A taky pochopilo, že z téhle snadné lži bude muset přejít na hru na pravdu. Nebude to snadné a možná že absolutně zbytečné, ale nic nejde oddalovat do nekonečna. Nikdo z nich už ani nechtěl nic oddalovat, jenom nevěděli, kdo udělá první tah.
Don se jako každé ráno přesvědčil, že Angell dorazila do práce a opět tak dlouho uvažoval, jestli ji oslovit, až oba zmizeli ke svým případům.
Měl o ní strach a zároveň vztek. Tak hrozně by chtěl, aby byla jen jeho, až dostal vztek i sám na sebe. Co když bude další, kterou najdou mrtvou v hotelovém pokoji? Měl by jí říct pravdu, jenže se k ní nedokázal odhodlat. I když na ní visel život.
Další, komu šlo o život, byl Nicholas Bonasera.
Když se probral, byli u něj oba jeho rodiče.
Stella na pokraji zhroucení vyslechla zprávu, že teď už by se měl její syn uzdravit, ale uzdravování bude hrozně dlouho trvat. Pokud se tedy chce vrátit do Bostonu, velmi riskuje. Doktor jasně řekl, že v New Yorku se o něj zvládnout postarat a maximálně po několika měsících bude Nicholas úplně zdravý.
V Bostonu nedokáží nic.
Věděla, že pokud by mu někdy řekla, kdo je Mac, tenhle den by jednou přišel. Jenže by na něj možná byla připravená. Teď přišel moc brzo.
"Macu, neměl bys už vážně jít?"
"Měl. A půjdu."
"Jenom chceš vědět, jak jsem se rozhodla, viď? Nebo spíš slyšet, že tu zůstávám. Nemůžeme se vrátit. Až mu bude líp, řeknu mu, že se stěhujeme. A potom mu představím tátu."
"Je to dost zvláštní to slyšet."
"Je, ale teď už si nejde vybrat. Pár měsíců … může tu být půl roku, rok … tak dlouho mimo bostonskou kriminálku nemůžu zůstat. Musím se vrátit."
"Jestli nechceš, tak …"
"Nezáleží na tom, co chci. A navíc chci jenom jedno. Aby se Nicky uzdravil. On a New York, k tomu nemělo nikdy dojít. A víš proč? Aby tě nepoznal. Jenže je vidět, že nemá smysl si cokoli plánovat. Musím tu zůstat pro jeho zdraví. A je mi jedno, jestli se kvůli tomu budu muset vrátit sem, nebo jestli mě zpátky ani nevezmou, je mi jedno, kde budu bydlet, je mi jedno …"
"Ne, počkej. Jsem si skoro jistý, že zpátky do týmu tě vezmeme."
Usmála se na něj.
"Víš co? Jdi do práce a potom ti zavolám."
"Vůbec jsi se nezměnila."
"Ty taky ani ne."
"A skoro ani v tom, co jsem k tobě cítil," už se na ni nepodíval a šel.
Nechtěla začínat znova, nebo spíš nevěděla, jestli na nový začátek bude někdy mít. Doteď. Ale možná že přeci jen není všechno ztraceno.
"Není možný, Danny!"
"No fakt, ten chlap jako by se propadl. Nemáme nic, Done."
"Neříkej mi, že dvě vraždy a bůhvíkolik předtím v Jersey mu jen tak projdou."
"Není to jediný nevyřešený případ, proč teď jsi tak hr ho najít?"
"Ale pro nic. Zjistili jste aspoň něco k té holce?"
"Ne. Není v žádné databázi. Smůla. Hele já vím, mně se taky nechce čekat, až udeří příště, ale co můžeme dělat. A navíc začínám mít strach o Maca. Dva dny se tu neukázal."
"Bral jsem si dovolenou, Danny," ozvalo se za ním.
"Jo já vím, ale jen tak z ničeho nic to nikdy neděláš," nedal se vykolejit.
Mac pokrčil rameny. "Takže ve vyšetřování žádný pokrok."
"No když nepočítáš podobu, kterou nám dal Don, tak ne."
Taylor přikyvoval, ale nezdálo se, že Messera moc poslouchá.
"Macu? Kdes byl ty dva dny? Dneska nám zase skoro končí směna, tohle vážně neděláš. "
"V nemocnici," řekl bez rozmyslu.
"Tobě něco je?" divil se Flack.
Už je vážně čas jít s pravdou ven.
"Ne mě nic není. Ale stav mého syna je o dost horší."
"Ty máš dítě?" zarazil se znovu Flack. Ale Messer odpověděl dřív, než Mac.
"To ten Stelly syn, že? Je tvůj."
"Ano je. Nicholas je můj a protože se tu bude dlouho léčit, Stella se vrací."
"Aa, kompletní rodinka konečně?" zasmál se Danny.
"Danny prosím tě …"
"Promiň. Ale určitě jsi aspoň trochu rád, ne?"
"Hrozně rád," usmál se Taylor. "Tak co vidíte jako další možnost v tom našem případě?" převedl řeč jinam.
Oba se ihned zatvářili bezmocně.
"Nemáme k němu vůbec nic."
"Možná by …"
"Moment, Sam?" otočil se Flack k přítomným zády a přijal hovor svojí sestry. Okamžitě v něm hrklo.
"Donny je možný, aby ta tvoje policajtka teď už nebyla v práci?"
"Je, já bych tu už taky neměl být. Sam … co je?"
"Říkals, ať zavolám, kdyby se kolem ní točil ten podezřelej chlápek. A ona s ním právě odešla, jestli to byl on!"
"CO! Tos je nemohla zdržet!"
"No jasně, budu se ho ptát, jestli náhodou nemá v úmyslu přítomnou slečnu zabít a když řekne, že jo, tak mu dám další pití zdarma, aby chvíli počkal co!"
"Kam šli?"
"To já nevím, fakt nejsem tajnej agent! Můžu ti maximálně říct, že nastoupili do modrýho forda a na stotřetí zahli doprava."
"Fajn, skvěle, hned tam budeme," položil to.
"Macu ten chlap má další."
"Jak to víš?"
"Popsal jsem ho mojí sestře, měla zavolat, kdyby se tam objevil, protože naposledy našel oběť tam. A prý teď s jednou holkou odjel!"
"Víme kam?"
"Ne, víme jenom, že jeli po sto třetí a potom doleva. Víc Sam neviděla. Macu musíme ho okamžitě sebrat. Musíme ho najít dřív než bude pozdě!"
"Fajn, chce to nějaký motel nebo levný hotel podél té silnice."
"Tak jo, máme štěstí. Ulice, kam zajeli, je sice dlouhá, ale slepá. A kdyby z ní odbočil někam jinam, musel by si ještě dlouho zajíždět, než by našel hotel. Na ní je jen jeden," ukazoval Mac na velkém monitoru mapu New Yorku Dannymu a Donovi. Docela se mu ulevilo, když zjistil, že mají poměrně jasný cíl.
"Ihned do něj vyšleme zásahovku a pojedeme taky."
"Fajn, dávám vědět našim lidem," přikývl Don a plný obav poslal na místo policejní jednotku. Danny zatím zavolal do hotelu a ověřil si, že se přibližně před deseti minutami zapsal popisovaný muž.
Během dalších několika vteřin nasedal s Taylorem a Messerem do jednoho auta a vyjížděl stejným směrem.
Cestou mlčeli. Všichni měli těla plná adrenalinu a očekávání a i jen sedět a mlčet bylo proto hrozně těžké.
Podaří se jim vraha chytit? Nebo přijedou pozdě? A co když je tohle všechno planý poplach? To by asi Flack svou sestru s radostí přerazil. Na druhou stranu, kéž by to byl planý poplach. Neskutečně by se mu ulevilo. Do konce života si neodpustí, pokud v hotelu Jess skutečně je a pokud se jí něco stane.
"DONE!" drcnul Mac do řidiče, když už se velitel zásahovky počtvrté dožadoval upřesnění pokynů z vysílačky.
"C … co cože?"
"Jsme skoro na místě, kam máme jít?"
"Hledejte pokoj 107 v druhém patře. Útočník bude mít nejspíš nůž, ale není jisté, zda je ozbrojen něčím dalším. A jednejte velmi opatrně, žena s tím je s největší pravděpodobností detektiv Angellová! Opakuji, obětí je detektiv Angellová!"
"Rozumím!" a prskání vysílačky utichlo stejně, jako snad i dech mužů v autě.
"Angell je na tom pokoji?" vypravil ze sebe velice pomalu Danny.
"Podle Sam ano."
"Done jak to?"
"Na to není čas," ukázal přes sklo před sebe. Asi o dvě stě metrů dál zahlédli policejní auta narychlo zaparkovaná u zašlé budovy s výrazným nápisem.
Detektiv Flack se víc nerozmýšlel, zaparkoval kousek dál a vyběhl z auta rovnou do hotelu.
Rozrazil prosklené vstupní dveře, ignoroval recepčního a běžel ke schodům. Vyběhl do druhého patra a spatřil, jak na konci chodby jeden z policistů vykopává dveře.
Nenechal se zastavit a s bušícím srdcem zalitým strachem se protlačil kolem ostatních až do pokoje.
"Čistý! Útočník nikde není!" slyšel zakřičet muže, co vstoupil jako první. Všichni si začali ihned zandavat zbraně a prohlížet pokoj.
"Sakra! Sanitku!" ozvalo se z míst pod oknem za postelí.
Nečekal ani vteřinu a rozběhl se tam. Cestou smetl konferenční stolek a skleněnou vázu, ale vůbec to nevnímal.
"JESS! Jess to ne! Volejte tu sanitku!" klekl na zem k ženě v kaluži krve, která jí vytékala z bodných ran. K ženě, která už nedýchala a oči měla bolestivě zavřené. K ženě, kterou miloval a která tu teď ležela pobodaná ve spodním prádle, na pokraji smrti, jako oběť sériového vraha.
"Jede, prý s ní nemáme hýbat a snažit se zastavit krvácení."
"A jak asi, když …" když ji bodl tolikrát. Když zmizel, protože si byl jistý její smrtí. Měl chuť nečekat a odvézt ji do nemocnice sám, jenže se bál s ní pohnout.
"Jess, nedělej mi to. Prosím žij. No tak Jess, Jess to bude dobrý, snaž se!" mluvil k ní, i když zbytečně. Pomalu umírala a on věděl, že to nedokáže zastavit.
Netušil, kolik času uběhlo, než sanitka přijela a zdravotníci vešli do pokoje. Vnímal jen obrovskou tíhu, která na něj s každým slabým úderem Jessičina srdce dopadala víc a víc a slzy, které mu ve stejném rytmu odkapávaly na klopy saka.
Žádné komentáře:
Okomentovat