"Uf... co se stalo?"
"Měla jsi autonehodu."
"Auto... CO je s Lindsey? Kdo se mi stará o Lili?" její první myšlenka patřila dceři. Snažila se posadit.
"Klid, klid, Lindsey je doma. Zvládáme to celkem dobře."
"Zvládáte...Warricku!" jakoby si teprve teď všimla, že je tam on.
"Pamatuješ proč jsi bourala?"zeptal se tiše.
"Já... jdi pryč," vypadlo z ní najednou. "Jdi pryč," dál už nepromluvila. Po tváři jí stékala slza. Pamatovala si, proč jela. Pamatovala si, proč neviděla pořádně na cestu... nebo spíš kvůli komu...
Mezitím do pokoje vešla sestra. Viděla ty dva a poslala Warricka pryč. "Pane, nesmí se rozčilovat. Jděte, přijďte zítra. Myslím to vážně."
Došel až k autu. Pěstí praštil do kapoty a opřel se o ni. Pak nasedl, poslal krátkou zprávu Nickovi a odjel. Ale nejel ani domů, ani do práce. Dokonce ani do kasina nebo baru, kam by asi zamířila spousta lidí. Odjel několik kilometrů do pouště, vystoupil a sedl si na rozpálenou zem. Sluneční paprsky mu pronikly i skrz zavřená víčka. 'Přijďte zítra'...'zítra'.
Přijel. Přijel každý den a sledoval zpovzdálí Catherininy pokroky, které ostatní sledovali z blízka.
Ale Cath o tom věděla. Věděla, že tam je, a ani sama nechápala, proč nechce, aby přišel. Proč nechce, aby se jí dotknul. Trápí se úplně stejně jako on... a teď ještě víc, protože to ví. Protože ví, že ho miluje. Ale nechce aby přišel, aby ji vzal za ruku, aby ji pohladil...
Pomalu, pomalinku začínala zase hýbat nohama. Zase začínala malými nejistými krůčky, jako malé dítě, když se učí chodit. Její pokroky byly opravdu malé a šlo to ztuha. Musela zůstat v nemocnici delší dobu, Grissom jí musel její místo v týmu doslova vyhádat. Nikdo nevěděl, jak dlouho to ještě potrvá. A jestli vůbec bude natolik v pořádku, aby se vrátila. Nezeptali se jí, jestli se chce vrátit. Možná se báli odpovědi.
Celé hodiny dokázal sedět a přemýšlet. Tohle se mu vůbec nepodobalo. Změnil se hodně, od té nehody... Nejde jednoznačně říct, jestli zmoudřel, jestli je zodpovědnější, nebo jestli jen chápe víc věcí, které měl pochopit už dávno předtím, ale prostě se změnil. Všimli si toho všichni. Nekomentovali, neptali se, nedávali najevo, ale došlo jim, kdo za tím je a co se děje. Celým oddělením se tedy zase rozezvučely tamtamy, zase jako tehdy když si někdo všiml Gila a Sary, zase jako tehdy, když nastoupila Madison.
Jistě, jednou to muselo přijít. Den, kdy měla být Cath propuštěna. Kdy se měla vrátit domů a později i do služby. Chodila, sice o berlích, ale chodila. Byl to úžasný pokrok. Musela se vlastně znovu naučit používat nohy a toho nelehkého úkolu se zhostila bravurně. Doktoři byli nadšeni z její snahy, se kterou se u pacientů moc často nesetkávali. Většina už prostě nechtěla dál nic dělat, smířila se s tím... ale Cath se tomu postavila čelem a doslova si vybojovala vzpřímený pohled na svět.
Zavolala Gilovi, jestli by ji mohl odvézt.
Warrick v tu dobu seděl s Lindsey v kuchyni nad nějakou hrou. Cath co nejtišeji odemkla. Auto neslyšeli, hrála hlasitá hudba. Vešla do dveří. Stále si jí nevšimli. Chvíli tam stála a dívala se. Bezpochyby to tu zvládali. Teď už se nebála těch myšlenek. Teď už se nebála připustit si, že přesně takhle si vždycky představovala... její šťastný život... její...
Lindsey zvedla hlavu. "Mami!" a rozběhla se k ní. Warrick vstal a pomalým krokem mířil stejným směrem. Cath se objímala s Lili. Narovnala se a podívala se na Ricka. Na tváři se mu tvořil nejistý úsměv. Popadl ji do náručí a políbil. "Miluju tě. Už to vím."
"Taky tě miluju. Jsem si jistá... Lásko, odpusť mi... ten čas, než jsem si uvědomila... než jsem našla odvahu..."
"Ššš, to už je minulost. A ta je za námi."
Tahle chvíle se nesmazatelně vryla do jejich života. Konečně udělali to, po čem tak dlouho toužili. Konečně měli jeden druhého a tuhle chvíli, kterou jim nikdo nemohl vzít. Kolik toho museli prožít? Čím vším museli projít, než si jejich srdce našla cestu? A kolik se toho muselo stát, než se na tu cestu vydali? Teď ji prošli na konec a našli, co hledali. Teď už stékaly po tvářích jen slzy štěstí a srdce tloukla melodii lásky.
Žádné komentáře:
Okomentovat