Uběhly dvě hodiny, kdy čekali na výsledky zpracování důkazů. A ty byly velmi překvapivé. Podle DNA z vlasu patřil nějaké jejich příbuzné. Na tom by nebylo ani nic moc divného, kdyby se nenašel v ráně oběti. A vlákna byla z hedvábí - takového, jaké se používá na dámské šaty.
"Takže naše hlavní podezřelá je příbuzná. A je to žena," shrnul Gil.
"Jasně, přišla na návštěvu, vytáhla pistoli a začala střílet? Ale proč?" zeptala se Sara.
"Nejdřív ji musíme najít, potom můžeme zjišťovat proč," odpověděl velice prostě Gil.
"A co ty vaše nábojnice?" zeptal se Warrick. Svůj případ měl de facto hotový, takže neměl co na práci.
"Osmatřicítka, vypadá to, že použila tlumič."
To bylo tak všechno co věděli. Šli se tedy podívat na všechny věci do laborky. Neměli rádi, když se toho moc nedozvěděli. Brass zatím zjišťoval, jaké příbuzné měla rodina v okolí.
"Warricku, můžeš na chvíli?" strčila hlavu do dveří Cath.
"Jasně," a vyšel ven.
"Volala Tina. Prý jí vůbec nebereš telefony a nebyl jsi už dva dny doma. Můžeš mi vysvětlit, co se děje? A neříkej, že nic. To by možná platilo na Gila, ale na mě teda ne."
"Cath... tohle si potřebujem vyřešit sami, to... děje se něco, ale... promiň, zavolám jí," a odešel. Cahterine pokrčila rameny, i když se chtěla dozvědět co nejvíc. Vadilo jí, že má Warrick problémy. A kde asi byl ty dva dny?
"Ahoj, Gil je u sebe?" zastavil proud jejích myšlenek Jim.
"Ne, u Grega v laborce. Co potřebuješ?"
"Ten jeho případ, něco mám."
"Jasně."
Ani ho moc nevnímala, pořád přemýšlela nad Warrickem. Poslední dobou ho nemohla dostat z hlavy.
"Nezačínej zase! Až přijedu, tak si promluvíme!" a zaklapl telefon. Kdo? Warrick, který se vrátil. Vypadal trochu nervózně a naštvaně.
Cath se na něj podívala, ale on zase nic neřekl. Taky se na ni díval a přemýšlel.
"Byl jsem v kasinu, stačí?" vyhrkl, možná prudčeji a naštvaněji než měl v úmyslu.
"Zase? Ricku, dej si bacha," řekla Sara, která prošla kolem zrovna když tohle říkal.
"Ehm... tak co ten váš příbuznej?" převedl řeč rychle jinam.
"Ná, příbuzná. Je to sestra manželky. Našli jsme ji, ale podle záznamů je to labilní osobnost. Budeme potřebovat Madison."
"Hele, brzdi, není to tak dávno co ji propustili, ještě má výslech tý holky z Catherinina případu, její matky a teď i vaše vrahy?" Nick se totiž doktorovi zapřisáhl, že ji nikdo nebude přetěžovat.
"Copak, sraz na chodbě? Myslel jsem, že jedeme pro podezřelou. Tak? Do auta!" přišel i Gil.
"Rozkaz," podívali se po sobě Nick a Sara a odešli.
Cath taky odešla a Warrick zůstal stát. Nechtěl na ni tak vylítnout, ale nechtěl jí ani říkat, co všechno teď v manželství prožívá. Nešlo to s nimi totiž od desíti k pěti, ale od pěti ke třem. A věděl že bude hůř. Tohle se už asi nevyřeší. Jenže poslední dobou pochyboval o tom, jestli to vůbec chce vyřešit. Mnohem radši byl, když měl přesčasy a nemusel být doma. Mnohem radši byl tady a pracoval... s Cath.
O hodinu později už seděl Gil, Brass a Mad ve vyslýchačce i s jejich podezřelou. No, nakonec to z ní dostali. Nebyl to zrovna nejpříjemnější výslech. Ona byla ne psychicky labilní, ale doslova blázen.
"Já a můj švagr jsme plánovali společnej život. On mě miloval. A chtěl utýct od nich a žít se mnou."
"A... co vaše sestra? Věděla to?"
"Ne. Ona ani nevěděla, že to mladší dítě není její, ale moje! Ona porodila, ale já taky. A to její zemřelo... a on jí dal moje!"
"Ehm, Mad, ty děti byly prokazatelně obě dvě její. Ta ženská nám lže," pošeptal jí Gil.
"Jste si jistá? Podle DNA jsou obě děti vaší sestry."
"Ne! Ona mi ukradla mýho kluka a pak si vzala mýho přítele. Tak jsem ho osvobodila."
Z tohohle byli všichni zmatení.
"Jak, osvobodila?"
"Zabila jsem ji. A i její dítě. Jenže on se jich nechtěl vzdát, tak potom i jeho. A nakonec i mý dítě... nevěděl, že jsem jeho máma... jeho máma... já..."
A pak už nic smysluplného neřekla. Brass ji nechal odvést, její přiznání měli.
"Tak, a jde se domů... konečně... těch přesčasů je čím dál víc," protáhl se Nick.
Všichni se tedy sbalili a odjeli. Jen dva lidé nevypadali moc nadšeně. Vlastně, Warrick vypadal že by byl radši, kdyby se domů dostat neměl, a Catherin o tom věděla trápilo ji to.
Cath seděla doma, nebavila ji ani televize, ani počítač. Najednou zazvonil telefon.
"Lindsey?"
"Mami, přijedeš pro mě? Odvezeš mě domů?"
"Proč, co se děje?"
"To ti nemůžu vysvětlovat po telefonu. Prosím, přijeď."
Zaklapla mobil a jela pro ni. Hádala se tam s nějakýma holkama, se kterýma si nepadla do oka. Ale jak sama poznala velmi brzo, pro zaneprázdněného rodiče je lehčí povolit.
Dorazili k domu a tam na schodech seděl... Warrick!
"Warricku? Co tu děláš? Neměl sis dnes promluvit s Tinou?"
"Jo, to jsem taky udělal," vypadal naštvaně a zničeně.
"Lili, běž domů."
"Co se stalo? Vy... ona tě vyhodila?" dodala, když uviděla, že má vedle sebe kufr.
"Ne. Odešel jsem sám. Pohádali jsem se a já si sbalil. Už s ní nechci nic mít... už se k ní nemůžu vrátit."
"Ale... přece to nemůže bejt tak starašný..." Cath teď nevěděla, co si má myslet. Sem tam se přistihla, že si představuje tuhle, přesně tuhle situaci. Vždycky takové myšlenky zapudila, ale teď je to skutečnost.
"Víš... Tina... ona je těhotná."
Cath si sedla vedle něj na schod. Tohle jí vyrazilo dech.
Žádné komentáře:
Okomentovat