Už pěkných pár minut uběhlo od začátku směny, ale minimálně tři lidé stále ještě pospíchali do práce. Macovi to nevadilo. Případ má v rukách Danny a stejně si asi vezme ještě půl dne volno a pojede do nemocnice.
Zato Flack byl na nervy z každého nuceného zpomalení a když konečně usedl za svůj stůl, první člověk, co by se k němu dostal, se mohl těšit na pořádné dusno. Bylo jen otázkou, kdo to bude.
"Ahoj."
Zvedl hlavu. "Ahoj …"
"Tady máš jeden nepodepsaný protokol," přitočila se odněkud detektiv Angellová a položila mu na stůl popsaný papír. Chtěla zase rovnou odejít.
"Jess moment."
"Co, ještě něco?" zeptala se bez jakéhokoli zájmu.
"No …"
"No?"
Chovala se, jako by se sotva znali. Jako by žádný včerejšek nikdy nebyl a žádný bar neexistoval.
"Vlastně ne."
"No tak," zvláštně se zatvářila a odešla.
Říkal sám sobě, snažil se o tom přesvědčit, že se z ní vážně stala jenom obyčejná štětka. Je to děvka, vydělávala si. Nic jiného včera nebylo. Jenom obchod. Šla s ním, protože jí zaplatil. Nestojí o něj, nechce ho, nic se prostě nestalo. Štvalo ho to.
Moc to ale nezabíralo. Nechtěl si nic podobného připustit. A s každou myšlenkou, která popírala, že včerejší sex za peníze na ošuntělých záchodech měl nějaký hlubší význam jen proto, že s ní byl on a ne ten nepříjemný kdosi, ho ještě víc rozpalovala. Už jen proto, že každá taková byla nejspíš pravdivá.
"Macu, co se stalo?" zaútočil Danny hned, jak vstoupil Taylor z výtahu.
"Co by se mělo stát?"
"Jdeš pozdě. Vypadáš nevyspale. A je tu Stella."
"Já vím, že je tu Stella. Vím, že jdu pozdě a moc jsem se nevyspal. Máš něco k včerejšímu případu?"
"No, sklo, co se tam našlo, bylo z brýlí. Ovšem nedioptrických a nezabarvených, takže je někdo nosí jen pro parádu. Podle otisku boty nosí jeho majitel tenisky jednačtyřicítky a DNA z tvých vzorků je v laborce. Flack mluvil s rodiči, ale ti nic neví. Teď budou asi v nemocnici u Ashley. Jo a ta krev, co se našla, ta taky ještě není hotová."
"Dobře. Projdeme záznamy kamer před parkem. A přitlačíme na laborku. Poptáme se přátel Ashley. Standardní postup."
"Jo. Proč už jsi včera nepřišel?"
Usmál se. "Měl jsem … ještě něco důležitého k vyřizování."
"Se Stellou?" napadlo ho okamžitě jedno z možných vysvětlení. Jestli je to tak, Stella bude nejspíš patrně také unavená.
"Se Stellou," přikývl.
"Co tu vůbec tak najednou dělá?"
"Danny, to … je … čistě její věc. Hawkes ať sežene nahrávky a ty s Flackem zkuste zjistit, jestli jí někdo nesledoval, nebo tak něco."
"A ty?"
"Podívám se na podobné případy za poslední dobu."
Danny odešel někam najít Sheldona. Zatím ale potkal jenom Lindsay.
"Ahoj Montano," vypadala, že má naspěch.
"Čau."
"Nevidělas Sheldona?"
"Od té doby, co jste si ho s Macem vypůjčili, ne."
"Říkal, že už nic nemá."
"Nemá, ale teď měl mít. Takže já kvůli tomu pojedu sólo."
"Hele nerozčiluj se, já ti to vynahradím jo?"
"A jak?"
"Něco vííím …" zatvářil se tajemně.
Lindsay se na něj podezřívavě zadívala. "Fajn, mluv."
"A už neuslyším, že ti přebírám kolegy?"
"Ne, vybal to."
"Stella je v New Yorku. Včera jsem jel pro Macovo vzorky do nemocnice a ona mi je předávala. Nevím, co tu dělá, ale Mac dneska vypadá unaveně a navíc přišel pozdě."
"Stella je tady? To se s ní musím někdy sejít! A ty už radši s drbama brzdi, Danny. Ne vždycky dopadají dobře, jako třeba když sis myslel, že Adam odchází pryč, že?"
"Nojoo ale tohle vypadá na hotovou věc. Mac nikdy pozdě nechodí."
"Když už jsme u těch pozdních příchodů, kdes to byl, včera? Hm?"
"Nooo to ti řeknu večer doma. Teď mám práci," začal se vykrucovat. Je totiž zvláštní, že pokud se naskytne nějaká příležitost, zapomene člověk okamžitě na všechno, co slíbil. Jakmile mu ale někdo připomene tu příležitost, přijdou s ní i nepříjemné vzpomínky na nesplněné sliby.
"Kam že to jedem?" ptal se Flack Dannyho, když se sešli u auta.
"Navštívit Ashleyina trenéra."
"Aha. Fajn."
"Hele ty seš dneska taky nějakej nevyspalej co?" prohlédnul si Messer detektiva důkladněji.
"No, potřeboval bych se prospat víc. Ale to je jedno."
"Joo? Cos dělal v noci?" ušklíbl se.
"To je snad moje věc!"
"Jasně, jasně. Tvoje věc. A je ta tvoje věc aspoň hezká? Věc?"
"Messere! Kde že bydlí ten její trenér?"
Je to hezká "věc". Moc hezká. Jenže ne jeho a navíc...ne dost! Už na ní nesmí myslet! Jenže musí. Stejně jako většinu noci a většinu dnešního dne. Musí myslet na to, proč ho odmítá a radši dělá … to, co dělá.
Za nedlouho už čekali před dveřmi trenérova bytu.
"Jste Brian O'Connel?"
"Jo. Kdo jste vy?"
"Policie. Detektiv Flack a Messer."
"Moment a co jako chcete? Pokutu za parkování jsem zaplatil."
"Pokuta za parkování je nám ukradená. Vy trénujete Ashley Denverovou?"
"Hmm … jo. Malá, ale nadějná atletka. Proč, co je s ní?"
"Někdo ji přizabil v Central parku, když byla trénovat."
"To je … strašný."
"Pane O'Connele, můžete mi říct, odkud máte ty poměrně čerstvé škrábance na tváři?"
"Co? Jo to, od holení."
"Od holení? Takové škrábance? Holil jste se snad prvně?"
"Ne, ale mám popálenou pravou ruku a levá není tak zručná," ukázal zavázané prsty na pravé ruce.
"Dobře. Co víte o Ashley? Neměla s někým problém? Nesledoval ji někdo?"
"Co já vím, tak ne. Ale trenér v atletickým kroužku je asi ten poslední, komu se malá holka svěří."
"To asi je. Kolikátku botu máte?"
"Dvaačtyřicítku. Proč?"
"A nenosíte brýle náhodou? Nedioptrické?"
"Ani dioptrické ani nedioptrické, zrak mám v pořádku. Proč? Máte mě snad za podezřelého?"
"Ale ne. Kdybyste si vzpomněl na něco, co by mohlo pomoci najít útočníka, tak zavolejte," podal mu Flack svou vizitku.
"Jo a ještě něco," ozval se Danny. "Dáte nám vzorek vaší DNA?"
"DNA? Na co?" zamračil se O'Connel.
"Abychom vás definitivně vyloučili z okruhu podezřelých."
"No tak prosim no. Vezměte si co chcete."
"Já tomu chlapovi nevěřím," utrousil Flack, když vycházeli z domu. Danny mlčel a čekal na pokračování.
"Je mi na něm něco divného."
"A co?"
"Nevěřím, že neví, že by Ashley měla nebo neměla problémy. Prostě je mi na něm něco divnýho."
"Nevíme, kdo jí to udělal a vůbec to nemusí souviset s jejími problémy."
"Nemusí, ale když je ta holka tak dobrá, tak se mu svěří. Beru to podle sebe, já bych se trenérovi taky svěřil."
"Kdybych to bral podle sebe já, tak já bych se nesvěřil. Kdyby teda nešlo vyloženě o tu atletiku a v tý problém snad neměla."
"Když se ti něco stane, doma tě seřvou nebo tak, ten trenér to pozná."
"A neříkals, že u rodičů to vypadalo na bezproblémové soužití?"
"Spolužáci? Ostatní z kroužku?"
"Tohle by jí neudělal nějakej jedenáctiletej fracek."
"Je to holka."
"No a?"
"A jemu mohlo být klidně 14. Je v přece v týhle kategorii."
"Co ta bota? Jednačtyřicítka?"
"Mohl být … vyvinutější."
"Ne, vůbec to s její atletikou a problémy souviset nemuselo. Dva plus tři je pět, jedna plus čtyři taky." ukončil Danny rázně debatu.
"Fajn. Ale na tom trenérovi mi stejně něco nesedí."
"Takže panstvo," začal Mac, když se v jeho kanceláři shromáždil Danny s Hawkesem, "jsou hotové testy DNA. Jak se dalo čekat, v databázi hledaný nebyl."
"Mám další vzorek, od Ashleyina trenéra."
"Dobře, dej ho do laborky."
"Já zkoušel ty kamery, ale … je tam na ni jen jeden záběr, běžela do parku, vypadala docela obyčejně a protože za ní i před ní byli další lidé a nikdo ji nesledoval, nevíme nic."
"Danny, co přátelé a ostatní kolem Ashley?"
"O trenérovi víš. A její spolužáci a ostatní z kroužku moc sdílní nebyli. Výpovědi jako: "Byla hustá na běh" nebo "Do pohody" asi mluví za vše."
"Jo takže já jedu do nemocnice. Promluvím si ještě jednou s obětí a pokud se nedovím nic nového, beru si na zbytek dne volno."
"Volno? Co my?"
"Zkuste ty brýle. Třeba nám něco poví. Nebo najít botu k otisku. Cokoli," pokrčil rameny a zase odešel.
"Nepřijde ti teď nějakej divnej?" zeptal se Hawkes.
"Jo … za tím bude ženská."
"U Maca?"
"Vrátila se Stella," pokrčil rameny. "A je v tý nemocnici."
"Ono se jí něco stalo?"
"Ne. Nevím proč tam je. Ale byla tam. Tak se nediv, že se tolik hrne."
Žádné komentáře:
Okomentovat