Scott tohle neví. Vlastně to asi nikdo neví. Mohly by tu být někde záznamy, ale když pracuju v nemocnici, dokážu je ohlídat. A tak by se to nikdo ani nemusel dozvědět. A zvláště právě Scott ne. Byla by to pro něj docela rána a vzhledem k tomu, co se děje, je to to poslední, co potřebuje vědět. Ani on a vlastně ani ona. Ani jeho sestra.
Nevím, jaká vlastně je. Nevím, co dělá. A ani si pro ni nic zvláštního nepředstavuju. Jenom doufám, že je jako všechny ostatní děti jejího věku, které nemají vůbec nic společného s tím, proti čemu stojí celé město, a s tím, co podobného se může dít jinde. Doufám, že se drží co nejdál to jde od všeho nadpřirozeného a divného, a že je spokojená s tím, co má. A že má s čím být spokojená.
Bála jsem se totiž, že to moc dobře nevyjde. Ale když jsem o ní přestala cokoli vědět, když jsem o ní nic neslyšela, přestala jsem se i bát. Už je to moc dlouho. Tak dlouho, že si ani nedokážu představit, že by to někdo zjistil. Scott si teď myslí, že jsem fajn. A vycházíme spolu mnohem líp než průměrní rodiče s průměrným puberťákem. Kdyby se tohle dozvěděl, nepochybně celý svůj pohled úplně přehodnotí. Nemohla bych být v jeho očích dobrá matka, nemohla bych být fajn, nemohla bych být nic, kdyby zjistil, že jsem nechala jeho sestru jít. Jenže kdybych to neudělala, bylo by to horší. Navíc moc nechybělo, aby šel on místo ní. To taky nikdo neví a taky nebude. Nikomu do toho nic není.
Jistě, někdo o tom ví, asi nejde mít tak závažné tajemství z minulosti, které ani nešlo držet jako tajemství, když ze začátku to žádné tajemství být nemělo. Ví to šerif. Ale ten si to nechá pro sebe, o tom jsem přesvědčená. Věřím mu v tom. Nikdy se neptal na podrobnosti, prostě věděl jak to všechno skončilo, proč jsem já a Scott tady a ona pryč a tím to všechno utichlo. A Scott sám si na ni vůbec nemůže pamatovat.
Nechtěla jsem to tak udělat. Bylo to dost zlé, vlastně doteď nechápu, jak jsem mohla zvládnout vzdát se svého dítěte, ale stalo se. Byli oba tak strašně malí. Ani nechápali, co se vlastně děje. Nebo spíš, že se vůbec něco děje. A pak si vybudovali své oddělené vlastní životy.
A není to tak nakonec lepší? Co by se stalo, kdyby byla tady? Do všeho by se namočila. A stačí mi bohatě strach, který mám teď. Mít strach o dva lidi, stejný jako o Scotta, to už by nešlo vydržet. Ani vlastně nevím, proč mě zrovna teď napadlo, jestli je s ní všechno v pořádku a jestli je pořád stejná, jako byla, když jsem ji viděla naposled. To znamená jestli je dál obyčejný člověk. Celé ty roky jsem se na ni snažila nemyslet. A poslední dobou, když tu někdo o něčem začne uvažovat, brzy to taky začne mít souvislost s tím, co se stane. A tohle by se stát nemělo. Nic tady by s ní nemělo mít souvislost. Alespoň dokud se to nevyřeší. A možná ani potom.
Stejně bych ji už ani neuměla najít. A co by pohledávala ona tady? Je dost daleko, abych mohla čekat, že to tak zůstane. Na všechno je totiž pozdě a stejně jako my nevíme nic o ní, ona by neměla vědět o nás. Aspoň to si myslím. Nikdo jí o nás neměl říkat. A ani já zatím nikdy neplánovala Scottovi cokoli přiznat. Měli žít své bezpečné životy jeden bez druhého. A pokud Scottův bezpečný život vzal za své, doufám, že ten její ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat