Dům byl krásný, světlý, udržovaný, ukázková zahrada navržená na míru. Uvnitř to vonělo po vanilce a ještě něčem, co silně připomínalo, ale nedalo vzpomenout. Vůně byla jemná, ale nechala každého uhodnout, že nejoblíbenějším obdobím majitele jsou Vánoce. V pohodlném měkkém křesle seděl muž, asi tak... pětatřicetiletý. Četl si. Četl si něco, co mohl být Poe, ale také to mohlo být cokoliv jiného. Ale očividně ho to zajímalo. Jeho nádherné modrozelené oči se míhaly z řádky na řádek. Nebylo slyšet nic jiného než tikot hodin a občasné zašustění stránek. Ten tikot hodin v tichu zněl jako rány bubnu. Muž ten zvuk nevydržel a vyndal z oválných modrých hodin baterie. Vrátil se do křesla otočeného zády ke dveřím a opět se chopil knihy. Opravdu to vypadalo, že čte. A že ho to zajímá. Jeho nádherné oči se míhaly z řádky na řádek. Ale on přemýšlel. Přemýšlel nad dnešním večerem. Rozhlédl se po svém dokonalém domě. Dokonale čistém, uklizeném, dokonale vybudovaném a vybaveném. A zrak mu utkvěl na rudém předmětu zabaleném v igelitu. Jediné věci, která tam nezapadala.
"Tak tady se zašíváš. Hledám tě celou dobu," vlítnul Greg do šaten.
"Nezašívám se. Teď jsem se vrátila. Co potřebuješ?" Aileen si sundávala bundu a věšela ji do skříňky.
"Co kdybychom si někam až skončí směna zašli?"
"No... mně končí teď. Já už tu víc nezmůžu, takže fakt nemám důvod přetahovat. Ale mám takovej pocit, že tebe tu potřebujou," a kývla hlavou někam za Grega. Ten to dřív slyšel než viděl, takže se zhluboka nadechl a otočil se. Stál přímo před Catherininou brunátnou tváří.
"Gregu, potřebuju DNA! Zapluj do laborky a pěkně rychle!"
"Ty nemáš DNA? Tak to jsi zázrak. Jakto, že existuješ?"
Cath se už už nadechlovala na hlasitou odpověď.
"Fajn, mizim."
"Zavolám ti!" řekla mu ještě Aileen a on už pádil do laborky.
"Místo vyřizování svých milostních záležitostí se laskavě věnuj práci. Hledám tě už dost dlouho!" Cath netrpělivě přešlapovala a čekala na výsledky.
"Já si nevyřizuju žádný milostný záležitosti. Jsme kamarádi. A tím že tu budeš se žádná mašina neurychlí. A já teda rozhodně taky ne." Grega dráždilo její chování.
"Saro, našel jsem to auto. Je tu jen jeden registrovaný peugeot 207. Majitel je nějaký Tim Vann. Tady je jeho adresa. Je sice jeden, ale dalo to zabrat," Warrick si protíral oči po dlouhém hledání.
"Bezva. Tak to se mu mrknem na auto."
O chvíli později jeli s Brassem a povolením za Timem. Samozřejmě je k autu nechtěl pustit. Nechtěl, ale musel.
"Od čeho máte tyhle škrábance na kapotě? To je metalíza. Špatně se opravuje, když tahle auta nejsou pro Vegas zrovna typický, co?"
"To... nevim. Asi jsem to odřel někde cestou.
"A tu kulku pod sedadlem jste taky našel někde cestou?" Sara držela kulku, stejnou jako ta, co zabila jejich oběť."
"Budete nám muset ukázat vaši zbraň," Brass si byl prakticky jistý, že už ho mají.
"Žádnou nemám."
"Tak to nám budete muset ukázat i dům."
Samozřejmě, že se zbraň našla. Třistapadesátsedmička magnum.
"Tak tohle je jednoznačný lístek na další cestu. S námi," oznámil mu Jim.
"Tak, konečně máš tady ty svý výsledky. Krev na noži patří obětem. Zase všem od té doby, co jste našli ten první. Co jsme našli. Akorát tady je krev, která nepatří ani jedné. Je mužská. A protože tu dnes není žádná Sofia, která by znemožnila analýzu nebo ztratila důkazy, povedlo se mi prohnat to databází. A - měl jsem úspěch."
"Takže my konečně víme, kdo zabíjel?"
"Jo. Byl to - pozor -"
"Počkej. Archie už má taky hotovo. Pojď," její vztek byl rázem tentam.
"Tak, jak to tedy bylo? Jak se lak vašeho auta dostal na naši kulku a na ostatní kulky ze zásobníku a ta samá kulka jak se dostala do vašeho auta?"
"Jezdim každou středu střílet. Pospíchal jsem, a když jsem si dával věci do auta, vypadlo mi jich několik na kapotu. To jsem si ji asi odřel. No a tak jsem je sebral, hodil do auta a nejspíš tam jedna zůstala."
"Jasně, dejme tomu. Ale jak se dostala do nohy naší oběti? A jak se znak vašeho auta mohl obtisknout tamtéž?" Warrick střídal pohotově v kladení otázek Jima. Když už ho měli, rozhodně ho nehodlali zase pustit.
Na tohle už nic neodpověděl. "Ta pistole mi vypadla z auta a vystřelila. Sama! A on tam stál! Nemůžu za to."
"Nepovídejte. A jak mohla sama vystřelit, když náboje jste hodil do auta a pistole nebyla nabitá?"
"Potřebuju právníka."
"Samozřejmě."
Když už se právník dostavil, všichni tři byli připraveni Tima dostat za mříže. Bylo jasné, že to udělal a bylo jasné, že to byla vražda.
"Tak znova. Proč jste ho zastřelil?"
"Můj klient nikoho nezastřelil. Už jednou vám řekl, že to byla nehoda."
"Tak proč měl na košili střelný prach? A když jste ho tedy nezastřelil, proč jste ho srazil autem?"
"Už jednou vypověděl, že pravidelně jezdí stří..."
"Měl jsem úplně nový auto. Dovezený z Francie. Nejnovější model. A on začal to auto urážet. A mě taky. A chtěl ho pochcat. Nedal si říct, byl jak sjetej."
"Dál už nic neříkejte!"
"Ujely mi nervy a popad sem pistoli a střelil! Jenže ho to trefilo do nohy. Panika. Chvíli se tam motal. Blbě jsem zařadil."
"Nervy vám neujely zřejmě jen tehdy. Budete obviněn z vraždy. Tak to bývá, když se člověk zblázní do aut a zbraní. Nenechá na ně šáhnout," Jim ho nechal odvést.
"Povedlo se mi vyčistit tu fotku. Projel jsem ten obličej databází. Jestli to byl vrah, dává si určitě záležet na svém zevnějšku. To u sériovýho vraha asi nebude zrovna typický, co?"
"To jo. A má pěkný oči... no nic, to byl jen chvilkovej... výpadek. Našel jsi jméno?"
"Měl jsem úspěch. Ukaž Gregu? Jasně, je to ten samý. Takže náš neznámý vrah je..."
Žádné komentáře:
Okomentovat