Tu další se Aiden rozběhla k Flackovi. Odhodila svou zbraň, klekla k němu, vzala jeho hlavu do rukou.
"Done … Done slyšíš mě? Prosím, že mě slyšíš!"
Otevřel oči a díval se na ni.
Mac vykopl zbraň z ruky těla Natalie Vladimirovny Dimitrovy. Stella volala sanitku a Danny prohlédl zbytek místností.
Flack zvedl ruce k tyči, co mu trčela z břicha.
"NE! Ne … když jí vytáhneš, vykrvácíš!" přiklekl k nim i Mac. Pozorně si detektiva prohlédl. Byl celý od krve, na rameni měl spáleniny. Řezné, bodné rány a ten železný kůl.
"Vydrž. Hned tu bude pomoc. Vydrž!" prosila ho Aiden s rukama od jeho krve. Snažila se udržet ho naživu. Slova ale nemají až takovou moc.
Zavrtěl hlavou. "Nemůžu už …"
"Ale notak! Chlap jako ty přece něco vydrží! Stello!" obrátil se na kolegyni. "Řeklas jim, že jde o vteřiny?"
"Budou tu jak nejdřív jen to půjde. Nejbližší nemocnice není zrovna za rohem."
"Dobře, tak jdi ven a až přijedou, nasměruj je sem," klečel u detektiva a nemohl pro jeho záchranu nic udělat. Nemohl než čekat s ním a doufat za něj.
"Bude žít? Doktore, přežije?" Aiden byla v obličeji úplně bílá. Mdlé světlo opuštěné chodby se jí odráželo od vyděšených očí. Zůstala sama. Stella s Dannym dávali dohromady místo činu, Mac šel pro kafe. Asi před deseti vteřinami se za ním zavřely dveře a otevřely se jiné.
"Nejdřív bych měl mluvit s příbuznými."
"Já … má sestru. Tu ale nejspíš jen tak neseženeme. To je na tom tak špatně?"
"Zašili jsme bodné rány a ošetřili spáleniny. Ty nebyly zase tak hrozné. Obávám se ale infekce. Tyč, co měl v břiše, byla ve chvíli zranění rozžhavená a od popela. Veškeré nečistoty mu spolu s ní zajely do těla. Měl bodnou ránu i v rameni, ale ta nevypadá tak vážně. "
"Bude žít?" ptala se znovu, o něco naléhavěji. Lékař zavrtěl hlavou.
"Přijde-li infekce, tak nebude. Tělo potřebuje víc síly, než má, na obnovu funkcí. Na boj proti ní už nemá vůbec."
"Jaké jsou šance?" snažila se najít skulinku, kterou by zpevnila v jasnou cestu.
"Nemocnice není kasino. Neřeknu, na kolik procent je jistá výhra."
"Můžu aspoň za ním?"
"Nebude o vás vědět. Nechceme ho probrat, dokud se alespoň něco nedá do pořádku. Měl by obrovské bolesti."
"Nevadí. Chci za ním."
Lékař se otočil a ukázal kriminalistce cestu k detektivovu pokoji.
Byla to stejně neutěšená místnost, jako všechny ostatní. Bílá, sterilizovaná, plná hadiček a pípajících zelených, žlutých a červených čar přístrojů, monitorujících životní funkce.
Jedna postel byla prázdná, na druhé leželo pobledlé tělo. Takové, které neznala. Snad jen vzdáleně jí zavřené oči, bezvýrazné rty a bezvládné ruce připomínaly Flacka.
Přes svou výšku se v nemocniční posteli ztrácel. Přestával bojovat. Neměl chuť zůstávat, když byl tolik blízko své lásce.
Vzala ho za pečlivě zavázanou dlaň. To, co nezakrýval obvaz, bylo děsivě studené. Musela se pořád znovu přesvědčovat pohledem na přístroje, že není konec. Nemůže být.
Stála u něj sotva dvě minuty. Hrozně se ale vlekly.
"Je mi zle, když vím, že všechna ta krev patří Flackovi," napřímil se Danny. Právě se Stellou končili s ohledáním místa činu.
"Kdyby ta ruska nebyla mrtvá, zasloužila by totéž."
"Připadám si, jako by moje práce ztratila smysl. Selhal jsem. Od čeho jsem detektiv, když nedokážu najít ani toho, na kom mi záleží?"
"Neobviňuj se. Jsme na tom všichni stejně. Popravdě, nikdy jsme neměli příliš velké šance a že jsme Dona našli živého rozhodně je úspěch."
Nepřítomně přikývl.
"Jedem za Sheldonem a Hammerbackem."
"To je správná řeč."
"A potom za ním."
Nechtěla mu ten nápad rozmlouvat, proto radši neodpověděla. Posbírali nashromážděné důkazy a své věci a šli k autům.
"Jinak docela obdivuju, jak chladnokrevně jsi zasáhla, když ta korba napadla Aiden."
"Zasloužil si to. Už na to co se stalo nemysli. Však se ze všeho brzy dostane."
"Kéž bys měla pravdu. Víš, když jsem byl malý a někdo umíral, taky mí říkali, že to bude dobrý a dostane se z toho. A věř, že jsem to vážně zažil. A co bylo pak? Pak mě oblíkli do černýho a já mu šel na pohřeb. Tehdy jsem se ptal, jestli se na pohřbu musí brečet. Máma mi řekla," ponořoval se pomalu do vzpomínek Danny, "že nemusí. Že záleží na každém člověku, co cítí a jak to podá. Já řekl, že je to dobře, protože nevím, jestli bych dokázal plakat."
"Ale on neumírá," věta se rozlehla jasně, tvrdě a zřetelně. Byl to rozkaz. On prostě neumírá.
"Jak to můžeš vědět? Sakra jak si pořád můžeš být tak jistá?"
"Nejsem. A nemůžu být. Ale chci. Chci tomu věřit, protože chci, aby přežil! A nehodlám o tom už diskutovat!"
"No fajn, Bonaserová. Jak chceš. Jdu za tím Hammerbackem."
Sebral se a odjel svým autem. Ona zůstala stát u svého a kroutila hlavou. Nic nechápe. Vůbec nic nepochopil. V tomhle si byl s Flackem dost podobný. Oba jsou tvrdohlaví mezci. Jenže Flacka to zatím dovedlo … snad do hrobu? Když ho viděla ležet na zemi, rozum jí říkal dlouho předtím, než tak skutečně učinila, že má volat sanitku. Nemohla ale zvednout ruce k telefonu, vytočit číslo, přiložit přístroj k uchu.
Nakonec to nějak dokázala. To už na ní ale Mac křičel, jestli upozornila, že jde o vteřiny.
"Do háje ale ja to nevjéděl!" řval o několik hodin později na Sheldona u výslechu Andrej Dimitrov. "Už sem to řikál vaši kolegyni!!"
"A já vám zase říkala, že jestli se ještě někomu něco stane, budete první, kdo to odskáče," nešetřila na hlasivkách ani Stella.
"A stalo se. Jestli detektiv zemře, jste spoluviník vraždy! To už je třetí vražda, co by vám přišili!"
"Á vy jste záse zabíli Natalii! Tó mu jénom patři jestli chcipne. Návic já vážně nic nevjéděl!"
"NELŽETE! Pomáhal jste jí, na její příkaz jste zabil Jessicu, jednal jste na její příkazy, tak nelžete!"
"Jo, Jessicu jsem zábil, ále pak jste mě chytíli. Nemohl jsem se s ní dómluvit."
Sheldon se na ní podíval stylem, že může mít pravdu.
"I kdyby, nic to nemění na tom, že jste zabil dva lidi a napomáhal dalším vraždám a zločinům. Za to budete také souzen," nehodlala se s ním už dál párat.
"Půjdu do vězéni s dóbrym pocitem. Žé jsem něco udělal pro náši ródinu."
"O rodině už nemáte právo říct ani slovo. Zbytek vlastní jste zničil stejně jako jste zničil další rodinu, detektiva. Jste ten poslední, co pro nějakou kdy něco udělal. To si uvědomte a žijte s tím."
"Búdu mět dost času se s tim srovnat. Do kónce života, nět?"
"Nět. Za tohle vás čeká injekce," procedila na něj a nechala ho odvést do vazby. O jeho další osud se postará soud, ale věřila, že od jejích prognóz se moc lišit nebude.
"No a je to za námi."
"Nic není za námi. Byl to jeden případ z milionů dalších. Navíc ta jeho posedlost rodinou a ctí a pomstou a mafií … snad je to za námi aspoň pro příštích několik let."
"Třeba pro tolik, co tu budeme pracovat," usmál se na ni. "Nevíš, jak je na tom Flack?"
"Ne. Nedostala jsem od Maca ani Aiden žádnou zprávu. Jestli chceš, tak za ním jeď. Ale asi to nemá smysl. Chce tam i Danny."
"Myslím, že mě tam nepotřebují. Jako jste mě nepotřebovali celou dobu."
"Promiň … Sheldone neber si to tak. Nebyl čas, všechno se muselo vyřídit hrozně rychle."
Přikyvoval, ale nesouhlasil. "Mohli jste dát vědět aspoň o výbuchu na parkovišti. Už bych se dostavil. A čas by se neubíral."
"Kdyby v minulosti … mají ještě menší smysl, než čekat v nemocnici u Flacka, až se probere. Nikdo ti nemůže nic zaručit."
"Aspoň jednu věc mi slib. Pokud se něco dovíš, hned mě informuj." požádal ji s kapitulujícím výrazem ve tváři.
"Určitě," pustila Hawkesovo rameno, za které ho předtím chytla. Oba šli po svých, na opačnou stranu, než ten druhý.
Mysleli, že Burnové a Taylorovi je o něco líp. Mohli okamžitě vědět o každém pokroku či zhoršení, zkrátka o každém vychýlení z aktuálního stavu. Líp jim ale vůbec nebylo. Mac opět jen seděl před pokojem s kelímkem v ruce. Z tváře se mu nedalo vyčíst, na co myslí. Ani náznak. S nikým nepromluvil, na nic se neptal, jediný jeho pohyb bylo po dlouhou dobu jen zvednutí kelímku k ústům a občas poposednutí. Tenkrát, když ho prosil, aby mu stiskl ruku, byl si aspoň jistý, že ho slyší. Že vnímá, ví o něm a dostává se z toho. Dnes by ho určitě neslyšel. Mohl by prosti dokud mu neselže hlas, mohl by mu tisknout ruku, až by dostal křeč. Ale platné by to nejspíš v nejmenším nebylo.
Aiden neviděl od doby, co jí předal její dávku kofeinu v černém nápoji. Vycházela právě z pokoje, vyznačujícím se charakteristickým pípáním, slyšitelným i za tenkými stěnami. Díval se rovně před sebe a zaregistroval vedle sebe pohyb. Někdo si přisedl na vedlejší židli.
"Jak je na tom? Jak jste na tom všichni?" hlas patřil Dannymu. Mac pomalu a rozvážně dokončil robotický pohyb s kelímkem a až poté odpověděl.
"Rozhodně se zatím nelepší. Lékař mluvil s Aiden a s tou jsem se od té doby neviděl. Co tu sedím, tak přístroje ukazují totéž a on se ani nepohnul."
Žádná domněnka, žádné kdyby, žádné doufám, žádné snad. Žádná nejistota, holá fakta.
"Stella s Hawkesem znovu vyslechli Dimitrova. Pravděpodobně o sestřině plánu nic nevěděl. Tu už má Sid taky hotovou."
"Přijdou?"
"Nevím. Možná. Hawkes je naštvaný. A stejně … to nemá smysl, ne?"
"Na vynášení závěrů je ještě dost brzo."
Žádné komentáře:
Okomentovat