"Mám ho! O. W. už není O. W., ale Oliver Whiters. S tím monogramem jsem se trefila."
"No výborně, co na něj máme?" zeptal se Horatio, který rozhodl počkat na identitu oběti a potom, jak bylo jeho zvykem, zjistit, zda Doyle lže nebo ne.
Tim si u svých kolegů přes chodbu všiml náhlého ruchu a přidal se k nim.
"Otisky jsou nám na nic, ale u jednoho neuzavřeného spisu je fotka … neoficiální."
"Jo, tahle vypadá jako domácí. Pohřešovaný?"
Natalia zmenšila obrázek a najela znovu na spis.
Ne. Byla na něj podaná žaloba se žádostí o zákaz přibližování. Prý kvůli pronásledování a vydírání. Vypadá to na zhrzeného milence, co se nechtěl smířit s porážkou. Jenže se tím ještě nikdo nezačal zabývat, leží mezi čekateli na vyřízení. Je tu jen jeho jméno a adresa."
"Nejspíš už se jí ani nikdo zabývat nebude," podotkl Horatio, "A žalobkyně bude mít radost."
"A nebo se to tím všechno rozplete. Máme vlastně i motiv a podezřelého. Policie byla pomalá, tak si to žalobkyně vyřídila sama," shrnul Eric věcným tónem další možnou hypotézu.
"Brzdi, Delko, brzdi …" zvážněla ale Natalia, když dočetla i zbytek informací, "tu žalobu podala Jeanette Croftová."
"Jeanette jako naše Jeanette? Detektiv Croftová?" Tim dosud mlčel, ale teď se neudržel. Tak proto se prý chovala divně. Proč ale mlčela? Proč hned neřekla, kdo je mrtvý? Napadla ho děsivá myšlenka. Třeba měla vážně co skrývat.
"Zatím není důvod vyvozovat si závěry," snažil se ho klidnit Horatio. "Máme adresu pana Whiterse. Time, jeď se tam s Ericem podívat dřív, než se o všem doví někdo z interního," začal hned udílet rozkazy. V případě, kdy se do tak závažného zločinu, jakým je vražda, namočil někdo od policie, bylo třeba pracovat rychleji, než obyčejně. "Natalie ty o něm zkus zjistit víc, až přijde Calleigh, ať ti pomůže. A myslím, že teď už dostaneme povolení na otisky paní Doylové. Když ne kvůli podezření, pro vyloučení určitě. Já zkusím zatlačit na Doyla. Jeanette zatím ani slovo, později ji budeme muset vyslechnout. Předtím bude ale dobré vědět, jestli ji něco nemůže hned vyloučit," jen doufal, že Stetler se vše doví co nejpozději. Už bylo nejspíš v jeho povaze, aby pečlivě sledoval každý krok těch, kteří mu nešli na ruku a v Horatiově zase, aby je před ním chránil.
Teď ale nechtěl chránit. Teď se chtěl dovědět co nejvíc.
"Pane Doyle, co vám říká jméno Oliver Whiters?" mluvil s ním přes mříže cely, protože pochyboval, že by se při celém novém výslechu jen několik hodin po prvním něco dověděl.
"Whiters … jo, tomu jsem prodával byt. Není to moc dávno," přiznal po chvilce uvažování.
"Vážně? Tak proč jste lhal?"
"Lhal? A kdy? Já vám nelhal!" rozohnil se hned.
"Ale lhal. Oliver Whiters je muž, jehož mrtvolu jste vezl v kufru. Stále vám není povědomý?!" Horatio nebyl na jeho kličky zvědavý.
"Víte … já si opravdu nikdy nezapamatuju obličeje. Musel bych lidi vídat častokrát a dlouho, abych si je konečně pořádně zapamatoval. Jména, čísla, ano, ale tváře moc ne. Navíc on vypadal tak … mrtvě … Ale když o tom teď mluvíte … jo, asi to bude on. To ale nic nemění na tom, že jsem ho nezabil! Proč bych to dělal? Vlastního klienta?"
Horatio otázku ignoroval a zeptal se na adresu bytu, který mu prodal. Shodovala se s poslední adresou, kam jeli Speedle s Delkem. Byl to skutečně on.
"Tos myslel vážně, to cos říkal? Že máme podezřelou?" promluvil Tim až když vešli do bytu oběti.
"No … nevěděl jsem, že je to Jeanette … ale i tak ji musíme prověřit, nemyslíš?"
"Asi jo … ale Jeanette není vrah."
"A to říkáš proto, že si to myslíš, nebo proto, že to tak chceš a že se ti líbí?"
"Hele," nadechoval se Tim k oponování.
"Hele, já nejsem slepej. Vidím to na tobě, že seš do ní hotovej. Vždycky když přijde, nebo když ji vidíš, tak jí zíráš do výstřihu nebo na zadek. Neříkám že není na co koukat, ale ty taky neuděláš nic víc."
"Zato ty můžeš zírat na každou holku, co projde kolem a podezřelý to není, že?"
"Time, myslím, že větší zájem o někoho už poznám."
"Tak to už přeháníš!"
"Tak trošku, ale něco na tom je."
"No a co, to seš tu jedinej chlap nebo co?" odseknul a prošel vstupní halou Whitersova bytu.
"Tak myslím, že máme primární místo činu," zapomněl na původní diskuzi a pohled mu padl na velkou krvavou kaluž ve žlutě vykachličkované kuchyni.
"Bezpochyby. A trefili jsme se i s tím prkýnkem, sleduj," kývl Eric k roztříštěnému předmětu vedle kaluže.
"Fajn, tak ty se podívej po stopách tady a já prohledám zbytek bytu."
"No tak díky, Speede, ale jestli doufáš, že nic nenajdeš, měli bychom si to spíš prohodit."
Ale neprohodili. A Eric měl pravdu. Tim doufal, že nenajde žádné stopy po Jeanette, prostě si nedokázal představit, že by jen tak proti někomu pozvedla zbraň.
Eric pečlivě fotil, odebíral vzorky krve na podlaze, hledal otisky bot v jinak čisté kuchyni, nábojnici a další věci, co zde mohl vrah zanechat.
Tim zatím prošel do koupelny, kde neshledal nic podezřelého, a tak ji vyměnil za obývák a pracovnu. Záměrně se vyhýbal ložnici, ale nebylo mu to nic platné. V pracovně našel pouze obvyklé dokumenty, vypnutý počítač a vybitý mobil. Ale v obývacím pokoji, na skleněném konferenčním stolku, stála láhev vína a dvě skleničky. Jedna nedopitá.
Na sedačce leželo dámské sako. Přál si, aby se pletl a aby si nevzpomínal, že ho kdy viděl na Jeanette. Co tady sakra dělalo! Přece tu nemohla včera být, přece tu nebyla v době vraždy!
"Máš něco?" ozval se z kuchyně Delko, když si přestal být jistý, že může něco skutečně průkazného najít.
"Víno, skleničky a dámský sako."
"Takže tu měl návštěvu? Máme tedy svědka nebo pachatelku."
"Pořád tu samou. To sako nosí Jeanette, jsem si jistý," povzdechl si. Eric opatrně překročil zasychající červenou kaluž a přidal se ke kolegovi.
"Nevíš, co tady dělala. Nevíš, jestli tu byla … v té žádosti bylo, že ji pronásledoval. Zatím neklesej na mysli," snažil se ho uklidnit. Za normálních okolností by si z něj dělal legraci jako vždy, když přišla řeč na jejich policejní kolegyně, ale teď nebyla vhodná chvíle. "Ale někdo tady byl určitě."
Eric začal fotit skleničky a odebírat z nich otisky, zatímco se Tim přesunul do poslední místnosti, ložnice.
Postel nebyla ustlaná a přes pelest byly přehozené pánské kalhoty. Nejdřív zběžně prohlédl skříně, ale krom oblečení a bot nenašel nic. Potom trochu zdráhavě přešel k posteli. Když Eric viděl Speedlovy pochyby, rázně se prohlídky ujal sám.
Když odhodil peřinu a posvítil na prostěradlo UV lampou, našel několik bílých, téměř už neviditelných skvrn.
Nadzvedl oba polštáře. Nic. Ale všiml si něčeho zahozeného v mezeře mezi zdí a postelí. Sáhl tam a po chvíli vytáhl černou krajkovou podprsenku.
Tim otevřel zásuvku nočního stolku a chvilku se v ní přehraboval.
"Tohle už vypadá … hůř," ozval se Eric. Tim se narovnal, podíval se na něj, prudce vydechl a potom ukázal svůj objev. Otevřenou krabičku s prezervativy a jeden použitý zapadlý pod stolkem. Vztekle krabičkou praštil o zem.
"Sakra!"
"Hele … to ještě pořád nic nedokazuje," Eric všechno pro jistotu sám zabalil do důkazních sáčků a označil.
"A to mi říkáš jako proč!"
"Speede, víme, že tu před jeho smrtí byla nějaká žena. Ale nevíme, jestli to byla Jeanette, nevíme ani, jestli to byla stejná žena, se kterou ho spojuje tohle. A nevíme, jestli byla jen jedna."
"Byla tady, to dobře víš, to sako je její!" Tim už nedokázal udržet na uzdě žárlivost, která v něm náhle vzkypěla.
"A že je ta podprsenka její, to víš taky?" už se neudržel ani Eric. Chápal, že se jeho kamarád ocitl v nesnadné situaci a dobře si už před delší dobou všiml, že mu detektiv Croftová vůbec není lhostejná, ale krom občasného popichování to nechával být. Teď mu ale došla trpělivost. "Měli bychom to nejdřív odvézt a zjistit, co nám to může říct. A ty se uklidni, víš, co říkal Horatio. Čím míň lidí všechno ví, tím líp. Tak laskavě nešil. Trochu profesionality!"
Žádné komentáře:
Okomentovat