Už to byly tři dny od únosu. Nálada na velitelství byla mizerná. Neměli sebemenší stopu, a to že se nikdo neozval, jim taky nepřidalo. Znamenalo to totiž, že opravdu nemá zájem o nic jiného než jí ublížit a... zabít.
Nick nepřišel do práce. Zavolal Gilovi že zůstane doma. Seděl na gauči, zapnutou televizi vůbec nevnímal a v ruce měl lahev. Jenže už nebyl schopný ani se opít.
Gil seděl ve své kanceláři. Pořád přemýšlel nad tím, že on a Sara jsou ve stejné situaci jako Madison a Paul ještě ve Washingtonu. Jen s tím rozdílem, že Saru vedení v lásce nemá. Nenáviděl situace, kde neměl čeho se chytit, kde nedokázal najít sebemenší náznak cesty k řešení... (Broučky má rád, ale když se mu brouk usídlí v hlavě, je to špatný.)
Rozhodl se vrátit se do Madiina bytu. Ostatní vlastně jenom čekali, až to někdo navrhne, protože tahle nečinnost a bezmocnost štvala každého.
Vzal s sebou ale jen Cath.
Prohledávali každý kout, tak pečlivě jako snad nikdy.
Za hodinu Gil vyslovil konečně to, co každý z nich toužil slyšet. "Cath, něco jsem našel."
Pinzetou držel ve světle baterky červa.
"Co to...?" Cath se na Gila nechápavě dívala.
"Je to larva (řekl čeho, ale ten název je tak blbej, že ho nevim) ale nemá tu být."
"No jasně. Larvy v bytě většinou nemají být. Tedy s výjimkou tvého," Cath se ušklíbla.
"Tenhle druh se živý starým hnijícím masem. Musel ho sem někdo zavléct. Nejspíš on. Takže byl předtím někde, kde by mohly být rozkládající se zbytky masa."
"Žeby starý jatka nebo nějaká farma?" Cath zpozorněla.
"To se uvidí. Každopádně máme stopu."
Otevřely se dveře. Vešel Paul, v ruce sklenici vody, v druhé pistoli. Madison ho pozorovala vyděšenýma očima. Všimla si, že ta pistole je její služební.
Sklenici položil na stůl, sám si sedl vedle Mad. Naklonil se, až ucítila na tváři jeho dech.
"Čekáš marně, nikdo nepřijde. Nikdo," přiložil jí pistoli ke spánku a stiskl spoušť. CVAK. Nebyla nabitá. Mad se roztřásla. Tohle její nervy už dlouho nevydrží.
"Když budeš hodná... můžu ji nabít a urychlit ti to."
Pak jí políbil na tvář a odešel. Mad se rozbrečela. Napila se trochu vody. Nebyla nic moc, ale ona už dva dny nepila, takže jí to bylo jedno. Klepala se jak zimou, strachem, tak odporem. Bylo to horší, než kdyby ji uhodil. "Nicku..." zašeptala a bezmocně se schoulila na pohovce.
"Gile, dobrá zpráva. V okolí Vegas jsou dvě opuštěné farmy a jedny zkrachovalý jatka - zůstaly tak, jak byla jeden den přerušena výroba," vtrhla Sara bez klepání do kanceláře.
"Fajn, zavolej Nickovi. Okamžitě tam jedeme."
"Všichni?" vytřeštila oči Sara.
"Jasně. A Brassovi lidé samozřejmě taky."
Nejdřív jeli na stará jatka. Byl tam hrozný smrad, všude ještě zbytky shnilého masa, ale nikde známky toho, že by tu kdokoliv byl. Nepochodili ani na první farmě. Nikde známky života.
Madison bylo čím dál hůř. Měla několik nových modřin a čerstvou řeznou ránu na tváři. Byla zesláblá, že se mohla sotva pohnout. Věděla, že nesmí usnout. Bolela ji hlava... nesmí usnout... nemusela by se už probudit.
Najednou ucítila slabé otřesy. V blízkosti jejího vězení se něco dělo?!
Okolo farmy se zastavilo několik policejních vozů. Všichni co z nich vystoupili měli zbraně v pohotovosti a opatrně se blížili ke dveřím.
Grissomovi zazvonil mobil. Neznámé číslo...
"Haló?"
"Už ani krok, Gile Grissome."
Pokynul všem, aby se zastavili.
"To... to je Paul Tripps?"
"To je snad jedno, ne? Tak stát sem řek!" pár policistů couvlo o několik kroků zpět - zkusili se dostat blíž, ale nevyšlo to.
"Nedělejte blbosti. Je to tu obklíčený... nedostanete se ven."
"Budete si moct nakonec odvézt mrtvolu. Jen chvíli počkejte..."
"Ty hajzle, cos jí proved?" rozeřval se Nick. Sara ho odtáhla dál a snažila se ho uklidnit.
Madison se začaly zavírat oči... ztrácela vědomí... bylo jí zle. Všechny modřiny a rány se ozvaly s desetinásobnou silou... slyšela matně nějaké zvuky, ale... nebyly to jen halucinace? Pomalu se jí před očima rozplýval celý svět.
"Dostala co si zasloužila. Je to mrcha. Hnusná coura."
"Pusťte ji... a nic se vám nestane..." pokusil se Gil chabě vyjednávat, i když věděl, že se všechna snaha míjí účinkem.
"Řekl jsem, že si můžete odvézt mrtvolu. A já svý sliby plním," konec spojení.
"Ne! Nedělejte to!" křičel Gil, ale jako odpověď se mu ozvalo jen ticho... a pak... výstřel.
Žádné komentáře:
Okomentovat