Královna, pravděpodobně, když to byla jediná žena, k ní stála otočená zády, čelem k nezapálenému krbu, a její otec vedle dalšího gardisty, který zíral někam do prázdna. Ani tohoto ani toho vedle krále neznala. Ať šlo o cokoli, jejího strýce patrně hodlali pro jistotu vynechat. A král sám seděl v křesle u velkého stolu a se zjevně ne příliš velkým potěšením po ní přejížděl pohledem.
„Nevypadá jako lysénka,“ zabručel někam za sebe a Jaenna zjistila, že je v místnosti ještě lord Connington. Toho sice neviděla od jejich příjezdu, ale jeho zrzavé vlasy si nemohla splést.
„Její matka byla z Lysu,“ lord pobočník na svou obranu kývl k jejímu otci. Jaenna se na něj podívala a on se zamračeným výrazem přikývl také. Nelíbilo se mu, o co jde. A to nevěstilo nic dobrého.
„No dobrá,“ zavrčel král. „Doufám, že se to projeví. Až přijde čas, dáš Viserysovi ty správné, silné děti. Správné, žádnou dornskou verbež. Ale to má čas. Zítra na zasedání dvora oznámíme zásnuby, ať je to konečně hotové a smete se to najednou.“
Jaenna vykulila oči. Vážně právě prohlásil, že ji zasnoubí s Viserysem? S tím malým zmetkem, který jí řekl, že shoří? Ji? Dvakrát tak starou? Podívala se znovu na otce, ale ten se tvářil jen ještě zachmuřeněji a krátce a neochotně pokýval hlavou. Ani on se neodvažoval odporovat. Slyšel tolik věcí o šíleném Aerysovi, že se neodvážil říct ani slovo. A teď byl patrně čas, kdy i ona musela odložit veškerou tvrdohlavost a schovat se za obyčejné zdvořilosti, jimiž měla seschlého, vyhublého a na pohled vskutku děsivého panovníka potěšit.
„Bude mi nesmírnou ctí, výsosti,“ dostala proto ze sebe, ačkoli její výraz poctu nebo potěšení nenaznačoval.
„Jistě, jistě. Ovšem Viserys ještě není plnoletý, svatba bude muset počkat a do té doby budeš-“
Ale to už ho Jaenna neposlouchala. Král totiž popadl za ruku svou choť a přitáhl ji po svůj bok, asi aby celému prohlášení dodal větší punc důležitosti nebo kvůli čemukoli, co ho napadlo, takže byla nucena konečně se odvrátit od krbu, a pro Jaennu přišel další šok. Možná ještě větší.
Zoufale se rozhlédla po soláru, hledala jakoukoli oporu, cokoli, co by jí prozradilo, že se jí to jen zdá, že se celý dnešek vůbec nestal, že ke králi ještě vůbec nedošla a že to není skutečné. Jenže nic nenašla, znovu se zadívala na královnu a podlomila se pod ní kolena.
Ta tvář.
Ta tvář ze sna.
Tvář její matky.
„-s princem je velká odpovědnost a ty ho tak nezahanbíš, i kdybych měl osobně-“
Vůbec královu litanii nevnímala. Nevnímala nic z jeho hrozeb ani příkazů a na kratičký moment zapomněla i na celého Viseryse. Její matka. Královna. Žena, jež se jednou za dlouhý čas objevila ve Vodních zahradách, chovala ji na klíně a líbala do vlasů, aby pak zase zmizela. Žena, která vůbec nebyla mrtvá, jak jí otec říkal. A vůbec nebyla z Lysu. Královna. Nemohla se splést. Myslela si, že její obličej zapomněla, ale jakmile ji spatřila, vrátil se. Spolu s jejími dotyky a hebkým hlasem. Byla to všechno lež. Obrovská lež schopná zbořit království. Její otec... královna... a teď ji chtějí provdat... vždyť to znamená, že Viserys je její bratr! Stejně... bohové, stejně jako Rhaegar.
Najednou se jí všichni v soláru zamlžili. Z krále byla velká tmavá šmouha, královnin utrápený pohled zmizel jako osamocená slza stékající jí po tváří, a ona jen na rameni ucítila ruku svého otce. Tu druhou zatínal v pěst, aby dokázal udržet kamennou tvář. Věděl, jak kruté by byly následky, kdyby zasáhl, ale drásalo ho to stejně. Nechtěl to. Nechtěl ji odevzdat zdejšímu šílenství a nechtěl mlčky přecházet Rhaellin pohled. A nazelenalou skvrnu, která jí vykukovala zpod rukávu. Důkaz, že už jí zase ublížil.
Všechno přitom vycházelo tak perfektně. Nebylo to snadné a nebylo to zadarmo, ale byli v bezpečí. Nikdy by ho nenapadlo, že se celé tajemství tak krutě obrátí proti nim. Ba co hůř, Jaenna ji poznala, byl si jistý, proto se tak zatřásla a zkameněla. A on jí musel zabránit, aby to dala najevo. Vypadala, že se zhroutí na podlahu nebo začne křičet a obojí je mohlo stát hlavu. Musela být silná. Musela se sebrat. Neskloněni, nepokořeni, nezlomeni. Nezlomeni. Najde řešení, ale teď nesmí přitížit ani jedné.
„He? Conningtone, jestli mi sem dotáhli ještě ke všemu hluchou nebo hloupou, odneseš si to za všechny svoje rady!“ král se zapitvořil a netrpělivě poklepal na opěrku židle. Samozřejmě už dávno zapomněl, že pobočník radil přesný opak.
Jaenna si v tu chvíli ale uvědomila, že se jí patrně na něco ptal. Jen netušila na co. Stále nemohla odtrhnout zrak od královny, i když ji sotva viděla, jak se zoufale snažila nenechat vytéct slzy, jež se jí hromadily v očích.
„Udělám vše ke spokojenosti drahého prince Viseryse a k vaší spokojenosti, Výsosti,“ vymáčkla ze sebe nakonec slabě, aniž by vůbec přemýšlela, jestli je to odpověď, jakou chce slyšet. Chtěla jen, ať už ji propustí. Musela pryč. A král jí to naštěstí umožnil, když na ni mávl rukou.
„Jdi. Očekávám, že na zítřejším zasedání budeš vypadat víc k světu.“
Avšak když se chtěla poklonit, otočit a jít, zjistila, že ji otec nepouští. A promluvila královna. Ten hlas... hlas, jaký se s ní kdysi smál a jaký slyšela křičet v divokém dračím snu... Dračím. Vždyť ona byla doopravdy drak. Bohové.
„Výsosti... je zvykem, že se sňatek domlouvá s otcem. A v případě urozených dam z tak vysoce postavených rodin i s pánem království, tedy by princ Doran-“
„Mlč, ženo!“ okřikl ji král a Jaenna cítila, jak jí otec nechtěně zaryl prsty do ruky. „Copak by ten tvůj princ Doran měl mít námitky? Nebo její otec?“ zadíval se na Oberyna, jenž byl nucen se poklonit a odvětit:
„Jsme velice poctěni, je to víc, než by si mohla má dcera přát.“
Ta slova musel pronést. A v jistém smyslu to bylo víc, než by si mohla přát. Protože si to nepřála. Ale Jaenna si též uvědomila, že nepřipojil žádnou lichotku, jako to dělali lordi, kteří se snažili udržet mocnější v dobrém rozmaru. Žádná slova o velkomyslnosti nebo laskavosti. Ne. Nevnímal to tak.
„Ovšem, že je,“ odvětil mu Aerys a odmávl je ještě jednou, takže oba konečně vyšli z jeho soláru. A jakmile za nimi zaklaply dveře, Jaenna se Oberynovi vysmekla a rozběhla se.
Nedbala na pohledy Jaimeho a druhého neznámého gardisty, nevšímala si vykulených očí služebnictva, které míjela, prudce odstrčila strážného u její vlastní komnaty a vpadla dovnitř. Ale nezastavila se. Otevřela svou truhlici a začala do ní házet všechny věci, jež jí přišly pod ruku. Hřeben, stuhy, tuniku, jednu jezdeckou botu, lahvičku s vonným olejem, další hřeben... ani si nevšímala, co tam hází. Prostě se mínila okamžitě sbalit. Na nic jiného nemyslela.
„Co to děláš? Počkej, přestaň!“ zaslechla za sebou otcův hlas, asi ji konečně dohonil, ale ignorovala ho. Hodila dovnitř druhou jezdeckou botu, zaklapla víko, pak ji znovu otevřela a přihodila dovnitř kalhoty.
„Notak počkej. Zastav!“
Nezastavila. Znovu truhlici zavřela, zacvakla zámek ve tvaru rhoynského slunce, strčila hlavu pod postel a vytáhla druhou, malou truhlu s dračím vejcem. Otevřela ji, aby zkontrolovala, že je vše na svém místě. Ani si nebyla jistá, že dýchá, chtěla jen pryč. Daleko. Vzala vejce do ruky a mínila se zvednout, ale pak, jako by z ní něco strhlo závoj paniky, vydechla a zůstala klečet na zemi. Jen se čelem opřela o vysokou postel a odmítla se otočit na Oberyna. Možná to bylo vejce. Možná to ji donutilo zastavit a přemýšlet. Nechat všechno zapadnout na místo a slzy kanout jí po tvářích.
„Jaenno...“
„Na co mám čekat? Jak jsi mohl?“
„Já nikdy nechtěl, aby-“
„Nechtěl? Lhal jsi mi! Proč jsi mi nikdy neřekl, že je královna-“
„Mlč!“ okřikl ji okamžitě a klekl si vedle ní, když sebou trhla a začala plakat ještě víc.
„Mrzí mě to. Bylo to pro tvé bezpečí. Kdyby to kdokoli zjistil, všichni bychom mohli přijít o život.“
„Vážně? Vždyť to stejně musí vědět hromada lidí, jenom já ne! Služebnictvo a mistři a Doran... strýc to určitě ví, že?!“
Oberyn se nadechl a pomalu vydechl.
„Pojď sem. Posaď se. Možná jsem ti to měl vysvětlit už dávno, ale spíš jsem doufal, že nebudu muset nikdy. Ta lež byla příliš snadná a příliš hladce procházela, až teď... pojď.“
Vytáhl ji na nohy a dovedl k pohodlnému okennímu sedátku vystlanému polštáři. Tam ji usadil a sám si postavil křeslo vedle ní.
„Proč jsi mi řekl, že je mrtvá?“
„Musel jsem ti dát důvod, proč už za tebou nepřijede.“
„Pak za mnou neměla jezdit nikdy. A já bych to nezjistila!“ Jaenna natáhla nohy k protější straně okna po velmi nevhodném a neurozeném způsobu a zadívala se z něj dolů. Za úzkým kamenným srázem se rozprostíral záliv a právě z něj vyplouvalo několik lodí. Podle velikosti a tvaru obchodních. Jedna měla na plachtě obrovský hrozen ze Stromoviny a další Titánovu hlavu. Nejraději by byla na některé z nich.
„Miluje tě. Chtěla tě vídat.“
„A proto jsi mi napovídal všechny ty lži? Proto jsi řekl, že je lysénka?“
„Částečně,“ přikývl Oberyn po chvilce přemýšlení. „Kdybych prohlásil, že jsi bastard, a přivezl si tě ke dvoru, přišli by otázky. A nejen od tebe. A kdybych tě chtěl legitimizovat, byly by ještě palčivější. Ale když jsem rozhlásil, že tvá matka je žena z Lysu, příliš nemocná, než aby se o tebe starala a aby za tebou častěji jezdila, nikdo se ze slušnosti neptal. A nemohli jsme mít jistotu, že budeš mít tmavé vlasy. Věděli jsme jen to, že se musíš schovat v Dorne, jinak nebudeš v bezpečí. Že musíš zůstat se mnou.“
„Takže já...“ Jaenna se trochu zamračila a pokoušela se přebrat si to, „jsem... přece jen bastard.“
Roky se bála, že to před ní zatajují. Že povídačka o její matce není nic víc než povídačka. A měla pravdu?
Jenže k jejímu překvapení Oberyn zavrtěl hlavou.
„Jak ne?“
Vždyť její matka je královna. Vdaná žena. A nikdo ji nelegitimizoval. Říkají jí Martell, ale to přece nestačí.
„Byl jsem tehdy hodně mladý. A zbláznil jsem se. Do ní. A ona... byli jsme prostě hloupí. Věděli jsme, co děláme, v jaké je pozici, ale nebyla šťastná a já v té chvíli chtěl jen to, aby zažila štěstí alespoň na moment.“
„Jenže je přece-“
„V minulosti se její předkové ženili vícekrát. A ona v nějakém... pohnutí mysli usoudila, že když mohli oni, proč by ne ona. Jen proto, že je žena?“
Jaenna na něj v tu chvíli vyvalila oči a posadila se rovně, přímo proti němu.
„Takže ty jsi pořád ženatý s... ano?“
Oberyn přikývl.
„Bolí mě vidět, co se s ní děje, a vědět, že nemůžu zasáhnout. I když jsem to já, nikdy bych... tohle si nezaslouží. A věř mi, tehdy byla šťastná. On,“ naznačil, protože nechtěl říct král, i když pokud by je někdo poslouchal, dávno by si to dovodil, „byl tehdy pryč téměř rok. A ona odplula na Dračí kámen, kde je menší posádka a důvěryhodnější mistr. Poté prohlásila, že se dítě narodilo mrtvé, a k pobřeží Dorne připlula loď s ukřičeným nákladem. Doran o tom už věděl. Byl jsem zamilovaný blázen, ale chápal jsem důsledky, tak jsem ho prosil o pomoc. S naší matkou bylo složitější pořízení a doufal jsem, že on něco vymyslí. Nejdřív jsme proto tuhle povídačku zkusili na ní, než jsem přiznal pravdu, a Doran rozhodl, že se tě ujmeme. Princezna jsi byla a Martell také.“
„Jenže... mohl říct, že v očích bohů nejsem. Nikdy přece k ničemu podobnému nedošlo.“
„Kdo by to mohl říct? Jsi Nymeros Martell. Tvá matka byla šlechtična z Lysu. Tak to ví každý, kdo kdy slyšel o mé nejstarší dceři. Proč by to měli zpochybňovat? Všechno tak mělo zůstat. Ona občas potají připlula a nikdo neměl podezření. Pokaždé jsem se já nebo Doran postaral o to, aby její návštěva proběhla v absolutní tichosti ve Vodních zahradách. Kromě nás tří a naší matky znal pravdu jen mistr, kterého poslali s tebou, a ten už nepromluví,“ ujistil ji Oberyn. Když se narodila, ještě stále byl v exilu. Ale Doran si onoho starého muže bystře nechal v zahradách a on sám se později postaral, aby nepředstavoval žádnou hrozbu.
„Jenže pak se on rozhodl víc si své nezasloužené manželky všímat, a to byl konec. Už se nemohla jen tak utrhnout.“
„Bohové...“
Jaenna kroutila hlavou. Takže její otec si vzal královnu Sedmi království, protože se do ní zamiloval, a ona si usmyslela, že když mohli mít její předci několik manželek najednou, může mít ona dva manžely? A pak... všem namluvili, že její dítě zemřelo a to skutečné poslali do Dorne, aby tam hrála roztomilou princeznu s umírající matkou ve Svobodných městech? A možná by to nikdy nezjistila, kdyby nepřesvědčila otce, ať ji vezme na Aegonovu slavnost?
„Ale to by znamenalo, že... Viserys je můj bratr! A já si nemůžu... já si ho stejně nevezmu, nemůžu! Vždyť je to dítě a protivné. A tys tam jen stál a nic jsi neudělal, nechal jsi ho, ať o tom rozhodne...“
„Co jsem podle tebe měl udělat? Odmítnout a dostat nás oba do žaláře?“
Nebyl zbabělec. Ale i ten největší pošetilec znal vrtkavé hranice Aerysovy trpělivosti.
„Nevezmu si ho. Kohokoli, ale ne... můžeme říct, že strýc už mě s někým zasnoubil!“ vyskočila zase na nohy, když ji tohle napadlo. Oberyn se už nadechoval, aby ji zarazil, ale ona se nenechala.
„Willas Tyrell, třeba, když se mě jeho teta snaží uhnat. A říkal jsi něco o Tullyích. Bohové, můžeme mu říct, že to Robert sjednal pro toho svého milovaného Starka, klidně i pro Stannise, i když na to by nebyl dost naivní ani on!“
Ještě nedávno se obávala, že by Robert s takovým plánem přišel, ale teď, jestli si měla vybrat mezi někým z nich a Viserysem, neměla o čem přemýšlet. Navíc ani neplánovala, aby k nějaké svatbě doopravdy došlo. Jen by mohli tvrdit, že jsou zasnoubení, když je její rodina tak zběhlá ve lhaní o svých drahých polovičkách!
„Zadrž, Jaenno, prosím, zadrž. To už nejde. Kdybychom s tím přišli teď, král prohlédne lest a urazí se stejně, jako bychom ho odmítli. A já vím, že ani s jedním bys nebyla šťastná, proto jsem nikdy neodpověděl Tullyům a nikdy ani nezvažoval muže z takové dálky jako jsou Říční krajiny nebo dokonce Sever. Nechtěl jsem tě nechat trpět s nějakým barbarem. A co se týče Willase Tyrella, to není špatný muž, ale asi jsem jediný, kdo by nad tím pokrčil rameny.“
S Doranem zatím uvažovali pouze nad dornskými lordy. Vnímali je jako bezpečnou volbu. Ale ani mezi nimi neměli žádného kandidáta. Oberyn si vážil rodu Qorgylů, jenže jeho dědici byli ještě příliš malí, a Doran mluvil ve prospěch Yornwoodů, jež on zavrhl prakticky okamžitě kvůli své dávné aféře s Edgarovou milenkou a jeho vraždou v souboji. Ale uvědomil si, že se neměli hašteřit tak dlouho. Shodli se, že zařídit Jaenně obyčejný život dornské lady je jediná možnost, jenže než se konečně rozhoupali, veškeré jejich plány a bezpečné hradby kolem nich se zhroutily.
„Takže... mě teď necháš trpět s rozmazleným dítětem? Tady? V téhle nechutné díře?“
„Nic takového udělat nechci.“
„A co chceš udělat? Zítra to oznámí. Přede všemi. Víš dobře, že večer je slavnost na počest Aegona, takže tu budou všichni, kdo něco znamenají. A on to roztroubí přímo před nimi. Nepůjde to zvrátit!“
„Je to rozhodnutí krále. Ale nebudeme mít jednoho krále věčně,“ odvětil jí potichu jedinou věc, na kterou se spoléhal. Nelíbil se mu zájem, jaký o ni projevoval Rhaegar, zvlášť když byl jeho švagr, ale na druhou stranu dobře věděl, že on bude mnohem lepším a rozumnějším králem a bude možné s ním diskutovat. Neměl by být problém, aby usedl na trůn a tyhle absurdní zásnuby zrušil. Pořád by k tomu měl několik let, když sám Aerys potvrdil, že ke svatbě nedojde, dokud Viserys nevyroste. Ani mu o to nešlo, chtěl jen srazit Dorne na kolena a čekat, až se Jaenna nějak proviní proti svému snoubenci, byť nějakou hloupostí, aby mohl udeřit. Tyhle hry chápal víc než dost. A to nemohl dovolit.
„Myslíš až Rhaegar...? Ale ten...“ nezdálo se jí moudré spoléhat na něj. Co když bude Aerys vládnout ještě dvacet let? Co když se princi něco stane? A co když... po tom, co se mezi nimi událo...
„Já chci domů...“ opřela se nakonec o jeho hruď a bylo jí jedno, jestli teď vypadá spíš jako ublížené kotě místo slavného háděte. Dráčete. Draka. Jiní ať to vezmou všechno!
Žádné komentáře:
Okomentovat