Těžko říct, jestli se dnešní den dal považovat něčím za výjimečný. Byl podvečer, ze zahrady menšího domku na okraji města, tam, kde provoz není ani ve špičce tak hustý a nebezpečný a hazard svými chtivými prsty nedosahuje, a kde naopak ještě není čirá holá poušť, se ozýval veselý dětský smích.
Šestiletá Heather odmítala nechat svého už trochu staršího otce oddechnout. Měla hrozně ráda přírodu, jejich zahradu, všechna tajemství, co jí mohl svět poskytnout. A že jich díky jejímu věku nebylo málo. Měla hrozně ráda jakoukoli dětskou hru. Ale co měla ráda úplně nejvíc byl její otec. I naopak. Když se narodila, tak se pro něj stala druhým člověkem, pro kterého stojí za to žít. Tím prvním byla jeho manželka. Býval to nevyléčitelný workoholik. Volný čas, který nevěnoval práci, a kterého nebylo moc, už patřil jenom jediné jeho vášni, druhému oboru, ve kterém neměl ve státech skoro žádnou konkurenci. Dokud se do jeho života nevkradla ještě jedna vášeň a láska. Která ho změnila k nepoznání.
Když už chtěla ta dotyčná oba dva zavolat dovnitř, chvíli je jenom pozorovala. Jejich dcera mu byla hrozně podobná. Občas jí připadalo, že ho má Heather mnohem radši, než jí. Nikdy by neřekla, že bude jednou schopný trávit tolik času s dětmi. Natož že bude takhle skvěle vycházet s jejich dcerou. Už jen to její jméno byla kapitola sama o sobě. Po šesti letech, co od jejího narození uběhly, by se už těžko vysvětlovalo, proč zvolili zrovna tohle jméno. Vlastně proč ho zvolil on. Stejně jí tak téměř neříkal. Byla jeho Beruška. Heather ho milovala. Ochotně jí odpovídal na její všetečné otázky, nikdy na ní nezvýšil hlas, naopak vždycky si pro ni našel čas. Tohle ona sama nedokázala. Práce ji začala vysávat stejně jako předtím, než z ní kvůli těhotenství odešla. Zvláště teď, když se začaly kupit nevyřešené případy, splývající do jednoho. Zařekla se, že práci domů tahat nebude. Už tak by si o ní neměla s nikým co říct, protože jak ona, tak její manžel pracovali na tomtéž. Jenže se neubránila občasným výbuchům. Zbytečným, většinou kvůli nervovému vypětí, a odnášela je dcera. On ji chápal. A snažil se to Heather vynahradit. To ona sama také, ale navzdory všemu, co bylo dřív, neuměla to s ní tak, jako on.
Zahnala myšlenky na sériového vraha, na to, že nemá čas a sílu na vlastní dceru. Otevřela okno do zahrady a zavolala na ty dva.
Grissom hned zamířil k domu, vděčný, že má konečně záminku trochu si odpočinout. Heather měla ale neutuchající elán, takže bylo oběma jasné, že jestli poslechne, tak rozhodně ne teď.
"Volala Catherine," oznámila mu Sara hned mezi dveřmi. Trochu se nad tím sdělením zamračil. Vždycky, když volal některý člen týmu v době, kdy byl ještě v práci, znamenalo to problémy.
"Mají další místo činu bez těla. A bez důkazů. Stejné jako předchozí."
"Máme tam jet?"
Vážně se hodně změnil. Dřív by se neptal. Ale už by stál s kufříkem u auta.
"Ne. Dali ho dohromady rychle, nikde nic nebylo. Jenom velká kaluž krve a nůž bez otisků. Jako vždycky. Je to zvláštní, nemít se od čeho odrazit. Pořád netuší, kdo by mohl být alespoň jedna z obětí. Je tu až moc pohřešovaných. A z doby, kdy ten maniak začal, přibylo sedm lidí. A víc než jednoho nepříliš důvěryhodného svědka z dřívějška pořád nemají. Portrét, co nám dal, by měl někdy vyjít v novinách."
"Vážně tam nemáme jet? Tohle je víc, než vážné."
"Říkala, že kdyby na něco narazili, ještě se ozve. Do té doby nebude nikdo navíc platný."
Už se chystal oponovat, ale dveře za ním se znovu otevřely. Malá postavička s dlouhým copem a špinavýma rukama, ve kterých držela něco, co zjevně nechtěla ukázat matce, vklouzla do bytu a zatahala Grissoma za rukáv.
"Tati, tohle …"
"Je brouk, který se domů nenosí!" Sara byla nekompromisní, mrtvé tělo brouka jí vzala z ruky a s mírným odporem ho vyhodila. Od Gila si tak vysloužila letmý bodavý pohled.
"Podívej se na ruce. Umýt a hned! Nemusí taky tahat domů každý zvíře, co jí přijde do cesty," otočila se na něj, když byla malá pryč.
"Jestli myslíš, že pomůže zakázat jí to po sto páté …" usmál se. Tohle dělal jako malý kluk taky.
"Asi moc ne," následoval povzdech. Starostlivě se na ní podíval.
"Nechceš si vzít pár dnů dovolenou? Potřebovala bys jí, miláčku."
"Potřebovala, ale nemůžu. Víš, jaká je situace …"
"Nechci, aby ses mi přepracovala."
"Neboj se," dokázala se usmívat, i když do pravého smíchu jí nebylo. Jedna z věcí, co na ní miloval. "To přejde. Dodělám večeři. A vy dva … už konečně dneska klid jo?" řekla už spíš Heather, která se s dokonalým výrazem andílka s čertovskými růžky vrátila z koupelny.
Grissom si konečně rozevřel dnešní noviny. Doteď neměl čas je přečíst. Na přední straně byl portrét onoho hledaného vraha. Ani se na něj nepodíval, znal ten neznámý obličej dobře.
Heather skočila na sedačku vedle něj.
"Kdo je to?"
"Jeden muž, hledá ho policie. Proč beruško?" zase noviny složil a zkoumavě se na ni podíval.
"Viděla jsem ho," řekla to absolutně nenuceně. Neuvědomovala si ještě, co znamená, když je někdo vrah. Nebezpečný, hledaný.
"Cože?"
"Kde?"
"No …" nevěděla, co se najednou děje. Proč se rodiče tváří tak vyděšeně. "Venku … před chvilkou … něco táhnul kolem naší zahrady z auta do jinýho. Do velkýho modrýho."
"Heather, vidělas, CO táhnul?" Sara si sedla před ní a snažila se zeptat co nejdůrazněji.
"Bylo to velký. A asi těžký."
"Beruško, poslouchej. Jak to vypadalo? Jako nějaká taška, nebo kufr, nebo něco v plachtě?"
"Bylo to v něčem zabalený. A asi to bylo mokrý."
Grissom se Sarou se na sebe podívali. Mají vraha přímo v sousedství. A nikdo o ničem neměl tušení.
"Vidělas ještě něco?" Sařin hlas se třásl. Její jediné milované dítě bylo svědkem nejzáhadnějšího zločinu současného Vegas.
"Ne. Ale on viděl mě. Díval se na mě."
"Řekl něco? Řekl ti něco?!" Grissom na ni nikdy hlas nezvýšil. Nikdy. Až v tuhle chvíli.
"Žžže jsem hezká a a a že prý asi máte dost práce … a pořád se díval …" byla už úplně vyděšená. Víc, než rodiče. Vůbec nechápala, co se děje. Proč na ni najednou otec křičí. Neudělala přece nic špatného. "Mami …" už pomalu natahovala.
"Zlato …" vzala svou dceru do náruče, ale pořád se dívala na Gila. Vrah je tady. A ví, že oni dva jsou kriminalisté. Ví, že jejich dcera ho viděla s mrtvým tělem. A nepochybně ví, že jim to řekne a oni že si všechno domyslí. Heather je v nebezpečí. Vážném. Bude chtít umlčet buď ji, nebo je všechny. Spoléhal na malý provoz v téhle oblasti. Na to, že v podvečer je tu málo lidí a téměř nikdo se nebrouzdá ulicemi. Nepočítal s ní. A stejně jako do jeho plánů vpadla, bude ji chtít odstranit.
"Mami co se děje?" vážně už se musela každou chvilku rozbrečet. A matka neodpovídala. Hypnotizovala Grissoma a zároveň přemýšlela na plné obrátky.
"Musí pryč," řekli oba najednou po několika vteřinách. Bylo to tak prosté a jasné řešení, vrah určitě bude čekat, že se o to pokusí. Ale jiné teď neměli.
"Saro, vezmeš Heather někam, kde budete v bezpečí. Co nejdřív."
Unaveně přikývla. Snažila se teď na své vyčerpání zapomenout. "A co ty?"
"Zavolám naše lidi a policii. Jestli měl nějaký důvod, proč se ukázat tady, a nebyli jsme to jen my, něco tu po něm muselo zůstat," nebo tu musel zůstat sám. Čeká na svou příležitost, kdy tři úmyslné svědky zlikvidovat.
Cítil se jako obyčejná krysa zahnaná do kouta. Nemohl si být jistý vůbec ničím. Na co čeká? Nikdo tady není, může udeřit okamžitě. Nebo předpokládá, co chtějí udělat? Vycházet z domu je stejně nebezpečné, jako v něm zůstat.
Oba dva, jak on, tak Sara, jsou ale ozbrojeni..Vždycky je lepší, jít na jistotu.
Teď riskovali každým pohybem. Můžou se odvážit otevřít dveře, jít do auta a odjet? Doufal, že jeho dvě životní lásky ano. Někdo tady musí zůstat. Ty dvě musí do bezpečí. On ne. Klidně by za ně položil život.
Ovládal ho zmatek. Zmatek způsobený strachem.
Když hledal svůj mobil, Sara narychlo oblékla Heather mikinu a brala klíče od auta a svou služební zbraň. Když Heather viděla, že otec se nikam nechystá, byla ještě zmatenější. Ze všech těch řečí o nebezpečí, bezpečí, útěku...cítila, že se děje něco hodně zlého. Ale nemohla to pochopit.
Od rodičů už slyšela nesčetněkrát, jak zlí můžou být lidé. Věděla, že oni ty zlé chytají a posílají do vězení. Taky už slyšela, že někteří by se jim rádi pomstili. Těžko ale mohla všechno pochopit ve správných souvislostech.
"Zlato, jdeme," chytla Sara dceru za ruku a už chtěla otevřít dveře. Heather se vysmekla.
"Tati! Kam jdeme? A proč nejdeš s náma?"
Grissom se k ní sklonil a chvíli neodpovídal. Nedokázal si představit, že by měl o tuhle berušku přijít.
"Neboj se. Určitě se brzo vrátíte. Já musím zase pracovat, víš? A ty mi něco slib. Budeš na slovo poslouchat maminku, ano? Na slovo."
Heather jenom přikývla. Sara jí zase vzala za ruku a s neustálým rozhlížením odvedla do auta. Grissom obě sledoval z okna a přitom popisoval situaci Catherine. Slíbila, že u nich budou co nejdřív.
Hovor byl už téměř u konce, když se silnicí, jenom chvilku potom, co mu Sařino auto zmizelo z dohledu, stejným směrem a mnohem větší rychlostí, prohnalo velké modré SUV.
Neviděl, kdo seděl za volantem. Ale klidně by přísahal, že ten neznámý obličej tam byl. Mobil mu vypadl z ruky a on jen tupě zíral na nyní už prázdnou silnici. Změnil se. Hodně se změnil. Dřív by nechal okamžitě sledoval modré SUV a dokonce by udal i část poznávací značky. Teď se nezmohl na víc, než na představu vyčerpané Sary a zmatené Heather, kterým se smrt přibližuje čím dál víc.
"Grissome? Grissome?" ozýval se elektronicky zastřený hlas Willowsové z přístroje na podlaze. "Grissome co se děje? Už vyrážíme!"
Pořád jako ve snách ho zvedl k uchu.
"Právě … právě jsem ho viděl jet za nimi. Směrem na výpadovku z Vegas," víc už neřekl ani slovo.
Sara nejela příliš rychle. Nechtěla na sebe strhávat pozornost. Co deset vteřin se dívala do zpětných zrcátek a co pět se otáčela na svou dceru. Obě oproti Heatheřiným zvyklostem mlčely. Auto mířilo pořád ven z Las Vegas, k jedné staré Sařině přítelkyni, kde by minimálně Heather mohla snad pár dnů zůstat. Přitom doufala, že je doma všechno v pořádku. Nemohla se ubránit představám, kdy neznámý vrah se známým obličejem prostě vejde do domu, zabije Grissoma, jejího Grissoma, jediného člověka, díky kterému je ještě pořád tady a díky kterému má doteď spokojený život a úžasnou dceru, nechá jeho tělo prostě zmizet stejně, jako těla ostatních obětí a dál bude hledat je. Pokud ho chytí nebo pokud je prostě nenajde, už se se svou láskou prostě nesetká. Už nikdy mu neřekne víc, než řekl poslední pohled.
Nebo je najde. A zabije obě dvě. Stejně nemilosrdně, jako obyčejný hmyz.
Byla hrozně unavená. Nutila svou pozornost neustupovat, nutila se neochabovat, dokud nebude Heather v bezpečí a ona nebude vědět, že Gil je v pořádku.
Hrozně unavená.
Velká rána. Auto poskočilo na silnici dopředu a za sebou slyšely silný motor něčeho velkého. Praštila se hlavou o volant, ale přesto si zachovala tolik duchapřítomnosti, aby strhla řízení a neskončila v rokli.
Další rána.
Heather začala křičet. Sara se ohlédla. Stejně tak její dcera, která ke svému pláči přidala výkřiky - "Mami! To je to auto! Co to děláá! Mami já se bojím!"
Na okamžik se jí zatmělo před očima. Hmátla po páce. Chtěla podřadit a pokusit se na mírném svahu ujet. Jenže než ji našla, než vůbec pořádně viděla kolem sebe, narazilo do nich SUV znovu. A silněji.
Ruce jí sjely z volantu a praštila se mnohem víc. Airbag zklamal. Auto zastavilo, Heather plakala pořád. Zmatená a dezorientovaná Sara si pomalu na třetí pokus rozepnula pás. Otočila se na zadní sedačku. Viděla, že auto za nimi také zastavilo a někdo z něj vystoupil. Snažila se vymotat z pásu, ze sedačky a otevřít dveře. Všechno měla ale rozmazané.
Z mlhy se k ní přibližovala hromotlucká postava a povědomé rysy obličeje. Heather se snažila rozepnout pás a vysvobodit se z dětského sedáku.
To už došla postava k nim. Známý neznámý otevřel dveře u řidiče.
"Nechte ji být!" Sara vzdala boj s vlastníma nohama a sáhla do pouzdra u pasu. Nestačila pohyb dokončit. Do hlavy ji udeřila těžká pěst.
Heather to sledovala se slzami v očích. Když viděla svou matku bezvládně klesnout na sedačky, konečně vyskočila.
"Maminko! Mami!"
Útočník přešel na druhou stranu auta. Otevřel a chňapl po Heather. Ta kopala, snažila se ho kousnout, když jí rukou překryl pusu. Vzpouzela se a škubala sebou. Na ni měl ale až příliš ocelové sevření.
Malého stvoření měl plné ruce práce, o Sidleovou, vlastně paní Grissomovou, se alespoň zatím nemusel starat. I kdyby se probrala, sotva by se mohla hnout.
Pusu měla malá už zalepenou, ruce pevně spoutané za zády. Chtěl jí svázat i nohy. Když nebyla ani chvilku v klidu, bez milosti jí dal pořádnou facku. To ji rozbrečelo ještě víc. Už se ale neodvážila odporovat. Malé děti se učí rychle.
Hodil Heather na zadní sedačky a přikryl dekou. Pak se vrátil pro Saru. Nebyla žádná námaha bezvládné tělo svázat a hodit do kufru.
Jejich nabořené a vzadu pomačkané auto pak odstavil kus od silnice. Pak zbývalo už jenom nasednout do vlastního, nastartovat a odjet. Věděl kam. Kam odstranit tyhle Grissomovy milované berušky a nechat je umřít. Pomalu, potupně a hlavně, aby o tom věděl. On je na řadě teprve po nich.
Žádné komentáře:
Okomentovat