Detektiv Flack vyslýchal pokojskou, která tělo našla, Taylor, nyní už s vědomím, že mrtvá se jmenuje Alexis Gaskinová, čekal na koronera a zatím sbíral střepy z rozbité lahve vedle těla, a Messer, který začal ohledání pokoje postelí.
"Tak panstvo, já se s váma loučím a jdu zjistit, kdo si pod jakým jménem pokoj pronajal, jak platil a tak dále," oznámil Flack, když pokojskou propustil.
"Jo, dej nám pak vědět. Tady to vypadá na dlouho, protože ta holka se bránila vším, co bylo po ruce," ukázal na poválený nábytek, rozbité lahve, z nichž ta od vína vedle nebyla jediná a povlečení po celé místnosti.
"Stejně jí to nebylo moc platné," pokrčil Flack rameny a odešel.
Měl pravdu. Alexis měla odhadem deset bodných ran a podle krve na podlaze tu vykrvácela. Oběť a místo činu tedy měli. Zbývá jen vrah.
V laboratoři měli později co dělat. Hledání otisků na všech střepech z lahví, analyzování nalezených otisků, vzorků DNA, hledání nože podle odlitků z ran, hledání příbuzných oběti. Po telefonátu s Flackem hledání muže, který se v hotelu zapsal jako Bobby Ridgway.
"Macu někdo další by se nám v týmu vážně zase hodil. Takhle se akorát my dva a Lindsay taháme o Sheldona. Pokud ovšem nemáme sólo. Navíc dnešek vypadá na dvojitou směnu, projít všechno se nedá stihnout. Uvažoval jsi už o někom novém?"
"Uvažoval," řekl po chvíli neurčitě na Dannyho hudrování.
"A?"
"Zatím nic určitého. Ale pokud sem někdo nastoupí, určitě se to dovíš, to se neboj."
"No já jen abych se toho třeba taky dočkal."
"Kdybys náhodou padal vysílením, tak někoho urychleně seženu," uťal rázně další Messerovy argumenty.
Skutečně poslední dobou přemýšlel nad někým, kdo by jim mohl v týmu pomoct. Jenže jediný člověk, co zatím připadal v úvahu, se k nim nikdy nepřidá. Už jen proto, že nemá nejmenší důvod se sem po tolika letech vracet a má svou práci jinde.
"Máš nějaký otisky z těch flašek?" zeptal se zase po několika minutách Danny.
"Jo, porovnám je s těmi tvými a uvidíme. Flack zatím příbuzné Alexis nenašel?"
Danny se podíval na mobil. "Ne. Nic nepíše."
"Jdi mu pomoct, já se podívám na otisky a potom zkusím štěstí s nožem."
"Někdo musí taky za Sidem na patologii," podotkl Danny.
"Ah, dobře, dojdi nejdřív za Sidem."
"Říkal jsem ti, že se za chvíli budeme muset rozpůlit," škodolibě se ušklíbl. Potom se ale jeho výraz změnil v úsměv.
"Stello?"
"Ahoj Danny."
"Co tu děláš? Přišla ses na nás podívat?"
"No jasně. Koukám, že máte práce víc než dost."
"Ani nevíš, jak rád tě vidím! A jak se má … Nicholas?"
"Jo já tebe taky ráda vidím. Jak víš o Nicholasovi?" ptala se Dannyho, ale při tom se podívala na Maca.
"Kriminalistům nic neujde. No hele, já bych si s tebou strašně rád popovídal, ale musím na pitevnu a potom na stanici, takže …"
"Počkej, nepřišla jsem se sem jenom podívat, ale vám i trochu pomoct."
"Fakt? Nechceš se náhodou vrátit k nám do týmu?" vypálil Danny otázku, která Maca trochu zabolela. Nemyslel ji ale vážně.
"No to asi ne, ale viděla jsem ve zprávách tu vraždu prostitutky, kterou vyšetřujete. Ta holka je z Bostonu, jednou jsem ji zatýkala."
"No ty jsi úžasná. Máš k ní tedy nějaké informace?"
"Jo, v Bostonu."
"Fajn tak já dojdu na tu pitevnu a … asi napíšu Flackovi, aby to s Bostonem vyřídil, co?" zeptal se ještě Taylora ve dveřích.
"Ano, to bude nejlepší."
A oba bývalí milenci osaměli.
"Co Nicholas? Lepší se?" otočil se Mac od počítače, do kterého skenoval sejmuté otisky.
"Lepší a rychle. Hodně spí, ale na to, jak vážná operace to byla, dělá velké pokroky. Sotva ho udržím v posteli."
"Nebude ti vadit, když se za ním zase někdy přijdu podívat?"
"Pokud to … nebude vadit jemu … mně určitě ne."
"Asi … brzo odjedete, co?"
"Macu to vážně ještě nevím, nevím kdy budeme moct odjet, je brzo na to myslet," viděla na něm, že nechce, aby odjížděli. Jenže mají svůj domov jinde a bez něj. Změnila radši téma.
"Tak co … jak jde zatím případ?"
"Hodně otisků, hodně vzorků, hodně krve a jeden podezřelý s falešným jménem. Takže moc ne. Snad nám pomůže tvoje informace."
"Jo. No, asi bych měla pomoct Flackovi s domluvou s mým šéfem, tak kdyby … ses někdy chtěl ukázat … zavolej mi," otočila se a odešla.
Samozřejmě, že jí zavolá. Měl by toho tolik říct, tolik, o čem nemá tušení. Ale neřekne. Půjdou možná na kafe, nebo na večeři. Nebo se potkají v nemocnici. Ale on zase nic neřekne.
Potom je nechá odjet a protože bude neúnavně pracovat, do Bostonu se nejspíš nikdy nepodívá.
"Jess!" volal Flack na svou kolegyni, která se zrovna chystala odejít ke svému případu.
Otočila se a doufala, že nechce dořešit to jeho pozvání. Nevěděla, jestli ho přijmout nebo ne a ani se nechtěla rozhodovat.
"Hm? Co je?" se zdvořilým zájmem.
"No, jenom na chvilku, chci se tě na něco zeptat."
"Done, pokud jde o to, co jsme předtím nedořešili, tak … em … dobře, ráda s tebou někam půjdu. Fajn," dostala ze sebe nakonec.
"Vážně?" zdálo se jí to, nebo se najednou rozzářil?
"Vážně. Nezveš mě ale někam jenom proto že … jsem si nevzala ty peníze?"
"No, peníze jsou tvoje věc. Je to tvůj obchod."
Protočila oči. "Ale mám práci, takže mi potom dej vědět v kolik a kam, musím jít. Ty ostatně asi taky máš co dělat."
"Jo, vraždu. Vlastně počkej, neznalas náhodou Alexis Gaskinovou?"
"Proč bych měla?"
"Je to tvoje pětadvacetiletá mrtvá kolegyně. Štětka z hotelu," věděl, že teď dost provokuje. A taky se dočkal reakce.
Jess mu s naštvaným výrazem vrazila pořádnou facku.
"Hm, tak neznala," pronesl, když rychlým pohybem rozrazila dveře, které za ní velmi hlasitě zaklaply.
Danny se vrátil z márnice brzy, protože mu patolog nemohl říct víc, než už sám věděl. Se Stellou šli tedy rovnou za Flackem. Následovalo další vítání, další otázky. Na dlouhé rozhovory ale nebyl čas. Potřebovali co nejdříve získat záznamy z Bostonu. Za co tam byla zadržena bylo vcelku jedno, důležitá byla nějaká rodina, která, jak si Stella pamatovala, za ni tehdy zaplatila kauci.
Asi do dvaceti minut měli všechny podklady v rukou.
"Hm, tak a jsme zase na začátku," povzdychl si Danny, když mu bylo sděleno, že matka Alexis, poslední příbuzný, loni zemřela.
"Tohle nám mělo jen pomoct najít rodinu, ne vraha Danny."
"Máte ještě jiné důkazy?"
"Jo, budu se muset vrátit do laborky kvůli otiskům a kazetám z hotelu."
"Myslíš, že na nich bude něco pořádnýho? Byl to pěkně předpotopní hotýlek."
"Zkusit se to musí."
"Fajn pánové a já na tomhle případu už končím."
Oba se na ni překvapeně podívali.
"Nejsem tu služebně a není to můj případ, jenom náhodou jsem vám trochu pomohla."
"Aha, no ale ještě se určitě někdy musíme vidět."
"Jo, určitě," s oběma se rozloučila a dobře známou cestou vyšla na ulici.
Žádné komentáře:
Okomentovat