"Já se odsud prostě nehnu dokud nenajdeme něco, co nám pomůže ji najít!" zařval absolutně vynervovaný Delko na Wolfa, který si právě sbalil věci a úplně nevinně se dotázal, jestli už taky půjde domů.
"Dobře … dobře, tak tu zůstaň. Nenutím tě, " Wolfe se jeho výbuchu lekl a radši zařadil zpátečku. Právě před chvílí prošel s detektivem Salasovou předchozí zranění malé Cassidy Malkowichové. Jejich oběti vraždy. Teď se chystal domů, protože hned zítra musí zastihnout její matku, otec už podle všeho na Floridě není. Byl z nich znechucený a bylo mu holčičky líto.
Taky má ale svůj domov, o který se musí před sílící nevyhnutelnou hrozbou postarat. Stejně tak detektiv. A všichni kolegové, kteří v současných dnech ukončovali práci co nejdříve, nebo si rovnou brali dovolenou. Zbývalo pouhých pár hodin, než hurikán udeří.
"Horatio nechoď tam. Stačí málo a vybuchne," varoval ještě na odchodu svého šéfa. Ten pro změnu mířil do laboratoře. "Jo a mám ti vyřídit od Yeliny, že všechno je v pořádku. Nevím, co tím přesně myslela, protože případ moc ne, ale je prý vše v pořádku," rád by měl podezření. Nemohl ho ale na ničem zakládat. Snad jen na tom, že šéf se vždy na svou švagrovou mile usmíval.
"Dobře, díky," víc neřekl.
"A taky … rád bych zůstal a pomohl ohledně Calleigh, ale můj tvrdohlavý strýček zase odmítá …"
"To je v pořádku, Wolfe. Kdyby vás tu bylo třeba, tak dám vědět. Navíc máte vlastní případ. Postarejte se o strýčka," přerušil ho Horatio. Wolfe pokrčil rameny a pokračoval v cestě domů. Vážně doufal, že letos se jeho strýc umoudří a stejně jako ostatní odjede na pár dní mimo Miami, ale on se opět jen zabarikádoval doma s tvrzením, že už přežil nespočet hurikánů.
"Ericu?"
"Horatio," ani nezvedl oči od stolu.
"Našels něco?" zněla stručná otázka. Jiná ani nebyla zapotřebí.
"Ne. Krev z mobilu je na DNA. Otisky tam nejsou. Jen ty, co posbírala Calleigh. V databázi nic není."
"Ještě něco?"
"Ne. Ale k to mu, co našla ona. V důkazech měla červený hedvábný šátek. Nejspíš té mrtvé, na fotkách ho měla kolem krku," vzpomněl si na jednu zarámovanou fotografii v ložnici.
"Proč ho dala do důkazů?"
"Protože s ním byl, tedy až se to ověří, uškrcen Angelo Ramirez, naše první oběť. A taky našla nějaký písek v otiscích bot. To všechno tam ale bylo dřív, než ji unesli!" zvýšil zas o něco hlas Delko.
"Podívej, jenom klid," chtěl ještě pokračovat, ale Delko ho nenechal.
"Klid? KLID? Jak to můžeš říct?"
"Zítra budou výsledky DNA a třeba to dost pomůže. Zatím se z toho co máme musíme pokusit najít vraha paní Ramirezové. Nechám Franka, aby o ní zjistil všechno, co jde," podíval se na Delka trochu káravě. Neměl rád, když si kdokoli svou zlost neoprávněně vybíjel na něm.
"Fajn," zavrčel Delko podrážděně.
"Ericu, je váš vztah víc, než přátelský?" zeptal se raději rovnou.
"Já … bych … riskoval bych kvůli ní život. Ale nic mezi námi není. Jen přátelství," zavrtěl odmítavě hlavou, i když si byl vědom, že teď neříká ani zdaleka celou pravdu.
Nechápala, jak ji mohl tak snadno přemoct. Samozřejmě, moment překvapení mu skvěle nahrával, protože ani netušila, že v domě ještě někdo je. Jinak by ten dotyčný skoro neměl šanci. Takhle ji neměla ona. A co vůbec od ní chtějí? Neřekli jí ani slovo. Než ji důkladně umlčel, svázal a hodil ke zdi, schytala pár pořádných ran a kopanců. Takhle vyděšená už dlouho nebyla. Vlastně možná ještě nikdy nebyla vyděšená tak, jako teď je. A to hlavně kvůli stálému mlčení jejího únosce. Těkala očima sem tam po místnosti a čekala až někdo přijde. Kolem budovy bylo celkem rušno.
Slyšela auta za tenkou zdí. Slyšela ale hlavně i čím dál silnější poryvy větru. Hurikán byl blízko. A ona seděla tady a čekala, co bude.
Ten muž chodil jako duch. Ne, ještě tišeji. Cítila pořád tupou bolest na krku a na zápěstích od jeho hrubého zacházení. Modřiny na rukou navíc budou umocněny jejími nynějšími pouty. Potřebovala se posadit trochu jinak, hrozně ji bolela a tlačila ramena a záda. Jenže se nemohla posunout ani o kousek. Nebyla by schopná udržet rovnováhu.
"… pitomej idiote!"
Konečně se někdo objevil. Nebyl to jen její únosce. Byli dva. Toho druhého také neznala.
"Říkal jsem ti zamést stopy, ne přivést policajtku!" řval ten nově příchozí.
"A co jsem asi měl dělat? To tvoje vysoká inteligence nepochopí, že když už na tom někdo dělá a já jsem v baráku, nepůjde to hladce?" nedal se ani první muž.
Očividně jim bylo jedno, že je v místnosti s nimi. Nestarali se o ni, nezajímalo je, jestli je slyší.
"Tak ses měl co nejrychleji vypařit. Co s ní teď budeme dělat?"
"Když už tu je, tak … co třeba výkupný?" nahodil.
"Pitomče! Podle toho nás spolehlivě najdou. Budou si hlídat prachy, pokud nám vůbec nějaký dají. A živit jí tu nehodlám. Zlikvidoval jsi alespoň důkazy?"
"Nebyl čas. Ten tlustej detektiv pořád čmuchal kolem."
"Bože můj! Proč zrovna já musím mít za bratra takovýho vola," teatrálně sepjal ruce ke stropu. "Takže musíme vypadnout. Je ti to jasný."
"Jo. Ale co naše prachy?"
"Myslíš, že něco dostaneš od mrtvýho? Ramireze zabili," sdělil kousavě neznámý.
Takže to tedy byli bratři. A pravděpodobně najatí. Ramirezem. Zabitým Ramirezem. Angelo si najal někoho na vraždu bývalé manželky? Calleigh nedávalo nic moc z toho co říkali smysl. Také nedokázala uvažovat nad případem. Děsila se chvíle, kdy začnou řešit co s ní. Zabijí ji. Určitě. Neznámý cholerik se očividně nezabývá ničím podřadným. To ona pro ně byla.
"To mi samozřejmě nikdo neřekl," zamračil se na něj ironicky únosce.
"Hej, co máš na tváři?" natočil si bratrův obličej proti světlu.
"To ta malá policajtka. Něčim mě praštila, myslim, že to byl mobil. Až do krve."
"Máš ho?"
"Co?"
"Ten mobil, Einsteine! Když až do krve, bude na něm tvoje krev!"
"Nemam! Někam ho hodila a fakt nebyl čas! Měls tam jít ty, když jsi tak chytrej!"
"Jestli ho najdou, tak díky tý krvi pak najdou NÁS! Musíme zmizet hodně rychle!"
"Tak co s ní teda? To jí mam sebrat a vrátit na místo činu nebo co?" ani jeden z nich neměl moc pevné nervy.
"Pako. Přitáhnuls jí, tak se o ní taky postarej. Dělej co chceš, ale varuju tě. Jakmile najdou tělo dřív, než zmizíme, najdou i nás. Caine je zatracenej čmuchací pes," oba pořád jednali, jako by tam nebyla.
Calleigh znovu přemýšlela nad jejich slovy. Už měli tedy tu čest s Horatiem. Což ona mít nebude. Teď se může jen modlit, aby to měla rychle za sebou. Pulzovala v ní příšerná hrůza. Věděla, že zemře, protože oni věděli, že pokud se spojí s Horatiem, najdou je, ale zoufale chtěla žít.
"Zbav se jí. Já zajistím náš odchod ze země. Já zmizím a ty, až budeš hotový, pojedeš za mnou. Ať to není nápadný."
"Kdy má udeřit hurikán?" zeptal se ještě mladší z bratrů. Ten, co dostal Calleigh za úkol, a co ji i unesl.
"Asi za deset hodin."
Přikývl na srozuměnou a když zůstali o samotě, otočil se k Duquesneové, jako by až teď zjistil její přítomnost.
Kdo mohl, týkalo se to hlavně rodin s malými dětmi, zabezpečil domy a odjel z Miami. Jen málo aut mířilo do města a ještě méně na pláže nebo pobřeží. Hurikán Ellen nebyl první za tenhle rok, ale rozhodně měl být zatím nejsilnější. Severní Kubu prakticky zdevastoval, a ačkoli trochu zeslábl, Floridě měl přinést minimálně silné přílivové vlny.
Jedno z aut, co místo ven mířila do města, byl hummer poručíka Caina. Chtěl po dlouhém dni domů. V laboratořích byl pomalu stejný chaos jako kdekoli jinde a on už jenom chtěl, ať Ellen přijde a je to za nimi. Bude pár dnů víc práce, než obvykle, ale poté se všechno uklidní. Jako po každém hurikánu.
Míjel dům detektiva Salasové. Občas jezdil touhle trasou, i když byla o něco delší. Většinou jenom proto, aby se přesvědčil, že všechno vypadá v pořádku. I teď vypadalo. Doufal, že zůstane vážně v bezpečí. Nevěděl, proč zrovna dnes si o ni dělá takové starosti. Možná proto, že Ray byl pryč a ona zůstala sama? Ve chvíli, kdy přemýšlel, co asi právě dělá, když se nesvítilo v žádném okně vedoucím do cesty, zazvonil mu telefon.
"Caine."
"Natalia. Horatio dokončila jsem testy DNA jak tvojí oběti, tak Ericových obětí. Je to zvláštní. Ta malá dívka, Cassidy Malkowichová, je dcerou mrtvé paní Ramirezové, ale ne Angela. S Malkowichovými nemá tedy nejspíš geneticky nic společného. Hledali jste tedy vlastně tu mrtvou."
"Tím se Malkowichovi dostávají i do podezření z předchozích dvou vražd. Děkuji, Natalie."
"Kdyby bylo něco s případem ještě třeba, tak se ozvěte," nebyla moc nadšená, že musela po Valeře převzít na pár dní laboratoř DNA. Maxine měla dovolenou kvůli rodinným problémům, které souvisely, jak jinak, i s hurikánem.
Pokud se ale případy prolnuly, mají o dva podezřelé navíc. Malkowiche už nechytí, ale jeho manželku nesmí nechat zmizet za ním. Tentokrát nejen kvůli výslechu o jejich zřejmě adoptivní dceři, ale i kvůli dvojnásobné vraždě. A protože Yelina byla jedním z vyšetřujících, vlastně druhá ze dvou, kdo něco věděl o Cassidy, volno nevolno, je čas zase pracovat.
Byla to jen shoda náhod, nebo zásah něčeho vyššího, že byl pořád kousek od jejího domu?
Vrátil se o těch několik metrů zpátky, zastavil, vystoupil z atua, došel až k domovním dveřím Salasové.
Zazvonil.
Chvilku se nic nedělo. Zazvonil ještě jednou.
Za dveřmi se ozval nějaký šramot, potom konečně otevřela.
Už se chystal něco říct, jenže mu vyrazilo dech, jak otevřela. Měla mokré vlasy, na sobě krátký župan. Očividně se právě koupala. Ten šramot znamenal, že se dívala, kdo zvoní. A když viděla jeho, zřejmě jí nevadilo, jak vypadá.
Horatio mírně zčervenal.
"Promiň, měl jsem asi spíš zavolat," vysoukal ze sebe a oči ukotvil někde na podlaze.
"To je jedno, nevadí. Co se děje?" ona zřejmě v žádných rozpacích nebyla. Anebo to dobře skrývala.
"Jde o naše případy. Vlastně je to jen jeden."
"Jak to myslíš?" zase se zvedl vítr. Yelina si přitáhla župan víc k tělu.
"Cassidy Malkowichová vlastně vůbec není Malkowichová."
Dívala se na něj jako na blázna a trochu se třásla. Ještě víc ho to znervóznilo.
"Viděla jsem její složku v nemocnici …"
"Ano, ale je to dcera oběti Ericova a Calleighina případu."
"Někdo tedy vyvraždil celou rodinu," pochopila Yelina.
"Každý z nich může mít jiného vraha. Ale podezřelými jsou i Malkowichovi. Proto potřebujeme, aby se paní Malkowichová nedostala ze země."
"Já se jenom obleču a hned budu v práci."
"Dobrá."
Otočila se a než za sebou zavřela dveře, Horatio sledoval její štíhlé opálené nohy, na kterých naskočila husí kůže. Stehna lemoval bílý okraj županu. Bílá jí hrozně slušela. Nejradši by šel dovnitř za ní. Kdyby neměl žádný případ, kdyby nebyla žádná Ellen.
Pak si uvědomil, že v tom případě by bylo něco jiného. Nějaká jiná překážka. A tou největší byla asi Yelina sama. Byla jeho švagrová. Kdyby si nevzala jeho bratra, byli by spolu. Kdyby. Ona si ho ale vzala. A tím to skončilo.
Během následující půl hodiny se sešel celý tým. Wolfe přijel okamžitě, jak mu Natalia zavolala a Delko zatím vůbec neodešel. Dali dohromady veškeré důkazy.
Angelo Ramirez byl uškrcen hedvábným šátkem. Takovým, co měla jeho exmanželka v době smrti na krku. Její rtěnka z toaletního stolku souhlasila i s tou, co se nenašla na jeho těle. S největší pravděpodobností byla tedy vrah. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli krvavé šmouze na boku jeho postele. Souhlasila s její krví a byla to mateřská krev Cassidy.
Ona sama však byla zasřelena. Neznámým pachatelem, protože Angelo se jen těžko mohl mstít ze záhrobí. Zbraň, kterou se střílelo, nebyla nikdy použita tak, aby po ní zůstal záznam v databázi.
Její dcera byla utýraná. Patrně nevlastními rodiči. Yelina spolu s Wolfem odjeli pro paní Malkowichovou, zatím jedinou žijící podezřelou.
"Mám už i DNA z mobilu Calleigh," dostavila se hned potom Natalia k ostatním. Snažila se být rychlá a na něm pracovala přednostně.
"Našla databáze někoho?"
"Ano. Jeden přímý výsledek, který byl ale zahlazen pro nedostatek důkazů, takže nemám fotku ani jméno, a někoho z příbuzenského vztahu, kterého odsoudili za lehčí činy," podala přes stůl papír s vytištěnými informacemi. Caine po něm natáhl ruku, ale netrpělivý Delko byl rychlejší.
Žádné komentáře:
Okomentovat