Každý den jezdil někdo z týmu do nemocnice. Její stav se pomalinku zlepšoval.
Jednou u ní seděl Nick... byl večer a on už pomalu klimbal.
Madison otevřela oči. Ucítila, že jí někdo drží za ruku. Ucukla a vytrhla se mu.
"Sssoseděje?" okamžitě se probral. "Něco tě bolí?" a pokusil se opět dotknout její ruky. Znovu ucukla.
Na to, aby mu odpověděla byla ještě slabá, tak jen zavrtěla hlavou.
"Nesahej na mě prosím..." slabounce se ozvalo z jejích rtů.
"Proč?" neodpověděla. Jen zase zavrtěla hlavou.
Ale věděla dobře proč. Teď bude mít chvíli problém s tím, když se jí dotkne nějaký muž. Nesnese jediný dotyk muže, i když ho miluje. Budou si znovu muset získat její důvěru... nebude věřit ani zdem svého bytu, kam se ale vrátit musí, protože nemá kam jinam jít...
Tohle všechno Nick nechápal. Ani nemohl.
Za tři týdny po svém probuzení byla už na normálním pokoji. Natolik se její stav zlepšil. A pomalu znovu začínala normálně žít. Bez přístrojů, bez lékařů. Na člověka, kterému nedávali šanci na přežití, to byl až zázračný pokrok. Horší bylo, že pořád špatně snášela ve své blízkosti muže nebo cizí lidi.
S takovými případy se za svou kariéru u kriminálky setkávala často. Jenže na rozdíl od obětí týrání, které většinou už na okolní svět zanevřely, ona chtěla tohle všechno překonat.
Pokoj měla vždycky plný květin. Dostala kytku snad od každého z oddělení. (Dokonce i od Ecklieho, který měl tak trochu výčitky, protože tohle místo jí dohodil, když zjistil, jaká pověst skvělé kriminalistky ji doprovází.)
Za dva týdny měla konečně jít domů. Dala se jakž takž do pořádku a už se docela těšila do práce.
Když se to dozvěděli její kolegové, strhla se mezi Sarou, Nickem a Gregem doslova hádka o to, kdo pro ni pojede. Gil to komentoval jako že se "přerostlý děti hádaj o novou hračku".
Nakonec jela Sara. Rozhodli se, že to bude lepší vzhledem k tomu, jak odměřeněji se chovala k pánským návštěvám.
Madison se dlouho připravovala na to, až vstoupí do svého bytu. Tam, kde se to všechno stalo. Odemkla... a všechno na ni dolehlo. Snažila se ale být silná, být zase ta stará Madison, veselá, kterou mají všichni rádi, pro všechny je dobrá kamarádka, a udělat za svým životem tlustou čáru.
Týden ještě byla doma, hrozně se už ale těšila do práce mezi svoje nejmilejší lidi.
V den kdy nastoupila a ostatní ji bouřlivě přivítali, se stalo pár dalších věcí, které jí zvedly náladu.
Dopadli konečně otce Amandy - vraha její matky.
Výslechu se účastnil jen Nick s Jimem. Madison stála v poslouchací místnosti.
Přiznal se. Prý to byla ale jen nehoda. Chystal se prý dělat jídlo, jenže se jako stokrát před tím začali hádat. Jemu ruply nervy, když začala vyhrožovat, že i s Amandou odejde, a bodl.
Brass ho nechal odvést.
"A co teď? Prostě konec jednoho dětství?" zeptala se Madison.
"Přihlásili se Amandini prarodiče. Jedeme pro ni a tady si ji vyzvednou."
"Dobrá, ale jedu já," sice byla ještě trochu vyklepaná, zvláště když slyšela mluvit toho vraha, ale případ dovést do úplného konce.
"Ahoj, pamatuješ si na mě ještě? Už jsme se viděli."
"Jo, ty si byla u nás doma."
"Super. A můžu se tě na něco zeptat?"
"Co?"
"Jela by si se mnou? Mám pro tebe překvapení."
Brass vyřizoval vše potřebné ohledně jejího přemístění k prarodičům.
"A kam? Co máš?"
"U nás v práci na tebe čekají babička s dědou. Pak pojedete domů. A oni se o tebe budou starat."
Nemýlila se. Na chodbě opravdu stáli její prarodiče s Nickem a Cath.
Na druhém konci se objevila rozzářená Mad s Amandou v náručí. Byl to moc krásný pohled, jak z nějakého šťastného filmu... Nickovi připadalo ve světle zapadajícího slunce, které měla Madison za zády, jako by na zem sestoupil anděl s dítětem v náručí... Mad postavila Amandu na zem, ta se rozběhla k babičce a dědovi. Všechny dojalo, když ji objali a odešli s ní tam, kde už jí bude dobře. Madison se za nimi dívala a ukápla jí slza dojetí. Nick se k ní rozeběhl a objal ji. "Miluju tě."
Ona poprvé po dlouhé době neucukla. Naopak. Políbila ho a nechtěla, aby tahle chvíle skončila.Věděla, že teď je už i ona v bezpečí. Že teď už se jí nic nestane, že našla někoho, kdo jí bude chránit a bude jí mít rád. Skutečně rád. Konečně poznala, co znamená zapomenout na minulost, nemyslet na budoucnost a žít okamžikem.
Žádné komentáře:
Okomentovat