A co dál? (8)

"Nicku, stůj."
Rozběhl se ke stavení, ostatní za ním. Jenže on už byl uvnitř. Vyrazil dveře. V první místnosti viděl ležet na zemi Paula. S prostřelenou hlavou. Nick proběhl celé stavení. Našel vchod do sklepa. Úplně zapomněl na svou fóbii a vešel.

Na pohovce tam ležela Madison. Byla v bezvědomí. Pohled na ni ho ochromil. Měla všude samé modřiny a řezné rány. Vzal ji za ruku... tep měla sotva znatelný, ale měla!
"Volejte sanitku!" zařval na ostatní. Chvilku potom vyšel z budovy s Madison v náručí.

Ostatní, když je uviděli, doslova přimrzli na místě. Sanitka tam byla do deseti minut. Nick ji celou dobu objímal a snažil se ji probrat. Ostatní nebyli schopni jakkoliv zasáhnout. Konečně ji naložili a odvezli.

Jet s nimi nesměl nikdo, takže obyvatelům, kteří v tu dobu náhodou byli venku na trase do nemocnice, se naskytla zvláštní podívaná. Sanitka v doprovodu pěti policejních aut, všechny vozy s majáčkem.

O dvě hodiny později přešlapovali kriminalisté netrpělivě na chodbě před operačním sálem.
Konečně se otevřely dveře. Sestry vezly Madison na JIPku. O chvilku později vyšel doktor.
"Jak je na tom?" zeptal se okamžitě Gil.
"Vy jste příbuzný?"
"Ne, ale ona tu nikoho nemá. Já jsem její nadřízený a tohle kolegové," ukázal na ostatní.
"Dobrá... no, dělali jsme, co jsme mohli. Měla spoustu vnitřních zranění, otřes mozku, spoustu ran, dehydrovaná a nejspíš ani dlouho nejedla. Ale vzhledem k těm vnitřním zraněním... je mi líto, ale dáváme jí desetiprocentní šanci."
Chystal se odejít.
"A... můžeme ji vidět?" zeptala se Catherine. Byla zdrcená jako všichni.
"No, jen jeden. A na chvilku, je to s ní opravdu vážné."
"Běž, Nicku." řekla Sara a chystala se s ostatními k odchodu.
"Počkám tu na tebe, kámo," ozval se Warrick. Ostatní odjeli.

Nick vešel do pokoje. Málem to s ním seklo, když ji takhle viděl. Všude samá hadička, přístroje které ji udržovaly při životě... Sedl si k posteli a chytil jí za ruku.
Jen tam tak seděl a díval se na ni. Seděl tam dlouho. Doktor už ho přišel vyhodit, ale když viděl jak zničeně vypadá, zase odešel a nechal ho tam.
Konečně se mu vrátil hlas. "Doufám, že mě slyšíš. Že aspoň víš, že jsem tu... lásko..."
Přístroje začaly signalizovat, že se něco děje. Že něco není v pořádku!

Nick vyběhl na chodbu. "Doktora! Potřebuje doktora!"
Seběhly se tam sestry a lékař.
"Sakra, chlape, já říkal, že jen chvíli! Počkejte na chodbě! Slyšíte?!"
Warrick čekal venku a Nick přecházel sem a tam.
Z pokoje se ozývalo: "Ztrácíme jí! Rychle! Nabít na 200! Pal! Na 250. Pal!
Máme ji! Máme ji. Musí na sál! Opatrně! Otevřete dveře sestro."
"Co se děje?" Nick byl úplně bílý. Když slyšel ztrácíme ji, nikdo by se v něm krve nedořezal.
"Jděte domů! Tady nic nezmůžete."
"Ale co se..."
Dveře se zavřely a nikdo s ním už nepromluvil.

"Sidleová," ozvalo se.
"Ahoj Saro..."
"To je Nick," slyšel, jak oznamuje do prostoru. Nejspíš byla s ostatními na velitelství.
"Nicku, jak je na tom? Co je?"
"Zase je na sále... je to horší."
"Hned tam jedeme."
"Ne, to nemá cenu. Nikomu nic neřeknou... stejně ji teď znova operujou," Nick se snažil být aspoň trochu realista, ale co naplat. Když ji miluješ, není co řešit.