"Čekala jsem, že si to po té facce rozmyslíš," ušklíbla se Jessica.
"Spíš se divím že sis to nerozmyslela ty. Promiň, vážně jsem řekl velkou pitomost."
"To je dobrý. Jsem zvyklá na horší."
"Nemusela bys být."
"Tohle už jsme přece probírali," tím považovala téma jejího druhého povolání za uzavřené. "Kam půjdem?"
"Můžem do baru, nebo jestli chceš na večeři … nebo někam do klubu."
"Zveš, tak něco vyber. Mně je to celkem jedno."
Obloukem se samozřejmě vyhnul baru, kde pracovala jeho sestra a zakotvili v jednom klubu, kde kdysi nebyl výjimečný host. Teď už neměl tolik času.
"Ahoj," Mac vešel do pokoje k Nicholasovi. Stella byla v hotelu, ale měla přijet každou chvíli.
"Ahoj," chlapec vypadal buď rozespale, nebo mu nebylo nejlépe.
"Jak je ti?"
"Dobře," lhal nebo ne? "Kde je maminka?"
"Za chvíli přijde. Musela si něco zařídit."
"A proč jsi přišel ty?"
"Chtěl jsem vědět, jak se máš. A chtěl jsem tě vidět."
"Proč? Ty máš něco s maminkou?"
"Jak jsi na to přišel?"
"Vždycky, když mamka s někým chodila, tak on se snažil být můj kamarád."
"A teď s někým chodí tvoje mamka?"
"Ne. Má moc práce."
"Aha."
"A ty by si chtěl s náma být?" zeptal se klučina Maca bezelstně. Přišlo mu to strašně absurdní, až smutné. Jeho vlastní syn se ptá, jestli náhodou nemá v úmyslu začít si s jeho matkou.
S úsměvem pokrčil rameny.
"Kdo ví."
"Proč si mě tak prohlížíš?" řekl Nicholas po chvilce mlčení.
"Znáš svého tátu?"
Zavrtěl hlavou. "Pracuje jako mamka a prý bydlí tady v New Yorku. Ale nikdy jsem ho neviděl. Ty ho znáš?" vypálil hned.
Mac nevěděl, co na tohle odpovědět. Naštěstí ho zachránila Stella, která právě otevřela dveře.
"Tak pánové, o čem se bavíte?"
"O tátovi," broukl Nick. Stella se vyděšeně podívala na Taylora.
"O tom, že ho neznáme," podotkl on.
"Mami já bych ho chtěl poznat! Když bydlí tady v New Yorku."
"Možná poznáš. Uvidíme. Nejdřív se musíš pořádně uzdravit, zlato," pohledem při tom ale stále propalovala Maca.
"Done fakt děkuju za večer, bylo to fajn," úplně odvykla bezstarostnému životu, kdy nic nemusí, kdy nepracuje a kdy se jen a jen baví.
"Nemáš za co. I já se bavil. A popravdě nechce se mi loučit."
Usmála se. Oba v sobě měli trochu alkoholu ale ne tolik, aby nevěděli, co dělají.
"Popravdě mně taky ne. Víš ty jsi moc fajn. Mám tě moc ráda. Ale asi bych tě neměla trápit."
"Trápíš mě, když se mnou nejsi."
"Done, myslím, že tohle by nefungovalo."
"Jess, jak to můžeš vědět?"
"Protože jsme každý úplně jiný."
Chvíle trapného ticha. Stáli kousek před východem a kolem nich prošla další dvojce. Žena měla krátké tmavě modré šaty s hlubokým výstřihem a boty na jehlách. Muž vypadal obyčejně až na to, že se stále rozhlížel kolem. Stopli si jedno z mnoha žlutých taxi a odjeli. Nebylo pochyb o tom, kdo je to.
"Úplně."
"Jess ale já-"
"Já vím," přerušila ho a věnovala mu jeden dlouhý polibek. "Uvidíme se zítra," rozloučila se, nasedla do dalšího auta a to se po pár vteřinách rozjelo na opačnou stranu, než předchozí. Zklamanému Donovi nezbývalo nic jiného, než se také vydat na osamělou cestu domů.
Stella s Macem stáli kousek od pokoje jejich syna. Měli namířeno ven z nemocnice, ona do hotelu, on domů. Ale ještě neodcházeli.
"Jaks to myslela, že možná pozná otce? Chceš mu prozradit, že jsem to já?"
"Macu … možná. Teď bychom ho měli nechat léčit a potom … se uvidí."
"Dobře," neměl rád, když někdo říkal potom se uvidí. Většinou tak jen oddaloval nesouhlas nebo něco nepříjemného.
"Ty bys chtěl, aby tě tak znal?"
"Hodně by se změnilo."
"Jo. To asi jo. Zatím se může s klidným svědomím vrátit do Bostonu. Jakmile se doví pravdu, a stráví ji, bude chtít zůstat."
"Třeba nebude. Jsem pro něj skoro cizí."
"Znám ho."
"Ty bys tu nechtěla zůstat?"
Otočila se k oknu. New York. Její starý dobrý New York. Kdysi pro ni byl domov, teď byl město, které kolem ní pomalu spřádá lepkavé sítě.
"Záleží na tom, jestli bych měla proč."
"A v Bostonu máš proč zůstat?"
"Boston se stal … Nicku?" nedořekla a zůstala vyděšeně stát pár kroků od Maca.
Taylor se ohlédl.
Viděli, jak sestra, která kontrolovala monitor, na který byl chlapec napojený, přivolává lékaře a ten během dalších minut s dalšími sestrami chlapce uspěchaně prohlíží a nakonec odváží chodbou, která neomylně vedla k sálu.
Žádné komentáře:
Okomentovat