"Mad! Slyšíš mě? Mad!" zavolal sanitku a pohledem zavadil o její mobil. Přečetl si tu zprávu a začal zuřit.
"Ten hajzl! Parchant! Madison, no tak, prober se!"
Pomalu otevřela oči a za chvilku tu byla sanitka. Do nemocnice nemusela, ale potřebovala klid.
"Nicky..."
"Ano? Lež, potřebuješ klid."
"Jak... jak to všechno mohl zjistit? Jak... já mám strach." zašeptala. Opravdu byla vyděšená.
"Neboj, nedostane se k tobě. Nedovolím, aby se ti něco stalo. Ale musíš to říct Grissomovi. Pomůže ti. Bude tě chránit celý oddělení," byl rozhodnutý mu to klidně říct sám.
"Dobře, tak večer v práci mu to řeknu. Přísahám," dodala s lehkým úsměvem, když viděla jeho nevěřícný pohled.
"Teď bych se asi měla prospat... začíná mě bolet hlava."
"Tak já tu zůstanu," Nick jí tam nechtěl nechat samotnou.
"Ne, to bude dobrý. Teď se musim jenom trochu prospat. Uvidíme se večer."
Sice protestoval, ale nakonec odjel. Musel odolávat pokušení a několikrát vypnout mobil, aby nezavolal Grissovi. Vůbec nemohl spát. Rozhodl se tedy, že pojede na velitelství. Bylo ještě poměrně dlouho před začátkem směny.
Zaparkoval hned u vchodu potkal Warricka.
"Ale copak, nejsi doma?" jestli čekal, že tu někoho potká, tak leda Gila nebo Saru. Možná ještě oba, ale nikoho jiného nečekal.
"My... Pohádali jsme se s Tinou. Už nějakou dobu to mezi náma skřípe. A co ty? Co že nevychrupuješ u těch tvejch sportovních kanálů? A neodjížděl si náhodou s Madison?"
"Nebylo jí moc dobře a doma sem se nudil. Tak se aspoň podívam, jestli nemaj něco novýho o tom hledanym vrahovi."
Vešli do budovy a chystali se sednout si ke kafi a zase si po nějaké době pokecat, když Nickovi zazvonil mobil.
"Stokes."
"Nicku! On-" a výkřik. Pak byl hovor přerušen.
"Madison? Mad! kruci!" řval do telefonu. Nic.
"Co se děje?" Warrick vypadal vyděšeně a nechápavě.
"Volej Grissoma. Jedem k Mad. Rychle!"
Sice nevěděl co se děje, ale přesto zavolal Gilovi, aby okamžitě jel do bytu Madison. Že se jí nejspíš něco stalo.
"Už jede, dá vědět i Cath."
Dorazili na místo první. Dveře byly pootevřené. Vytáhli zbraně a vešli. Jenže celý byt byl prázdný. Na kuchyňském stole stála lahev vína se sklenicemi - Nick sám ji tam pokládal, a na zemi ležel mobil. V obýváku byly známky zápasu. Převržené křeslo, noviny ze stolu se válely po zemi.
"Bránila se... je tu krev!" oba se děsili toho, co se tu mohlo stát.
"Ten parchant. Až se mi dostane do rukou, tak-"
"Tak co? Ty víš, kdo tady byl, Nicku?" ozval se Grissom, který i se Sarou před chvilkou dorazil.
"Jo... myslim... myslim, že vim, kdo to je."
Zajistili tedy všechny stopy a jeli na velitelství. Tam se k nim přidala Cath, která kvůli Lindsay nemohla dřív.
Nick nechtěl mluvit přede všemi, tak šel s Gilem do kanceláře. Řekl mu všechno a pak si začal nadávat.
"Sem takovej idiot... kdybych neodjížděl... bylo jí mizerně a... já ji tam nechal samotnou."
"Nevyčítej si to. Byl to šéf týmu kriminalistů... našel by si příležitost."
"Takže ty si myslíš, že ji unesl její bývalý přítel?" zeptala se Cath.
"Určitě. Vyhrožoval ji... a i sledoval. Napsal přece, že se neschová ani ve Vegas!"
"Ahoj lidi, nejste tu nějak brzo?" do místonosti vešel Brass.
"Jime, dej okamžitě vyhlásit pátrání po Paulu Trippsovi, bývalém vedoucím kriminalistického týmu z Washingtonu," s každým slovem přidával na hlasitosti. "Napadl a unesl Madison. Přednostní případ pro všechny!"
Gila se, ač se to zdálo nemožné, dotklo, když zjistil proč se mu Madison vyhýbala. Dotklo se ho to o to víc, že je vlastně ve stejné situaci. Ale on by na Saru nikdy nevztáhl ruku. Nikdy. Nedokázal pochopit, jak vůbec muž může takhle zničit ženu... ženu kterou miloval, se kterou žil...
Žádné komentáře:
Okomentovat