Všichni se rozjeli za případy a Gil čekal ve své kanceláři na novou posilu. Mezitím za ním přišla jedna dívka kvůli předchozímu případu - byla sice hluchá, ale to nebyla překážka.
"Kde najdu kancelář Gila Grissoma?" zeptala se příjemně vyhlížející mladá žena policisty na chodbě. Ten jí ukázal cestu a odešel zpět na svoje místo. Žena se podívala přes sklo dovnitř a... utekla na protější konec chodby, kde se musela chvíli uklidňovat. Tohle ji srazilo na kolena... znova už přece ne... je to sice absurdní, ale tomuhle se říká ironie osudu.
"Hledáte někoho?" ozvalo se za ní. Byl to Gil, který už vyprovodil hluchou dívku a viděl na konci chodby neznámou ženu. "Já... jsem Madison Phellps..." byla hodně nervózní. Co uviděla Gila, všechno se jí to vrátilo. "Á ta nová posila, těší mě, Gil Grissom. Pojďtě do kanceláře."
Za hodinu se postupně vrátil zbytek týmu, aby zahltili laboratoř novými důkazy. Čekali v jejich místnosti na výsledky a všichni byli zvědaví na tu novou, která, jak se dozvěděli od Hodgese, už se tu objevila. Za chvilku ji poznali i oni. Do místnosti vešel Grissom s Madison v patách.
"Takže, tohle je Madison Phellps, jak už jsem vám říkal, nová posila pro terén a specialista na případy týrání."
"Ahoj. Já jsem Catherin Willows," ujala se slova Cath, které byla Madison sympatická. Ona byla vlastně sympatická všem. "Zástupkyně Grissoma."
"Já jsem Nick Stokes."
"Warrick Brown."
"Sara Sidle."
"A já Greg Sanders."
"Všichni si tykáme, takže nám taky tykej Madison," ozvala se znovu Catherin.
"Tak co jste zjistili ohledně těch mrtvých v restauraci?" převedl Gil řeč na případ. Do té restaurace jeli všichni - byli tam čtyři mrtví a jeden zemřel cestou do nemocnice.
"Podle Davida byli všichni otráveni, ale čekáme na výsledky pitvy, abychom věděli čím," začal Warrick. "Co víme, tak jedli různá jídla, ale všech pět mělo jako přílohu okurkový salát. Vzorek je na analýze."
"Já se Sarou chceme jet do té firmy, která jim dováží zeleninu, ale potřebujeme povolení na vzorky."
Do místosti se vřítil Brass. "Další otrávený, sice v jiné restauraci, ale..." a podal Gilovi papír s adresou a přesněji popsanou situací.
"Fajn, takže Nicku, jeďte to té firmy. Madison pojede se mnou a Warrickem do restaurace, abych viděl jak pracuje, a ostatní čekejte na výsledky."
Madison trochu pobledla. "Mohla... mohla bych jet do té firmy místo... Sary? Jsem tu první den a..." "Tak dobře, Saro, pojedeš se mnou a Gregem. Tak jedeme. Případy otravy vždycky spěchají."
Gila to sice trochu zarazilo, ale nechal to být... mohla mít tisíc důvodů, proč nechce první den hned k mrtvole.., trochu ji chápal, ale ten pravý důvod, proč nechtěla Madison jet na místo činu, proč nechtěla S NÍM jet na místo činu, nemohl ani tušit.
Nick seděl s Mad v autě a jeli do té firmy. "Proč jsi nechtěla jet do tý restaurace?" zeptal se Nick.
"No... první den a hned k mrtvole... trochu se na to necítim... než jsem nastoupila sem, nějakou dobu jsem nepracovala a tak..." usmála se na něj, ale nehodlala pokračovat. Za chvíli byli na místě.
"Haló, pane, můžete nám říct, kde najdeme vedoucího?" zeptala se Madison když uviděli prvního člověka v hale.
"Já jsem vedoucí, o co jde?"
"Nick Stokes, Madison Phellps. Jsme z lasvegaské kriminálky. Šest lidí se otrávilo vámi dodanou zeleninou. Potřebujeme zjistit od koho odebíráte zeleninu a kam všude ji dodáváte," vysvětloval Nick.
"Tak půjdeme do mé kanceláře..." vedoucí byl v šoku... přece jenom dodávali zeleninu do spousty restaurací a nikdy dřív problémy nebyly.
"Tady je seznam restaurací, do kterých dodáváme a tady," vzal druhý papír, "seznam výrobců."
"A od kolika výrobců máte salátové okurky?"
"Víte, kolik máme dodavatelů? Přece si to všechno nemůžu pamatovat. Ale můžete si být jistí, že nikdy dřív problémy nebyly."
"No nevadí, my si to zjistíme. Ještě nám řekněte, jak moc se tu dostáváte do kontaktu s dodávanou zeleninou," zeptala se Mad.
"Moc ne, prakticky se zaměstnanci dotýkají jenom přepravek, když jedou k dodavatelům pro náklad. Občas se to tady ještě překládá, ale většinou jezdí auta rovnou do restaurací. Jsme přece jenom dopravní firma... tady se staráme jen o dodávky k odběratelům."
"Dobrá, to je zatím všechno. Děkujeme. A...vlastně ještě, vaši řidiči, mají nějak rozdělené... dodavatele a restaurace do kterých jezdí?"zeptala se Mad.
"No, každý řidič sice jezdí k jednomu dodavateli, u zeleniny jsou to farmy, ale restaurace... tam to rozdělené nemají. Jedou podle toho, kolik si která objednala."
"Fajn, teď už to je vše. Nashledanou."
Nick jen v duchu žasl. Vůbec by ho nenapadlo zeptat se na něco takového... Madison opravdu nebyla žádná začátečnice.
V Autě:
"Tak, teď už jen zjistit kdo prodává otrávené okurky, jaký auto je rozváží a řidiči se mrknou do jízd. Pak budeme vědět, kam se ta otrava roznesla. Hlavně, aby to bylo rychle."
"Teda Madison, ty toho o dopravě víš nějak moc, ne?" zasmál se Nick.
"Od malička mám ráda kamiony a... zbraně. Sice to k sobě moc nejde, ale táta jezdil u dopraváků a jako koníček měl pistole. Jsem holt po něm," oplatila Nickovo úsměv.
Dorazili na velitelství a Nick chtěl jít za Grissomem.
"Mohl by jít prosím tě za ním sám? Já... ještě se potřebuju na něco podívat.."
"Jasně..."
Jenže Grissom stál za rohem a slyšel je. "Madison, můžu s tebou mluvit?"
Trhla sebou, jakoby se lekla. "Ne, já... já ještě se na něco musím podívat... promiň." a skoro utekla.
Když už ji nemohl vidět, opřela se o zeď a po tvářích jí tekly slzy. Takhle to dál opravdu nejde... nechtěla aby někdo poznal co se s ní děje, ale jestli se to nezmění... jestli se z toho nedostane...
Žádné komentáře:
Okomentovat