Turnaround to Blame 23

Bestie a zlatíčka

"Skvělé. Náš případ je už v novinách," uvítala Jo svého šéfa ráno příjemnými slovy, zatímco si sotva stačil sundat kabát.
"Tak rychle? Řekl bych, že užvaněné kolegyně z hotelu, že?"
"Jo. A my jsme na začátku, protože v mobilu neměla Tami jedinou sms a výpis hovorů, operátor je konečně posílá až dneska, nemáme podezřelého, nemáme nic. Jenom horu papírů od Sinclaira," postěžovala si.
"Ale ne, máme pořád tu fotku, třeba nás někam dovede. Sehnat jed mamby černé není zase tak snadné a ta žena a ta fotka - mám dojem, že tu máme co dělat s milostným trojúhelníkem," oponoval kolegyni Mac.
"Doufám, ale je to střelba dost naslepo."
"Jo a to tu ještě možná odpoledne budu muset mít Matta," podotkl jen tak mimochodem.
"Tak to mi vůbec nevadí," usmívala se Jo hned, "je to přece zlatíčko, klidně mi může pomáhat s administrativou," nebylo by to totiž poprvé, a ona malé děti milovala.
"To zlatíčko celý večer řvalo, že chce svojí hračku, a že bez ní nebude spát. Nechal ji totiž doma, zabalenou v krabici, která se dneska nejspíš veze už do nového domu," zamračil se a listoval seznamem herpetologů, aby našel jména, která ještě neprověřili.
"Je to ještě dítě, tak se na něj nezlob. Ostatně je to zatím tvůj jediný milovaný vnuk a to ještě na … kdy má vůbec ta tvoje druhá dcera rodit?"
"Vidíš … nevím," zavrtěl hlavou.
"No … jdu popohnat operátora," utnula Jo rozhovor, který se téměř zvrhl do ne příliš příjemných zákoutí Macova soukromí. Nemohla mu zazlívat, že June Dahmerová je téma, o kterém nechce příliš mluvit, a chápala, že potřebuje čas, aby ho naprosto přijal.

Ale sotva se za ní zavřely dveře Macovy kanceláře, z výtahu vystoupil jeho podřízený Delko. Měl namířeno stejným směrem, jako původně ona, ale než stačil ke kanceláři dojít, zastavil ho kolega v bílém plášti, který si právě nasazoval své pracovní brýle, co mu nepřekážely u mikroskopu.
"Hele, nemáš si teď náhodou užívat válení se doma?"
"Haa, tak to byl dost blbej pokus o provokaci, Messere. Koupelna je sice už v pohodě, ale musím nějak vystěhovat starý nábytek, co nebudeme potřebovat, a nastěhovat náš. A jasně, že ložnice jsou v patře," ušklíbl se na něj Eric kysele.
"To aby sis potom objednal maséra," zatvářil se Danny zúčastněně, ale taky trochu škodolibě.
"Nooo mě spíš napadlo, že bych si objednal vás. Tebe, Flacka, taky slíbil původní majitel, že dneska večer přijde a odveze si starý nábytek."
Danny se očividně rychle snažil vymyslet nějakou výmluvu, proč by to nešlo, protože začal vydávat slabé: "Noo, to se mi moc …"
"Nechceš, nechceš, ale pivo a občerstvení na mě, určitě by nebyl problém připravit nějaký maso … ale my to zvládnem i bez tebe," Eric pokrčil rameny, ale když viděl, jak Messerovi škubla víčka při zmínce o občerstvení zdarma a večeru u piva, tušil, že nebude dál odmítat.
"Tak … na chvíli by to možná šlo. Ale Dona se zeptej sám, nevím kde je, pracuje s Linds na domácím násilí - teda vyšetřuje ho s ní," dodal, když si uvědomil, jak dvojznačně to znělo, "a já tu mám ještě taky co dělat. Když se jeden fláká, musí ostatní Sinclaira klidnit sami, to víš."
"Hele, teď taky nesu ještě pár hlášení, tak si nestěžuj. Zatím," rozloučil se, chtěl zajít do Taylorovy kanceláře, odevzdat mu dokumenty a Mattova plyšového spidermana, kterého se včerejší večer hlasitě dožadoval po telefonu, jelikož už dva roky se bez něj při usínání neobešel, a zase odejít.

Jenže když vrazil do dveří, nevšiml si, že kancelář není prázdná. Taylora zaregistroval až příliš pozdě.
"Ou … myslel jsem, že tu nikdo není."
"Jsem na odchodu. To nic. Jak pokračujete?" Mac nedal najevo, že by mu Ericův příchod nějak vadil.
"Snad už brzy budeme normálně bydlet. Myslím, že zítra může Matt klidně domů."
"Fajn. A díky, žes sem jel jenom kvůli té hlouposti se spidermanem," Mac kývl k postavičce, kterou Eric stihl položit na stůl dřív, než si šéfa všimnul.
"Mám tu ještě nějaký dokumenty kvůli tomu Sinclairovu řádění. A jestli bude Matt ještě takhle vyvádět, příště dostane leda spidernic nebo spidernazadek. Myslel jsem, že tohle vztekání má už za sebou," zamračil se Delko a musel uznat, že kdyby on měl syna na starosti a začal takhle vyvádět, rozhodně nevolá Danielle, ale prostě to s ním vyřídí ručně, když slovně to nešlo. Jenže jeho otcovská politika a Macova rozmazlovací dědečkovská politika stály většinou proti sobě. Ne, že by Matta bil, to nikdy, ale zdůraznit mu mantinely prostě v jeho věku ústně nejde. Proto na něj Taylor jen úkosem pohlédl a odvětil: "My to zvládneme."
"No fajn, tak … já už musím jít. Hodně štěstí se Sněhurkou," řekl ještě Eric rychle, protože si uvědomil, že opět stojí na opačných okrajích jedné z mnoha propastí, co mezi nimi zůstávají, a v takových případech je lepší vzdálit se opět na bezpečně pevnou zem dostatečně daleko, a odešel.

Cestou ven se chtěl zastavit na stanici a najít Flacka, ještě poslední věc, co mu zbývala vyřídit, než se pustí do koordinace stěhováků, ale téměř do něj vrazil u východu.
"Nazdar. Nejedeš náhodou z kriminálky?" vypálil na něj.
"Jo, teď jsem tam byl. A zrovna hledám tebe," odpověděl mu Eric trochu zaskočeně.
"Aha, no, já potřebuju Lindsay, ale … možná tebou nepohrdnu. Co je?"
"Máš večer čas?"
"Sorry, tímhle asi přece jen pohrdnu," zasmál se Don. "Proč?"
"Potřebuju pomoct s nábytkem. Pití a občerstvení zajištěno. Danny prý přijde a bylo by to hned hotový."
"Mmm …" zamračil se Flack trochu, "promiň, ale dneska nemůžu. Mám něco, co se neodkládá."
Eric by měl za normálních okolnostech na rtech poznámku o pohřbu tchýně, ale vzhledem ke smrti Donovy ženy Patricie a skutečnosti, že její matka je i Messerova matka, raději mlčel. Ale Don jeho zvědavost vycítil okamžitě.
"Rande, když už to musíš vědět.
"Wow, tak to taky musím vědět s kým!" vykulil oči Eric. Spolu s Dannym měli za sebou několik pokusů dohodit Donovi holku, ale stejně neúspěšných, jako všechny seznamovací pokusy s kamarádkami.
"S Rachel Millarovou," odpověděl klidně detektiv, protože věděl, že Delkovi jméno nic neprozradí.
"A dál? Blondýna? Vysoká? Vyvinutá?" Eric se ale nechtěl nechat odbýt tak skrovnými informacemi.
"Sedmadvacet, učitelka Natali. Hnědý vlasy, štíhlá, veselá, hezká, hlavně Natali zná, má ji ráda a záleží jí na ní. A na rozdíl od tvých vyvinutých blondýn je inteligentní, ty Columbo."
"Jakých mých? Pokud sis nevšim, moje agentka taky není žádná Paris. Ale ta Rachel mě zajímá. Jak dlouho to trvá?" vyzvídal Delko dál.
"Pár dní. Zatím. A zatím nic netrvá. Klidni hormon. V podstatě je tohle první oficiální rande. Takže asi chápeš, že to nemůžu odsunout s tím, že budu někde šoupat skříně."
"Nepochybně. Ale chci podrobnosti," trochu mu připadalo, že tohle asi spíš říkají ženy, ale protože Don Flack byl nejen kolega - detektiv, ale i kamarád, a už víc než pět let žádný pořádný vztah po nevydařeném manželství zakončeném smrtí Patricie neměl, a sám na výchovu své dcery brzy přestane stačit, chtěl, aby mu to vyšlo, a aby třeba tahle Rachel byla ta pravá.
Don ale jen protočil oči a pospíchal dál pracovat na možná o něco smutnějším případu nezdařeného manželství, kdy manželka nezemřela, ale trpěla pod manželovým bitím.


A zatímco Eric se vracel k novému domovu, kde mu zatím mohla pomáhat pouze June, ale protože ta si pořád hryzala nehty při snaze co nejméně naznačit svému příteli, že se něco děje, a navíc intenzivně zjišťovala možnosti dostudování střední školy po přerušení ročníku v Maine, spíš vše zařizoval sám, já se usmívala nad zprávou, kterou mi automaticky přeposlal skype, od bývalého spolužáka ze střední a později i vysoké školy, který se mi včera po letech znovu ozval, a s kterým jsem se večer přes IM dokázala docela dobře odreagovat, pokud jsem nepřemýšlela nad tím, co doopravdy píše, a nebrala to vážně. Pokud jsem ho nechala naznačovat a jen se tím bavila. Protože doma jsem slyšela pořád jen stěhování, moc práce, stěhování, a Coleman už nikoho z agentů nezatěžoval nad rámec obvyklých povinností, prostě jsem to vzala jako nevinné tlachání. A na zprávě, že jsem mu pořád neodpověděla, jestli ho nezklamal šestý smysl a opravdu mi to neklape tak, jako dřív, jsem neviděla nic důležitého.

Potom ale přišla důležitější zpráva, zpráva o dalším ztraceném teenagerovi, za čímž mohl stát stejný důvod, jako u čtyř předchozích ze stejné oblasti. Ani na spolužáka, ani na Erica jsem v tu chvíli už myslet nemohla. Ale možná jsem měla myslet víc.


Mozek někoho jiného, poměrně daleko od kanceláří FBI v New Yorku, však jel na plné obrátky. Konečně našel, co hledal, a teď přemýšlel, jak by to mohlo zapadat do ostatních skutečností. Ale předně to musel někomu oznámit.
"Jo! Říkejte mi génius," zastavil proto kriminalistku technik Ross.
"Myslím, že Google by bylo lepší, když Sheldon odešel do nemocnice, a jste tu teď jediný vševěd," usmála se na něj na oplátku. Tohoto horlivého technika, který je někdy provázel na místo činu, a který v laboratoři vždy věděl a našel všechno, měla docela ráda. Vůbec měla štěstí, že se dostala do tak skvělého týmu s přátelskou atmosférou, kde kolegové nejsou na nože a nebrojí proti sobě. Sice za to asi nejvíc mohl fakt, že její kolegy tvořil jeden manželský pár a téměř zeť šéfa, ale ani tyhle takřka rodinné vztahy nepůsobily problém, právě naopak. Tedy až na Delka a Maca, ale Jo věřila, že když Macovi radila, aby oběma svým dcerám nechal určitou volnost a nesnažil se řídit jejich životy směrem, který považuje on za nejlepší, trochu se to změní. Alespoň tak působil a přestal být tolik křečovitý. Hlavně shodil ustaraný obličej a ona si to vykládala jako znamení, že je se svou mladší novou dcerou na dobré cestě.
"Jak je libo. Vlastně je to trefnější, protože já našel muže na fotce s Tami Wingfieldovou," vypnul Adam hrdě hruď, jako by právě vynalezl stoprocentní lék na rakovinu.
A Jo reagovala neméně nadšeně.
"Kde? A jak? Vůbec nic jsme o něm nevěděli!"
"Pořád jsem hledal mezi herpetology, zkoušel jsem se dostat k hadímu jedu a podobně. A představte si, že tenhle člověk býval chovatelem jedovatých hadů a dost pilně přispíval do různých odborných publikací. Asi před třemi lety svou činnost podstatně omezil a hady nechová už sedm let, ale kontakty má určitě pořád a vědomosti se taky nevypaří jen proto, že je člověk denně nepoužívá."
"Dobře, dobře, ale jak víte, že je to on?"
"U jednoho jeho článku byla fotka. A navíc ten článek v časopise Zoologist byl o nejjedovatějších hadech a on tam zmiňoval, že pomáhá v ZOO a jeho mazlíčky tam jsou mamby! A vyšlo to před půl rokem! Prý už je nechová ani nezkoumá, ale práce v ZOO se vzdát nedokázal. Měl teda přístup k jedu," vysvětlil jí Adam svůj objev.
"ZOO. Kruci, to nás vůbec nenapadlo," postýskla si Jo.
"Hledali jste, kde se dá koupit. Zahrada ale nemůže prodávat zvířata ani nic … z nich, takže by to nikam nevedlo."
"Výborně, Adame, výborně. Možná jste nám vyřešil případ," Jo si od něj převzala vytištěný článek, fotku i údaje o muži na ní, a pospíchala za Macem. Operátorům Tami se sice nedovolala, ale tohle jim oběma nepochybně vlije čerstvý elán do žil.
"Jo, tak … to řekněte Macovi, třeba by mi mohl přidat," houknul za ní ještě Adam.

Jo ho ale buď už neslyšela, nebo ignorovala, a vrazila do šéfovy kanceláře. Zastihla ho těsně před odchodem.
"Macu, já m … ty jsi fanda Spidermana?" všimla si plyšové postavy na jeho stole.
"Já ne, ale malý Matt spí ještě dneska u mě, a to rodeo znova poslouchat nebudu. Tak cos potřebovala?" vysvětlil jí, že přesně tohle je ta hračka, o které se ráno zmiňoval, a vrátil se k původnímu tématu.
"Thomas Petrie."
Mac jí naznačil, aby pokračovala, protože netušil, o kom mluví.
"Muž z fotky v Tamině skříňce. Doktor Thomas Petrie," sdělila mu s úsměvem, "Adam je vážně ten nejlepší možný vyhledávač," podala mu článek, který mladý technik objevil.
Mac se do něj chvíli díval.
"Chřestýši, kobry, zmije a mamby … ale. Ošetřovatel se přece k jejich jedu dostane snadno."
"Zvlášť tak fundovaný ošetřovatel, jako doktor Petrie," přikývla Jo Danville spokojeně.
"Jo, ale jídlo pro Tami převzala podle poslíčka žena," namítl Mac, aby si ještě před odjezdem za novým podezřelým, což se nyní náhle stalo prioritou, ujasnili všechny okolnosti a sjednotili své verze.
"Takže si pořád myslíš, že šlo o manželský trojúhelník?"
"Může jít o pomstu manželky milence. Podle toho článku ji má. A mě to napadlo hned, jak jsme zjistili, že tam figuruje další žena."
Jo souhlasila. "Ale je otázka, jestli se na vraždě nepodílel i on. Pokud jeho žena hady nemusí, což asi ne, když je před sedmi lety údajně vyštvala z bytu, asi sotva by dokázala zaskočit za manžela a odebrat jed tak nebezpečné mrše."
"Záleží na tom, jak moc nebezpečná je ona sama."