Uběhla hodina, nebo spíš dvě dalšího zoufalého hledání, kdy nikdo nepřinášel žádné nové zprávy. Pracovnice pohřebního ústavu slíbila, že Grissomovi zavolá, jen co záznamy paní Barneyové najde. Dnes měli také dost napilno.
Stále nic. Nic.
Pak se seběhlo příliš věcí najednou. Do kanceláře Gilovi po krátkém zaklepání vpadl Nick, v patách mu byl Hodges jako věrný pes, Greg se přišoural asi pět vteřin po nich a za dalších sedm dovnitř nakoukl Brass, za kterým pokašlával Archie dožadující se uvolnění vstupu. A zároveň se rozdrnčel telefon.
Všichni najednou zmlkli. Grissom zvedl sluchátko.
V něm se ozvala žena z ústavu, za ní byl slyšet slabý pracovní ruch.
Chvíli s ní mluvil, poté ho zase položil.
"Máte všichni nějaké novinky?"
"Zkus hádat, asi jsme tě přišli pozdravit," vecpal se Brass do kanceláře. Archie zůstal opřený o dveře.
"No tak prosím," díval se po nich a nechal je, ať si vyberou, kdo začne. Tím pádem začal tak trochu mumraj, jen Archie pořád mlčel a čekal.
"My dva máme výrobce značky!" překřičel je Hodges. "Nechal si ji vyrobit před týdnem, platil hotově a zároveň si v servisu, který ten výrobce, Andy Kevin, vlastní, nechal přestříkat auto na modro."
Každý už zmlkl a Nick pokračoval. "Popis, co nám udal, se shoduje s tím, co už máme. Registrovat si ale značku nenechal. Kevin je vyrábí většinou jako ozdoby nebo na nová auta. Do prodejen na objednávku. Jméno mu prý nedal, ale měl jeho číslo na mobil. Ten je teď samozřejmě hluchý."
Archie chtěl něco dodat, ale Greg okamžitě navázal.
"Identifikovali jsme šest obětí. Dvě malé děti, tři dívky a jednoho staršího muže. Většinou podle vzhledu a kontroly s pohřešovanými, sto procent z DNA potrvá. Co jsme zatím s Warrickem stihli zjistit bylo, že se všichni pohybovali právě nedaleko kriminálky. Buď pracovali nedaleko, nebo tady pravidelně nastupovali do MHD, nebo chodili do nejbližší školy. Totéž předpokládáme u zbylých dvou, ty ještě nemáme."
Archie už se opět nadechoval, ale Brass pronesl: "Hlídka našla modrý nissan kousek za Vegas v poušti. Odtahovka ho co nevidět přiveze. A vedení uvolnilo vrtulník."
Archie už se chtěl konečně prodrat dopředu i s papíry, co nesl, ale Catherine se protlačila kolem něj.
"Gile, v tom domě je všechno hotovo. Mám se pustit do auta, až ho přivezou? Na podlaze jsem našla nějaké otisky, stejné velikosti i struktury jako ty z místa, kde se našlo vaše auto."
"Jo, Gregu, pokračujte s posledními, Catherine, ty se můžeš věnovat autu, Nicku, zkuste ten telefon dohledat, nebo vytáhnout hovory na to číslo z Kevinova mobilu. Jime díky. A Archie?" přerušil nával informací.
Konečně se dostal technik ke slovu.
Uzemnil všechny, kteří ho předtím nenechali říct ani a.
"Mám jeho fotku. A nejen jeho."
"Archie … proč to neřekneš hned!" vyjekla Catherine. Jen ji zpražil pohledem. Vždyť i ona mu v tom zabránila.
"Je to fotka z dneškam" Catherininu námitku ignoroval. "Náš vrah měl smůlu. Došel mu benzín, asi se přepočítal. A natočila ho kamera na benzínce. Pro něj bohužel to nestihl k jiné, než k té nejpoužívanější před Vegas. Natáčí tam pro jistotu všechny."
"Jak jsi na ní přišel?" ptal se Nick.
"Prodavač sem volal, když ho poznal v novinách. Nechal jsem si teda poslat záznamy," podal jim pár fotek z kamery. Kvalita nebyla moc dobrá, protože musel hodně zaostřovat, přibližovat a upravovat obraz. Přesto bylo možné rozeznat na jedné z nich jeho obličej z profilu, na další opět všem známou SPZ a na další něco na zadním sedadle, přikryté dekou. Na Saru to bylo moc malé.
"Myslíš, že by to mohla být tvoje dcera?" zeptal se Grissoma nesměle.
"Já nevím. Možná … Výborně, Archie. Zkuste s Nickem zjistit něco z telefonu," oba jmenovaní odešli a dotčený Hodges se otočil za nimi a odešel také.
Greg s Warrickem je následovali a Brass už v kanceláři nebyl.
"Je mi to hrozně líto," pronesla Catherine. "Ale jestli to byla Heather, tak určitě ještě žije."
"Já v to pořád doufám. Jestli se jim něco stane … jestli jim něco udělá, tak …" nemusel to dopovídat. Catherine si dovedla představit, co by bylo. Kdyby jí někdo unesl Lindsey, kdyby jí někdo zabil … zabila by se potom sama. A předtím jeho.
"My je najdeme. Jsme na dobré cestě, Gile."
Tohle říkával rodinám obětí nebo živým obětem on sám. Taky to v duchu sliboval mrtvým, jejichž vraha hledali. Nikdy si neuvědomil, jak hrozný pocit je poslouchat to z druhé strany.
"Já vím. Přivezli to auto," podíval se na mobil, kde měl zprávu od Brasse. Catherine beze slova odešla věnovat se svojí práci.
Takže je vytáhl ze Sařina auta a někam odvezl. Aspoň tedy Heather. Sara … mohla být v kufru, nebo už taky mrtvá. Pak auto odstavil, protože ho nepotřebuje. Tyhle dvě jsou jeho devátá a desátá oběť. Chtěl jich deset, nebo se chtěl propracovat až ke kriminalistům. Těžko říct.
Rachel Barneyovou nechala pohřbít její dcera, Anna Barneyová ze Severní Karolíny. Jenže ta muže na fotce, kterou jí kvůli vzdálenosti a nedostatku času poslala laboratoř elektronicky, nepoznávala. Nikdy ho prý neviděla. Jestli jim dům poskytne ještě nějaké vodítko se doví teprve až budou laboratorní výsledky. Kriminalisté jsou na laboratořích prostě životně závislí. Je možné, že toho muže každý poznává, ale nikdo nezná?
Zase neměl co dělat. Klepal propiskou do stolu, vyťukával nesmyslná slova na klávesnici, snažil se přemýšlet. Věděl, že v žádné z laboratoří ani v garážích nikomu nepomůže, na případu pracovalo dost lidí a stačili na něj.
Přesto nakonec do garáží šel. Trochu se bál, co uvidí. Zjištění, že modrý nissan je prostě...modrý nissan, mohlo být zklamání i úleva.
Chvíli se díval, jak se Catherine snaží sejmout neexistující otisky z volantu a páky a potom se k ní přidal. Vypadala zoufale. Nevěděl, jestli kvůli němu, nebo kvůli Saře, nebo třeba kvůli sobě. Neptal se.
V zalepených sáčcích měla už nějaké vlasy z deky. Ke kufru se pořád nedostala. Byly dlouhé a světle hnědé. Takové má Heather. Krev žádná. To ho trochu uklidnilo. Kde není krev, nemůže být bodná rána. A kde není u vraha s nožem bodná rána, není ani vražda.
Catherine pochopila,že se hodlá přidat do práce až když si natáhl latexové rukavice a sáhl po kufru.
"Neměl bys," zarazila ho.
"Nezáleží mi na předpisech. Ani na Eckliem."
Oba dobře věděli, že jestli začne mít Ecklie připomínky, může to skončit špatně. Oba si dobře pamatovali, jak zhruba před třemi lety s lítostí propustil Sofii, protože se věnovala případu svého bratra a prakticky tak pomohla obžalobě k triumfu, když díky tomu mohla znehodnotit všechny důkazy.
"Dobře," podle toho pochopila, že mu záleží jen a jen na manželce a dceři. Nikdo a nic pro něj teď nebyli dražší a po ničem teď víc netoužil. Přesto by ale neměl přidělávat problémy i pro sebe.
Přešla k němu. Gil konečně otevřel kufr. Byl prázdný, ostatně věděli, že bude. Cathy rozsvítila baterku.
Co je uhodilo jako první, byla asi krev. Jediná v celém autě. Několik tmavých skvrn. Příliš malých na smrtelné zranění. Přesto určitě Sařina. Ten dojem umocňovalo pár tmavých vlasů na koberci a krev nalezená dříve na volantu auta Sidleové. Willowsová beze slova odebrala vzroky, Grissom posbíral vlasy.
Prohledávali a prosvěcovali celé auto centimetr po centimetru. Toužili objevit aspoň jediný otisk. Něco, co by prozradilo, kam zatím bezejmenný vrah jezdil.
Bezvýsledně.
Catherine si po marné námaze povzdechla a pustila se do další. Popadla nářadí, s jehož pomocí začala sundavat kola.
"Ve vzorcích je písek."
"To, že jezdil po poušti není žádné tajemství," zakroutil hlavou na znamení, že to není žádný pomocný důkaz.
"Mohl je odvézt do pouště."
"Ale ani několik vrtulníků nezmonitoruje celou. Zkus zjistit, kolik ujel od poslední zastávky."
"Jo. Hodím Gregovi ty vlasy a krev do laborky. A potom půjdu rovnou za Archiem."
"Fajn. Ty hovory ať odloží na potom."
"Gile pojď taky. Nebo se zblázníš," řekla, když viděla jak netečně zírá na auto. Teď to ještě není nejhorší. Bude potřebovat spoustu spoustu síly na potom. Až je najdou. Protože oni je najdou. Nepřipouštěla si, že ne. "Pojď!"
Přikyvoval, ale nehnul se. Koutky rtů kesly dolů a vytvořily příšerně smutný výraz. Catherine ho nikdy neviděla brečet. Neviděla ho ani teď. Nebrečel. Ani nemusel. Tenhle výraz stačil.
Sundala si rukavice a stoupla opět před něj. Chtěla mu říct pár dalších slov na utěšení. Než vyslovila jedinou další hlásku, tak si ale uvědomila, že to nesmí udělat. Jednak je to zbytečné a jednak by mu mohla akorát přitížit. Netuší, co s ní je, tak jak ho může přesvědčovat, že bude v pořádku? Že je najdou a všechno bude jako dřív? Když už nikdy nebude a on to moc dobře ví?
"Každý dělá co může. Není nikdo, kdo by se nesnažil."
"Jo já to vím."
"Tak tu nestuj. Jestli potřebuješ něco dělat, jdi za Archiem a Nickem sám. Určitě budou mít tachometr zpracovaný dost rychle. Jsme jim hodně blízko."
"Díky, Cathy," vzal potřebné důkazy a nechal jí být. Ona sama udělala, co řekla dříve. Hodila Gregovi vlasy a krev a šla si pro pořádně silné kafe. Umínila si, že jakmile najdou místo, kde by mohly být, bude ona bezpodmínečně jedna z těch, co tam pojedou.
Grissom bez odporu šel, kam ho poslala. Ale až několik minut po ní. Kdyby ho poslala rovnou cestou do tavící pece, šel by stejně poslušně a stejně bez duše, jako teď.
Přemýšlel, kolik toho o nich vrah ví. Když věděl, že největší bolest mu nezpůsobí sebetěžším fyzickým mučením, ale právě ztrátou manželky a dcery. Věděl, že oba jsou kriminalisté, věděl, kdy přichází a odchází, dokonce věděl, jak budou reagovat. Znal je dokonale. A on sám ho přitom nikdy ani nezahlédl. O to větší dostal strach. Bylo mu jedno, jestli má zemřít on, ale Sara s Heather nesmí. Už tak se mu svíralo všechno v těle, když viděl krev a postavu pod dekou. Už nebylo pochyb, kdo to je. Cítil se příšerně. Nechtěl přijít o to, co ho dělalo šťastným. Nezvládl by žít dál.
Mimoděk začal vzpomínat na všechno důležité i úplně nepodstatné. Během několika minut, než došel z garáže do technické laboratoře, mu před očima naskákalo tolik věcí, že měl pocit, že omdlí. Nebo se zblázní. Nebo prostě pukne. Uvnitř cítil příšerný tlak, který mu svíral srdce, lepil jazyk na patro, zamykal rty, dusil ho a způsoboval těžkou slabost. Jedním slovem strach.
Byli tak strašně šťastní, když se brali. Nikdo o tom tehdy nevěděl. Brali se v San Franciscu, tam, kde se poznali. Znamenalo pro ně hodně. Nebylo ani tak důležité, že proběhl nějaký obřad a že mají v ruce nějaký papír. Byli oni dva. Měli jeden druhého a milovali se. To stačilo. I když byla celkem překvapená tím, kde se brali, ale ani to nebylo nijak moc důležité.
Asi za dva měsíce mu řekla, že čeká dítě. Tak trošku si připadal jako dnes. Chvilku nedokázal nic říct, nejdřív měl pocit, že sebou sekne na zem. Ale ne strachy. Jak si uvědomil potom, radostí. A potom vybírali jméno. Bylo to několik týdnů po zavraždění Heather Kesslerové. On vůbec nevnímal, co Sara říká a prostě to plácnul. Později se tomu už jenom usmívali.
Malá Heather, nebo vlastně Beruška, jim stokrát, tisíckrát, vynahrazovala všechno, co ztratili, když kolem sebe jen chodili a neudělali nic víc. Ty roky kdy se míjeli jako by ten druhý neexistoval.
Jeden rok … dva … pět šest let. Změnil se takřka k nepoznání. Ze zarytého workoholika v milujícího otce. Neuvědomoval si to. Ale změnu pocítili všichni. A ne všichni ji přijali s nadšením. Přáli mu život, který se dá nazývat životem, ale byli zvyklí na někoho jiného. Tohle nebyl Grissom, kterého znali tolik let předtím.
Teď se štěstí vytratilo. Zbyla jeho hořkosladká vzpomínková zřícenina a zbytek byl čistý strach.
Žádné komentáře:
Okomentovat