Madison se probrala v malé místnosti téměř bez nábytku. Byl tam jen stůl, pohovka a jedna židle. Ona ležela na zemi. Byla jí docela zima. Pak si uvědomila, že ji hrozně bolí hlava a žebra. Vzpomněla si, co se stalo, právě když nad sebou uslyšela odporně známý hlas:
"Tak ses konečně probrala, co ty couro?" spatřila nad sebou Paula. Chytil ji za obě ruce a vytáhl na nohy. Sotva se na nich udržela.
"Nemyslela sis doufám, že zapomenu, jaks mi zničila život? Žes mě dostala do krimu?"
Madison sebrala všechnu svou odvahu a zasípěla: "Já tobě? Šmejde," a plivla mu do tváře.
"Chcípneš!" odstrčil ji a zase spadla na zem. Kopl ji do břicha a vytáhl nůž. Ostřím začal jezdit po její ruce. Zůstávaly tenké krvavé cestičky, kde se nůž zahryzl do kůže. "A bude tě to bolet. Hodně bolet," a odešel.
Madison bolelo celé tělo, pořezaná ruka pálila. Než ztratila vědomí, doplazila se aspoň na pohovku.
Gil sehnal o Paulovi všechno, co se dalo. Společně s Brassem a jeho lidmi se vydali na adresu, kterou nahlásil po propuštění.
"Policie Las Vegas, otevřete!"
V domě se nic nepohnulo.
"Kriminálka Las Vegas!"
Zase nic.
Vyrazili dveře. Vypadalo to tam, jako by tam delší dobu nikdo nebyl. Prohlédli celý byt. Nikde nic... až na sedačce v obýváku - ležel tam dopis. Gil ho zvedl. Byl adresovaný... jemu a jeho týmu. Otevřel ho. Byl psaný na počítači.
Jestli tohle čtete, víte už, co se stalo. Tu mrchu Madison už nikdy nenajdete. Zabiju ji! Hezky pomalu jí vrátím všechno, co mi připravila. A pak ji zabiju! Nic mi v tom nezabrání...už je mi to všechno jedno. Nehledejte nás, nemáte šanci Gile Grissome.
Madison se probrala. Nebyla schopná určit, jaká je denní doba ani jak dlouho tu už je. Chtěla se posadit, ale závrať jí to nedovolila. Přikryla si obličej rukama. Cítila, že má na tváři pár škrábanců a pak si všimla pořezané ruky. Podle bolesti cítila, že má spoustu modřin. Začínala jí být čím dál větší zima.
Pak si vybavila jeho slova. S takovými typy se při své práci setkávala často a Paula znala dlouho. Věděla, že teď už má jen dvě možnosti.
Jenže scénář žádné z nich už nezáležel na ní.
Věděla, že jediné co může dělat je čekat, až jí tu najdou, nebo až zemře.
Ale Paul je bývalý kriminalista. Dobrý kriminalista. Proti její vůli před sebou jasně viděla pouze druhou možnost.
Pak jí na mysl vyplul Nickův obličej a po tvářích se začaly kutálet horké slzy plné beznaděje. Uvědomila si, jak moc ho miluje.
A ve stejné chíli, několik kilometrů odsud, pocítil to samé ještě jeden člověk. Nick měl před očima šťastně se usmívající Madison.
Oba najednou ucítili strašnou touhu být u toho druhého... říct mu že to bude dobrý, že už se nemusí bát ničeho...
Ač od sebe byli vzdálení, tenhle okamžik jejich srdce propojil, jakoby tvořili jednu bytost. Navždycky.
Žádné komentáře:
Okomentovat