Taylor dobře věděl, že Ashley Denverová si na nic nevzpomněla. A že nemá smysl za ní chodit. Taky za ní vůbec nemířil.
"Macu?"
"Ahoj … čekal jsem, že tě tu najdu."
"Zato já tě tu zrovna … nečekala."
"Stello pochop, že ať už uděláš cokoli, teď, když znám pravdu, chci toho nějak využít. Nebudu a nemůžu se chovat, jakoby se nic nedělo."
"Je to … tvůj čas, využij ho jak chceš …" bylo na ní vidět, že je už trochu hysterická.
"Jak je na tom Nick?"
"Ještě se neprobral. Přitom měl už ráno. Prý se nic neděje, jenom si jeho tělo potřebuje odpočinout. Ale já mám strach."
"Určitě se brzy probere. Proč … nejsi u něj?"
"Protože mě tam nechtějí nechat, dokud nebude vzhůru."
"Ale to se přece může stát, potřebuje víc času na zotavení."
"Říkají to tu všichni," přecházela v krátkých intervalech sem tam. "Jenže já prostě nevím jestli tomu mám věřit. Není to přece jenom banální operace, nádor je hodně vážná záležitost, hlavně u tak malého dítěte."
Chviličku pozoroval její chůzi a poslouchal vodopády slov, které lidé vypouštějí, pokoušejí-li sami sebe uklidnit. Potom přistoupil až k ní a pevně jí chytil.
"Nikdo to nezlehčuje, ale podle mě a i podle lékařů není důvod k obavám."
"Ty a lékaři jste ho šest let nevychovávali."
"Ale neznamená to, že bych nechtěl, kdybych o něm věděl," stisk povolil a jeho dlaně sjely po jejích pažích.
Krátce vydechla a prostě mu padla do náruče. Ani chvilku nepřemýšlel a objal ji.
