Nick šel okamžitě za Robbinsem. Už ani jeden nefiguroval jako podezřelý, protože v koupelně, tedy na místě činu, se po nich nenašly žádné stopy. Zato po jiných neznámých ano.
"Doktore, máte hotovou pitvu Jaqueline Bensonové?"
"Jistě, přivezli ji před pár hodinami. Prý jste byl na tom večírku taky, asi musel být hodně divoký."
"Doktoreee. Na co zemřela?"
"Ubodání. Celkem ji bodli čtyřikrát. Jedna rána se zastavila o žebro, další dvě pronikly nepříliš hluboko mezi nimi. A poslední zasáhla srdce. A moc se nerozčilujte, takový dojezd, jako je vražda hostitelky, jen tak nějaký večírek nezažije."
"Takže byla mrtvá během několika vteřin," rozhodl se Nick Robbinsovu poznámku ignorovat.
"Ano. Zvláštní je, že první rány jsou vedeny menší silou než ta poslední."
"Myslíte, že se vrah … rozcvičoval?"
"To mi řekněte vy, až ho chytíte. Víc tělo neposkytne. Měla v sobě celkem dost alkoholu, před smrtí neměla pohlavní styk ani nebrala drogy."
Nick se díval na tvář, kterou zahlédl pár okamžiků vedle Sary. Tehdy mu přišla hrozně krásná. Dokud nezjistil, jak vypadá její přítel. Respektive jak moc velké má svaly. Teď byla úplně bílá, v mrtvém obličeji jen strach a bolest. Většina z nich vypadá v době své smrti klidně. Nastává totiž stav, kdy je už nic nebolí, nic necítí a nevnímají. Ona se ale bála až do konce.
Grissom se sháněl po Saře. Potřeboval s ní mluvit o oběti, od včerejšího večera ji neviděl. Nebyla v žádné laborce ani v šatně. Našel ji až po několika minutách v zasedačce. Seděla zády ke dveřím a usilovně si mnula spánky.
Gil k ní nenápadně přišel.
"Spala jsi?"
Sara se trochu lekla nečekaného vyrušení a otočila se.
"Moc ne … nešlo mi usnout."
"Jsi úplně bílá."
"Jo a taky mě bolí hlava. Ale to bude v pohodě," na chvilku se zarazila, jako by další slova mohla přivodit i něco horšího.
"Neříkám to zrovna rád, ale měla bys možná radši jet zpátky do hotelu."
"Já to vážně zvládnu," v tu chvíli ale zbělala ještě víc.
"Nebyl bych si tak jistý," sledoval ji už s vážnými obavami. Když pořád mlčela a barva se jí nevracela, stoupl si k ní a dal jí ruku na čelo.
"Víš, že máš teplotu?"
Neodpověděla. Jenom mávla rukou. V tu chvíli nevěděl, jestli rezignuje nebo chce stále tvrdit, že se nic neděje.
"Nejsi v pořádku, to ani náhodou. Máš někoho, ke komu bys mohla jít? Takhle ani do toho hotelu nedojedeš."
Sidleová konečně uznala, že jí stav nedovoluje pracovat. Bolest hlavy zesilovala a teplota nejspíš taky.
"Ne. Nikdo nemá volný byt … hele Gile já to zvládnu, zavolám si taxíka a půjdu si lehnout do hotelu …"
Zvedla se a chtěla sáhnout po mobilu. Jenže se jí zatočila hlava a kdyby Grissom nestál těsně za ní, tak se skácí na zem.
"Slečno Sidleová, už mě fakt štvete."
"To vy mě taky, doktore Grissome! Půjdu do hotelu."
"Ne, to nepůjdeš. Takhle tě nemůžu nikam pustit," chvilku přemýšlel, co s nemocnou udělat. Nebylo třeba volat hned sanitku, tedy alespoň zatím. A v hotelu ji v žádném případě spát nenechá. Chtěl ji mít pod dohledem, když nikdo jiný nemohl.
"Vezmu tě ke mně."
Zdálo se mu to, nebo ztratila ještě víc z té žádné barvy, co v obličeji měla?
"Nechci tě otravovat … vážně radši …" věta nedozněla. Ani si neuvědomovala, že už ji vede do auta.
"Kdybys potřebovala zastavit, tak řekni …" starostlivě ji sledoval, zatímco silnici věnoval mnohem menší pozornost.
Cesta se však naštěstí obešla bez problémů a za chvíli už stavěli na místě, kde obvykle parkuje Grissomovo auto, které nevozí víc než jednoho pasažéra. Sara zalomcovala s klikou u dveří, než se vyhrabala ven. Tvářila se, jako by chtěl zvracet, což nepochybně také chtěla. Grissom jí pomohl dovnitř. Neměla náladu prohlížet si tenhle neznámý byt, takže zamířila rovnou ke gauči.
"Ne, potřebuješ se prospat."
"Gile já … fakt jsem ti vděčná, žes mě sem vzal, ale stačí, když mi seženeš nějaký prášek na bolest a necháš mě si lehnout na ten gauč."
"Aby se ti k tomu přidaly bolesti zad, co," když už odmítala udělat další krok, vzal ji nekompromisně za ruce a odvedl do své postele.
"Odpoledne tě vezmu k doktorovi. Samoléčba to nevyřeší."
Gesto, co po tomhle prohlášení udělala, už bylo jednoznačně rezignující. Z toho poznal, že jí bude opravdu špatně. Jinak by ho nikdy nenechala vzít ji k sobě, natož ještě položit ji do své postele a nechat jí u něj … bydlet?
Na chvíli zmizel v jiné místnosti. Když se vrátil, podával jí prášek a sklenici vody.
"Vezmi si to. Vrátím se do práce, kdyby se ti přitížilo, tak mi zavolej. A kdyby to bylo ještě horší, tak zavolej rovnou sanitku. Ta tvoje teplota se mi ani trochu nelíbí," celá už totiž hořela. Podával jí sice teploměr, ale nepochyboval, že hodnota dost přesáhne normál.
"Asi budu mít chřipku," snažila se ještě o poslední možný odpor.
"No právě. A ta se musí vyléčit. V hotelu, kde bydlíš, bys to měla ještě horší."
V duchu si říkala, že kdyby tu byla Catherine, nebo kdokoli jiný z jejích kolegů, tak by sice do hotelu taky nešla, ale rozhodně by nešla ani sem. Potom přestala na tohle všechno myslet. Opět ji přepadla touha zvracet a šílená bolest hlavy.
"Jo … díky. Kdyby něco, zavolám."
Než za ním zaklaply dveře, ještě jednou se na ni přišel podívat. Nevěděl, jestli spánek předstírala nebo opravdu za takovou chvilku usnula. Ať tak jako tak, spánek jí mohl jenom pomoct.
"Pánové," oslovil Grissom Nicka s Gregem, když se sešli na jednom místě, "Sara je nemocná. Takže to tu dnes budeme muset zvládnout ve třech."
"Co jí je?" vypálil okamžitě Nick otázku.
"Nejspíš chřipka," odseknul mu Grissom. Pořád měl před očima, jak jí objímá v domě Bensonových, jak ji hladí a drží za ruku.
"Hmm … taková trojka taky není špatn,." zašklebil se Sanders.
"Bohužel. Gregu, ty si musíš posloužit sám. S Nickem tu máme něco ze včera."
"Tomu se ale říká hamounství, víš to?! To je další sólo!"
"Važ si toho, laboratoř v tebe má důvěru," usmál se Grissom. Nickovi už přišlo tohle chování, které měl očividně jen k němu, trochu podezřelé.
"Spíš laboratoř nemá lidi," podotkl Greg.
"Dobrá, tak já v tebe mám důvěru."
"To zní líp," vzal si od něj dokumentaci ke svému příštímu případu a odešel.
"Tak co zatím máme my?" zeptal se Nick Grissoma.
"Cos stihnul, než jsem se dneska vrátil?" oplatil mu otázkou.
"No otisků tu několik bylo, ale nemůžeme nikoho označit za vraha. Můžou tvrdit, že byli pozvaní. A to v případě, kdy je identifikujeme, což se asi nestane. Několik otisků bylo v krvi, ty byly Joela. Sedí na jeho výpověď. A taky moje, než jsem zvládnul vyhnat dav z koupelny."
"DNA z vlasů, co jsem našel?"
"Zpracovává se. Bude tam určitě, vlasy jsou vytržené."
"To je jasné, sebeobrana. Existuje nějaký seznam pozvaných?"
"Co vím, tak ne. To bych na něm byl taky a na žádném nejsem. Nikdo jiný nic neviděl?"
"Podle Brasse ne. Ta hrstka co tam zbyla byla už buď tak podnapilá, že je pobodané tělo v krvi nevyděsilo, nebo zvědavá a chtěla zjistit, co se stalo."
"Takže budeme muset čekat, jestli DNA nenajde v databázi majitele."
"Ne tak docela. Včera se s Joelem nedalo příliš kloudně mluvit. Mohl bys za ním zajet a znovu se ho poptat. Nejde už ani tak o to, co viděl, ale co věděl. Jestli měla Jaqueline nepřátele, nebo jestli jí někdo vyhrožoval. Měla přece peníze, ty nutí lidi ke spoustě věcem."
"Jo to je pravda. Vezmu Brasse na projížďku," sundal si plášť, který měl při zpracovávání krvavých otisků, vzal klíče od auta a začal shánět detektiva. Gil se, hned, jak Stokes zmizel na chodbě, pokusil dovolat Saře. Nebrala to. Doufal, že pořád jenom spí.
Nick se vrátil za hodinu a půl. Bohužel, bez čehokoli, co by pomohlo. Tedy nic ohledně Jaqueline nebo jejího vraha.
"Tvrdí, že nepřátele měli spíš její rodiče, ona že si snažila hlavně užívat."
"Jak to myslíš, užívat?"
"Její babička prý zemřela na rakovinu. Matka je zdravá a ona se bála, že propukne u ní. Dál už řekl jen to, že ona ani Sara se nikdy nezmínily o žádném vyhrožování nebo napadání."
"Jak on zná Saru?"
"Ona se s obětí zná ze střední školy. Podle všeho se tu znovu potkaly a i když jsou z … jiných společenských okruhů, tak to byly dobré kamarádky. A díky tomu se Sara seznámila i s Jaquelininým přítelem."
"Všechno, co řekl?"
"Jo."
O tom, že Joel víc než o své mrtvé přítelkyni, protože mu dělalo velké potíže na ni jen vzpomínat, mluvil o Saře, se raději nezmiňoval.
Částečně i kvůli tomu, co se dověděl. Vlastně nic konkrétního, přesto. Něco se jí prý stalo. Víc, než jen vyhořelý byt. Jaqueline nikdy neřekla co, ale dělala si o ni starosti. Proto teď začal taky.
Grissom si byl vědom, že dneska porušuje nařízení víc, než kdy dřív, když opět odchází bez jakéhokoli povolení ještě před koncem pracovní doby. Jenže Saře slíbil odvoz k lékaři a také nehodlal nic riskovat. Vždyť testy DNA jen tak nebudou a Nick s Gregem si tu nějak poradí.
Žádné komentáře:
Okomentovat