohle je něco jiného. Nechtěl sex. Šlo mu o pocit, který jeho činy navozují. Všechno tomu nasvědčuje. Teď už se ani neobtěžoval dělat nějaké okolky. Nejspíš Jess skoro ihned napadl. Dost se bránila a v její prospěch hrál nepochybně výcvik, ale on musel být velmi silný a velmi rozrušený."
"Myslíš, že přežije?" zeptal se Danny úplně jiným tónem, než jakým mluvil dosud.
"Nejsem doktor. A nevím, jaká má zranění. Ale vypadala hodně špatně. Prakticky už umírala."
Trhaný nádech a pomalý výdech.
"Vrátíme se do laboratoře. Máme všechny důkazy a detektiv má popis. My můžeme pomoct jen tím, že ho najdeme."
Pracovali mlčky, Lindsay se neodvažovala vyrušovat otázkami, i když ji dost pálily. Danny vypadal zadumaně a velmi zabraně do práce. Snažil se najít cokoli, co by je přivedlo na stopu. Mac čekal ještě navíc telefonát od Stelly z nemocnice.
Byl by tak strašně rád, aby jeho jediná starost byla, jak malý Nicholas přijme novinku o svém otci.
Několikrát měl na jazyku větu, kterou by sdělil svému kolegovi, že nic z toho, co dělají, k ničemu nevede. Jenže pokaždé, když chtěl promluvit, spatřil jeho vzdorovitý výraz a nedokázal to.
Messer si myslel totéž. Ale ještě víc než Mac potřeboval najít nějaký jasný, zřetelný důkaz, který by osvítil cestu k násilníkovi a vrahovi. Něco, co by třeba trošku mohlo pomoci, protože až Don zavolá, s jakoukoli zprávou, chtěl mu dát odpověď.
Uběhly dvě neuvěřitelně dlouhé hodiny.
Detektiv Flack stihl obejít každý centimetr chodby a nervozně dosednout do každého křesla. Kdokoli procházel kolem, díval se na něj zúčastněně a chlácholivě. Uklidnit ho mohl ale jen informacemi a ty neměl nikdo. Nikdo nepřinesl víc než krátký pohled. Ani jediné slovo. Ani jediný náznak, prostě jen prošli kolem a na chvíli na něj otočili hlavu.
S každým dalším otevřením dveří se jeho vědomí rozdělilo, jedna část klesla kamsi do ponurých hlubin, přesvědčená, že mu jdou oznámit její smrt. Ta druhá zůstala doufat, že operace skončila a převáží ji na pokoj.
Dosud se nevyplnilo ani jedno ani druhé. Neubránil se po každém zklamání, kdy se nic nedověděl, představám možného scénáře, který nastane, až její operace nebo život skončí. Ať se ale stane cokoli, on je viníkem.
Stačilo prohodit s ní pár slov a nic by se možná nestalo. Upozornit ji na hrozící nebezpečí. A ne si hrát na velkého detektiva a hrdinu, co z ní udělá návnadu a potom slavnostně plácne pachatele přes ruku. Je úplně někdo jiný, než za koho ho mají rodina a přátele. Je jedno velké zamilované nic. Pokud Jessicu Angellovou ztratí, ztratí i sebe. Neudělal nic, jen vsadil život milované osoby obyčejným rozmarem a hloupým přesvědčením. Nezasloužil by nic víc, než ležet na sále místo ní. Podobné myšlenky ho sužovaly poslední hodinu a čím dál víc rostla hrozba, že pokud se brzy nedoví její stav, udělá něco nepředloženého a nanejvýš hloupého.
Opět se zvedl a v krátkých intervalech přecházel ode zdi ke zdi. Potřetí se otočil a ruka doktora otevřela dveře sálu.
"Stello?"
"Macu, slyšela jsem, co se stalo. Potkala jsem jednoho z detektivů."
"Hm, snažíme se dál zjistit pachatelovu totožnost. Zatím nic. Důkazy jsou zpracované a samozřejmě bez výsledků. Ani o ní nic."
Slyšel povzdech. "To je zlé. No ale … Původně jsem ti chtěla volat kvůli Nickovi."
"Probral se?"
"Jo. Vypadá o dost líp. Komunikuje. Myslela jsem, že bys chtěl … že bys ho chtěl vidět."
"Můžu?"
"Mluvila jsem s jeho lékařem. Před operací toužil opravdu hodně vědět, kdo je jeho táta. Prý by mohlo pomoct, kdyby ho poznal. Navíc když je jím člověk, kterého zná. A kterého si oblíbil."
"Takže mu to řekneš?"
"Přijdeš?"
"Určitě. Ještě dnes určitě."
"V tom případě mu nic neřeknu. Řekneš mu to sám."
"Já? Ale …"
"Už ses role otce zhostil. Začni ji jak nejlépe můžeš. Budu s tebou, zvládneme to."
"Dobře. Řekni Nickymu, že brzo přijdu. A že mu něco přinesu," usmál se nad svým nápadem, rozloučil se se Stellou a zavěsil.
Jedno z mála světel dnešního dne se právě rozsvítilo a on se rozhodl ho nezhasnout. Naopak se ho držet, protože možná konečně zažehne aspoň malý šťastný oheň.
"Vy jste se tu slečnou Angellovou, že?" stanul doktor tváří v tvář Donovi.
Přikývl.
"Jste její kolega?" ukázal na odznak a zbraň. Flack nevěděl, co odpovědět, aby s ním i nadále mluvil.
"Kolega a přítel," napadlo ho nakonec.
"Operace právě skončila. Nemůžu říct, jestli úspěšně, protože několik komplikací se vyskytlo a bohužel ne všechny půjdou napravit," začal věcně a bez vytáček.
"Ale bude žít, že ano?"
"Žít ano."
Ulevilo se mu. Nesnesitelná tíha odpovědnosti z něj spadla, ale jen na chvilku. Doktorův výraz a nedopovězená věta mu část balvanu přivalila zpět na srdce.
"A co ne? Nebo … co jsou ty nenapravitelné komplikace?"
"Říkáte, že jste její přítel?"
"Jsem."
"Potom nevím, jestli to víte vy, ale ona určitě musela vědět, že čeká dítě."
"Čeká dítě? Em … ona byla …"
"Pořád je. Sice jde snad o zázrak, ale přežilo."
"Je těhotná?" nevěděl, jakou reakci předvést. Mohla být těhotná s jakýmkoli mužem tohoto města. On představuje pouze malý zlomek pravděpodobnosti.
Na chviličku si představil, že dítě je jeho. Jess přežila a ono také. Možná by se něco změnilo a oni by mohli být rodina. Poté si znovu vybavil její slova, která tak často používala. Má ho ráda. Ale nechce ho trápit. A nemůžou být spolu.
"Ano. Je velká šance, že miminko donosí a porodí zdravé. Jenže jsou tu jiné komplikace, týkající se přímo jí. Spousta bodných ran způsobila spoustu vnitřních zranění. Většinu jsme zvládli dát do pořádku nebo alespoň začít léčit."
"Řekněte už konečně to konkrétní ALE!" obořil se na něj Don.
"Slečna Angellová utrpěla velmi vážné poškození pohybové soustavy kvůli zranění páteře a míchy a proto už nikdy nebude chodit."
Žádné komentáře:
Okomentovat