Nesla celkem s nelibostí, když s ním musela spolupracovat a bohužel, její nynější případ byl i jeho. A zrovna teď potřebovala dostat nového podezřelého k výslechu, takže s nechutí vytočila Flackovo číslo.
Jenže se nikdo neozval. Telefon byl vypnutý.
Zanadávala a zamířila na stanici osobně.
Ale ani tam nebyl. Nebyl u svého stolu, nebyl nikde poblíž a nebyl ani na výjezdu. Konečně se jí od jeho kolegy dostalo vysvětlení, že si vzal na den volno, aby prý pomohl jedné známé.
Pomoct známé … samozřejmě. Dalo se to čekat a konečně má, co chtěla. Horká hlava Donald Flack a dítě? Nebo jenom těhotná přítelkyně? Ani náhodou. Jasně že se vrátil k té, z které udělal trosku. Měl s Liz přece vztah, kdežto s ní si jenom užíval. Víc nesledoval. Měl ji jako děvku zadarmo a naprosto mu to vyhovovalo. Výčitky samozřejmě cítí jenom k Liz, tak se jí vydal na pomoc jako nějaký ušlechtilý rytíř … Že si s ním vůbec dělala hlavu. Že se kvůli němu trápila! Kvůli žádnému chlapovi nestojí za to se trápit a už vůbec ne kvůli takovému, který ani není chlap, ale jenom tupé sexuální stvoření!
Cítila, jak v ní vře vztek. Vztek na všechny chlapy, co jí kdy využili. Vztek na sebe samotnou, že jim podlehla a nechala je využívat. A ten největší vztek na Dona, který jí ublížil ze všech nejvíc.
Už se to nesmí nikdy stát. Nesmí nikdy nikoho nechat, aby jí ještě ublížil. To dítě … nechá si ho vzít. Nebo ne, nebo ho porodí a dá ho k adopci. V žádném případě ji nic nesmí s tím parchantem spojovat. Ani jeho harant.
A Liz? Jede zase v drogách. Jo, docela jí to přála. Ať si taky užije zklamání. Ať taky vidí, že se minulost umí hnusně vrátit.
Na druhou stranu … musí ji taky nenávidět. A teď pro ni padly všechny zábrany, mohla by mluvit. Mohla by ji potopit s sebou. Už nikdo a nikdy ji nesmí potopit. Pár krásných let měla fajn život a skvělé kamarádky. Teď je to kvůli jednomu chlapovi pryč. Ona musí taky pryč. Aspoň do doby, než se všechno uklidní a vyřeší.
Před několika měsíci, nikdy si nemyslela, že to udělá, začala pátrat po svých rodičích. O otci nezjistila nic, ale stopy její matky sahaly na Floridu. Zatím nenašla odvahu se tam vypravit a zjistit víc. Možná je čas to zkusit. Odjede na Floridu a přečká bouřku, která se tady rozpoutává. Ještě předtím by ale měla varovat jednoho člověka. Posledního, který jí snad zbyl a který ji taky neodkopne.
"Abby?" vytočila další číslo. "Musíme se co nejdřív vidět. Musím s tebou nutně mluvit."
Zněla velmi naléhavě. Snad jako by měla z něčeho strach. Začínala jsem mít obavy. Lizbeth se neozývala už několik dní a s Adell nebylo všechno v pořádku. Možná jsem si měla udělat čas na víc než na práci a Maca, protože jsem tušila, že v tomhle všem mám taky prsty.
Sešly jsme se za hodinu u bistra nedaleko kriminálky.
"Tak o co jde, že je to tak naléhavé?" prohlédla jsem si ji. Vypadala..jako někdo zahnaný do úzkých.
"Víš co je s Lizbeth?"
"No …" chvilku jsem váhala. "Přišla na tebe a na Dona …"
"Jo. A udělali jsme jí takovou radost, že si zase dává do nosu."
"Počkej ona je zpátky v …" vyděsila jsem se.
Adell přikývla. "Don jí prý chce pomoct, ale to je mi jedno. Jenže víš, co se může stát. Nenávidí mě, nevím, jak tebe, ale mě určitě bude chtít zničit. Musím odsud vypadnout. A ty bys měla taky."
"Počkej já nemůžu odjet! Co šílíš?"
"Jestli někomu řekne, že jsem byla prostitutka, tak mě Sinclair vyrazí!" zvýšila hlas, ale potom si uvědomila, že by nás neměl nikdo slyšet a mluvila opět potichu. "O to nestojím. A jestli vytáhne co se stalo tobě, neříkala jsi, že budeš mít celkem ztíženou situaci a půlku případů ti seberou?"
"Jo, ale … to by nám snad neudělala a navíc …"
"Co navíc? Abby, začíná to tu být horké. A hodně. Vzala jsem si volno, odjíždím na Floridu. Budu tam tak dlouho, dokud budu moct. A ty bys měla taky odjet. Aspoň na chvíli. Já vím, že vy dvě jste asi zůstaly kamarádky, ale věř mi, že teď to bude lepší. Minulost je mrcha, víš," prosila mě pohledem, abych souhlasila.
"Dobře. Jestli to bude tak zlé … uklidím se."
Nemůžu jí pomoct, ani jedné, přesvědčovala jsem sama sebe.
Adell byla rozhodnutá a možná byl její nápad dobrý nápad. Ale odjet? Jen tak? Bez vysvětlení zmizet? Minimálně Macovi by to bylo velmi podezřelé a od něj jsem navíc utíkat nechtěla.
Ze setkání s Adell jsem si krom špatného svědomí odnesla i její obavy, které se pořád zvětšovaly a zvětšovaly. Stačilo jen pomyslet na důsledky, kdyby Liz promluvila. Možná ovlivněné tím strachem, odjezd se mi jevil jako nejlepší řešení. Jen kdybych měla důvod. Věrohodný důvod, kolem kterého by nikdo nepátral. Něco, co se může stát a není ničím výjimečné...Nedokázala jsem na nic přijít, ale večer vyřešil můj problém sám.
Poslední telefonát dne jako by zapečetil všechny špatné události a nasadil jim pomyslnou korunu.
"Macu?"
"Ano?" podíval se na mě pohledem, kterému jsem nikdy nedokázala lhát a na který jsem se nikdy nedokázala zlobit.
"Já … musím zítra odletět."
"Kam? A proč? O ničem jsi přece nemluvila."
"Volala mi má matka."
"Co se děje?" nasadil starostlivý tón. Věděl, že s rodiči nejsem v kontaktu a že je už nepovažuju za rodiče. Nikdy nedopadlo dobře, když se téma stočilo na ně.
"Můj otec zemřel. Musím do Francie."
Žádné komentáře:
Okomentovat