"Ty jsi naštvaná?" usoudil z jejího výrazu, sevřených rtů a očí zabodnutých do stále stejného místa od chvíle, co vešel.
"Měla bych být?" zvedla pomalu hlavu a odložila časopis. "Když neuklízím a nepodstrojuju pro tvou svéprávnou, samostatnou a výdělečně činnou osobu, jsem hned naštvaná?"
"Tebe štve, že tu byla včera Jessica?" začal přemýšlet správným směrem.
"Jak romantické, znáš jméno té kurvy," utrousila.
"Takže jsi! Vždyť jsi tady ani nebyla!"
"Nebyla. A vážně mi nevadí, že tady "Jessica"," zapitvořila se, "byla. Vadí mi, že tu furt je nějaká fuchtle! Ty si nedáš pokoj a pořád sem taháš holky! Vždyť to byla jenom nějaká děvka! Pokaždý je to děvka! Tobě na nich vůbec nezáleží. A jim na oplátku nezálež na tobě! Proč si nemůžeš najít nějakou normální holku a netahat si sem tyhle existence? Proč nemůžeš ŽÍT normálně? Každý ráno vypadáš jako chodící mrtvola, dokud se "nedáš dohromady"!" opět zřetelně naznačila ironii.
"Tak moment, nejsou to žádný děvky. A pokud vím, tys slíbila, že nebudeš do mého života motat. Slíbilas, že nebudeš mluvit do toho, co dělám! Myslel jsem, že to bude moje věc a ne, že budem na kordy!"
"Ale Dony, my nejsme na kordy. My jsme na takový ty velký mačety! Dokud je sem budeš tahat! Nerada bych se dočkala toho, že ty tu budeš ležet předávkovanej ve vybílenym bytě!"
Byla sice tu noc v práci, ale stejně se o přítomnosti prostitutky dověděla, a když se vrátila, našla Dona znovu pod vlivem.
Mohla říkat co chtěla, když byl v pořádku, mohla slibovat, že si ho všímat nebude, ale jakmile všechno viděla na vlastní oči, nedokázala to tolerovat. Nedokázala jen sedět a ani nic neříct.
"I kdyby, ten byt je pořád můj."
"Fajn. Fajn, jak chceš!" prudce se zvedla, popadla svou kabelku a seběhla schody do přízemí.
"Sam počkej! Počkej! To chceš odejít?"
"Ráda bych. Ale protože nemám kam, tak tu zůstanu. Pokud mi slíbíš, že se sebou zkusíš něco udělat. Já vim. Slíbila jsem, že se do tebe motat nebudu, ale nemůžu jen přihlížet, Done."
"A já zase nemůžu ze dne na den všechno změnit."
"Aspoň ty holky. Nejde jenom o to, že tě můžou okrást, můžou tě kdečím nakazit, může se stát cokoli. Vždyť těm je zjevně jedno, s kým kam lezou!"
"Noo … a nemohla bys mi ty třeba pomoct s nádobím?"
"Užíval sis, tak teď trochu povinností. Předtím ses taky dokázal najíst, tak se čiň. Já jdu do bistra a ty buď třeba hlady. Nebo ať ti uvaří ta tvá "Jessica"."
"Samantho nech těch provokací!"
"Nojo," obrátila se na něj ještě ve dveřích. "Radši zajeď, bráško," strčila do něj, nechala dveře zacvaknout a s tichým klapáním podpatků pospíchala pryč.
Ve chvíli, kdy se oba sourozenci ocitli z dohledu, odlepil se od protější zdi stín schovaný ve výklenku se zamčenými dveřmi. Původně měl být jeho cíl jednodušší, než snadný. Ale po vyslechnutém rozhovoru byl nucen připustit, že se mu nabízí daleko zajímavější cesta s bohatší hostinou na konci.
Proč by měl vždycky platit jen viník? A proč by si při tom nemohl užít.
Sledoval tu mladou černovlasou ženu až do jednoho nedalekého bistra. Nechal ji vyhlédnout si místo a po několika minutách si přisedl.
Doufal, že si ho nepamatuje. Určitě to totiž byla barmanka zrovna z podniku, kde se na jejího bratra vyptával.
"Ahoj, můžu sem?" usmál se na Sam.
"Jo, klidně," přikývla a pokračovala v zakoupeném obědu.
"Dneska se teda vyvedla zima, co?" nenapadlo ho, jak lépe začít, než naprosto obvykle a neoriginálně.
"Mně to nevadí, já jsem zvyklá."
"Jste odsud? To byste mi mohla poradit, co tu prodávají nejlepšího," znovu se usmál a doufal, že nějak zaujme její pozornost. Byla to docela hezká holka. Sice mu na tom nemuselo záležet, ale rozhodně to jeho nový plán nezatěžovalo.
"Asi ne, jsem tu podruhé," tentokrát se už usmála sama. "Ale na tu zimu jsem zvyklá, v New Yorku je takové počasí normální."
"Aha, to já jsem z Dallasu, tam je pořád hrozný horko. Ale vůbec se tu nevyznám. Nechtěla byste mi trochu pomoct?"
Z bistra odcházeli spolu a když se rozdělili, měl v kapse přijaté pozvání na další schůzku. Zajímavá cesta začala.
Žádné komentáře:
Okomentovat