"Jo, to kdyby …" povzdechl si.
"Copak? Myslela jsem, že máš ty svoje holky omotaný kolem prstu," pokračovala, i když její tón dával trochu najevo, jak s jeho stylem nesouhlasí.
"Hele myslíš, že fotím jenom ty naivní slepice co nutně potřebujou rádoby umělecký dílo bůhví pro koho?"
"Já vím, já vím, že k tobě chodí i sličné dámy s umělými zuby, které potřebují fotky na ZTP do autobusu, aby se jejich osmdesátileté nohy nenamáhaly, ale za to se bohužel medaile nedává," pohladila ho po ruce, jako by ho litovala, ale v očích jí hrály pobavené plamínky.
"Ty jsi dneska vtipná, ha ha ha," zahučel sarkasticky. "Náhodou to byl normální pracovní den. Až na toho posledního … ten chlap byl snad pár let na samotce, není možný, že by někdo nedokázal aspoň na chvíli zmlknout."
"Tak snad za to aspoň stál?"
"Právě že vůbec, nakonec neutratil ani cent! Přišel tam snad stoletej seschlej děda, že prej potřebuje obnovit řidičák. Chápeš to? Toho by na silnici už pouštět neměli! Trvalo asi deset minut než se teda vymáčknul, že potřebuje fotku na řidičák …"
"Jo? Oblažoval tě příběhy ze života?" smála se Sam.
"Ještě hůř. On byl voják. Takže jsem měl možnost poslechnout si...no to se ani nedá zopakovat! Líčil mi něco co vypadalo jako průřez všema válkama minulýho století a chvílema včetně silně autentických zvuků okolí a snad za každou větou dodal 'synku'! To se vážně zopakovat nedá! Pak plynule přešel k tomu, co můžeš poslouchat od každýho takovýho, jaká je dneska hrozná doba a když konečně chvíli zmlknul, takže jsem myslel, že ho vyfotím a vyprovodím, vzpomněl si, že musí nutně odejít, takže se sebral a šel! Sam dej mi něco k pití a fofrem!" zněl tak zoufale, že se nemohla přestat smát. Za chvíli před ním ale už stála sklenička, kterou do sebe stejně okamžitě obrátil.
"Ještě jednu! Jsem zničenej, unavenej a otrávenej."
"Jo? A já myslela, že máš něco, co tě drží na nohou," podotkla Sam kousavě, tentokrát už bez známky úsměvu.
"O to se ty nestarej. To není tvoje věc."
"No jistě, není to ničí věc, jen tvoje, stejně o nic nejde a ty to máš pod kontrolou," zamračila se a aniž by mu dolila, odešla na druhou stranu baru.
"Hele Sam! Tohle ale opravdu-"
"Víš co?" přerušila ho. "Proč nejdeš otravovat nějakou tam z těch?" mávla dlaní směrem do lokálu. "To je přece tvůj styl ne? Proto jsi sem přišel! Protože kdybys byl unavenej, tak jdeš spát. Ale ty nejsi unavenej, ty jsi jenom zase sjetej a přišel jsi, protože jsi už tejden žádnou neměl, takže mi dej laskavě pokoj, já ti nemůžu bránit, ale podporovat tě taky nebudu," utnula veškeré protesty i poznámky, které mohl mít, a vrátila se k práci, přičemž už ho pouze okatě přehlížela. Nezbývalo mu tedy, než se přesunout o kousek dál.
Vybíral si místo, kam sednout. Přece jen už byla pokročilá doba a bar se rychle zaplňoval. Všiml si při tom, že po něm pokukuje jedna slečna s dlouhou skleničkou, zato kratičkou sukní. Když se stále neměl k tomu, aby přisedl vedle ní, pomalým krokem na vysokých podpatcích k němu došla sama.
"Tebe už jsem tu několikrát viděla," usmála se na něj, mírně naklonila hlavu doprava a přidala trochu úsměvu.
"Vážně? Já si tebe nepamatuju."
Dívka jen pokrčila rameny.
"Ale to se dá napravit."
"To jo. Koukám, že máš rád drahý pití."
"Jestli chceš, tak tě zvu."
Chvilku si ho prohlížela nepokrytě hodnotícím pohledem.
"Fotograf, jo? A co fotíš?" o pár krátkých minut později už seděli v odlehlejším koutě.
"Co si kdo řekne. Baví mě to. Člověk se může při tý profesi s lidma úžasně odreagovat, chápeš …" usmál se na ni a mrknul. "Ale nejradši vidím před objektivem takový krásky jako ty."
"To musíš mít spousty holek … na každym prstě deset," řekla trochu koketně, jako by chtěla dodat, proč se tedy zahazuje ještě s ní. Načež by čekala ujišťování, že ona není o nic méně.
"Noo ani ne, já jsem mezi těma svýma fotkama takovej osamělej tvor …" povzdechl si.
Mmm, takže divnej maník, co ho vzrušujou ještě divnější věci. Sama pro sebe si pokrčila rameny. Nabaluje ji tu už nějakou chvilku a zanedbaně nevypadá, co na tom, tak si rád fotí, ať si fotí, jsou i horší. Někteří, kteří si místo fotek například vystavují celá těla …
A ona má navíc ráda mladý sympatický chlapy, co jí její flirtování oplácí a hned jí nestrkají dolary do výstřihu.
"S tím by se mělo něco udělat."
"Jo, a co?"
"Co takhle pozvat mě k sobě a ukázat to tvý umění?"
"Chtěla bys vyfotit? Vypadala bys …" chvilku hodnotil její kvality, "snad jako princezna," při troše dobré vůle a retuše známek z ulice.
"Princezna, královna, poddaná, co na tom sejde," upřeně se na něj dívala a špičkou boty mu jezdila po noze.
Jen se spokojeně usmál.
"Tak ukážeš mi, co umíš?" vstala, opřela se mu o stehna a naklonila se těsně k němu.
"A měl bych?"
"To je samozřejmě na tobě," přejela mu rukama ze stehen na hruď a ladně se na něj usadila.
Nepotřeboval ale pobízet moc dlouho. Ještě několik dobře mířených zásahů jejího těla a stál proti ní ve svém ateliéru.
V ruce držel foťák a doslova ji hltal pohledem. Věděl, že dnes v noci bude jeho a nepotřeboval tu chvíli přibližovat. Hráli si spolu. Byli jako myš dráždící kočku, ale stále kousek mimo její dosah. Akorát nebylo úplně jasné, který z nich má jakou roli. Jednou ho trápila ona, když se kroutila do rytmu puštěné hudby, pomalu si stahovala top a odmítala se k objektivu otočit čelem, jindy on opustil své stanoviště za foťákem, aby své modelce pomohl, ale místo toho se jí jen provokativně dotýkal a vrátil se na místo hned, jak vycítil její pokus vrátit mu erotické náznaky. Dráždili se tak dlouho.
On zaznamenával každý její pohyb, ona odkládala oblečení kousek po kousku v různých hříšných pózách, dokud nebyla úplně nahá. Ani jednou se nezastyděla, ani jednou se nepozastavila nad tím, že se mu klidně nabízí, a čím méně měla na sobě, tím více provokovala.
On se ale stále nechtěl dát. Předvedla mu prvotřídní striptýz a nebylo muže, který mohl odolat. On sám se jen těžko ovládal, když ho sváděla očima a už se vůbec nemohl ovládnout, když k němu přišla, odložila foťák, který stále držel a bez ostychu a dalšího čekání si ho rychle začala brát.
"Jsi divoška," proklouzlo mu skrz rty ve chvíli, kdy se věnovala jiné části jeho těla.
"Na co ještě čekat?" odpověděla mu stejně nedočkavým tónem, jaký se vloudil do jeho slov.
S překvapivou rychlostí a hbitostí vyrovnala nerovný stav v oblečení a přitlačila Dona ke zdi.
Nebránil se, ale takovou energii nečekal. Energii a naprostou jistotu, s kterou vedla všechny své pohyby přímo s teatrálním podbarvením až do naprosté dokonalosti.
Nemusel vůbec nic říkat, ba ani naznačovat, aby ho táhla dál a dál za hranice běžné sexuální rutiny. Dovolila mu všechno. Neprotestovala, když byl jeho stisk příliš bolestivý, nebo když se polibek proměnil v kousnutí. Jen na rty se líbat nenechala. Bez problémů mu dopřávala uspokojení podle jeho přání a on, pokud mu jeho tělo, kterému se opravdu důsledně věnovala, dovolilo ještě myslet, nabyl přesvědčení, že lepší holku neměl a určitě už mít nebude.
Byla ještě tma a do oken jen velmi střídmě dopadalo světlo lamp z ulice. Don ležel na posteli a zálibně sledoval siluetu jeho nahé modelky, která se právě oblékala. Ani si pořádně nevzpomínal jak se oba i s tím oblečením, které nenechali válet dole, dostali do bytu, ale ani nechtěl vzpomínat. Byly to přílišné a nedůležité detaily, bez kterých se klidně obejde.
Natáhla ruce, aby se mohla navléknout do svého topu a on si uvědomil, že sporé světlo, které dovoluje jeho očím vidět jen obrys a černobílou hru stínů na její kůži, dělá to tělo přímo dokonalým.
"Tak a ještě zaplatit," klekla si zpátky k němu.
"Noo, jestli chceš hned, tak klidně, ale úplně stačí, až si přijdeš pro hotový fotky."
Znatelně ztuhla a zamračila se. "Co je mi do nějakých fotek, já chci svý prachy."
"Jak tvý?" posadil se. "Já tě tu celej večer fotil, vyvolaný to bude zítra, ty mi máš platit."
"Tak to pr, mně je úplně jedno jestli si fotíš, natáčíš nebo co, ale já s tebou šla a ty mi máš zaplatit za mojí službu!"
"Tvojí službu? Chtěla jsi vyfotit, proto jsi šla! Že se to dostalo sem s tím nemá nic společnýho!"
"Že ne? Já nejsem žádná blbá modelka, abych potřebovala dělat nějaký pitomý fotky, nechávám si platit za to, že dělám společnost takovým ztroskotnacům jako ty, co si neumí najít normální ženskou!"
"Jo taaak, honosný označení pro prostitutku! S tím jsi měla ale vyrukovat dřív!"
"Proč? Myslela jsem, že nejsi blbej a víš co jsem! Myslela jsem, že ti jde jenom o to a to focení je nějaká tvoje úchylka nebo co!"
"No tak to ses spletla! Za to já nemůžu!" veškeré tiché kouzlo erotiky bylo pryč.
"Víš co, je to nakonec jedno, zaplať mi a já vypadnu."
"Nezaplatím," odpověděl rozhodně.
"Jakže?" vyjela okamžitě.
"Nezaplatím. To já jsem tu na tebe plejtval materiál, já jsem tu pracoval, takže mi ty zaplatíš za ty fotky a přijdeš si je vyzvednout, nebo se sbal a jdi rovnou!"
"Ne bez svých peněz!"
"No pokud vim, prostitutce je trestná i tady a já jenom pracoval. Tak co myslíš?!"
Chvilku velmi naštvaně přemýšlela o vhodném argumentu na svou obhajobu, pak ale jen popadla kabelku a utekla do časného rána.
Don noční aféru neřešil. Pokud bude mít štěstí, tu holku už nikdy neuvidí. I když je to škoda, protože byla vážně krásná. Na druhou stranu byla prostitutka a od takových se rád držel dál. Klesl sice hluboko, ale takhle hluboko, aby musel holce platit, ještě ne.
Když potom pominula největší vlna účinků, která nastoupila vždy, když si potřeboval ulevit se svou tajnou zásobou, pustil se s vervou do práce. Tahle nabytá energie mu vydrží ještě pár hodin, takže byl pravý čas. Byla to nejlepší chvíle, kdy se mohl soustředit na práci a komunikovat s lidmi bez nervozity, bez narůstající neidentifikovatelné touhy něco udělat a konečně bez potřeby znovu si vzít.
Po desáté se otevřely dveře. Ani nevzhlédl od počítače.
"Jsem tu pro fotky," něčí kabelka dopadla na pult spolu s rukou s neozdobenými nehty a jemným prstýnkem na prostředníčku.
"Jistě, a které to-" Flack vzhlédl.
"Včerejší večer, jestli si to pamatujete. Váš podvod, abyste mi nemusel platit!"
"No … no tak fajn, jestli je vážně chcete, tak já je vytisknu."
"Jistě že chci. Nenechám je tu válet. U někoho jako jste vy! I kdejakej úchyl pochopí, že má zaplatit!"
"Hele dámo já prostě nepochopil že jste co jste, jestli chcete ty fotky, přestaňte mi nadávat a laskavě chvíli počkejte!"
Teď za světla vypadala jinak. Byla oblečená nenápadně, obyčejně, vlasy měla rozpuštěné a volně jí splývaly po zádech, líčení nepřeháněla jako večer a netvářila se tak nezdolně a sebejistě. Možná se mu to jen zdálo, ale právě tahle změna ji dělala o něco přitažlivější.
"Jasně. Fajn, tak si počkám. Já si můžu vždycky na všechno počkat! Sakra proč zrovna já!"
"No no, bude to jenom chvíle. Na co je vůbec použijete?"
"Co je vám do toho! Určitě ne k další přihlášce k policii!" vylétlo z ní to, co potlačovala, ale co se občas vrátilo a vyvřelo na povrch.
"K policii?" zeptal se udiveně. Než odpověděla, byl slyšet jen zvuk tiskárny, která se rozjela, aby na papír zaznamenala tělo ženy, která se mu najednou úplně a ještě víc měnila před očima.
"Jo a co? Chtěla jsem do New Yorku k policii. Můj otec byl policista, mám tam rodinu. Tak proč ne?"
"No … to chápu, ale … proč to nevyšlo?"
Chvilku si ho měřila a zvažovala, jestli není moc zvědavý.
"Vždycky jsem chtěla k policii. Byla jsem k tomu od malička vychovávaná. Jenže vždycky se všechno může taky zvrtnout."
"To může. Jestli chcete něco vědět, já jsem u NYPD několik let pracoval."
"Vážně?" upřímně se podivila. Tiskárna přestala hlučet a čekala na další příkaz, ale ten nějak nepřicházel.
"Jo. Byl jsem detektiv a pak se to zvrtlo a skončil jsem tady."
"Co se stalo?"
"Nevyšel jeden zásah. Chtěl jsem zastavit chlapa, kterého jsme hledali, ale místo toho jsem … zastřelil nevinného. Nevím co se tehdy stalo, měl jsem líp mířit nebo nestřílet vůbec, seběhlo se to hrozně rychle, prostě v jednu chvíli tam byl podezřelý, já vystřelil a najednou ležel na zemi úplně nevinný člověk. Už nešlo zůstat u policie. Vždyť ta má chránit občany svého města ne? A já je místo toho vraždím? Život je hrozně zrádnej a krátkej. Prostě jsem musel odjet a zkusit hledat nějakej … jinej důvod proč žít," v tu chvíli se odmlčel. Nemohl nahlas přiznat, že si začal pomáhat i další cestou.
"Byla to nehoda," řekla chlácholivým hlasem. "Ale aspoň jste tam byl a mohl jste u policie pracovat. Já tu šanci měla taky, ale když jsem podala přihlášku, našla jsem si přítele. Byla jsem úplnej blázen, těžce zamilovaná, myslela jsem si že mi to vydrží do konce života...no taky že mohlo. Ten chlap byl hroznej. Zlej, špatnej, krutej, já to akorát nechtěla vidět. Ubližoval mi. Bil mě, nadával … zakazoval mi všechno a samozřejmě že jsem se k té policii nedostala. Nastěhovali jsme se sem a za chvíli jsme neměli za co žít. Potom se na mě jednou vykašlal a nechal mě na ulici."
"Mohla jste se přece vrátit ne?"
"Vrátit? Když jsem odcházela, rodiče mi říkali, že se tohle stane, a že je ještě budu prosit o pomoc. Nemohla jsem se vrátit a tu pomoc chtít. Nemohla jsem přijít a přiznat jim, že jsem je zklamala na celé čáře, že jsem nic nezvládla. Tak jsem na té ulici zůstala a musela se nějak živit. A čím dýl to dělám, tím se zmenšuje možnost zkusit to znovu. Vlastně myslím, že už to ani nejde."
"Všechno by mohlo nějak jít. Jenom je třeba se snažit."
"Vy jste se přece taky nesnažil to zvládnout a utekl jste, ne?"
"To je fakt, taky jsem to nezvlád. Víte … víte co, kolik jsem vám měl dát?"
"Done, proč mi najednou chceš platit, že jsem ti řekla svůj životní příběh? A co když jsem si to celý vymyslela?" rozhodla se odhodit formálnost, s kterou k němu dnes přistoupila.
"Nevím. Ale bylo by fajn, kdyby to byla pravda. Pořád bys měla šanci dělat něco lepšího."
"Myslíš?"
"Jo. Vůbec bys měla tohohle nechat," že chtěla být policistka na něj udělalo opravdu velký dojem. Přiblížilo mu ji to jako člověka, jako někoho s podobnými problémy, jako někoho, koho chápe.
"Copak se ti to nelíbilo?"
"Právě že moc."
Usmála se. "Mimochodem jsem Jessica. Ale říkají mi Angell."
Žádné komentáře:
Okomentovat