Authority of the dears shackles 7

"Haló?" ozvalo se stroze ze sluchátka.
"Mluvím s panem Resslerem?" odpověděl druhý člověk taktéž otázkou.
"Přijde na to, kdo se ptá a proč."
"Kdo není tak moc důležité. Navíc bych řekl, že bude bezpečnější to nevědět," odvětil mladý hlas na jednom konci.
"A proč?"
"Slyšel jsem, že se na vás můžu s důvěrou obrátit, pokud bych potřeboval vykonat … řekněme jistou práci."
"Jakou práci, chlapečku?" sice nebyl profesionál, co pracuje pod někým, kdo mu kšefty zprostředkovává, ale ani tak nebylo obvyklé, že by ho jen tak někdo kontaktoval. Tohle vždycky vyřizoval jeho bratr, i když se pojišťoval tím, že se ohlašoval jeho jménem.
"Važte si mě, Resslere. Penězi rozhodně nešetřím."

A co když na to přijde? 11

Jeanette dorazila domů v ještě horší náladě, než v jaké opouštěla kriminálku. Věděla, že po vyslechnutí vraha jí nebude nejlépe, ale takovou dopálenost nečekala.
Chtěla si hned otevřít láhev a nalít si něco, co jí možná uleví. Také to udělala, ale potom zaváhala.
Vždycky sama tvrdila, že alkohol problémy neřeší a ani nepomáhá, často působí spíš jako vzpomínáček, přestože pomocí něj zkouší lidé pořád a pořád zapomínat.
Odhodlávala se zahodit racionální myšlenky a konečně prolomit chmury aspoň jedním lokem tak dlouho, až jí od toho odvedlo něco dalšího.

Romeo a Julie naruby 10

"Dobrý den, jsem detektiv Speedle, Miami Dade PD. Mám několik otázek," ozvalo se dvakrát na dvou různých místech ve dvou různých obchodech.
Tim se rozhodl navštívit kromě autosalonu i prodejnu zbraní, která měla spolu s internetovým obchodem i svou skutečnou základnu v zapadlé uličce Miami, která byla pro pofidérní nebezpečný obchod se střelivem naprosto ideální.
V druhém jmenovaném strávil pouhých několik minut, ale v autosalonu měl štěstí, že zaměstnanci auta příliš pečlivě nečistí. Ford pronajatý Marcusem Blairem v den vraždy stál zaparkovaný na svém místě a Tim si vymohl prohlídku.
Velmi úspěšnou.
Vypadalo to, že případ je téměř u konce. Stačí jenom usvědčit vraha.
Vraha zavřeného stále ještě na stanici.
Vraha, co od začátku lže.
Vraha, který je prakticky jistý.

Konečně úspěšnější 9

Druhý den se kriminalisté v práci sešli brzy. Horatio jim dal vědět, že soudce konečně podepsal povolení na Marcusův byt, a před nimi byla spousta práce.

Musí pracovat rychle, protože čas, kdy smí Marcuse s Marthou zadržovat, se neúprosně krátí, a oni zatím nemají jediný důkaz, který by ho prodloužil.
Jestli nenajdou nic v Marcusově bytě, budou je dokonce muset propustit a vzhledem k tomu, že oba dva zatvrzele mlčeli, nezbývalo už vůbec nic jiného.
Gordon už putoval do vězení, kde bude čekat na soud kvůli zabití Lilly. Ale druhého vraha ještě označit nemohli.

Všechno se kazí 8

Marcusovo auto ale k nalezení nebylo. Tim neustále procházel dokola a dokola všechny pásky od desáté hodiny do půlnoci, ale jeho auto nezahlédl. Nechtěl si připustit, že by tudy neprojelo. Že by na těch kamerách nebylo vůbec nic zajímavého, krom jednoho opilce, který se vpotácel do záběru a zneuctil pouliční lampu.

"Běž domů, Speede," Eric už div neklimbal. Dávno by tu, stejně jako Calleigh a Natalia, už nebyl, ale chtěl kamarádovi pomoct dodělat dnešní práci.
"Ještě to není hotový."
"Zíráš na to aspoň po desátý. Nic novýho nevykoukáš!"
"Třeba jsme to jeho auto doteď fakt přehlíželi," bránil svou až fanatickou snahu Tim.
"Tak hele, Jeanette je z toho venku, doma u Doylové se nic nenašlo a my se snažíme donutit soudce, aby podepsal povolení i na Blairův byt. To-je-vše. Dneska už nic víc neuděláš. A navíc já jsem strašně urvanej a nehodlám tě tu nechat u toho samotnýho. Zblbneš z toho. Pojď domů."

Očištění 7

Horatio nebyl úplně spokojený s výsledkem výslechů. Calleigh a Natalia ještě prohledávaly dům a zatím nedaly žádnou zprávu a jak Martha tak Marcus zapírali. Pozitivní byl ovšem nález Jeanettina auta odjíždějícího z místa činu dvě hodiny před odahdovaným časem smrti. A i kydž ostatní Doyla tak docela nevyloučili a hlavně Frank tvrdil, že ten egoistický mamonář mohl klidně jeho vraždu aspoň plánovat a prášky si vzít jako alibi, Horatio tomu nevěřil. Zvláště po přezíravém chování paní Doylové, která se ukázala jako pravá manželka miamského zbohatlíka, a naivní snahy jejího milence ukázat jim svou zdánlivou nevinu.
Potřeboval nějaký důkaz, aspoň jeden důkaz, že Doyle i Jeanette jsou vlastně také jen nevinné oběti. Ale kde ho vzít.
Zatímco se v myšlenkách zabýval snahou najít cestu k řešení, objevila se před ním jedna z osob, které v tom také figurovaly.

Chceš potěšit? 6

Málokdo z nich v noci opravdu spal. Bylo třeba udělat tolik věcí k vyřešení případu, ale nevěděli, kterou dělat spíš.
Výslech Marthy a Marcuse jim nejspíš moc nepomůže, zvlášť, pokud ve vraždě jedou společně, audiovizuální ještě nezvládlo projít všechny záznamy, na kterých mohl být podezřelý pohyb podezřelého auta a poslední důkaz, DNA z kondomu, ještě nebyl zpracovaný. Proto se Natalia s Calleigh chystaly znovu do domu Doylových, tentokrát nechat Marthu a Marcuse regulérně zadržet a samotný dům konečně prohlédnout. Jenže nedošly ani k výtahům.

S vínem a postelí 5

"Co tady zase chcete?" zaječela nervozně Martha Doylová, když Natalia, tentokrát v doprovodu Calleigh, přešla most přes umělé jezírko kolem domu a zazvonila na majitelku. Ta vyběhla ven v županu, pod kterým zjevně nic neměla, a opět bosa.
"Odebrat vám otisky a vzorek DNA, paní Doylová," usmála se sladce Calleigh.
"Už jednou jsem vám a tomu vašemu kolegovi řekla, že bez povolení máte smůlu!"
"Ale povolení máme. Jelikož jste používala auto, ve kterém jsme nalezli tělo, musíme vyřadit vaše otisky z podezření, nebo snad ne?"
"Jistě … ohli bychom dovnitř?" zeptala se Natalia.
"To tedy nemohli," Martha se postavila do obrané pozice a rukou zatarasila poslední skulinu ve dveřích.
Natalia ale přesto natáhla krk a podívala se dovnitř, protože se za Marthou objevil někdo další.
"Co se děje?" byl to vysoký rozcuchaný muž, oblečený pouze do černých boxerek.
"Ale, paní Doylová, nechcete nám něco vysvětlit?"
"Tohle je Marcus Blair," začala Martha poraženecky. "Gordon o něm neví."
"Jak dlouho už máte poměr?"
"No …" podívala se na milence a ten zdráhavě odpověděl: "Asi dva … ne tři měsíce."
"A přišel jste někdy do styku s auty Doylových?"
"No … možná … jednou …" pokrčil Blair neurčitě rameny.
"Tak to budeme potřebovat i vaše otisky."
"To už ale přeháníte! Na něj povolení nemáte!" Martha opět vystrčila drápky a zatvářila se ještě zběsileji, než předtím, ale vzápětí musela povolit, protože jí kriminalistky pohrozily odvozem na stanici.
Klíčící podezření v nich ale nezahnala. Obě brzy došly k názoru, že se právě dívají na velmi zajímavý motiv.

Máme podezřelou 4

Všechny ostatní ale už začalo neustálé postávání kolem laboratorních stolů dost unavovat. Druhý den pracovali na případu a nehnuli se z místa. Krom zjištění, že jedna sada otisků z auta patří zadrženému Doylovi a zbývá jedna neznámá plus jeden otisk dlaně, nepřišli na nic. Nepomohl ani Horatio, který jim oznámil, že Doyle ani Marinezovi mrtvého neznají, a že si malou Lily rozhodli hned vyzvednout. Už ani nevěřili, že v databázích O. W. najdou, když se Natalia konečně zaradovala.

Zoufalec 3

Natalia s Timem dorazili po dlouhé horké době konečně na kriminálku. S sebou si nepřivezli moc nalezených vodítek k rozuzlení případu. Právě naopak, došli k tomu, že jestli někdo manipuloval s tělem v garáži, důkladně po sobě uklidil. Nikde krev, nikde zřetelné otisky bot, pouze stopy po autě, co nyní stálo v garáži laboratoře a od kterého odcházeli kriminalisté Delko a Duquesneová. Krom na začátku zajištěných otisků a několika vláken a vlasů z kufru nenašli nic, co by v používaném autě nemělo být. Ať tak či tak, primární místo činu stejně neměli, stejně jako identitu oběti.
Proto všichni čtyři zamířili na pitevnu, kde, jak doufali, odkryjí alespoň jednu záhadu.

Když dají muži příčinu 2

"Takže co přesně tu máme hledat?" zeptal se Tim Speedle své kolegyně. Právě zastavili před velkým bílým domem uprostřed uměle vysazených palem. Nikde nebyla branka ani žádný plot, ale dům nic podobného ani nepotřeboval. Jediná cesta k němu vedla přes most, protože dům samotný stál na ostrůvku uprostřed průzračně modrého obřího bazénu, simulujícího jezero. Na první pohled snobské sídlo někoho, kdo neví, co s penězi.
"Stopy po vraždě. Podle Alexx bylo tělo v kufru nejspíš celou dobu, takže zabít ho musel někde tady," odpověděla, jakmile si dostatečně sídlo prohlédla.
"Pokud to udělal," podotkl Speed.
"Máš hypotézu?" pousmála se.
"Ne, ale zatím ani nic jiného. Toho mrtvého převážel. Nevíme, kdo všechno ho mohl zabít."
"To zjistíme," Natalia vytáhla svůj kufřík a chystala se odemknout vrata garáže, ke kterým jim dal Doyle klíče. Ne tedy příliš dobrovolně. Garáž stála naštěstí mimo pohádkový zámek, jehož dojem měl dům zřejmě navodit, takže se zatím mohli vyhnout vodě a štěrkové cestě k mostu.

Rychlost zabíjí nadvakrát 1

Horko přetrvávalo již několikátý den, ale většina lidí si nestěžovala. Tropické letovisko bylo na nesnesitelná léta zvyklá a místo reptání všichni radši vyráželi k moři nebo na dovolenou někam pryč. Pouze ti, co museli trávit den v upocených kostýmcích v kancelářích nebo na nevětraných pracovištích, Floridu proklínali.
Slunce se odráželo od hladiny oceánu, listy palem zplihle visely bez jediného náznaku chladivého větru. Silnice dnes nebyly nijak přecpané, protože nikdo nechtěl trápit své tělo v horkém autě. Jedna z mála výjimek ale právě vyjela z garáže. S nezbytnými slunečními brýlemi, v lehké bílé košili s krátkým rukávem usedl za volant, nastartoval a rozjel se.
Potřeboval být na druhé straně města, ale líné odpoledne doléhalo i na něj. Pokyvoval se v rytmu hudby z rádia a bez valného přemýšlení podupával na plyn.
Už jen projet jednou čtvrtí a je na místě. Přidal ještě trochu víc, možná aby se udržel v tempu další rychlé písničky.
Najednou ale uslyšel křik a dřív, než si uvědomil co se děje, také náraz.
Dupl na brzdy.

A co když na to přijde?

Kriminálka v Miami je postavena před běžný případ vraždy, který má vyšetřit. Jak se ale brzy ukáže, tak moc běžný případ to není, neboť na seznamu osob, kterých se týká, začne figurovat i jméno jedné z detektivů. A to té, o kterou jeví svůj skrytý zájem kriminalista Tim Speedle. Všichni proto nasadí největší úsilí na to, aby svou kolegyni očistili. Jenže zvládnou to? A je ji vlastně možné očistit, nebo je právem mezi podezřelými?

Povídka kompletně napsaná a publikovaná v roce 2011.

• Kapitola 1 - Rychlost zabíjí nadvakrát
• Kapitola 2 - Když dají muži příčinu
• Kapitola 3 - Zoufalec
• Kapitola 4 - Máme podezřelou
• Kapitola 5 - S vínem a postelí
• Kapitola 6 - Chceš potěšit?
• Kapitola 7 - Očištění
• Kapitola 8 - Všechno se kazí
• Kapitola 9 - Konečně úspěšnější
• Kapitola 10 - Romeo a Julie naruby
• Kapitola 11 - A co když na to přijde?