Strašně moc jsem si přála, aby bylo všechno už v pořádku. Nastoupila jsem i přes zranění ruky, které stejně nebylo nijak vážné.
Patty s prostřelenou nohou zůstala doma a co jsem slyšela, ani Don nebyl v práci. Doufala a byla jsem přesvědčená, že to znamená minimálně pokus o usmíření. I když nebylo pochyb, při pohledu na ně, že u pokusu nezůstane.
Po odděleních běžel od rána kvůli tak závažné akci jeden drb za druhým a já se dověděla, že Don se má vrátit do práce ještě odpoledne. Potom tedy půjdu za Patty já. Možná trochu zjistit jak se jí vede, možná se zeptat jestli nepotřebuje pomoc s Natali a hlavně hodně zjistit, jak je na tom v manželství. Třeba se i omluvit za moje ne příliš profesionální ani přátelské jednání.
Konečně jsem se vymanila z otázek Charlieho a Kath, ujišťování Maca, že bude dědeček, Stelliny radosti a nakonec i pár novinářů, kteří chtěli prohlášení k událostem v bance. Chrlili na mě spoustu otázek, možná až moc a možná nesouvisející. Ale ignorovala jsem je a neposlouchala.
Došla jsem ke svému autu, nastartovala a rozjela se k Flackovým.
Zazvonila jsem a čekala, až se po delší odmlce otevřou dveře.
"Ah, to jsi ty," stála v nich Patt, opírala se o berli a v ruce držela výtisk odpoledního vydání nějakých novin.
"Jo. Tak jak se máš, marode? A co Don? Koukám, že už je všechno lepší." usmála jsem se na ni.
"Pojď dál," řekla, ustoupila a potom za mnou zavřela dveře. "Můžeš mi říct, proč se sakra ptáš na mého manžela?"
"A … ptám se na tebe a na vás všeobecně, co se zase stalo?" už mi dobrá nálada klesala níž a níž. Tak přece jen něco není v pořádku.
"Co se stalo? Mě se ptáš co se stalo?" zakřičela, potom zvedla noviny a přečetla titulek.
"Kariéra: Protekce či prostituce?"
"Ehm … o čem to mluvíš?" vytřeštila jsem na ni oči.
"Článek, který vyšel k příležitosti včerejšího přepadení!" mrskla mi výtisk k nohám a odešla do kuchyně. Chvíli jsem stála a připadala si, jako bych spadla z měsíce.
Potom jsem se pro noviny sehnula a začetla se.
'Dcera váženého a známého kriminalisty detektiva Taylora ...' bla bla bla, to nebylo důležité, většinou spatlané útržky mé a jeho historie. Ale bylo to o mně. Tak proto ty otázky a kamery … a proto nikdo nevěděl, co znamenají, protože tenhle plátek se na kriminálce neodebírá. Četla jsem dál.
'... není již žádným tajemstvím její vztah s bývalým vedoucím policejních psychologů, doktorem Matthewem Chasem ( †42), pod kterým pracovala, a který byl zastřelen v akci. Rovněž nelze popřít milostný románek s kriminalistou Delkem, který prožila coby studentka, a ve kterém dnes zdárně pokračuje.
Dále se vedou spekulace o vztahu k detektivu Flackovi, který byl viděn, jak v pozdních hodinách navštěvuje její ordinaci a po jisté době vychází ven ve zvláštním rozpoložení. Možná ne jednou. Spekulace se vedou i o ostatních kolezích zmíněných pracovníků policie a kriminálky, jako je třeba detektiv Messer či nováček Brendan Stewart ...'
Zvedl se mi žaludek. Která odporná krysa mohla tohle udělat? Kdo se mohl sakra o všem dovědět a navíc si tolik věcí vymyslet? Nechtělo se mi, bála jsem se, co se ještě dovím, ale pokud mám zakročit, musím článek dočíst. Už tak jsem bulvárními reportéry opovrhovala, ale tohle byl vrchol.
'... a možná jen přímý příbuzenský vztah s detektivem Taylorem jí nedovolil zajít až tak daleko. Nezastaví se zřejmě před ničím, aby dosáhla svých cílů.
Z důvěryhodných zdrojů se podařilo zjistit také to, že je slečna Taylorová těhotná. Zdroj bohužel neuvádí, kdo by měl být otcem, ale je také zřejmě jasné, že toho se my nedopátráme. Pokud ona sama tuto skutečnost zná.
Může jím být mrtvý doktor Chase, nebo někdo z detektivů nebo kriminalistů bez ohledu na jejich manželský a partnerský život. Ten slečna Taylorová okázale přehlížela. Jak jinak si vysvětlit, že mezi zmíněnými milenci se nacházejí ženatí policisté s vlastní rodinou?
Bude dál špinit jméno svého otce po nynějším nástupu do práce, nebo své kariéry coby lehké policistky zanechá?'
V první chvíli po dočtení jsem měla neuvěřitelnou nezkrotnou chuť někoho zabít. Jak mi tohle mohl někdo udělat!
Lži, lži a zase jenom lži! Lži a špína New Yorku sesypaná podle toho, jak se zrovna hodí!
"Patt! Tohle všechno je jen snůška obyčejných blábolů!" šla jsem za ní do kuchyně. "Přece jim nebudeš věřit. Víš, že to není pravda."
"Víte co? Vlezte mi všichni na záda. Mně je jedno co děláš s ostatníma, ale přísahalas, že s ním jsi nic neměla. A pořád mi říkáš, ať ti věřím, ať nedělám hlouposti. A on se při tom vyspí s Dakotou, kdo ví, jestli nečeká dítě s tebou a já budu zase nejhorší. No super."
"Jenže … já jsem ve třetím. A před třemi měsíci jsem se Donem prakticky nevídala," bydlela i pracovala jsem v opačné části města, v úplně jiné čtvrti. A dostatek volného času jsem neměla pořádně ani na sebe.
"Kdo ví? Kdo ti to dosvědčí? Kdo by byl řekl, že se Don ožere a vyspí se s Dakotou? Kdo ví, jestli to neudělal víckrát a já na to jen náhodou nepřišla?"
"Neudělal! Tak už mě poslouchej! Noviny zřejmě nemají o čem psát, tak si vymýšlí."
"Na všem je vždycky trochu pravdy. Mluvili jste spolu. Co já vím, jaks ho při rozhovoru utěšovala."
"Nijak jsem ho neutěšovala. Jen jsem mu říkala, co by mohl udělat. Jako každému jinému pacientovi."
"Zajímavé. Pokud vím, rozhovory s pacienty by se měly pro bezpečnost a výzkum nahrávat. Nebo aspoň zaznamenat. Vsadím se, že teď se jako nááááhodou nic nenahrálo, tak kdo ti dosvědčí, co se dělo?"
"Nenahrálo, mimo pracovní dobu ne. Ale nedělo se nic. Klidně si tu ordinaci prohledej."
"Nechci. Kdo ví co bych se dověděla!"
"Leda to, že s ním nic nebylo! Klidně ti i přes DNA dokážu, že dítě jeho není!"
Viděla jsem na ni, jak potichu pění. A bylo zřejmé, že vztek dřív nebo později vyvře ven. Stalo se tak o vteřinu déle.
Patt mi uštědřila pořádnou facku.
"Jsi schopná zfalšovat i tohle!"
"Vždyť mi přiřkli každého chlapa krom mého otce! Tomu vážně věříš?" vytryskla mi slza, ale jinak jsem nedala znát nic.
"Ale to je mi jedno! Flack byl s tebou v ordinaci!"
"Ano, v ordinaci psychologa. Tam chodí spousta lidí."
"A kdo ví, co se tam sakra děje!"
Docházela trpělivost i mně. A dost rychle.
"A co myslíš, že se tam dělo? Myslíš, že si ráno zavolal, já počkala, on večer přišel, já zamkla a využili jsme pohovku, na které sedí povětšinou duševně zhroucení lidé?"
"Joo, třeba zamkl sám. Potřeboval utěšit, chudáček malinký! Tshe!"
"Potřeboval. Ale ne ode mě. A zamčeno nebylo. A na tom gauči seděl sám."
"Vlastně na co zamykat, když není čas, že? A jistě, sám, nepočítáš-li sebe!"
"Fajn madam kriminalistko, jdi tam a hledej stopy!"
"Do té odporné ordinace nikdy nevstoupím!"
"Nedělo se tam nic, než že jsem si povídali!"
"Tak to začínááá …"
"A jak to mělo skončit? Povídali jsme si, potom odešel."
"Tvá verze."
"Jeho taky," odsekla jsem. "Noviny mě nazvaly dejme tomu kriminalistickou, policejní nebo federální štětkou, ale nikdy jsem neměla nic s jediným chlapem, co jmenovali. Vyjma Erica a Matta."
"Jeho verze musí být samozřejmě stejná, jak jinak. A když říkáš, že jste byli sami, třeba se v novinách až tak moc nesekli."
"Sekli a to dost. Jediná příležitost kdy jsme byli sami byl pohovor."
"Jedna noc nebo jeden pohovor stačí … mu taky stačily s Dakotou dvě hodiny!"
"Dakota je kurva," pronesla jsem absolutně ledově a nepřístupně. "Já snad taky?"
"To jsem neřekla. Ale bylas kamarádka. Teď si nejsem jistá …"
"Nemám jediný důvod, proč bych s Donem něco měla. Přišel jako pacient k lékaři a jako takový taky odešel. Říkám to naposledy."
"Já nevím, jaké ty můžeš mít důvody, já do tvé hlavy nevidím. Ale ty skleslá, on skleslý, no teda pokud vůbec byl, no nevím, co si myslet …"
"Nic ale -" zarazila mě.
"Vaše teorie."
"Kdybych ho někdy chtěla, nebudu čekat, jestli se náhodou pohádáte. Jenže já ho nechci. A on o mě taky nestojí."
"Kdybys ho chtěla, budiž. Nechceš, budiž. Jenže tohle bylo náhlé, nečekané, neplánované, takže...to cos řekla nemá … žádný význam."
"Ty ses s Ericem taky nečekaně potkala v baru, co bylo dál? Obviňuju tě?" znala jsem tu historii od Lindsay.
"Nebylo nic. Nebylo vůbec nic, i když určitě být mohlo … ale nešlo to, nešlo podrazit kamarádku a zranit manžela … protože bych udělala to samé, kvůli čemu jsem od něj odešla. Ne, Ann, promiň, je mi to líto, ale já opravdu nevím, čemu a komu věřit. Ráda bych tobě, ale nějak to nejde. Ve skrytu duše vím, teda doufám, že bys to neudělala, jenže potom, co provedl, si nejsem jistá."
"Tak si věř čemu chceš," rezignovala jsem. Ani jedna z nás neměla náladu stále tu druhou přesvědčovat.
"Ale víš, co je strašně hezké? Všichni věří a taky litují Dona, fakt všichni. Nikdo nikdy nevidí, že on taky dělá chyby. Každý vidí mě jako úžasnou žárlivku, která mu kazí život. Nikdy nikdo nepolitoval mě. Nikdy mi nikdo neřekl já tě chápu. Ale to je jedno."
"Nejsi … nebylas žárlivka. Mělas plné právo mu prásknout dveřma. Jenže já v tom nejsem nijak zapletená a pokud požádá o pomoc, tak bych mu jí měla poskytnout."
"Ano, já vím. Je to tvá práce. Ale když jsme spolu mluvily, nezeptala ses, jak se mám, nebo jak mi je. Okamžitě jsi začala s ním, že nechtěl. Ale to je můj úhel pohledu. A ten je nejspíš bezvýznamný."
Začalo mi jí být skutečně líto. Jak tu teď jen seděla, naprosto vyčerpaná a zlomená, nevěřila už ani sama sobě. O téhle chybě jsem věděla. Udělala jsem u ní spoustu chyb, ale ty už teď nešlo napravovat a ani nemělo smysl se ospravedlňovat. Cítila jsem, že je konec. Další konec.
"Jenže my spolu mluvili jako … já byla opět doktorka. Ne kamarádka. A už tehdy jsi mi vynadala."
"Možná to bude tím … Já potřebovala kamarádku a ty jsi byla opět za někoho jiného."
"Stalo se. Ale už je asi pozdě."
"Hmm, stalo se. To je jedno, nemá cenu to řešit. Vím, možná jsem přestřelila, ublížila lidem kolem sebe, možná i tobě, omlouvám se, ale jak jsi řekla, je pozdě."
"Fajn," nadechla jsem se, "pozdě. Fajn."
Přikývla. Já také, potom jsem se otočila, položila nechutné noviny na stolek a napůl vytočená a napůl spíš zklamaná její absolutní nedůvěrou jsem otevřela dveře a rázně z nich vyšla. Hned při prvním kroku jsem ucítila náraz do něčího těla.
Flack mě chytil, abych se hned neskácela.
"Promiň."
"Dobrý, moje chyba," zářivě se usmál a spustil ruce. Také jsem se usmála, ale spíš smutně a soucitně.
Don vešel do bytu a já jen litovala, že jsem neodešla dřív. Nepochybně propukne další hádka.
Nikdy nic nemůže zůstat spokojené. A ani nebude moct.
Vinou hloupých mamonářů a badatelů po bulvárních senzacích jsem ztratila kamarádku, a můžu pouze doufat, že na dlouhý čas a ne na trvalo. Ztratila jsem taky jakoukoli úctu a respekt u ostatních, protože dnes večer už nebude jediný, kdo by článek nečetl. A já v jejich očích budu tím, čím mě nazývají.
Mohla bych žalovat noviny, mohla bych žádat odškodnění, ale k čemu? Lidé dají na první dojem a dodatečné omluvy se do jejich podvědomí nikdy tak hluboko nedostanou. A i kdyby dostaly, další otázkou zůstává, kdo uvěří.
"Nemusíš se na ní aspoň tak culit!" vyjela na něj okamžitě.
"Co?" nechápavě sledoval její hrubě naštvaný výraz.
"Četls dnešní noviny?!"
"Ne, něco zajímavýho?"
"Jo, napsali tam, že s ní spíš!"
"JÁ?"
"Ne asi svatej Petr! Byl jsi u ní, spal jsi s ní a možná že její dítě je i tvoje!"
"Ale to je hloupost."
"Hloupost? Podved jsi mě s tou Dakotou a proč bych měla věřit, že s Danielle ne? Proč by se noviny sekly? Mně je jedno, co má s kým, ale s tebou?"
"Fajn, klidně mi přiřkni půlku nevěr v New Yorku!"
"Jenže pro tohle existují důkazy!"
"Jaké?"
"Byl jsi u ní v ordinaci, klidně mě podvedeš, oba jste na tom byli dost špatně, chtěls utěšovat! Tak proč bys s ní nespal!"
"Myslíš, že chci, aby mi Delko rozbil hubu?"
"Možná … možná měl …" dosedla na židli a hlavu složila do dlaní. Ozval se vzlyk.
Flack si klekl, aby byl ve stejné výšce. Chytil jí za ruce a odtáhl jí je z obličeje.
"Já s ní ale nic neměl. Vím, že si myslíš, že ano. Ale znova bych to nikdy neudělal. Jsem idiot, když jsem ulít s Dakotou, když jsem podvedl tak úžasnou ženskou jako ty. Ale s Ann jsem nikdy nic neměl ani nechtěl mít," díval se do její uslzené tváře. Pustil její ruce a jemně, bál se totiž reakce, ji pohladil a chytil za bradu, aby se na něj musela dívat.
"Když to … já nevím …"
"Lásko přísahám, nechci nikoho jiného než tebe."
"Ale co když …"
"Žádné ale. Nedokázal bych ti už lhát. Prosím věř mi, prosím, nic v těch novinách není pravda, nemohl bych ti to udělat."
"Ale udělal!"
"Protože jsem jenom obyčejnej kus vola. Ale jestli mi už nedáš šanci, tak to můžu rovnou zabalit. Už tu chci být jenom pro vás, jenom pro vás," přesvědčoval neodolatelným pohledem.
"Nikoho jiného nechci."
Obličeji si byli stále blíž. Mohl spočítat třpytivé kapičky slz na jejích řasách. Chvěla se a nezmohla se na žádná další slova. Nevěděla, co dál udělat, tak ho prostě rychle políbila.
Byl poměrně překvapený, ale šanci už nenechal utéct.
Polibek oplatil a změnil na delší a intenzivnější. Nevěděl, jestli mu uvěří, ale rozhodně se o to snažil.
Hranice mezi pravdou a lží je tenká. Příliš tenká na to, aby pomluvy a urážky zůstaly za ní. Často se protrhá a splyne v jednu jedinou skutečnost, které nakonec podlehne i jediný člověk, který ji stále dokázal rozeznat a kterého jediného se týkala.
Já nepodlehnu. Don taky ne. Víme, kde jsou meze pravdy. Jenže krom těch, co tu pravdu znají, je nikdy nikdo další neuvidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat