Ta ale házela klacky pod nohy Dannymu, který se svého skrytého přání nevzdával. Měla ho jako kamaráda, možná jako staršího bratra a asi ani nechtěla vidět, co k ní cítí on. Byl jediný, komu ke štěstí ještě hodně chybělo, ale nevzdával se.
Pro mě nebyl jejich čtyřúhelník nějak moc důležitý. Věděla jsem o Donovi a jeho záletech, ale zároveň nechtěla ublížit ani jedné tím, že bych se s ní o tom bavila. Měla jsem Maca, který se o aféře na narozeninách už ani jednou nezmínil a nechávala jsem v klidu uplynout celý měsíc.
Lizbeth seděla ve svojí kanceláři. Byly čtyři hodiny, ale jí to mohlo být jedno. Pracovní dobu nemohla řídit podle hodin. Ne v jejím postavení. Momentálně si dopřála krátkou přestávku a vzpomněla si, že asi před měsícem něco slíbila a dosud nesplnila.
"Macu, vzpomínáte ještě, na čem jsme se domlouvali?" ozval se příjemný hlas, když Taylor přijal hovor.
"Dobrý den, Lizbeth. Myslím, že jsme spolu měli před časem jít na večeři."
"Ano. Nedošlo na to, což mrzí. Ale bylo hodně práce, však to znáte, a navíc jsem nechtěla obtěžovat, když jste se s Abby tak udobřili."
"Jak to víte?"
"Jsem její velmi dobrá kamarádka. Vlastně jsem její vrba a hrob pro tajemství. Ona zase moje."
"Aha, to chápu. No dobře, nevadí, že nedošlo na večeři, stejně byla tenkrát taková … špatná situace."
"Jo asi jo …" na chvilku se odmlčela. Považuje za špatné i ten polibek? "Ale já to chtěla konečně splnit, víte. Že bychom si někam zašli … dnes večer, kdybyste měl čas."
"Tak já si ho udělám," odpověděl hned.
"Skvěle, těším se, Macu."
Chvilku po sedmé hodině se sešli před jednou z lepších restaurací. Večer proběhl víceméně v poklidu a pohodě. Taylora neodvolali k žádnému naléhavému případu, Lizbeth nemusela řešit žádný naléhavý problém, prostředí restaurace bylo příjemné a našli dost společných témat, aby jim dobrá nálada vydržela zbytek dne.
Jenže člověk nikde není sám. Řeči se vedou, voda teče, lidé touží po penězích, uznání a úspěchu, mezi vším lze najít souvislost. A náhody určují chod světa.
Náhodou seděl u vedlejšího stolu aktivní novinář lačný úspěšných článků, který pracoval pro bulvární plátek. V okurkové sezoně se málokdy nabídne skutečně zajímavé téma a žurnalisté se chytí vážně všeho.
Lizbeth Carterová byla známá osobnost na podnikatelském poli a nedávno vyšel krátký článek o jejím setkání se zástupci francouzské společnosti, která měla s tou její v New Yorku spolupracovat. A na fotkách stála po boku svého přítele, detektiva Flacka.
Další článek, který se dnešní večer nabídl přímo na podnosu, na sebe nenechal dlouho čekat.
Nejen filmové hvězdy mají přelétavou. O stěhování z kytky na kytku se čím dál častěji nemluví jen v souvislosti s krásnými motýly. A nejen herci a zpěváci se jim nyní snaží podobat.
Známá newyorská podnikatelka Lizbeth Carterová byla na nedávné obchodní schůzce zachycena se svým přítelem z řad detektivů. Při následném rozhovoru s novináři jejich vztah potvrdila. Na večeři v jedné nejmenované restauraci si ale přivedla jiného muže, opět detektiva, tentokrát však z kriminální laboratoře.
S Macem Taylorem se opravdu dobře bavili a jak večer skončil se můžeme jen dohadovat. Také jestli byl první či několikátý v pořadí není známo, ale co nejspíš na chování slečny Carterové říká detektiv Flack, musí být všem víc než jasné. Nebo už ji omrzel a našla si náhradu? Jak dlouho tedy potrvá, než se pochlubí s dalším policejním úlovkem?
Normálně bulvár nečtu. Celebrity mě nezajímají a jinak je tam většina nafouklých žab. Zvlášť v téhle sezóně, každý plátek se snaží udržet a píše prakticky o čemkoli.
Čekala jsem na nového klienta, s kterým jsem měla v kanceláři schůzku, ale nějak se nedostavoval. Z nudy jsem si koupila první noviny, co mi přišly pod ruku a očima přehlížela články.
Jakmile jsem narazila na jeden, který jsem v žádném případě nečekala, zachvátil mě vztek. Nevěděla jsem přesně, na kterého z nich, ale první, co mě napadlo, bylo vytmavit to Liz. Nepochybovala jsem, že ona je původce a viník. Okamžitě jsem si vynutila schůzku.
Uhodila jsem na ni, jakmile se na smluveném místě ukázala.
"Milá kamarádko, netušila jsem, že si jako … střídáme chlapy! Nebo co to má znamenat!"
Ztrápeně vydechla. "Tys četla ten článek v novinách?"
"Překvapivě! Co to mělo znamenat!"
"Abby, vůbec nic! Když se to tenkrát stalo na tvých narozeninách, doprovodil mě Mac domů a já mu za to slíbila večeři. Tehdy to vypadalo všelijak, je … je to skvělej chlap a prostě jsem ho pozvala. Celou dobu na to nebyl čas a teď jsme si vzpomněli, ale nic se nestalo, o nic nejde. Prostě jedna přátelská večeře," uklidňovala mě.
"Jo. Ooo to určitě. Ví to Don? Mám ti vůbec veřit?" já jí věřila od doby, co jsme se poznaly, ale teď jsem v názoru mírně pokulhávala.
"A mluvila jsi s Macem? Potvrdí ti to. Nikdy by ti neublížil, miluje tě."
"Skvělý, že to víš. S těmi vašimi vztahy je super, že dokážeš posoudit ostatní."
"Ah tak moment. Jak jsi mluvila o tom střídání..já..mám podezření, ale to jako … ty máš něco s Donem?"
"Co? Vždyť ho skoro neznám," s úšklebkem jsem se na ni dívala, jestli to myslí opravdu vážně.
"Mám podezření, že mi není věrnej. A tys tady teď vyrukovala se střídáním partnerů tak proč ne?"
"Protože já ne. Před chvíli jsi mi vehementně vemlouvala, že mě Mac miluje. Nakolik ti to mám věřit nevím, ale můžu tě ujistit, že já jeho ano. Prostě já s tvým - ne."
"Jak ty ne? Kdo teda když ty ne?"
"Na to se neptej mě," nebyl čas jí to říct. A určitě bych jí to neměla říkat já. "Ale od Maca dáš ruce pryč. Moc dobře víš, co se může stát, když to neuděláš. Já si svoje budu hájit vším možným."
"Jo, vím co můžeš udělat. Ale neuděláš. Znám tě. A koho se tedy mám ptát? Když to víš a nejsi to ty, tak kdo? Proč mi to prostě neřekneš?" narážela vytrvale.
"Ale zlato, zkusíš se na Maca jenom podívat a bulvár bude moct psát i víc než báchorky. A opakuju, není moje starost kdo má co s tvým Donem," nikdy jsem nebyla příliš trpělivá. Této vlastnosti jsem se musela dlouho učit, protože je při mém povolání důležitá, ale v soukromí jsem jí neoplývala.
"To si říkáš kamarádka?" vykřikla. "Klidně to řekni celému světu, já ti Maca s radostí nechám, je jenom tvůj, ale na tom mi nezáleží! Don mě podvádí a ty víš s kým! Kdo se s ním tahá? A nevymlouvej se, že to není tvá starost!"
"Fajn. Promluv si s Adell. Možná ti řekne víc, než vím já," nemělo smysl se jí bránit. Řvala by tu na mě klidně celé odpoledne, jen aby se domohla svého. My tři jsme vždycky chtěly mít to své bezpečně jen pro sebe.
"Počkej, s Adell? Chceš mi snad říct … ne, to není možné, to by mi neudělala. Nebo snad ano? Je Adell ženská, která se s ním tahá?!"
"Nekřič prosím, dívá se na nás půlka ulice. Adell ne? Ale já jsem to být klidně mohla, co? Promluv si s ní, zeptej se jí. Nebo jeho. Právníkům se většinou nevěří, já vím a jsem s tím smířená."
"Ale já se tě ptám jako kamarádky. Pokud tedy pořád jsme. Je to Adell?" poslední slova vyslovila pečlivě a s velkým důrazem.
"Možná. Promluv si s nimi."
"Možná a nevím není odpověď. Nehraj na mě divadýlko, Abby, je to ona. Jak dlouho to trvá? Jak dlouho mě podvádí a tys mi nic neřekla?"
"Jak dlouho to trvá? Liz já jí nestopuju a nehlídám její partnery. V poslední době jsem se s ní ani pořádně neviděla. Mám jenom svoje pochybnosti a na ty nesmí nikdo dát. Tohle je až moc subjektivní."
"Jaaasně, slečna právnička promluvila v celé své kráse. Takže tys to celou dobu věděla a nic jsi neřekla. Je mi z vás nanic. Z obou! Obě jste stejné, akorát podvádět!"
"A mně má být jak? Jsi jedna z mých nejlepších kamarádek. Nejdřív Macovi vyhrožuješ, že ho připravíš o místo, pak ho pozveš na večeři a ač zadaná, zkoušíš ho sbalit? Vzpamatuj se, to nejsi ty! A už ani slovo, já nemám právo zasahovat do tvého milostného trojúhelníku. Nepatřím do něj. Doufám," měla jsem ji ráda, ale pokud mě začal někdo neprávem obviňovat, nemohla jsem na sobě tu špínu nechat.
"Tak jo, v tomhle máš asi pravdu. Zachovala jsem se blbě, neměla jsem to dělat, ale vlastně se ani nic nestalo, takže bych to smazala. Už to ani nezopakuju, nevím, co mě to napadlo. Faktem ale zůstává, že jedna moje nejlepší kamarádka se tahá s mým přítelem a druhá ji kryje. Vy jste tak pokrytecké! Obě! Hlavně že se máte fajn. Ty máš Maca, ona Dona, tohle bych od vás nikdy nečekala …"
"Liz, poslouchej, ty máš Dona. Je to tvůj přítel. Jen si ho musíš umět obhájit. Proboha to jí ho jen tak necháš?" upřímně jsem se divila jejímu kapitulujícímu postoji. To se nepodobalo Liz, kterou jsem znala.
"Jo? A jak ho mám? Já mu asi jsem absolutně ukradená, když má jinou! A proč zrovna Adell! Proč moje kamarádka!"
"Třeba je to všechno jinak. Promluv si s nimi. Já to tady a teď nevyřeším."
"A co mi asi řeknou? Promiň, nechtěli jsme, prostě se stalo a podobný kecy? Nebuď směšná."
"Uvidíš, co ti řeknou. Když ti to bude vadit, prostě je pošli do háje. Máš na to pustit je k vodě. Já mám svých starostí dost, abych řešila i tvoje milostné pletky."
"Ooou tak promiň, že tě obtěžuju. Tys o tom začla. Jen ti oznamuju, že Flack je parchant a s Adell jsem skončila. Nestojí mi za to. I když jestli ji potkám, nezaručuju, že se nic nestane. A to přísahala, že nechce mít s minulostí v děcáku už nic společnýho," narážela na její oblibu v pánské společnosti.
"Jen žádný blbosti. Nechci se doslechnout, že někdo musí jednu z vás obhajovat pro napadení jo?"
"To nebude třeba. Tebe do našich problémů, jak jsi řekla, zatahovat nebudem. Už půjdu, musím to … vydýchat. Jsem blbá, že jsem nic neviděla. Vůbec nechápu, jak se mi můžou dívat s klidem do očí. Docela ti závidím. Máš štěstí. Jdeš si za svým a vždycky svého dosáhneš. Taky bych to chtěla umět."
"To není pravda. Jenom nedovoluju otravnému světu, aby tu pravdu viděl. Drž se," rozloučila jsem se s ní a nechala ji jít. Pokračování už vážně není pro mě a kdybych se do něj upřela dál, mohla bych ublížit i dalším. Nechtěla jsem, myslím, že už jsem ublížila až příliš mnoha lidem. A zároveň jsem nevěděla, kolika dalším ještě budu muset.
Žádné komentáře:
Okomentovat