Všichni ten den těžce snášeli. Skoro spolu nemluvili. Bylo těžké najít vhodné téma a ještě těžší vyhnout se tomu jedinému, které měli.
Mac se stáhl do sebe. Často měl nepřítomný výraz a o něčem přemýšlel. Vypadal, jako by se snad rozhodoval.
Stelle i Lindsay se v očích často leskly slzy. Stačila jakákoli malá zmínka a byly tu zase, nezastavitelné jako příliv.
Danny za celý den nepromluvil. Prostě to nedokázal. Cítil se na pokraji zhroucení, osobního krachu, totální zoufalosti, zbláznění či něčeho podobného.
Večer se sebral a stejně jako celý den, i teď beze slova, odešel. Nemířil domů. Vzal z Adelliných věcí klíče od jejího bytu a rozjel se na její adresu.
Nikdy u ní nebyl. Nevěděl ani, co vlastně čeká, že uvidí. Měla malý byt, skromně zařízený, ale poměrně útulný.
Už nějakou chvíli se neobtěžovala s větším úklidem, takže na sedačce ležel otevřený kufr z Miami a v něm stále nějaké oblečení přehozené přes víko a opěradlo sedačky. Od snídaně stál v kuchyni na stole prázdný hrnek, který už nikdo neuklidí.
Nevěděl co ho nutí to dělat, ale začal sbírat oblečení poházené kolem kufru a skládat ho dovnitř. Sám v něm měl doma nepořádek, ale tady..neměla rodinu. Nevěděl, co se s tím vším stane. Ale nechtěl, aby se tu jen tak válelo po podlaze.
Pokaždé, když zvedl jeden kousek a opatrně ho ukládal do kufru, cítil její nezaměnitelnou vůni. Jemný parfém, který používala a který se mu moc líbil.
Nebylo to dobré. Neměl sem chodit. Dolehlo na něj všechno. Jak po ní toužil, jak jí to nikdy neřekl, jak si ho skoro nevšímala a jak nechal Dona, ať ji vesele využívá a ubližuje jí. A pak jak jen umírá.
Jak její život protéká mezi jeho prsty a on ho nemůže chytit a zachránit.
Sedl si na měkkou sedačku a hlavu složil do dlaní. Proč to takhle dopadlo. Proč to dovolil. Proč nikdy neudělal nic, aby byla šťastnější. Proč se o ni nikdy nepokusil. Proč to nemohlo být jinak! Měl by vinit sebe. Sebe a nikoho jiného, ale o tolik snazší bylo shodit veškerou zodpovědnost na někoho, kdo už nějakou nese a na koho má největší vztek. Měl chuť Donalda Flacka shodit z pochodně sochy svobody. Chtěl jen nezávazné vztahy a svobodu, tak ať si ji má!
Zuřivě zaklapl víko kufru a zvedl se. Už tu nedokázal déle být.
Jeden z mnoha způsobů jak zahnat vážnou životní krizi na nejbližší dobu je prostě si dopomoci k zapomnění. A na to je asi úplně nejlepší alkohol.
Věděl, že to není řešení, ale potřeboval vypnout. Absolutně.
Vybral si jeden z barů, kde ho určitě nikdo neznal. Zapadl dovnitř. Objednal si. A pil.
Jednu skleničku za druhou. Ne malé panáky ale pořádné loky tvrdého alkoholu. Potřeboval jistotu, že mu bude všechno jedno a tu nacházel pouze na dně další a další skleničky.
Barmanka byla již několikrát v pokušení nechat mu celou lahev, protože ji stejně bezpochyby vypije, ale nakonec to neudělala. Už tak měl trochu potíže s chůzí o zvednutí se z židle nemluvě. Možná by měl radši jít. Na druhou stranu pokud nevyvádí, proč ho vyhazovat. Člověk v jeho stavu už pořádně nepočítá peníze, popřípadě je mu jedno, jestli jí nechá dýško pár centů nebo pár dolarů.
Pil a nemínil přestat. Možná by tu seděl až do zavíračky. Pokud je tenhle bar nonstop, tak až do rána. Jenže se objevil ještě někdo, kdo toužil zapít žal a vztek. Někdo, kdo zapálil doutnák k nebezpečné výbušnině.
Dveře se otevřely a vešel další host. Očividně před chvílí opustil konkurenci, protože rozhodně nebyl střízlivý. Jenže potřeboval trochu otupující útěchy, která se na jednu noc osvědčí pokaždé v baru, kde má jistotu, že ho někdo pohlídá, pokud přebere. Jeho sestra.
Danny s nezájmem pootočil hlavu ke zdroji mírného rozruchu. Příchozí se totiž krátce dohadoval s někým vedle.
"Ty!" naježil se okamžitě.
"Jo já tak mi dej pokoj jo?" protočil Flack oči a chtěl si sednout k baru, dál od Messera, a objednat si.
"Já ti mam dát pokoj? Mam ti dát pokoj? Asi jako ty Adell? Pokoj věčnej?" s mírnými obtížemi, ale přece jen, došel až k Flackovi.
"Hele já ji nezabil a ty se jdi vztekat jinam," když se postavil proti němu, byl výškový rozdíl dost znatelný, ale Danny se v nejmenším nehodlal stáhnout. Měl vztek. A před ním stál hromosvod.
"Tys jí ale zabil! Tobě byla úplně ukradená a byla z tebe na dně! Proto jí trefili!" strčil Flackovi do ramene.
"Jak ty víš že mi byla ukradená! Co ty se do toho vůbec cpeš! Jak dlouho jsi s ní pracoval, nic a teď si budeš hrát na chudáčka zhrzenýho?!" prudce ho od sebe odstrčil, takže Danny narazil do muže za ním. Ignoroval ho i jeho peprné nadávky.
"Ty šmejde jeden vůbec o ní nemluv! Nic o ní nevíš, akorát sis s ní užíval, tahal jí do postele a pak ses na ní vybodnul! Na ní i vaše dvojčata!"
"Dvojčata?" tohle nevěděl a zaskočilo ho to.
"Jo. Ale nedělej překvapenýho, vždyť je ti to jedno! Seš odpornej alibistickej egoistickej ignorant!" Možná byl trochu div, že se Dannymu slova nezaplétala do sebe.
"Já?!" tváře Flackovi začaly rudnout, rozpřáhl se a jednu Dannymu vrazil. Ten skončil opět na zádech muže za sebou a jedna nedopitá sklenička opět na jeho košili. Už měl těch dvou uřvaných opilců dost. Vstal, vzal Messera za límec a odtáhl ho o pěkný kus od sebe. To mu ale vůbec nevadilo, protože ho opět ignoroval. Vrátil se k Flackovi a ránu oplatil. Cítil, jak klouby narazil na jeho čelist. "JO TY!"
Flack čapnul Dannyho za košili a odhodil ho na zem. "NIC NEVÍŠ tak mi neříkej co jsem! Nevíš co mezi náma bylo!"
"Vim jak to skončilo! A ty na mě nehrab!" vydrápal se na nohy. Měl chuť mu ublížit. Hodně mu ublížit. Zakroutit mu krkem, zpřerážet mu kosti, vyrazit zuby nebo aspoň vykopat ho ven.
"PÁNOVÉ!" okřikla je servírka. Možná ho opravdu měla vyhodit.
Ani jeden si jí ale nevšímal.
Danny zuřil a Don momentálně letěl mezi stolky a při pádu převrátil několik židlí. Nemohl se ale ani zvednout, protože Danny se na něj okamžitě vrhnul a začal uskutečňovat svou touhu o násilí. O tom nechat ho projít všemi okruhy pekelnými a ještě s pořádným nožem v hrudníku. O tom zaživa mu vyrvat jeho necitelné srdce. O tom potopit ho do ledové vody. A to vše najednou.
Než ho Flack zvládl setřást, pociťoval už přeražený nos. Konečně ho ale jedním dobře mířeným kopancem poslal proti prosklené přepážce.
Sklo se roztříštilo na tisíce kousků a Danny jím propadl dozadu. Několik střepů se mu přes košili zarylo do zad. Podívaná pro ostatní hosty začínala nabírat na silnějších obrátkách.
Na směnu přišla druhá barmanka lokálu. Samantha. Sotva otevřela, s vyděšeným pohledem zírala na svého bratra a Dannyho.
Danny měl, z toho co viděla, krev na bradě a pod uchem střep z rozbité přepážky. Don měl pod nosem a na rtech spoustu krve a okatě ji ignoroval. Snažil se vyhrabat z pod židlí. Messer se ale zvedl o něco rychleji a znovu se proti němu vrhnul.
Flack byl nyní ale už rozpálený do běla a začal Messera mlátit. Dost agresivně a surově. Oba se cítili mizerně. Takhle jejich neodhalený trojúhelník vyvrcholit neměl. Mohlo to být jinak. A Adelle by nezemřela, Danny ani Don by nebyli na dně.
Nebo kdyby se Adelle s Donem vůbec nedali dohromady a to jen kvůli sexu..a zprvu ani ničemu jinému. Jenže posledních pár dnů, co spolu ještě trávili, bylo o něčem jiném. Povídali si. Jen se objímali a mazlili. A co měla Adelle s Dannym? Vlastně nic. Vůbec nic. Jen společnou práci a kamarádství. To jen Danny chtěl, aby to bylo i něco víc. Co by chtěla Adelle se už nedoví. A štvalo je to. Oba. Oba to věděli a oba kvůli tomu měli chuť druhého přizabít.
Než to ale opravdu stihli udělat, zvedl se onen muž, kterého Danny nechtě dvakrát polil a jeho kamarád, co seděl vedle. Oba v kožených bundách s šátky na hlavách. Rázně je popadli, každý z nich jednoho, a nevybíravě odtáhli a odložili k odpadkům za barem. Sam poté ne příliš ochotně zavolala záchytku.
Konečný výčet příjemného večera? Jedno přeražené žebro, zlomený nos, podvrtnutý kotník, sklo z lahve od whisky v čele a boule na hlavě pro Donalda Flacka.
Dvě naštíplá žebra, zlomená ruka, sklo v paži a naražená čelist u Dannyho Messera.
1264 dolarů za zničenou výbavu a útratu za pití pro bar.
A nakonec jedno rozbité několikaleté přátelství.
Ještě o tom nikdo další nevěděl, ale bylo jasné, že je to jedna z událostí, která si vyžádá velký ohlas. A další se odehrávala o několik kilometrů dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat